|
Toxikologie zplodin hoření
SIKORA, Henryk
Významným rizikem požáru je vznik toxických zplodin. Tyto látky následně ohrožují jednotky hasičských záchranných sborů a obyvatele v blízkém okolí. Toxické zplodiny se týkají téměř 50% všech oběti požáru a jsou příčinou třetiny smrtelných oběti. Množství a složení zplodin závisí do značné míry na podmínkách termodegradace, především teplotě a množství kyslíku v okolní atmosféře. K předcházení nebo minimalizování následků vzniku toxických zplodin patři rychlá a kvalitní analýza. Zde se osvědčily nejvíce metody plynové chromatografie a hmotnostní spektrometie spojené s mikroextrakci na tuhou fázi. Součásti této práce je analýza zplodin vybraných materiálů a studium jejich toxických vlastností. Jedná se především o dřevo, ropné látky, kaučuky a různé typy plastů. Analýzou těchto zplodin bylo identifikováno více jak 300 látek. Jedná se především o oxidy uhlíku, oxidy dusíku, oxidy síry, těkavé organické látky, polycyklické aromatické uhlovodíky, ad. Monitorování zplodin hoření bylo prováděno i poblíž velkých požáru. Poznatky byly doplněny informacemi z odborných studií a události z minulých let. U identifikovaných látek, které přestavují největší ohrožení zdraví, byly popsány nejdůležitější toxické vlastnosti s důrazem na akutní expozici, příznaky intoxikace a možné následky. Na základě všech těchto poznatků jsou navržena ochranná opatření v souvislosti se vznikem toxických zplodin.
|
|
Ošetřovatelská péče o dětského pacienta s akutní pankreatitidou.
ŽENÍŠKOVÁ, Pavla
Abstrakt - Ošetřovatelská péče o dětského pacienta s akutní pankreatitidou. Současný stav: Akutní pankreatitida je zánětlivé onemocnění slinivky břišní. Podstatou onemocnění je samonatrávení mateřské tkáně slinivky břišní. Nejčastější příčina akutní pankreatitidy v dětském věku je infekce. Může jít o infekci virovou, bakteriální, či parazitární. Hlavním klinickým příznakem je bolest břicha spojená se zvracením. Diagnózu potvrdí laboratorní vyšetření krve, kde jsou zvýšené hodnoty amylázy a lipázy v séru. Dosud nepřekonanou zobrazovací neinvazivní metodou při diagnostice akutní pankreatitidy u dětí je ultrasonografické vyšetření břicha. Jedná se o vyšetření neinvazivní, rychlé a dostupné. Je-li u dětského pacienta diagnostikována akutní pankreatitida, je to důvod k hospitalizaci pacienta na dětském oddělení. Dle průběhu a formy onemocnění je dítě přijímáno buď na jednotku intenzivní péče, nebo na standardní oddělení. Začátek léčby jednoznačně znamená absolutní zákaz přijímat výživu per os. Dále je důležitá aplikace analgetik a antibiotik. U aplikace analgetik se názory různí ohledně opiátového, či neopiátového typu analgetik. Pro nezbytně dlouhou dobu je možné výživu zajišťovat parenterální cestou. Dle nových doporučení je možné u lehčí formy onemocnění začít s enterální výživou ihned, jakmile ji začne dětský pacient tolerovat. Prognóza je u lehčí formy velice dobrá. Z akutní pankreatitidy se v 15-35 % vyvine pankreatitida chronická. Cíle: Prvním cílem bylo vyhodnotit míru nárůstu akutní pankreatitidy v dětském věku v České republice v letech 2010 až 2014. Druhým cílem bylo popsání specifik ošetřovatelské péče o dětského pacienta s akutní pankreatitidou během hospitalizace, při následné péči a po propuštění do domácího prostředí. Metodika a výzkumný soubor: K dosažení prvního