| |
|
PLOŠNÉ ZÁKAZY HAZARDU V ČESKÝCH MĚSTECH A JEJICH EKONOMICKÁ EFEKTIVNOST PO ROCE 2010
Lišková, Magdaléna ; Skopeček, Jan (vedoucí práce) ; Zeman, Martin (oponent)
Bakalářská práce se zabývá hodnocením ekonomické efektivnosti plošných zákazů hazardu ve vybraných českých městech od roku 2010. Teoretická část obsahuje vymezení základních pojmů, kapitolu o společenských nákladech a zabývá se také prohibicí a šedou ekonomikou. Praktická část obsahuje kapitoly o současné legislativní úpravě, o trhu hazardních her v České republice, dále kapitolu, ve které je vysvětlena metodika, a nakonec kapitolu s hodnocením ekonomické efektivnosti. V ní je jako základní nástroj použita cost-benefit analýza a dále vztahová analýza, přičemž vyústění analytické části je závěr, že plošné zákazy hazardu jsou ekonomiky neefektivní. Práce, na rozdíl od mnoha českých studií, pracuje s předpokladem, že společenské náklady vytváří jen patologičtí hráči a zabývá se jen společenskými náklady. Práce přináší nové vyčíslení společenských nákladů a nový pohled na problematiku ekonomické regulace hazardu.
|
|
Reflexe díla Františka Bakuleho ve vztahu k dnešní speciálně pedagogické praxi
BALÍKOVÁ, Tereza
František Bakule byl významným českým pedagogem první poloviny 20. století, prvním ředitelem Jedličkova ústavu v Praze, zakladatelem tzv. Bakulova ústavu a jedním z mála českých představitelů alternativního pojetí výchovy a vzdělávání uznávaných v zahraničí. Jeho odkaz však v současné době není naší odbornou veřejností v rámci hlavního vzdělávacího proudu ani speciálních škol dále systematicky rozvíjen a prakticky uplatňován, na rozdíl od řady zahraničních alternativních pedagogických směrů, které jsou zde úspěšně aplikovány. Cílem této bakalářské práce je proto analyzovat dílo Františka Bakuleho prizmatem současného školního edukačního prostředí s důrazem na vzdělávání žáků se zdravotním postižením. První kapitola je věnována nástinu životní cesty Františka Bakuleho, zejména se zaměřením na významné mezníky, které ovlivnily utváření jeho osobnosti, jeho myšlenky, inspiraci a motivaci a které se projevily v jeho pedagogické činnosti a následně v jeho vlastním uceleném konceptu výchovy a vzdělávání. Konkrétně je zde zmíněno jeho rodinné zázemí a dále je prostor věnován zejména jeho učitelským zkušenostem až po působení v Jedličkově ústavu a etapu života spojenou s jeho vlastním ústavem. Druhá část bakalářské práce je již zaměřena výhradně na Bakuleho specifický edukační koncept. Nejprve jsou zde vymezeny jeho principy a následně uvedeny originální učební osnovy a návrh ideálního prostředí třídy. Text dále obsahuje detailní popis výuky několika předmětů, které byly těžištěm Bakuleho konceptu, a to jmenovitě pracovních činností, hudební výchovy a výtvarné výchovy. Původní didaktické postupy jsou analyzovány s využitím současné terminologie. Vzhledem k vymezenému cíli bylo třeba ve třetí kapitole analyzovat současné pojetí vzdělávání ve výše zmíněných, podle Bakuleho stěžejních oblastech. Text je koncipován tak, aby bylo možné následně reflektovat dílo Františka Bakuleho z pohledu dnešní pedagogické, respektive speciálně pedagogické praxe, nalézt styčné body či odlišnosti a odhalit nevyužitý inspirační potenciál. Tomu je pak věnována čtvrtá, závěrečná kapitola. Na základě analýzy a následné reflexe bylo ve výsledku konstatováno, že ačkoli se Bakulem formulované vzdělávací cíle významně neodlišují od současného pojetí zakotveného v příslušných rámcových vzdělávacích programech, k jejich dosažení se v současné době užívá odlišných postupů a metod. A to přestože sám Bakule své postupy, které lze velmi zjednodušeně charakterizovat mottem "neučit žáky o životě a práci, ale životem a prací", s úspěchem ověřil v praxi a že mu v řadě případů daly za pravdu pozdější výsledky psychologických výzkumů, čímž poskytly jeho didaktickému odkazu teoretickou oporu. Z výše uvedeného je zřejmé, že odkaz díla Františka Bakuleho nebyl naší odbornou pedagogickou veřejností dostatečně doceněn a vytěžen. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že jeho širšímu uplatnění stojí v cestě roztříštěnost, v níž se nám dochoval.
|
|
Profese vojenské zdravotní sestry z historického pohledu.
