|
|
Duchovní sborová tvorba Víta Clara
Konečná, Jolana ; Slavický, Tomáš (vedoucí práce) ; Douša, Eduard (oponent)
- 48 - 9. RESUME Bakalářská práce je zaměřena na život a dílo Víta Clara. V práci byly použity ukázky ze sborové duchovní tvorby, byly shrnuty kompoziční prostředky. V závěru práce je zhodnocení vybraných skladeb z hlediska interpretačního. Pozornost byla věnována významným českým osobnostem současnosti v české hudební pedagogice posledních desetiletí. Nemalou překážkou byl stav pramenů a nedostatek dohledatelných materiálů, stejně tak i čekání na zpracování notové pozůstalosti. Naopak byly potěšitelné postřehy a odpovědi kolegů a Clarových studentů, zejména jejich milé vzpomínky na nezapomenutelného skladatele a pedagoga. Tato práce je věnována památce Víta Clara im memoriam. 9. RESUME This thesis focuses on the life and work of Vít Clar. It presents some examples of sacred music for choir and summarizes Clar's musical composition elements. The last chapter evaluates selected compositions from the interpretation point of view. This text also pays attention to significant Czech personalities in contemporary musical education of several past decades. Work on this thesis was considerably hampered by the poor conditions of resources and the lack of available materials as well as by the duration of Clar's score estate's processing. On the other hand, observations and answers of Clar's colleagues and students,...
|
|
|
Hudba v uměleckých soutěžích olympijských her 1912-1948
Langer, Miroslav ; Douša, Eduard (vedoucí práce) ; Herman, Josef (oponent)
Umělecké soutěže na olympijských hrách spolukonstituovaly vztah umění a sportu v první polovině 20. století. Byť jsou dnes již zapomenuté, měly přímý vliv na současnou podobu olympijských her a jejich umělecký a kulturní rozměr. V hudební oblasti byly až na několik výjimek postižené více než ve výtvarné nižší úrovní účasti. Československá účast v uměleckých soutěžích se po samostatných pokusech uskutečnila poprvé v roce 1932 a pak se stoupající úrovní organizačního zajištění znovu v letech 1936 a 1948, než byly soutěže zrušeny. Zásluhou skladatelů Josefa Suka, Jaroslava Křičky a Jana Kapra a jejich navzájem velmi odlišných děl dosáhla významných úspěchů včetně získání dvou olympijských medailí.
|
|
|
Pozůstalost Luboše Fišera
Hájek, Jonáš ; Havelková, Tereza (vedoucí práce) ; Douša, Eduard (oponent)
Tato práce představuje pozůstalost skladatele Luboše Fišera (1935-1999). Katalog významné části pozůstalosti a na jeho základě vypracovaný detailní soupis skladeb tvoří těžiště práce. Předcházející původní text formuluje a nahlíží různé problémy spjaté se zpracováním pozůstalosti a přidružené faktografie. Vedle obecné charakteristiky fondu otevírá řadu nových témat, především otázky zápisu od vnějších projevů přes textové problémy po analýzu notace; dále také dobovou recepci nebo proměny tónového materiálu. Ponechávajíc stranou otázku stylu, částečně již zodpovězenou, tedy kriticky zkoumá různé aspekty Fišerova díla určeného pro koncertní síň.
