|
In vitro expanze a aktivace NK buněk pro účely buněčné terapie.
BENEŠOVÁ, Monika
NK buňky jsou součástí nespecifické imunitní odpovědi a jsou jednou z hlavních složek protinádorové imunity. Ke své aktivaci nepotřebují antigenní stimul, ale rozeznávají poškozené (transformované) buňky podle snížené exprese MHC I molekul. Tito přirození zabíječi se stávají náplní mnoha klinických studií zabývající se využitím protinádorové aktivity NK buněk jak u solidních nádorů, tak u hemato-onkologických onemocnění. Cílem této práce bylo najít optimální podmínky pro in vitro expanzi a aktivaci NK buněk. NK buňky byly izolovány pomocí magnetické separace z frakce mononukleárních buněk a kultivovány ve dvou typech médií SCGM a X-VIVO 10 s přidáním interleukinu 2 popř. OKT3 protilátky. Dále byl sledován vliv přítomnosti podpůrných mononukleárních buněk na proliferaci NK buněk. Po 6-ti denní kultivaci byly buňky pasážovány a byl stanoven nárůst NK buněk a průtokovou cytometrií sledovány aktivační markery CD25 a CD336 (NKp44). Všechny experimenty probíhaly v podmínkách správné výrobní praxe. Mírně větší výtěžek NK buněk byl pozorován u SCGM média bez výrazného rozdílu v ostatních aditivech. Mezi kulturami s/bez přidání podpůrných buněk byl pozorován značný rozdíl ve prospěch kultury s podpůrnými ozářenými mononukleárními buňkami. Nebyl zaznamenán rozdíl v kulturách s autologními nebo alogenními buňkami. Pomocí průtokové cytometrie jsme zjistili, že NK buňky,které mají vyšší proliferační potenciál, exprimují ve větší míře CD25, na rozdíl od buněk s nižší proliferací, které měly zvýšenou expresi znaku CD336. Práce vedla k definici optimálních kultivačních podmínek pro NK buňky a stala se základem pro další vývoj léčivého přípravku z in vitro aktivovaných NK buněk.
|
|
Charakterizace bakteriálních genů kódujících extradiolovou dioxygenasu DbtC-typu s bioremediačním potenciálem pro aromatické látky v lokalitě Hradčany
Šnajdrová, Renata ; Bořek Dohalská, Lucie (vedoucí práce) ; Nešvera, Jan (oponent)
Aromatické polutanty představují vážný problém z hlediska znečištění životního prostředí. Významným zdrojem těchto látek s negativním dopadem na lidské zdraví je ropa a ropné produkty, které patří k nejhojněším a tím pádem i k nejčastěji sanovaným kontaminantům v České republice. K jejich odstranění z životního prostředí lze s výhodou využít bioremediačních přístupů, které využívají přirozené schopnosti mikrobiální komunity degradovat environmentální polutanty v kontaminovaných půdách či vodách. Za účelem pomoci při výběru, optimalizaci a aplikaci bioremediačních postupů a monitorování jejich výsledků se věnuje velká pozornost studiu bakteriálních druhů, metabolických drah a genů s bioremediačním potenciálem. Dřívější analýzou metagenomové knihovny zkonstruované z půdní DNA z vysoce kontaminované lokality bývalé vojenské letecké základny Hradčany byla objevena nová skupina katabolických genů kódujících extradiolovou dioxygenasu podobnou DbtC u Burkholderia sp. DBT1. Enzymy podobné DbtC představují jednu ze tří hlavních skupin extradiolových dioxygenas účastnících se biodegradace ve zmíněné lokalitě. Na základě studia bakteriálních půdních izolátů a fosmidových klonů z metagenomové knihovny nesoucích zkoumané geny lze usoudit, že geny podobné dbtC jsou součástí vysoce mobilní genetické kazety. S využitím...