cíle byl osloven Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Dále bylo osloveno všech sedm zdravotních pojišťoven fungujících v České republice. K dosažení druhého cíle byla použita metoda analýzy dokumentů a dat. Výsledky: Od roku 2010 je v ČR neustálý pozvolný nárůst akutní pankreatitidy u dětských pacientů. Zatímco v roce 2010 byl počet onemocnění 221 pacientů, tak v roce 2014 to bylo již 318 dětských pacientů s touto nemocí. Specifika ošetřovatelské péče o dětského pacienta s akutní pankreatitidou tkví ve včasné diagnostice, analgetické a antibiotické terapii, monitoraci fyziologických funkcí, monitoraci bolesti, péči o katetry a hlavně v dietním opatření. Již během hospitalizace se postupně u dětského pacienta začíná s perorální výživou v podobě čaje, šťáv, pyré, pudinků a sucharů. Je velice důležité, aby i po propuštění do domácí péče dětský pacient dodržoval doporučená dietní opatření v podobě pankreatické diety. Stejně tak je důležitý pozvolný návrat dítěte do běžného života. Závěr: Akutní pankreatitida u dětí je považována za náhlou příhodu břišní. Nejčastější etiologie je infekční. Klinický obraz je provázen silnou bolestí břicha a zvracením. Diagnózu potvrdí zvýšené referenční hodnoty amylázy, lipázy v séru a ultrasonografické vyšetření břicha. Léčba probíhá během hospitalizace na jednotce intenzivní péče, či standardním dětském oddělení. Od roku 2010 dochází k postupnému nárůstu dětských pacientů s akutní pankreatitidou. Specifika ošetřovatelské péče jsou v monitoraci fyziologických funkcí a monitoraci bolesti, péči o žilní vstup a péči o potřeby dětského pacienta. Nejdůležitější specifikum je dodržování přísného dietního režimu. Doporučení pro praxi: Výstupem bakalářské práce je stručné shrnutí ošetřovatelské péče o dítě s proběhlou akutní pankreatitidou v domácím prostředí. Tato doporučení je návodem pro rodiče, kterým bylo propuštěno dítě s proběhlou akutní pankreatitidou do domácího ošetřování.
|
|
Vývoj radioterapie karcinomu prostaty od 80. let po současnost
SUCHANOVÁ, Markéta
Karcinom prostaty (CaP) je jednou z nejběžnějších rakovin mužů. Jedná se o onemocnění s celosvětově rostoucí incidencí, v České Republice se za posledních 20 let ztrojnásobila. Nárůst mortality není zdaleka tak rychlý, ale po karcinomu plic a kolorekta je třetí nejčastější příčinou smrti na zhoubný novotvar u mužů. V léčbě CaP se jako standardní metody uplatňuje aktivní sledování, chirurgická radikální prostatektomie, brachyterapie a zevní radioterapie s případnou hormonální terapií. Radioterapie zaujímá v léčbě CaP nezastupitelné postavení. Užívá se jako kurativní léčba u lokalizovaného CaP nízkého a středního rizika. V případě vysokého rizika a lokálně pokročilých nádorů převažuje její kombinace s hormonální terapií, která zlepšuje kontrolu nádoru a celkové přežití pacientů. Zevní radioterapie se používá také v některých případech adjuvantně po radikální prostatektomii, dále jako záchranná léčba při biochemickém relapsu po operaci či jako paliativní léčba u generalizovaného onemocnění. Cílem této práce je poskytnout přehled o vývoji radioterapie CaP od 80. let. Dále zhodnotit výskyt postradiačních komplikací u pacientů s CaP po ozáření technikou IMRT a při použití protonové terapie. Byla použita metodika sekundární analýzy dat na základě studia dostupných informací z