|
|
|
Komorní skladby pro flétnu Jindřicha Felda (1925-2007) v kontextu české poválečné flétnové tvorby
Dohnalová, Denisa ; Douša, Eduard (oponent) ; Slavický, Milan (vedoucí práce)
Skladby pro flétnu sólové, komorní či koncertantní tvoří v díle Jindřicha Felda (1925 - 2007) významnou a početnou skupinu. Je to 42 skladeb, které vznikaly během celého skladatelova tvůrčího období počínaje rokem 1954, kdy byl napsán Koncert pro flétnu a orchestr, až do doby téměř současné. Poslední nově vzniklé skladby jsou z roku 2005 (Sonatina pro pikolu a klavír, Koncertní hudba pro flétnu, violu, harfu a smyčce), v roce 2006, tedy v předposledním roce života, ještě skladatel upravil jedno ze svých dřívějších děl Trio pro hoboj, klarinet a fagot (1987) na Trio pro flétnu, klarinet a fagot. V celém díle Jindřicha Felda tedy nalezneme pět skladeb pro sólovou flétnu, čtyři skladby pro flétnu (nebo pikolu) a klavír, dvě skladby pro flétnu a kytaru či harfu, sedm skladeb pro více dechových nástrojů (z toho dva dechové kvintety), deset skladeb pro několik různých nástrojů (včetně jednoho nonetu) a šest skladeb koncertantních. Nepřehlédnutelnou skupinu tvoří též skladby instruktivní a dětské sbory s účastí flétny. Literatura zabývající se flétnovými skladbami Jindřicha Felda není příliš početná a její značnou část tvoří absolventské a diplomové práce na českých konzervatořích a HAMU v Praze. Tyto práce se zaměřují více na interpretaci, mají spíše kompilační charakter a pokud obsahují analýzu některé skladby,...
|
|
|
Tvorba českých skladatelů pro smyčcový orchestr v letech 1945-1968
Popelka, Jan ; Douša, Eduard (oponent) ; Slavický, Milan (vedoucí práce)
Tvorbě pro smyčcový orchestr dosud muzikologická literatura nevěnovala přílišnou pozornost. Nejenže neexistuje žádná práce sledující námi vymezený časový výsek, ba nepodařilo se najít žádnou studii, která by se věnovala jakémukoli historickému úseku tvorby pro toto obsazení, a to jak u nás, tak v zahraničí. Ani slovníková hesla neuvádí smyčcový orchestr jako specifický druh souboru, ačkoli takové soubory existují. Faktem ovšem je, že řada skladatelů zanechala ve svém odkazu dílo určené smyčcovému orchestru, jen málokterý autor se však tomuto druhu tvorby věnoval soustavněji. Historii tvorby pro smyčcový orchestr lze přitom sledovat hluboko do minulosti nejen po linii serenády až k Mozartově Malé noční hudbě, v pozadí lze tušit také renesanční zálibu v jednotné barvě nástrojových rodin. Kromě Mozartovy serenády patří k často hraným skladbám určeným pouze pro smyčce Bachův třetí Braniborský koncert či Corelliho Vánoční Concerto grosso, nicméně nás zajímá smyčcový orchestr spíše v době, kdy je již konstituován orchestr symfonický. Tedy v době, kdy skladatelova rozhodnutí pro užití smyčcového orchestru je vědomou volbou založenou na požadavku jednotné barvy a zvukově kompaktního tělesa či komornějšího zvuku a nebo na objednávce konkrétního tělesa. Ke klasickým dílům 19. století patří zejména Čajkovského...
|
|
|
Katolická liturgická hudba v Praze v letech 1948-1962
Nováková, Marcela ; Douša, Eduard (oponent) ; Slavický, Milan (vedoucí práce)
Podmfnky pro fungovanf liturgicke hudby v Cechach se v dusledku mistupu komunisticke diktatury vyrazne lisily od situace v demokratickych zemfch. Skladatele komponujfci liturgickou hudbu se museli vyrovnavat s absenci fungujfci infrastmktury cfrkevnf hudby, s absenci platformy, kterou by jim poskytlo prostredf strednfch ci vysokych hudebnfch skol, s nedostatkem profesionalnfch chramovych hudebnfku a s celkovou posluehacskou nechutf pfijfmat nove kompozicnf postupy. Navfc riskovali rUzne formy postihu ze strany statu (viz s. 8-11). Pro liturgickou hudbu autorU zijfcich v demokratickych zemfch je v tomto obdobf pffznacne hledanf noveho vyrazu. Prevlada linearita, inspirace gregorianskym choralem ve smyslu komponovanf v duchu gregorianskeho choralu, vznikajf liturgicke skladby komponovane s vyuzitfm serialnfch postupu (viz s. 8). Pro mesni ordinaria a propria ceskych autoru JSou ve vymezenem obdobi charakteristieke inspirace gregorianskym choralem (i ve smyslu citatu), renesancnf vokalnf polyfonii Rfmske skoly, ceskymi duchovnfmi pfsnemi a pastorelami ze 16.-18. stoletf. Vetsf cast skladeb je neoklasicka (zvlastnf skupinou jsou vanocni pastoralnf mse s lyrickym vyznenfm, diatoniekou harmonif instmmentovane pro skupinu dechovych nastroju, smycce a varhany). DaiSi definovatelnou skupinou jsou adventnf a postni...