PAVLÍKOVÁ, Andrea
Diplomová práce se zabývá profesí vojenské zdravotní sestry. Můžeme konstatovat, že oficiální studium vojenských nelékařských zdravotnických odborností a jejich využití nejen pro válečné účely se datuje od padesátých let minulého století. Ovšem ženy zdravotnice následně i v uniformě byly vždy aktuální záležitostí v údobích jakéhokoli ozbrojeného tažení. Rozvoj ošetřovatelské činnosti jako takové probíhal téměř pokaždé v závislosti na její zvýšené potřebě ve válečných anabázích, avšak není možné opomenout vliv vědeckých, medicínských a technických poznatků. Historická osa vývoje ošetřovatelské výchovy a zdravotnické péče na bojištích je zaznamenána od pravěkého léčitelství přes původní starověké medicínské pokusy až po středověké tradiční lékařství. Způsob křesťanského léčení negativně ovlivnila katolická církev, která takřka znemožnila jakýkoli vědecký pokrok zejména na chirurgické půdě. Temný středověk na evropském kontinentě fakticky vyrval provádění lékařských úkonů z rukou odborníků a nechal trpící na pospas kněžím. Následující část práce se věnuje novověké medicíně, kde se uplatňují osvícenské reformy. V této epoše se organizovaly jedny z počátečních půlročních kurzů pro vojenské ranhojiče, které se přeměnily na Chirurgickou vojenskou akademii, z níž pak vzniklo pověstné Josefinum. Projev humanity, jež podnítila formu péče o válečné veterány, se manifestoval výstavbou invalidoven. Druhou polovinu 19. století charakterizuje fenomén výskytu řádových sester v polních lazaretech. Hlouběji se tato studie zaobírá profesionální organizovanou zdravotnickou péčí přímo na bojišti, která se datuje od éry válčení na Krymu. Tento mezník vypovídá o transformaci opatrovnictví na ošetřovatelství, jež vykazuje nutnost specializované přípravy osob provozujících ošetřovatelskou praxi. Nesmazatelně se do dějin sesterského povolání zapsal i Henri Dunant, jako zakladatel Červeného kříže, který první zacvičoval zdravotnice pro plnění branných záměrů státu. Pokračování tohoto počinu nastiňuje průběh poskytování první pomoci v ozbrojených konfliktech 20. století. Popisuje fungování tehdejší velitelsky řízené vojenské zdravotnické služby. První světová válka zahnala český ošetřující personál na obě strany fronty, kde zajišťoval zraněným pomoc. Druhé světové války se zdravotní sestry účastnily již ve stejnokrojích, coby právoplatné příslušnice armády. Dílo se dále zmiňuje i o poválečném využívání armádních zdravotníků v utajených zahraničních misích a jejich odborné erudici. V neposlední řadě velmi okrajově hovoří o současných možnostech moderní zdravotnické služby Armády České republiky. Cílem usilovného snažení při zpracování tohoto tématu bylo přehledně zmapovat vývoj profese vojenské zdravotní sestry v historickém kontextu se zvláštním zřetelem na ženy zdravotnice pocházející z českých končin. Aby zachycené dějinné podklady týkající se konkrétních účastnic světových válečných konfliktů byly čtenáři dobře uchopitelné, líčí toto pojednání v širším rozsahu příznačné lékařské a ošetřovatelské poznatky už od éry pravěkých civilizací. Pro teoretickou diplomovou práci byla zvolena metoda historické studie. Metodika se zakládá na vyhledávání, prostudování, třídění a následném systematickém nestranném popisu událostí z časů minulých s cílem podat ucelenou zprávu o daném námětu. K získání povědomí o dějinných souvislostech bylo zapotřebí prostudovat nepřeberné množství relevantních zdrojů. Věcné informace byly čerpány analyzováním jednak primárních, ale ponejvíc sekundárních dokumentů. Badatelskými prameny se staly i starobylé knižní publikace, soudobá odborná literatura a časopisy s historickou, vojenskou i zdravotnickou tematikou. Prozkoumáním odpovídajících písemností a shrnutím zásadních zjištění vznikla diplomová práce, která mapuje dějiny válečného ošetřovatelství a profese vojenského zdravotníka. Výtvor nemá za úkol jen osvětlovat minulost, nýbrž přispívat k řešení každodenních problémů a poskytovat zářivý výhled do budoucnosti.
