| |
|
Mezináboženský dialog a bioetika
RODKOVÁ, Iveta
Předkládaná diplomová práce se zabývá tématikou mezináboženského dialogu a bioetiky. Analyzuje etické souvislosti spojené s vybranými biomedicínskými tématy, konkrétně eutanázií, interrupcí, asistovanou reprodukcí a výzkumem na embryonálních kmenových buňkách pohledem tří světových monoteistických náboženství (křesťanství, judaismu a islámu). V posvátných knihách, vydaných dokumentech a dalších dostupných zdrojích hledá odpovědi na otázky, jak a proč se jednotlivá náboženství staví k těmto bioetickým tématům. Teoreticky zaměřená práce si klade za cíl poukázat na zjištěné rozdíly a především shody. Ve své úvodní části práce popisuje jednotlivá náboženství v souvislosti s lékařskou etikou obecně. Stručně charakterizuje náboženská vyznání a čtenářům nabízí dokumenty, ze kterých etické pohledy vychází. Udává rozdílnosti a společné rysy monoteistických náboženství. Po obecnější problematice jednotlivých náboženství následuje kapitola zaměřená výhradně na mezináboženský dialog. Práce poukazuje na důležitost dialogu mezi náboženstvími, který je předpokladem náboženského smíru a tím i světového míru. Mezináboženský dialog představuje otevřenost vůči neznámému a ochotu k diskuzi. Nelze se krátce nepozastavit u projektu Světový étos švýcarského profesora teologie Hanse Künga, v jehož centru zájmu se nachází právě několikrát zmiňovaný mezináboženský dialog. Další kapitoly diplomové práce již hovoří o vybraných bioetických otázkách a přístupu k nim ze strany judaismu, křesťanství a islámu. Práce se tu nejprve zabývá problematikou eutanázie, následně interrupce, asistované reprodukce a nakonec výzkumem na embryonálních kmenových buňkách. Z nabytých znalostí studiem dostupných zdrojů je patrné, že světová náboženství jsou z uvedených bioetických témat nejvíce jednotná v názoru na eutanázii. Všechna monoteistická náboženství se odvolávají na nedotknutelnost a posvátnost lidského života od jeho počátku až po přirozenou smrt. Jediný Bůh je tvůrcem a majitelem veškerého stvoření. Proto na eutanázii i asistované suicidium pohlíží negativně a s odstupem jako na čin, který do rukou člověka nepatří. V roce 2005 podepsali zástupci tří monoteistických náboženství České republiky dokument, v němž vyjadřují společný negativní postoj k otázce eutanázie. Na rozdíl od souhlasného názoru na konec lidského života, který pro všechna náboženství nastává okamžikem přirozené smrti, panuje nejednotný názor v pohledu na jeho počátek. Z toho, jaký mají křesťané, židé a muslimové názor na počátek lidského života se potom odvíjí postoj k interrupcím, asistovaným reprodukcím i výzkumu na embryonálních kmenových buňkách. Podle křesťanství začíná lidský život v okamžiku početí. Proto k těmto medicínským technikám zaujímá z etického hlediska nejkontroverznější postoj. Život matky tu má stejnou hodnotu jako život jejího plodu. V židovství má lidské embryo nižší status než narozené dítě. Proto tato víra zaujímá k problematice o něco benevolentnější postoj nežli křesťanství. Přesto však musí být dodržovány určité mantinely, o kterých je pojednáno níže. V myšlení islámu je pro otázku interrupce, asistované reprodukce i výzkumu na embryonálních kmenových buňkách zásadní okamžik tzv. oduševnění plodu. Teprve po tomto okamžiku embryo získává status lidské osoby a tím se stává nedotknutelné. Islám a judaismus se tedy k bioetickým otázkám (vyjma eutanázie) staví méně přísně než křesťanství. Diplomová práce nabízí svým čtenářům přehled názorů a hodnot jednotlivých monoteistických náboženství na otázku bioetiky se zaměřením na mezináboženský dialog. Tím přináší přehled shod a rozdílností v etických názorech.