|
|
|
Působení a dramaturgie Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK v letech 1965-76
Šílová, Tereza ; Douša, Eduard (oponent) ; Slavický, Milan (vedoucí práce)
Tato práce si klade za cíl zmapovat působení a dramaturgii Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK v letech 1965 - 76. Vzhledem ke skutečnostem, které budou v práci dále objasněny, nelze očekávat přesnou statistickou výpověď, jde spíše o nastínění tendencí, jak hudebních, tak politických, které v daném období pronikaly do tvorby repertoáru orchestru. Časové rozmezí bylo vybráno na základě historické skutečnosti, konkrétně funkčních období dvou ředitelů orchestru. První tři sezóny vedl Symfonický orchestr FOK dr. Jiří Hlaváček, ty následující řídil doc. Ivan Řezáč. Ač byl každý z nich ve funkci rozdílně dlouhou dobu, pokusím se v závěru, na základě zde uvedeného materiálu, o mírné srovnání funkčních období obou ředitelů. Určitým mezníkem v tomto období je rok 1968, a to nejen díky výše uvedené výměně ředitelů, ale převážně z pohledu politického. Jako zásadní moment naší historie určoval vývoj kultury a pro tuto práci je zajímavý náhled před a poté. Pro vymezení hranic této studie je nutné objasnit pojem Koncertní jednatelství. To vzniklo v roce 1962 pro lepší organizaci koncertů a sladění všech ostatních aktivit. Kromě koncertů samotného orchestru organizovalo komorní abonentní cykly, ke kterým se pokoušelo angažovat co největší počet tehdejších souborů, či sólistů. Tato práce se však soustředí...
|
|
|
Miroslav Venhoda, Noví pěvci madrigalů, Pražští madrigalisté a tvorba pro tyto soubory
Zichová, Jitka ; Douša, Eduard (oponent) ; Slavický, Milan (vedoucí práce)
Do sveho zkoumani jsem zahrnula skupinu skladeb, ktere vyrazneji ovlivnily repertoar soubom Novi pevei madrigalu a komorni hudby a posleze Prazsti madrigaliste. Tuto skupinu tvofi mnou vytvoreny vyber deseti skladeb, ktere svym vznikem pokryvaji obdobi od roku 1957 az roku 1979, tedy obdobi, kdy se soubor zmenil z komorniho poloprofesionalniho sboru s poctem kolem trieeti zpevaku na komorni soubor asi deseticlenne skupiny zpevaku a nekolika instrumentalistu. Vyber skladeb byl krome vyznamne roli v repertoaru soubom dan do jiste miry i dostupnosti notoveho materialu. Celou tuto velmi mznorodou skupinu otevira Starodcivne carovcini milemu od Petra Ebena z roku 1957. Tato kantata pro tri zenska sola a smiSeny sbor patri k autorovym ranym skladbam, ve kteryeh byl inspirovan renesancnimi teehnikami a truverskou pisnL Take volbou textu se vraei do historie, zhudebiiuje zde stary valassky lidovy text 0 milostnem zaklinani. Skladba je podle textu formalne clenena a objevuji se zde stare skladebne teehniky, jako kvintove organum na zacatku skladby nebo kadenee uzivane v hudbe 16. stoleti v solovyeh partiich. Casti solove a sborove jsou rozdeleny i podle obsahu textu. DalSim dilem v poradi podle doby vzniku jsou Madrigaly 0 case PavIa Borkovee z roku 1958. Jde 0 cyklus smisenyeh ctyrhlasyeh a capella sbom na slova...