odborné literatury a internetových pramenů. Praktické informace byly získány při návštěvách Radioterapeutického úseku Onkologického oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. (NČB) a Proton Therapy Center Czech s.r.o. (PTC). Průběh radioterapeutické léčby pacientů s CaP byl zjištěn metodou pozorování, cenné informace pak byly získány rozhovory s MUDr. Vančurovou a MUDr. Vítkem Ph.D., MBA. Dále byla provedena analýza výskytu akutních a pozdních postradiačních komplikací u pacientů s CaP léčených v těchto zařízeních. Akutní i pozdní toxicita byla hodnocena u GU a GI obtíží dle RTOG/EORTC stupnice, konkrétní potíže pak podle škály CTCAE v. 4.0. Jejich celkový výskyt byl podroben testové statistice formou nepárového t testu. Zkoumaným souborem bylo 30 pacientů s CaP ozařovaných v NČB a 30 pacientů z PTC s CaP nízkého, středního i vysokého rizika. Bylo zjištěno, že u pacientů v NČB byla průměrná dávka na rektum 40,7 Gy a na močový měchýř 39,4 Gy. U pacientů léčených v PTC byla průměrná dávka na rektum 13, 2 Gy a na močový měchýř 11,1 Gy. S tím souvisí i výskyt postradiačních komplikací. Akutní GU a GI toxicita 2. a vyššího stupně se v NČB vyskytla u 33 % a 23,3 %. Při mediánu sledování 22 měsíců byla v NČB incidence pozdní GU toxicity 2. a vyššího stupně 13,3 % a pozdní GI toxicita 2. a vyššího stupně 26,7 %, což převyšuje výskyt nežádoucích účinků popisovaný v literatuře. V NČB se navíc vyskytla ve zvýšené míře pozdní GI toxicita stupně 3 a 4 u 10 %, tj. u 3 pacientů. Kromě toho u 1 pacienta léčeného v NČB došlo 1,5 roku po ukončení radioterapie ke generalizaci onemocnění. U pacientů léčených v PTC se toxicita 3. a vyššího stupně neobjevila. Akutní GU a GI toxicita 2. stupně se zde vyskytla u 13,3 % a 6,7 %. Při mediánu sledování 21,5 měsíce byla v PTC incidence pozdní GI toxicity 2. stupně 3,3 %, pozdní GU toxicita se objevila pouze stupně 1 u 13,3 %. Byl zjištěn statisticky podložený rozdílný výskyt postradiačních komplikací u zkoumaných pacientů v NČB a PTC. Hypotéza, že PT snižuje výskyt postradiačních komplikací u pacientů s CaP ve srovnání s technikou ozařování IMRT, byla potvrzena. Bylo zjištěno, že se prostata v průběhu dne i během ozařování může značně pohybovat. Z tohoto důvodu lze doporučit využívání CBCT, které je v NČB nově součástí jejich lineárních urychlovačů, k ověření polohy prostaty před každým jednotlivým ozářením. Tato práce poskytla ucelený pohled na léčbu CaP a může posloužit k zvýšení informovanosti o postradiačních komplikacích u pacientů s CaP. Hlavní přínos této práce lze spatřit v předložení srovnání standardně používaného radioterapeutického přístupu se slibnou alternativou, které je možné využít jako podkladu pro další studie.
|
|
Periradikulární terapie v Nemocnici Český Krumlov, a.s.
KUTIŠOVÁ, Magdalena
Bolesti zad patří mezi jedny z nejčastějších problémů, které vedou k nutnosti navštívit lékaře. Vzhledem k tomu, že nejvíce postihují lidi v produktivním věku, je značný i jejich ekonomický a sociální význam. V diagnostice bolestí zad se používají různé metody, postupuje se od jednodušších a levnějších ke složitějším. Základem je vyšetření nemocného, odběr anamnézy a klinické vyšetření. Léčba se liší podle druhu a časového průběhu onemocnění. Základní dělení onemocnění je na akutní (do 46 týdnů) a chronické (více než 3 měsíce). Další podle