|
|
FcεRI and Kit signal to actin cytoskeleton via different pathways
Šimíček, Michal ; Drbal, Karel (oponent) ; Dráber, Petr (vedoucí práce)
Žírné buňky jsou klíčovými hráči na poli vrozené imunity. V minulosti byly tyto buňky zmiňovány zejména jako iniciátory alergických a zánětlivých reakcí. Současné poznatky ovšem naznačují jejich významnou roli též v boji proti bakteriím a virům. Nyní se navíc ukazuje unikátní postavení žírných buněk v regulaci adaptivní složky imunity. Z těchto důvodů je velmi důležité důkladné pochopení signálních dějů vedoucích k diferenciaci, lokalizaci a aktivaci žírných buněk. Poznání může ve výsledku vést k vývoji nových terapeutických přístupů. Stimulace povrchových receptorů žírných buněk, FcεRI a Kit, vede k fosforylaci transmembránového adaptorového proteinu NTAL a mimo jiné k rozprostírání žírných buněk na extracelulární matrix. Morfologické studie žírných buněk postrádajících protein NTAL odhalily výrazně snížené rozprostírání těchto buněk na fibronektinu po stimulaci Ag a kombinací Ag a SCF. Následná kvantifikace plochy pokryté buňkou a dalších morfologických parametrů potvrdila předchozí pozorování. Tento fenomén byl doprovázen poruchami v polymeraci actinu. Po blokaci integrínů specifickými protilátkami nebyly pozorovány poruchy v adhezi buněk bez exprese proteinu NTAL po aktivaci Ag nebo SCF. Pozorované defekty v buněčném rozprostírání tak byly pravděpodobně z důvodu pozměněné signalizace k...
|
|
Role proteinů tepelného šoku v patogenezi leukémie
Kopřivová, Olga ; Hromadníková, Ilona (vedoucí práce) ; Černá, Marie (oponent)
(Abstrakt) Některé z proteinů tepelného šoku (Hsp), např. inducibilní forma Hsp70, jsou exprimovány na povrchu nádorových buněk. Vysoká exprese Hsp se odráží ve vlastnostech nádorových buněk, jako je schopnost progrese, metastazování a odolnost vůči apoptóze. Otázkou zůstává, zda genová exprese Hsp koreluje s expresí povrchovou. Cílem mé práce bylo porovnat povrchovou a genovou expresi Hsp70 a sledovat genovou expresi některých dalších Hsp proteinů (Hsp27, Hsp60, Hsp90 a HspBP1) u leukémie. Výzkum byl proveden na buněčných liniích získaných z leukemických blastů pacientů s akutní myeloidní leukémií: UoC-M1, HL-60, OCI/AML3, THP-1, HU-3 a TF-1, které byly kultivovány in vitro. Povrchová exprese Hsp70 byla zjišť ována pomocí průtokové cytometrie a genová exprese jednotlivých Hsp byla studována pomocí RT-PCR v reálném čase. Bylo zjištěno, že vysoká povrchová exprese Hsp70 nekoreluje s expresí genovou v důsledku negativní zpětné vazby, uplatňující se při regulaci exprese Hsp. Genová exprese Hsp27 byla zvýšena oproti hodnotám kontrolního souboru u všech nádorových linií, nejvíce pak u linie THP-1. Genová exprese Hsp60 byla zvýšena oproti hodnotám kontrolního souboru u všech nádorových linií, mezi jednotlivými liniemi nebyly výrazné rozdíly v expresi. Genová exprese Hsp90 byla nejméně zvýšená oproti...
|
|
Fetální mikrochimérismus u gynekologických malignit.