|
|
Životní styl u pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin před a po operaci
REZKOVÁ, Helena
Teoretická východiska: Ischemická choroba dolních končetin je postižení tepen dolních končetin nejčastěji aterosklerózou. Teoretická část se zabývá životním stylem. Jsou zde rozpracované základní rizikové faktory chronické formy. Dále je popsána patofyziologie změn vzniklých na podkladě aterosklerózy a s tím související příčiny pro vznik onemocnění. Následně jsou objasněné způsoby klasifikace, rozpracovány klinické příznaky, diagnostika a léčba. Tato část obsahuje také pohled na roli sestry v péči o pacienta s ischemickou chorobou dolních končetin. Cíle: Cílem práce bylo zhodnotit, nakolik pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin změnili po invazivním cévním výkonu životní styl. Byly stanoveny tyto výzkumné otázky: Jak pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin přistupují k prevenci rizikových faktorů? Co je u pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin hlavním impulzem pro případnou změnu stylu života? Jakou měrou ovlivňuje operační zákrok postoj pacienta k rizikovým faktorům pro vznik ischemické choroby dolních končetin? Jak zásadní je změna životního stylu u pacientů po operaci pro ischemickou chorobu dolních končetin? Metody: Teoretická část diplomové práce je zpracovaná s použitím odborných zdrojů. Empirická část diplomové práce byla zpracována metodou kvalitativního výzkumného šetření. Zvolenou technikou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor s pacienty, ke kterému byly předem připravené otevřené otázky. Výzkum byl realizován v několika fázích první rozhovor probíhal při příjmu pacienta na oddělení (před operací), další fáze následovala za 3 měsíce a poslední za 6 měsíců od operace. Rozhovory byly zaznamenávány na připravený tiskopis, poté přepsány do elektronické podoby a analyzovány metodou otevřeného kódování. Výsledky: Z výzkumného šetření vyplynulo, že operace může být v některých případech spouštěčem změny pacientova životního stylu. První rozhovory v předoperačním období se zaměřily na to, jak se respondenti cítí, jaký je jejich životní styl před plánovanou operací pro aterosklerotické změny na dolních končetinách. Jedna z otázek byla zaměřená na znalosti pacientů o rizikových faktorech pro vznik ICHDK a o možné prevenci. Druhá fáze rozhovorů proběhla po 3 měsících od operačního zákroku. Zabývala se otázkou, jaký životní styl mají respondenti v tomto pooperačním období, zda došlo k nějakým změnám. Jisté pozitivní změny nastaly ve stravování a příznivé obraty přišly i v pohybové aktivitě. Třetí etapa byla provedena po šesti měsících od operace, opět s cílem zjistit změny v životním stylu. Drobné změny přišly v oblastí kouření, v otázce stravování a v pohybové aktivitě. Dotazy se orientovaly i na psychologickou rovinu, zjišťovali jsme, kdo pacientům pomáhá a co je nejvíce motivovalo v uskutečňování změny. Poslední závěrečná/sumarizační otázka směřovala k tomu, aby pacienti svobodně rozhodli, nakolik se jim podařilo změnu uskutečnit. Závěr: Počet pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin a jinými kardiovaskulárními chorobami stoupá. Základem je začít od ovlivnitelných rizikových faktorů, tedy kuřáctví, dietních zvyklostí, pohybové aktivity. Podíl na změně mají i zdravotníci, kteří se snaží vhodnou edukací pacienta posunout blíže změně. Problém nastává, pokud pacient i přes podporu blízkých nezvládá uskutečnit zvrat ve svém životě. Zde by měl opět nastoupit zdravotník a nabídnout pacientovi odbornou pomoc ke zvládnutí tohoto důležitého kroku.