tzv. diagnostické triády na prosté bolesti zad, nervové kořenové bolesti a závažná onemocnění páteře. V dalším textu se budu s ohledem na téma práce věnovat především nervovým kořenovým bolestem. Základem terapie by vždy měla být léčba aktivní, se zapojením fyzioterapeutické složky. Tato terapie je doplněna o léčbu medikamentózní, která zahrnuje podávání nesteroidních antirevmatik, analgetik a často i antidepresiv. Pokud nemá konzervativní terapie dostatečný efekt, je možné využít některé z miniinvazivních metod. Mezi nimi jedna z nejoblíbenějších je periradikulární terapie pod CT kontrolou, které se bude věnovat tato práce. Periradikulární terapie byla poprvé popsána začátkem 70. let, v České republice se rozšířila od 90. let. Při periradikuloterapii je pod CT kontrolou zavedena jehla do meziobratlového otvoru přesně do oblasti míšního kořene postiženého nervu a tam je aplikována lytická směs (steroidy s lokálním anestetikem a malým množstvím neionické jodové KL). V posledních letech je na některých pracovištích tato směs nahrazována ozonem, který má podobné účinky. V době, kdy se PRT začala používat, byla aplikována v oblasti bederní páteře, v současné době se uplatňuje i v léčbě lézí v oblasti páteře krční. Cílem práce je popsat anatomické poměry vyšetřované oblasti, fyziologický a patologický stav, hlavní indikace k periradikuloterapii a metodiku provedení včetně použitého instrumentária a farmak. Dále zpracovat časový vývoj použití této metody na radiodiagnostickém oddělení Nemocnice Český Krumlov, a.s. a analyzovat subjektivní přínos léčby pro pacienty. K dosažení cílů jsem provedla analýzu a následné zpracování dat, týkajících se provedených periradikuloterapií v Nemocnici Český Krumlov, a.s. od roku 2010, kdy zde byla tato metoda zavedena. Zpracovala jsem dotazníkové šetření 40 náhodně vybraných pacientů a získaná data upravila do přehledů, které ukazují subjektivní vnímání pacientů na provedenou periradikuloterapii. Z výsledků práce vyplývá, že počet provedených periradikuloterapií v Nemocnici Český Krumlov, a.s. postupně stoupá od roku 2010 do roku 2015 byl zaznamenán nárůst o 1/3 výkonů. Mezi ošetřenými pacienty mírně převažují ženy celkově bylo v uvedeném období mezi ošetřenými pacienty 53 % žen. Nejčastější věkovou kategorií zastoupenou mezi pacienty byli lidé ve věku 50-59 let, tvořili 37 % všech ošetřených pacientů radiodiagnostického oddělení Nemocnice Český Krumlov, a.s. Při hodnocení počtu opakování provedených periradikuloterapií jsem zjistila, že většina pacientů podstupuje výkon jen jednou, maximálně dvakrát. Těch, kteří podstoupili PRT vícekrát, je jen 7 %. Při zjišťování účinnosti léčby mezi 40 náhodně vybranými pacienty jsem došla k závěru, že většina pacientů hodnotí léčbu kladně a udává středně až dlouhodobou úlevu od bolestí. To odpovídá údajům uváděným v literatuře. Závěrem lze říci, že periradikuloterapie přinesla posun v možnostech terapie vertebrogenních bolestí. Jedná se o metodu dostupnou, bezpečnou a levnou. Přestože je jen jednou částí celkové léčby a neumožňuje definitivní vyléčení, poskytuje úlevu od bolesti a dává možnost zahájit rehabilitaci, které dosud pacient mnohdy nebyl schopen. Periradikuloterapie je tak součástí léčby, která pomáhá zachovat či obnovit motivaci pacienta k uzdravení, což je nejdůležitější předpoklad úspěšné léčby.