|
|
Dual role of CD9 protein in mast cell activation
Machyna, Martin ; Dráber, Petr (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
Žírne bunky sú známe efektorové bunky imunitného systemu. Ich účasť bola preukázaná v takých dôležitých procesoch ako sú obrana hostiteľa pred baktériami, toxínmi alebo parazitmi. Niekedy však môžu vytvárať neprimeranú reakciu proti neškodným antigénom v našom prostredí a spôsobovať tak alergie. Je práve preto vrcholne dôležité pochopiť signálne deje, ktoré vedú k aktivácii týchto buniek, za účelom vyvýjania nových stratégii liečby. Novovytvorená potkania monoklonálna protilátka izotypu IgG1, špecifická proti myším žírnym bunkám, bola charakterizovaná ako vhodná pre použitie v prietokovej cytometrii, imunoznačení a imunoprecipitácii. Použitie optimalizovaného postupu imunoizolácie v spojení s hmotnostnou spektrometriou umožnilo identifikovať CD9 ako jej cieľový proteín. CD9 je členom rozsiahlej rodiny nazývanej "tetraspanins". Funkčné štúdie ukázali, že väzba tejto protilátky na žírne bunky spôsobila degranuláciu a aktiváciu včasných dejov ako sú zvýšená tyrozínová fosforylácia a zvýšená hladina voľného cytoplazmatického vápnika. Prekvapivé bolo zistenie že, následná aktivácia týchto buniek cez agregáciu FcεRI receptoru pomocou antigénu viedla naopak ku zníženej degranulácii, vápnikovej odpovedi a tyrozínovej fosforylácii niekoľkých substrátov. Anti-CD9 protilátka však neinhibovala tieto bunkové odpovede,...
|
|
Peptidázy motolic
Kašný, Martin ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Kopáček, Petr (oponent) ; Haas, Wilfried (oponent)
90 3. SUMMARY The text above refers about the majority of characterized trematode peptidases; the fundamental enzymes for trematode existence, which are integrated in many physiological processes like pathogenesis, tissue invasion/migration, nutrition, immune evasion and host-parasite interactions. In the history (until 1996), the peptidase catalytic activities in trematode extracts have been monitored. During 1980s and 1990s, the information of first cloned trematode peptidase genes were published and during last three decades cca 90 trematode peptidase sequences belonging to 19 peptidase families of 5 clans have been identified. The most studied trematode peptidases have been of Schistosoma mansoni origin: the serine peptidase - cercarial elastase (of cercariae), cysteine peptidases - cathepsins B, L, F, C plus the asparaginyl endopeptidase SmAE and the aspartic peptidase - cathepsin D (of adult worms and some other life stages). The recent computational cluster analysis revealed that the sequence S. mansoni elastase (the main cercarial penetration enzyme) is quite divergent from other serine peptidases of the S1 family. Cercarial elastase gene was proved in S. mansoni, S. haematobium and Schistosomatium douthitti, but not in the related S. japonicum. Mass spectrometry analysis confirmed cercarial...
|
|
Transkripční regulace diferenciace buněk embryonálního karcinomu a maligního melanomu: Úloha proteinů p21(WAF1) a MITF
Šestáková, Blanka ; Vachtenheim, Jiří (vedoucí práce) ; Černý, Radim (oponent) ; Pavel, Stan (oponent)
V buňkách F9 (embryonální karcinom) lze indukovat pomocí kyseliny retinové a dbcAMP diferenciaci na buňky podobné parietálnímu endodermu (PE). V naší práci jsme ukázali, že hladina inhibitoru cyklin-dependentních kinas, p21 proteinu, prudce stoupá na konci této diferenciace. Klony F9 buněk stabilně exprimující exogenní p21 měly při diferenciaci zvýšenou hladinu trombomodulinu, specifického markeru PE diferenciace. Transfektovaný p21 aktivoval trombomodulinový promoter-reportér a vazebné místo pro cyklin E v molekule p21 bylo postradatelné pro tuto aktivitu. Promoterová aktivita byla inhibována kotransfekcí antisense p21 cDNA nebo p21-specifickými siRNA komplexy. p21 protein tedy positivně reguluje transkripci trombomudulinu, a to mechanismem dereprese represorové domény transkripčního koaktivátoru p300. V části buněčné populace se p21 protein během diferenciace akumuloval kromě jádra i v cytoplasmě. Tato lokalizace p21 je asociována s jeho antiapoptotickou funkcí. Souhrnně jsme tedy zjistili, že p21 protein má kromě účinků na regulaci buněčného cyklu i transkripčně aktivační a pravděpodobně antiapoptotickou úlohu při diferenciaci F9 buněk na PE. Dále jsme studovali expresi a transkripční úlohu p21 proteinu v melanomových buňkách. p21 protein byl exprimován ve většině buněčných linií v relativně vysoké...
