|
Reforma veřejné správy po roce 1989
ŠICNEROVÁ, Barbora
Bakalářská práce na téma: Reforma veřejné správy po roce 1989 představuje základní shrnutí uvedené problematiky za účelem pochopení komplexnosti daného tématu. Těm, kteří se o danou problematiku více zajímají, by měla tato práce pomoci utřídit si důležité momenty spojené s reformou veřejné správy v České republice, pochopit jednotlivé rysy reformy a principy veřejné správy a současně i fungování veřejné správy na území Čech, Moravy a Slezska, které je výsledkem této správní reformy. První dvě kapitoly se věnují obecnému popisu systému veřejné správy a reformy veřejné správy. Následující třetí kapitola se zabývá vývojem veřejné správy od vzniku Československé republiky v roce 1918 do roku 1989, kdy dochází k opětovné transformaci na demokratický stát a v souvislosti s tím se objevují první zmínky o potřebě reformy veřejné správy v České republice. Kapitola přibližuje jednotlivá historická období v jejich politických a společenských souvislostech, popisuje důvody a důsledky správních reforem v minulosti a zákony, které tyto změny podmiňovaly. Hlavním tématem, reformy veřejné správy, se zabývá čtvrtá kapitola. Důraz je kladen na reformní kroky jednotlivých vlád republiky v oblasti veřejné správy a na vytvoření vyšších územních samosprávných celků a obcí s rozšířenou působností. Současnou organizací veřejné správy v České republice, realizující se rozdělením na obce a kraje, popisuje pátá kapitola. Poslední kapitola je věnována veřejné správě Jihočeského kraje se zaměřením na novodobé krajské volby a politické klima kraje.
|
|
Historie sboru Jednoty bratrské v Jablonci nad Nisou do roku 1945
Oupická, Dagmar ; Moree, Pieter (vedoucí práce) ; Halama, Jindřich (oponent)
Tato diplomová práce s názvem Historie sboru Jednoty bratrské v Jablonci nad Nisou do roku 1945 mapuje německou část historie tohoto sboru. Opírá se především o prameny z archivu Ochranovského sboru při ČCE v Jablonci nad Nisou. Obsahuje obecné kapitoly o vývoji obnovené Jednoty bratrské v Čechách a na Moravě do roku 1945 a o náboženských poměrech v Jablonci nad Nisou v 1. pol. 20. století. Historie sboru je rozdělan do třech období podle působení jednotlivých farářů, obsahuje též životopisy farářů a pokus o charakterizaci jejich teologického zázemí. Práce se věnuje především konkrétním podobám sborového života, hospodaření sboru a jeho vztahům k ostatním církvím. Zkoumá okolnosti odchodu sboru z Jednoty bratrské v roce 1939. Samostatné kapitoly jsou věnovány křesťanským spolkům působícím při sboru Jednoty bratrské a kazatelským stanicícm v Hrádku nad Nisou, Chrastavě a Liberci. Jedna kapitola se dotýká také působení Gruppenbewegung - Oxford Group Franka Buchmana v Sudetech. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
Baptistický sbor v Pardubicích v letech 1922-1989
ŠÍP, Luděk
Práce se zabývá historií baptistického sboru v Pardubicích. Sbor náleží do Bratrské jednoty baptistů v České republice a samostatným se stal v roce 1922. Práce je pak vymezena obdobím mezi léty 1922 až 1989. Zároveň však obsahuje stručné informace o Bratrské jednotě baptistů a počátcích působení baptistů na území Čech.Práce představuje historii sboru, jeho život a aktivity. Sleduje vývoj členské základny, pořádané akce, práci s dětmi a mládeží. Významná část práce je věnována prvnímu kazateli sboru Janu Řičařovi. Zvláštní pozornost je pak zaměřena na politický proces, jehož se stal obětí. V přehledu jsou uvedeny i stručné životopisy všech kazatelů sboru do roku 1989.
|
|
Obléhání Olomouce v roce 1758 a jeho soudobá reflexe
Borovský, Jiří ; Horčička, Václav (oponent) ; Stellner, František (vedoucí práce)
Sedmiletá válka (1756-1763) patřila díky své intenzitě, válečným škodám a ztrátám na životech mezi nej rozsáhlej ší konflikty 18. století. Válečné události zasáhly nejen Evropu, ale bojovalo se také v koloniích a na oceánech, kde Velká Británie nakonec ukončila ve svůj prospěch dlouholetý boj s Francií o prvenství na světových mořích a potvrdila svou pozici první koloniální velmoci. Podstatnou silou vedoucí ke zformování předválečných koalic a následnému konfliktu byla právě britsko-francouzská rivalita v koloniích způsobená spornými otázkami po cášském míru z roku 1748 a rozdílným přístupem mateřských zemí k zámořským územím.