|
|
Biochemické laboratorní metody diagnostikující poškození srdečního svalu
KOPŘIVOVÁ, Olga
Anotace (abstrakt): Velmi dynamicky se rozvíjející součástí klinické biochemie jsou v posledních letech biomarkery diagnostikující srdeční poškození. Zavádění nových biomarkerů srdečního poškození je velmi rychlé, většinou jsou zaváděny do praxe bez širších klinických a analytických zkušeností. Během několika málo let jsou to nové metody stanovení myoglobinu, stanovení troponinů (cTnI, cTnT), CK-MB mass koncentrace, BNP a další. Snahou klinických biochemiků a kardiologů je postihnout pomocí kardiomarkerů všechny etapy a stupně poškození myokardu u akutních koronárních syndromů. Tato vyšetření mění zásadně pohled na diagnostiku, určení prognózy a terapie u akutních koronárních syndromů. Ve své práci jsem zpracovala retrospektivní analýzu dat pacientů prezentovaných na interní ambulanci s bolestmi na hrudi. Byla analyzována hodnota ukazatelů poškození myokardu a jejich dynamika z pohledu definitivní diagnózy. Vlastní analýzu jsem prováděla na OKB Nemocnice Písek, a.s. Cílem práce bylo postihnou význam jednotlivých markerů srdečního poškození a zjistit zad vyšetřovaný soubor markerů na OKB Nemocnice Písek, a.s. je dostačující pro správnou a rychlou diagnostiku akutního infarktu myokardu. V rámci této práce jsem posuzovala zda panel kardiálních markerů neobsahuje nadbytečné metody. Na OKB Nemocnice Písek, a.s.je zaveden do panelu markerů srdečního poškození: myoglobin, troponin I, CK-MB mass a marker srdečního selhání BNP. Vzorcích 56 pacientů jsem analyzovala přítomnost výše zmíněných markerů srdečního poškození a srdečního selhání. Vyšetřovány byly pouze markery, které naordinoval ošetřující lékař. V souboru 56 pacientů, kteří byli vyšetřováni s bolestmi na hrudi, prokázaly naměřené hodnoty troponinů infarkt myokardu u 16 pacientů, hodnoty CK-MB mass u 16 pacientů, myoglobinu 12 pacientů. V kontrolním souboru 22 pacientů s bolestmi na hrudi byly naměřeny hraniční hodnoty troponinu I u 3 pacientů bez zvýšení dalších markerů srdečního poškození. U 2 pacientů byla vysoká hodnota tropopninu I u neischemického poškození srdce (akutní perikarditida), což odpová údajům v odborné literatuře. Práce ukazuje, že hladina troponinu I odráží relativně přesně srdeční poškození, troponin I je dostatečně kardiospecifický, ale není dostatečně časným markerem. Pro časný záchyt akutního infarktu myokardu je důležité stanovení myoglobinu, který je detekovatelný do 2 hodin od začátku potíží, ale není dostatečně kardiospecifický. Průběh elevační vlny CK-MB mass kopíruje průběh elevační vlny troponinu I a proto se vyšetření tohoto markeru jeví jako nadbytečné při současném vyšetřování troponinu I a myoglobinu k průkazu poškození srdečního svalu.
|
|
Analýza dopadu zavedení regulačního poplatku na délku pobytu v nemocnici
Junga, Přemysl ; Bolcha, Peter (vedoucí práce) ; Bartoň, Petr (oponent)
Tato práce zkoumá vliv zavedení zpětného proplácení regulačního poplatku v r. 2009 v krajských zdravotnických zařízení na dobu hospitalizace. Analýza je provedena pomocí metody difference in difference, která se zaměřila na zařízení akutní a následné péče. U zařízení akutní péče bylo zjištěno zvýšení doby hospitalizace o 0,5-1 % a u zařízení následné péče okolo 8-12 %. Tyto vztahy můžou být narušeny zavedením DRG systému v ČR, jehož vliv může být nerovnoměrně rozložen mezi ovlivněnou a kontrolní skupinu
|
|
Synthesis of colloidal gold nanorods for biomedical applications
Valkovičová, Jiřina ; Bernard, Vladan (oponent) ; Drbohlavová, Jana (vedoucí práce)
The diploma thesis discusses the use and the preparation of gold colloid nanorods in biomedical applications. In particular, three elementary functions of nanoparticles in the analysis - transport, separation and imaging. In the section of nanoparticles usage in imaging, the main interest is the application of surface plasmon resonance. Futher part is focus on the gold nanorods application in thermal therapy. The following section is devoted to the suitable techniques for nanorods surface modification for the purpose of alleviate the toxicity. The concept for preparation and analyzation of gold colloid nanorods is mentioned at the end of the theoretical section. The following laboratory section contains methods, conditions and the results description of already performed experiments.