|
|
Šlechtění révy na ŠSV Ampelos
Pokorný, Stanislav
Cílem této bakálářské práce je popis révy vinné a historie, dále počátky šlechtění révy na jižní moravě. Hlavní část této práce se zabývá naší nejstarší šlechtitleskou stanicí vinařskou ve Znojmě - Ampelos a to od roku 1895 kdy tato stanice vznikla dále pak jsou zde popsány hlavní osbnosti které se s touto stanicí pojí. Jsou zde zmíněny odrůdy, které byly zde vyšlechtěny,ale také odrůdy které teprve čekají zda budou zapsán do státní odrůdové knihy. V poslední části jsou stručně popsány další aktivity stanice jako je například slekce Sauvignonových klonů nebo slekce kvasinek.
|
|
Možnosti fyzioterapeutických postupů u psoriatické artritidy
DROBNÁ, Martina
Bakalářská práce pojednává o problematice psoriatické artritidy, jež má ve většině případů chronický průběh a u pacientů může vést ke vzniku kloubních deformit. Toto onemocnění má nejasnou patogenezi, která je podmíněná genetickými, zevními a imunologickými faktory. Postihuje především pacienty s psoriázou I. typu, u nichž se začnou objevovat příznaky, jako jsou například otoky s bolestí kloubů, ranní ztuhlost a celková únava. PsA vykazuje často pozitivní antigen HLA - B27, bez přítomnosti revmatických uzlů a negativního revmatického faktoru (Štolfa, 2012). PsA vyvolává jak fyzické postižení pacientů, tak i značným způsobem narušuje jejich sociální a psychický život. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části je stručně nastíněna anatomie kůže a stavba a funkce kloubů. Dále je zde popsána psoriáza, její formy a způsob léčby. V další kapitole je vysvětlen pojem artritida a jako příklad uvedena RA. Dále následuje podrobný popis PsA, definice onemocnění, její příčiny a výskyt, klinický obraz a některé možnosti terapie. V praktické části práce byla použita metoda kvalitativního výzkumu, kterého se zúčastnily tři pacientky trpící PsA. Terapie byla zahájena vstupním kineziologickým rozborem, včetně specifických vyšetření, jako jsou goniometrická vyšetření kloubů, vyšetření úchopu, palpační svalové vyšetření a další. Schůzky s pacientkami probíhaly pravidelně každý týden po dobu osmitýdenní terapie. Na každé schůzce byla konzultována dříve provedená terapie, zopakovaly se cviky, popřípadě byly vysvětleny nejasnosti. Všechny terapie trvaly přibližně 45 minut, během nichž byly uvolňovány hypertonické svaly spolu s trigger pointy dle specifických problémů pacientek. Na posledním sezení byl proveden výstupní kineziologický rozbor a pacientky byly poučeny o důležitosti dodržování režimových opatření. Z výsledků výzkumu je patrné celkové zlepšení držení těla u všech pacientek. Velmi podstatným ukazatelem úspěšnosti terapie je znatelné snížení otoků, bolesti a zlepšení funkce rukou. Terapie byla také zaměřena na úpravu chybného stereotypu dýchání, který se projevoval horním typem, čímž docházelo k přetěžování svalů krční páteře a k častým bolestem hlavy. Velký důraz byl též kladen na aktivaci příčné klenby, která byla u všech pacientek propadlá. Bakalářská práce může být využita v klinické praxi fyzioterapeutů nebo jako edukační materiál pro pacienty.
|
|
Monitoring vybraných koagulačních parametrů v graviditě
Nováková, Radka ; Křivčíková, Lucie (oponent) ; Hronek, Miloslav (vedoucí práce)
8.SOUHRN V souboru 73 pacientek s opakovanými spontánními potraty, které měly v osobní anamnéze alespoň jednu trombofilní dispozici, ať už vrozenou mutaci faktoru V Leiden v heterozygotní formě, nebo mutaci 20210A v genu faktoru II v heterozygotní formě nebo mutaci v genu pro MTHFR 677T nebo 1298C v heterozygotní nebo homozygotní formě, anebo měly získanou trombofilní dispozici antifosfolipidového syndromu, případně hyperhomocysteinémii, jsme sledovali vývoj hladin koagulačních parametrů v průběhu celého těhotenství. Po tuto dobu byly pacientkám v pravidelných intervalech odebírány vzorky krve. U některých pacientek byly sledované parametry vyšetřeny ještě v době před těhotenstvím. Pacientky byly v období 25.-43. týdne gravidity zajišťovány nadroparinem (Fraxiparine), event. při alergických projevech enoxaparinem (Clexane). Metodou nepřímé detekce pomocí chromogenního substrátu na analyzátoru Sysmex CA-1500 (Sysmex-TOA) jsme stanovili funkční aktivity plazminogenu, inhibitoru aktivátoru plazminogenu a α2antiplazminu. Pomocí přímé nekompetitivní ELISA metody jsme zjistili kvantitativní množství antigenů tkáňového aktivátoru plazminogenu, inhibitoru aktivátoru plazminogenu a trombomodulinu. Prokázali jsme, že hladiny trombomodulinu a plazminogenu se chovají stejně jako u zdravých žen s fyziologickým průběhem...