|
|
Tábor nucené práce Dolní Jiřetín
Trögl, Jan ; Bursík, Tomáš (oponent) ; Rychlík, Jan (vedoucí práce)
Snahou autora bylo ukázat systém TNP na konkrétním příkladě TNP v Dolním Jiřetíně. Na základě zejména archivních dokumentů byl nastíněn jeho vznik, příchod prvních zařazených i následný provoz až do jeho zrušení, ale také na jakém "právním" základě existoval. Pro přiblížení bylo popsáno, kolik osob se v něm v jednotlivých měsících nacházelo, kolik bylo jejich strážců i jaké poměry mohly v táboře v některých dobách panovat. Poslední část pak měla ukázat, jaký byl asi všední život zdejších chovanců a co na něj mělo největší vliv. TNP Dolní Jiřetín vznikl v prosinci roku 1948 a jeho existence jakožto TNP byla ukončena v březnu 1950, tedy po méně než roce a půl trvání provozu. Vystřídali se v něm čtyři velitelé a kolem několika desítek strážných. Prošlo jím několik set zařazených, kteří měli zejména vypomoci jako levná pracovní síla pro SHD, jejich přesný počet se už asi nikdy nedozvíme. Je to obrovské číslo, ale v představách tehdejších mocipánů se muselo jevit jako významný neúspěch. Vždyť tábor byl připraven na mnohem větší počet zařazených, než kolik jich nakonec zdejším TNP prošlo. Ani jednou nedosáhl tábor alespoň polovičního naplnění. Přitom takto málo zaplněné TNP nebyly rentabilní, jak dokazují samotní bývalí provozovatelé těchto zařízení.252 Perzekuce chovanců patrně nedosahovala nijak velké míry,...
|
|
Sukcese hmyzenek (Protura) a vidličnatek (Diplura) na haldách chemické továrny
Rusek, Josef
Primární sukcese Protura a Diplura byla studována na haldách bývalé chemické továrny v Petrovicích u Karviné, SV Morava, Česká republika, v letech 1978-1979,1993 a 2002-2004. Chemicky extrémní substráty byly v roce 1979 staré 15, 25 a 60 let a probíhala na nich primární sukcese bez rekultivačních zásahů. Sukcese byla zpomalená na svazích a malých hromadách substrátu, na nichž byly na začátku pouze porosty půdních řas, lišejníků a mechů. Jeden druh Protura se začal objevovat až na 15 leté haldě s porostem mechů. Tři druhy byly zjištěné teprve na 20 leté haldě s porostem trav. Vyskytovaly se v nízké početnosti až do stádia 74 leté haldy, na níž byla zastoupena již společenstva 4-6 druhů v hustotách 5400-10200 jedinců.m-2. Diplura vstoupila do sukcese na 20 leté haldě (2 druhy), ale pouze .i.Campodea suensoni./i. byla zastoupena v pozdějších stádiích. Přítomnost obou skupin euedafických bezobratlých dokládá příznivý vývoj edafických poměrů v sukcesní řadě.
|
|
Historie Severočeské filharmonie Teplice (od roku 1948 až po současnost)
Kolařík, Tomáš ; PANOCHA, Jiří (vedoucí práce) ; TOMÁŠEK, Jiří (oponent)
Ve své magisterské práci se autor zabývá historií Severočeské filharmonie Teplice, jediného profesionálního symfonického tělesa v Ústeckém kraji, od roku 1948 až po současnost (2016). Je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. První kapitola přináší přehled nejvýznamnějších dirigentů, kteří u Severočeské filharmonie působili ať už ve funkci šéfdirigenta, či zastávali post druhého dirigenta. Druhá, stěžejní, kapitola přináší přehled historického vývoje, proměn orchestru a událostí s orchestrem spojený, od doby svého znovuobnovení v roce 1948 až po rok 2016. Ve třetí kapitole nejprve autor zmiňuje nejdůležitější informace o Hudebním festivalu Ludwiga van Beethovena, jehož je v současné době teplická filharmonie organizátorem, a poté podává stručný a neúplný přehled vybraných festivalových ročníků. Čtvrtá, závěrečná, kapitola okrajově doplňuje magisterskou práci o informace týkající se „novinky“ Severočeské filharmonie, a sice její orchestrální akademie, založené po vzoru předních českých orchestrů. Autor práci doplnil obrázkovou přílohou zachycující zkušební a koncertní prostředí filharmonie v průběhu let či fotografie filharmonie z poslední doby, dokreslující, možná strohý, faktografický charakter této práce.