|
|
Péče o pacienty s akutním infarktem myokardu po implantaci koronárního stentu s přihlédnutím k přítomnosti či nepřítomnosti umělé plicní ventilaceplicní ventilace
Burošová, Ivana ; Bartůněk, Petr (vedoucí práce) ; Bělohlávek, Jan (oponent)
Hlavním tématem diplomové práce je problematika akutního infarktu myokardu ošetřeného koronární intervencí s implantací koronárního stentu. Práce je rozdělena do dvou základních částí. První, teoretická část, popisuje současné znalosti o onemocnění, anatomii a fyziologii kardiovaskulárního systému, definici infarktu myokardu, rizikové faktory aterosklerózy, které mají vztah ke vzniku akutních manifestací onemocnění. Dále se zabývá etiologií a patofyziologií, rozdělením, klinickým průběhem, diagnostikou, možnostmi léčby a komplikacemi, které se můžou vyskytnout. Představuji i intervenční kardiologii jako významnou a nezastupitelnou metodu v léčbě akutního infarktu myokardu. V empirické části jsem použila šest případových studií pacientů hospitalizovaných na Koronární jednotce ve FNKV (Fakultní nemocnice Královské Vinohrady) Praha. Porovnávám základní postupy ošetřovatelské péče o pacienty po intervenčním výkonu, kteří vyžadují umělou plicní ventilaci s pacienty, u kterých tato podpora nebyla nutná. Zaměřila jsem se na nejkritičtější oblast péče o pacienta v prvních 24 hodinách. Pracovala jsem formou zpětné analýzy dat.
|
| |
|
Fyzioterapeutické postupy u pacientů s akutní diseminovanou encephalomyelitidou
JINDROVÁ, Kateřina
ADEM je zánětlivé demyelinizační onemocnění centrálního nervového systému postihující převážně bílou hmotu mozkomíšní. Tato bakalářská práce se zabývá problematikou akutní diseminované encephalomyelitidy a vhodnými přístupy fyzioterapie. U této diagnózy je smyslem podat komplexní pohled o daném onemocnění. Otázka akutní diseminované encephalomyelitidy je v dnešní době stále více aktuální, neboť incidence tohoto onemocnění každým rokem stoupá a to nejen ve světě, ale i v České republice. Problematika u dětí je podrobně popsána a následně rozdělena. Hlavním stanoveným cílem mé bakalářské práce je zmapovat problematiku akutní diseminované encephalomyelitidy, zpracovat přístupy fyzioterapie a u vybraných pacientů s touto diagnózou realizovat definované fyzioterapeutické postupy. Teoretická část se zaměřuje na výskyt akutní diseminované encephalomyelitidy v České republice a ve světě, charakteristiku onemocnění, příčiny vzniku, průběh, diagnostiku a prognózu, či v neposlední řadě velkou škálu možností v léčbě daného onemocnění, jako je např. neurorehabilitační, farmakologická, lázeňská léčba apod. Metodická část je zpracována pomocí kvalitativního výzkumu. Technikou sběru dat je pozorování, rozhovor, analýza zdravotnické dokumentace, kineziologické a neurologické vyšetření, možné videozáznamy a fotodokumentace jednotlivých respondentů. Výzkumný soubor zahrnuje 2 respondenty z Centra Arpida v Českých Budějovicích. Vyšetření a terapie probíhala po dobu 5 měsíců v prostorách Arpidy. K vyhodnocení změn stavu pacienta je provedeno vstupní a výstupní kineziologické a neurologické vyšetření. Jedno kineziologické vyšetření je doplněno o vyšetření na posturografu od firmy Neurocom, které pacient absolvoval na začátku terapie a po jejím ukončení. V souladu s cílem a použitím kvalitativního výzkumu je stanovena výzkumná otázka. Výzkumná otázka zněla: K jakým změnám v kineziologickém vyšetření dojde po fyzioterapii u pacientů s akutní diseminovanou encephalomyelitidou? Fyzioterapie měla především vliv na stereotyp dýchání, lepší stabilitu lopatek při aktivním pohybu horních končetin, zlepšení stereotypu chůze a na lepší posturální stabilitu ve stoji. Fyzioterapie jako taková může v dobré míře ovlivnit některé klinické příznaky akutní diseminované encephalomyelitidy. Pomáhá zlepšit kvalitu života, fyzický či psychický stav člověka, napomáhá zlepšit soběstačnost jedince a zlepšit tak jeho zapojení do kolektivu.
|
host ::