|
|
Chemokiny epiteliálních buněk u bronchiálního astmatu
Volfová, Dominika ; Stříž, Ilja (vedoucí práce) ; Holáň, Vladimír (oponent)
Astma je alergické onemocnění vyvolané nežádoucími reakcemi na neškodné antigeny (alergeny) a je charakterizované přísunem eozinofilů, Th2-lymfocytů, mastocytů a neutrofilů do místa zánětu tkáně, tedy do plic. Tato akumulace leukocytů je zprostředkována generací chemotaktických cytokinů - chemokinů. Chemokiny jsou nízkomolekulární proteiny, plnící své funkce pomocí vazby na specifické receptory na buněčném povrchu. Vazba chemokinů s jejich receptory je velmi promiskuitní a následná aktivace efektorových buněk je velmi různorodá, což může často komplikovat výzkum v této oblasti. Nicméně chemokiny a jejich receptory jsou důležitými potenciálními terapeutickými cíly v alergických onemocněních, včetně astmatu, především kvůli své ústřední roli v buněčné aktivaci a zánětu. Chemokiny jsou sekretovány jak buňkami imunitního systému, tak i buňkami různých tkání organismu. V poslední době se obrací pozornost na roli epiteliálních buněk v patogenezi astmatu. Bronchiální epiteliální buňky stimulované antigeny produkují obranné molekuly a cytokiny, pomocí nichž amplifikují zánětlivé procesy a regulují činnost efektorových buněk. Porucha těchto cytokinových regulací může vést k rozvoji různých plicních onemocnění včetně astmatu. V této práci jsou shrnuty dosavadní poznatky o jednotlivých chemokinech...
|
|
Geny kodující acetyhydroxy syntázu u Streptomyces cinnamonensis a jejich regulační oblast:Mutace v katalytické podjednotce zjią»ující necitlivost k inhibici konečného produktu
Kyselková, Martina ; Kopecký, Jan ; Šigutová, Lucie ; Pospíšil, Stanislav ; Felsberg, Jürgen ; Spížek, Jaroslav ; Janata, Jiří
Geny ilvB kódující katalytickou podjednotku AHAS u rodičovského kmene S. cinnamonensis a čtyř mutantů s deregulovanou biosyntetickou drahou valinu byly sekvenovány. Mutace byly nalezeny u dvou kmenů, jejichž AHAS byla v hrubém buněčném extraktu zdánlivě aktivována valinem. U kmene BVR-18 byla nalezena mutace C574A vedoucí v proteinu k substituci E139A. U kmene ACB-NLR-2 došlo k deleci tripletu AGC v pozici 805-807, což v proteinu vedlo k deleci Q217. Podle homologního modelu katalytické podjednotky, vytvořeného na základě krystalové struktury dimeru katalytických podjednotek AHAS u Saccharomyces cerevisiae, se substituce E139A vyskytla ve smyčce na rozhraní podjednotek poblíž TPP vazebného místa, zatímco ?Q217 v helixu odlehlém od aktivního místa. Jednotlivé podjednotky byly exprimovány v E. coli za účelem rekonstituce enzymů in vitro, jejichž aktivita v přítomnosti a nepřítomnosti 10 mM valinu byla měřena. Podařilo se prokázat, že substituce E139A je zodpovědná za zdánlivou aktivaci AHAS valinem pozorovanou u kmene BVR-18. U kmenů ACBR-2 a NLR-3 se zvýšenou hladinou aktivity AHAS nebyla zjištěna žádná mutace v katalytické podjednotce. Regulační oblast před genem ilvB těchto dvou kmenů a kmene rodičovského byla sekvenována. V rámci této oblasti byly nalezeny některé prvky atenuátoru, ale sekvence se u kmenů ACBR-2 a NLR-3 shodovala se sekvencí rodičovského kmene. Zdá se tedy, že regulace exprese AHAS je zajištěna ještě jiným mechanismem, než je atenuace.
|
host ::