|
|
|
Jan Hanuš - skladatelská pozůstalost
Havlík, Vojtěch ; Douša, Eduard (oponent) ; Slavický, Milan (vedoucí práce)
V predchozim zhodnoceni chronologie vzniku Hanusovych skladeb jsem se snazil naznaCit, ze Hanusovo dilo lze z tohoto hlediska rozelenit do etyr zakladnich obdobi. Prvnim z nich je obdobi od konce 30. let do konce let 40. DruM a treti obdobi maji stejne, zhruba dvacetilete trvani: druM od 50. do konce 60. let a tretf od 70. do konce 80. let. Posledni, etvrte obdobi zaCina v 90. letech a konCi Hanusovou smrti v roce 2004. K tomuto rozvrstveni lze najit paralelu co se tyee vyraznych historickych udalosti. Roky 1948, 1968 a 1989 zhruba odpovidaji vyse zminenemu easovemu rozeleneni Hanusovy tvorby. Dale jsem se snazil naznacit, ze v Hanusove dile existuji tfi vyrazne zanrove celky, kterymi jsou symfonie, mse a jevistni dila. Tyto skladby tvofi v ramci sveho zanru do jiste miry uzavreny cyklus a navle jednotlive skladby techto zanrovych celku vytvareji mezi sebou skupiny svazane nejen dobou vzniku, ale i spolecnym "myslenkovym zakladem". Obe tyto skutecnosti, tedy jak celky v ramci jednotlivych zanru, tak skupiny casove pfibuznych skladeb ruznych zanrUjsou samotnym Hanusem na ruznych mistech proklamovany. Domnivam se, ze lze hovofit 0 vylucnem postaveni, ktere maji tyto skladby v ramci celeho Hanusova dila. Vedle techto skladeb stoji v Hanusove tvorbe dye kvantitativne rozsahle zanrove skupiny skladeb - a to jsou...
|
|
|
Didaktická interpretace klavírních sonát Ludwiga van Beethovena
Kljunič, Bojana ; Herden, Jaroslav (vedoucí práce) ; Douša, Eduard (oponent) ; Hons, Miloš (oponent)
Předložená disertační práce je projevem snahy dospět určité ucelenější představě 0 problematice a možnostech interpretace Beethovenových klavírních sonát v pedagogickém kontextu. Impozantní řada dvaatřiceti klavírních sonát Ludwiga van Beethovena je dodnes výzvou předním světovým pianistům a v této souvislosti i hudebním pedagogům. Uvedený koncept tzv. didaktické interpretace Beethovenových klavírních sonát, založený na didaktické analýze tohoto díla, by se mohl stát modelem použitelným i v jiných případech, kdy půjde o dosažení optimální stylové realizace nejen tohoto souboru děl klavírní literatury - a to jak při vlastní výchově pianistů, tak i v receptivních formách hudební výchovy. Bylo zde třeba od počátku čelit nebezpečí bezbřehého shromažďování různých názorů, návodů a doporučení vygenerovaných z pohledů na jednotlivé případy nej vyšších dosažených standardů interpretačního mistrovství, obsažených v rozsáhlé zahraniční literatury. Bylo také niožné pokusit se o rámcové vymezení nej efektivnějších didaktických postupů při výchově Pianisty, které by slibovaly možnost dosažení těchto standardů. Namísto toho jsem se rozhodla opřít se o spolehlivý základ vycházející z pohledu sPíše hudebně teoretického, kdy šlo o to hledat východiska řešení interpretační problematiky 1 související problematiky didaxe v...
|
host ::
RSS.