|
|
Komorní skladby pro flétnu Jindřicha Felda (1925-2007) v kontextu české poválečné flétnové tvorby
Dohnalová, Denisa ; Douša, Eduard (oponent) ; Slavický, Milan (vedoucí práce)
Skladby pro flétnu sólové, komorní či koncertantní tvoří v díle Jindřicha Felda (1925 - 2007) významnou a početnou skupinu. Je to 42 skladeb, které vznikaly během celého skladatelova tvůrčího období počínaje rokem 1954, kdy byl napsán Koncert pro flétnu a orchestr, až do doby téměř současné. Poslední nově vzniklé skladby jsou z roku 2005 (Sonatina pro pikolu a klavír, Koncertní hudba pro flétnu, violu, harfu a smyčce), v roce 2006, tedy v předposledním roce života, ještě skladatel upravil jedno ze svých dřívějších děl Trio pro hoboj, klarinet a fagot (1987) na Trio pro flétnu, klarinet a fagot. V celém díle Jindřicha Felda tedy nalezneme pět skladeb pro sólovou flétnu, čtyři skladby pro flétnu (nebo pikolu) a klavír, dvě skladby pro flétnu a kytaru či harfu, sedm skladeb pro více dechových nástrojů (z toho dva dechové kvintety), deset skladeb pro několik různých nástrojů (včetně jednoho nonetu) a šest skladeb koncertantních. Nepřehlédnutelnou skupinu tvoří též skladby instruktivní a dětské sbory s účastí flétny. Literatura zabývající se flétnovými skladbami Jindřicha Felda není příliš početná a její značnou část tvoří absolventské a diplomové práce na českých konzervatořích a HAMU v Praze. Tyto práce se zaměřují více na interpretaci, mají spíše kompilační charakter a pokud obsahují analýzu některé skladby,...
|
|
Vysídlení vesnic na Vyškovsku 1939-1945. Rozšiřování vyškovského vojenského prostoru pro potřeby německých okupačních vojsk
Leznar, Marek ; Kokoška, Stanislav (oponent) ; Šedivý, Ivan (vedoucí práce)
Vyškovský vojenský prostor vznikl pro potřeby československé branné moci v roce 1935 na území bývalých lesních pozemků olomouckého biskupství. Do roku 1938 zde bylo vytvořeno učiliště pro tankisty, vojenská kasárna a několik tankových jednotek. Po okupaci zbytku Československa německou armádou v roce 1939 přešel vyškovský vojenský prostor pod správu wehrmachtu. Jeho velení ve spolupráci s německými protektorátními úřady rozhodlo, že vyškovský vojenský prostor rozšíří pro své potřeby na úkor okolních vesnic. Okupanti k vyvlastnění území v okolí prostoru využili prvorepublikového zákona č. 25 z roku 1935 o vyvlastnění nemovitého majetku k účelům obrany státu. Celou akci dostal na starost protektorátní Pozemkový úřad pro Čechy a Moravu (tzv. Bodenamt) se sídlem v Praze, který nechal zřídit přímo ve Vyškově Přesídlovací kancelář podřízenou protektorátnímu ministerstvu vnitra. Stěhování obcí v okolí vyškovského vojenského prostoru začalo na jaře roku 1941 a bylo ukončeno na konci roku 1944. (...)
|
|
Podíl Jana Antonína Quitainera na plastické výzdobě Strahovského kláštera. Sonda do vztahů mezi pozdně barokním sochařem a jeho mecenášem
Hořák, Martin ; Hladík, Tomáš (oponent) ; Horyna, Martin (vedoucí práce)
Umělecké působení Jana Antonína Quitainera (1709-1765) v Královské kanonii premonstrátů v Praze na Strahově překlenuje období dvou desetiletí. Ponecháme-li stranou nikoli nepravděpodobnou možnost, že již v roce 1726 se jako sedmnáctiletý pomocník svého otce Ondřeje Filipa (1679-1729) podílel na výzdobě průčelí strahovského kostela Nanebevzetí P. Marie, lze tvorbu mladšího Quitainera na Strahově sledovat od poloviny 40. let 18. století až do posledních měsíců sochařova života. Během uvedené doby zde tento svými součastníky ceněný a žádaný umělec vytvořil početnou kolekci kamenosochařských i řezbářských prací. Přesto stačilo půl století na to, aby jeho strahovské dílo i o sám upadli v zapomnění jak v okruhu širší veřejnosti, tak mezi samotnými premonstráty. Strahovský knihovník Johann Gottfried Dlabač ve svém slovníku českých a moravských umělců z roku 1815 věnoval jedno z hesel také Ondřeji Filipovi Quitainerovi ("Guitteinerovi"), jejž označil za autora sousoší sv. Heřmana Josefa před strahovskou kaplí sv. Voršily a všech soch na průčelí klášterního kostela.1 Veškerou plastickou výzdobu interiéru klášterního kostela připsal Dlabač Ignáci Františku Platzerovi.2 Sochaře J. A. Quitainera Dlabač vůbec nezná a pouze okrajově se zmiňuje o jakémsi "Antoniovi Guitteinerovi", jenž 12. května 1751 vystupuje jako...
|
host ::