Pírková, Petra ; Hromadníková, Ilona (vedoucí práce) ; Daňková, Pavlína (oponent)
Existence fetálního mikrochimérismu byla prokázána před mnoha lety. Tento fenomén je spojen s pozorováním, že v jednom jedinci jsou přítomny dvě nebo více geneticky odlišné populace buněk. Fetální mikrochimérismus vzniká přirozeně v průběhu každého těhotenství obousměrným přechodem buněk přes placentu z plodu do matky (fetální mikrochimérismus) a z matky do plodu (maternální mikrochimérismus). U některých žen jsou fetální buňky detekovány i desítky let po ukončení těhotenství. Ve své práci jsem prokázala přítomnost fetálního mikrochimérismu ve tkáních nádorů endometria, prsu a ovaria a také v tkáních kontrolních, bez malignizace. Pracovala jsem s tkáněmi hluboce zmraženými, nativními a buněčnými kulturami vytvořenými z nativních tkání. Původně měly být analyzovány také tkáně zalité v parafínu, které se ovšem ukázaly jako nevhodný typ vzorku pro detekci fetálních buněk. Naopak nativní a hluboce zmražené tkáně nádorů a kontrol jsou pro tento typ výzkumu vhodné a fetální mikrochimérismus byl v části vzorků nalezen. K detekci a amplifikaci extrahované DNA z tkání a buněčných kultur jsem použila kvantitativní PCR v reálném čase a jako marker fetálních buněk gen SRY nacházející se na Y chromozomu. Detekovala jsem tak přítomnost fetálních mužských buněk. Fetální genom byl nalezen jak v tkáních nádorů, tak...
|
|
Cytotoxické působení sinicových metabolitů na vybrané lidské rakovinné linie se zaměřením na pankreatickou linii PaTu
VICKOVÁ, Kateřina
Cancer is disease that affects human population for many thousands of years. Fortunately fighting cancer is more and more effective. This is mainly thanks to combining different strategies of therapy and progress in novel drug development and research. Cyanobacteria are emerging as an important source of novel bioactive secondary metabolites which provides an opportunity for new drug discovery. The aim of this study was evaluation of three cyanobacterial strains for in vitro cytotoxicity against human cancer cell lines, with special focus on pancreatic cancer cells. Crude extracts and chromatographic fractions were tested for their possible use (effectiveness) as selective cytotoxic and/or pro-apoptotic agents. Probably novel compound with anti-proliferative activity was found and isolated by HPLC-MS techniques.
|
| |
|
Význam dipeptidylpeptidázy-IV a homologních proteáz v procesech migrace a invaze.
Fejfarová, Edita ; Rösel, Daniel (oponent) ; Bušek, Petr (vedoucí práce)
Migrace a invaze jsou děje probíhající přirozeně v organismu během embryogeneze, při imunitních reakcích či hojení ran. Velice důležitým faktorem jsou také u řady závažných onemocnění jako např. revmatická artritida a maligní nádory. Význam proteolytických enzymů v těchto procesech je nesporný - podílejí se na degradaci extracelulární matrix a tím usnadňují pohyb buňky. Dipeptidylpeptidáza-IV (DPPIV) odštěpuje pouhé dvě aminokyseliny od N-konce a na degradaci ECM se nepodílí. Rozpoznává a štěpí krátké peptidy mající jako předposlední AA prolin, který svému držiteli obvykle zajišťuje rezistenci vůči běžným typům proteáz. Mezi substráty DPPIV a homologních proteáz patří chemokiny uplatňující se v signalizaci migrace, jako jsou SDF-1 a RANTES či neuropeptid Y. Jejich štěpením a tím inaktivací se molekuly s DPPIV-podobnou aktivitou projevují jako modulátory migračního signálu na buňkách choriokacinomu, neuroblastomu, buňkách Sézaryho syndromu či epiteliálních buňkách migrujících v reakci na poranění. Dalším mechanismem proteáz s DPPIV-podobnou aktivitou je vazba na proteiny extracelulární matrix, čímž se spolupodílejí na adhezi buněk a tím ovlivňují jejich migrační schopnost. Vliv na migraci a invazi mohou mít i intracelulární enzymové homology DDP8 a DPP9, u kterých je mechanismus účinku již z...
|
|
Úloha genu ATM u karcinomu prsu
Soukupová, Jana ; Pohlreich, Petr (vedoucí práce) ; Souček, Pavel (oponent) ; Foretová, Lenka (oponent)
Incidence zhoubných nádorů prsu má v České republice z dlouhodobého hlediska zvyšující se tendenci. Vývoj nádoru je výsledkem kumulace genových alterací. Postiženy jsou geny, které se podílejí na regulaci (pozitivní i negativní) buněčného růstu a dělení. Dědičné karcinomy představují asi 5-10% všech karcinomů prsu a jsou v 60-80% případů způsobeny dědičnou mutací v hlavních predispozičních genech BRCA1 a BRCA2. V patogenezi karcinomu prsu se uplatňují i další geny s nižší penetrancí, mezi něž je řazen také gen ATM. Jedná se o tumorsupresorový gen, jehož produkt je důležitý pro opravu dvouřetězcových zlomů DNA. Cílem této práce bylo zjistit frekvenci mutací v genu ATM u dědičného karcinomu prsu v naší populaci a dále určit, do jaké míry je tento gen alterován u sporadického karcinomu prsu. To zahrnovalo navržení a optimalizaci metod pro detekci mutací, analýzu výpadků alel a metylace promotorové oblasti genu ATM. Závěrem lze říci, že gen ATM má pravděpodobně význam při vzniku dědičného karcinomu prsu u minoritní části vysoce rizikových pacientek v naší populaci, ale četnost mutací je oproti BRCA1/2 významně nižší a vzhledem k velikosti genu v současné době preventivní screening tohoto genu neprovádíme. Máme zavedenu mutační analýza genu ATM a dosud jako jediní v ČR nabízíme molekulární diagnostiku pacientům...
|
|
Mechanismy vývoje krevních cév v žaberní oblasti
Kolesová, Hana ; Grim, Miloš (vedoucí práce) ; Slípka, Jaroslav (oponent) ; Nečas, Emanuel (oponent)
Žabgní oblast a její cévy prochází v embryonálním vývoji rozsáhlou přestavbou, ktérá odráží také její fylogenetický vývoj. Studovali jsme mechanismy vývoje žaberní oblasti, abychom zjistili, jak se známý morfogen Sonic hedgehog (Shh) podílí na formování a přestavbě této oblasti a jejích cév. Význam Shh pro vývoj žaberní oblasti jsme posuzovali podle změn, které vyvolala jeho inhibice. Funkci Shh jsme u ptačích embryí krátkodobě inhibovali pomocí anti-Shh protilátky produkované do embrya in vivo hybridomovými buňkami 5E1; dále jsme Shh signální kaskádu inhibovali pomocí cyclopaminu. Výsledky ukazují, že Shh je nutný pro tvorbu de novo vznikajících cév v oblasti žaberních oblouků; dále také pro stabilitu cévní stěny, hlavně u vena cardinalis anterior. Shh ovlivňuje i další vývoj a přestavbu cév, jakou je například fůze aorta dorsalis, větvení arteria carotis interna a vývoj výtokového traktu srdečního. Shh nemá při krátkodobé inhibici vliv na proliferační aktivitu a apoptózu v mesenchymu žaberní oblasti. Domníváme se, že Shh ovlivňuje endotel krevních cév přímo, protože jeho receptor ptcl je exprimován v endotelových buňkách a při inhibici Shh exprese ptcl klesá. Zjistili jsme, že Shh neovlivňuje distribuci hladkých svalových buněk ve stěně cév a neovlivňuje ani expresi receptoru růstového faktoru krevních...
|
host ::