|
|
Shrnutí zahraničních poznatků o vzniku a vývoji EDZ v krystalinických horninách - rešerše
Vavro, Martin ; Souček, Kamil ; Staš, Lubomír ; Vavro, Leona
Předložená rešerše shrnuje zahraniční poznatky o vzniku a vývoji EDZ v krystalinických horninách se zaměřením zejména na zásadní výsledky kanadského, švédského, finského a švýcarského výzkumného programu. Studie je rozdělena, kromě úvodu, do celkem sedmi hlavních textových kapitol, které se postupně věnují: (1) definici základních pojmů, (2) přehledu hlavních světových lokalit podzemních výzkumných laboratoří, na kterých byl prováděn výzkum EDZ, (3) metodám popisu a charakterizace EDZ, (4) hlavním faktorům ovlivňujícím vznik porušení okolo ražených děl a časovému vývoji EDZ. Přehled výsledků výzkumů EDZ se zaměřením na evropské podzemní laboratoře v krystalinických horninách (Stripa, Äspö, Onkalo/Olkiluoto a Grimsel) a jejich shrnutí je pak obsahem závěrečných dvou kapitol.\nZ provedené rešerše stěžejních publikovaných studií a výsledků in situ experimentů vyplývá, že pro horninový masiv s nízkou úrovní napětí, tj. v prostředí bez odlupování a odpadávání horniny je zvolená razící metoda základním řídícím faktorem, který určuje rozsah a charakter porušení. Použitím mechanického způsobu rozpojování se může vytvořit pásmo porušení horniny o mocnosti menší než 3 cm od stěny díla, ve kterém narůstá mikroporušení přispívající ke zvýšení hydraulické vodivosti. Na některých podzemních laboratořích (Äspö, Grimsel) byl, v případě ražby metodou TBM, zjištěn rozsah EDZ dokonce do 5 mm.\nNaopak ražba podzemního úložiště, resp. podzemních děl obecně za použití vrtání a trhacích prací může vytvářet mnohem rozsáhlejší poškození v okolí díla (řádově několik decimetrů) než je tomu u technologie TBM (první centimetry). Rozsah poškození se postupně snižuje se vzdáleností od stěny díla.
|
|
Interakce člověka a životního prostředí v prostorách obytných staveb z anorganického zdiva
Brada, Lukáš ; Kocourková, Jana (vedoucí práce) ; Zemanová, Lucie (oponent)
Interakce člověka a životního prostředí, je vázána na vznik plísní v obytných stavbách.
Vznik plísní je již konečným důsledkem řady jevů, procesů a příčin, které vnikly
v různých etapách přípravy, realizace a provozu stavby. Negativními dopady, kterými
se plísně v obytných prostorách staveb projevují, je především snížení komfortu
využívání obytných prostor v podobě zdravotních rizik, formou vzniku alergických
reakcí a možným následkem chronických obtíží. Chronické obtíže mohou postupem
času vést až k závažnému onemocnění. Velkou roli při výskytu plísní sehrává i snížení
estetických hodnot bytových prostor s požadavkem na nápravu a odstranění nedostatků.
Při odstraňování nežádoucích projevů dochází k zbytečné dodatečné ekologické zátěži
životního prostředí.
Problematika plísní v pozemních stavbách je značně široká mezioborová problematika
zahrnující stavební, termomechanické, chemické a biologické aspekty. V této
diplomové práci jsem se zaměřil na vznik plísní v obytných pozemních stavbách
z anorganických materiálů a s využitím specializované literatury popisuji alespoň
některé důležité příčiny a aspekty vzniku plísní v jednotlivých fázích vzniku a využívání stavby. Jsou provedeny modelové výpočty, měření, rozbory a příklady vzniku
plísní. Samotný vznik plísní v obytných stavbách je již havarijním stavem, kterému
lze předcházet, avšak zapříčinění podmínek pro vznik plísní se může odehrávat dávno
před tímto havarijním stavem. Je zdůrazněn význam vlivu jednotlivých fází tzv. života
stavby na možnou tvorbu plísní ve stavbách, od návrhu a projektu až po provozování.
|
|
Studium potravy velkých savců: metodologický přístup
Holá, Michaela ; Červený, Jaroslav (vedoucí práce) ; Stádník, Luděk (oponent)
Početní stavy spárkaté zvěře v posledních desetiletích narůstají téměř na celém území Evropy, což má za následek významné environmentální a ekonomické dopady. Kvalita a dostupnost přirozených i umělých zdrojů potravy patří mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující populační dynamiku spárkaté zvěře, a proto je nezbytné, aby byl efektivní management zvěře založen i na poznatcích z oblasti potravní ekologie. S postupem času se metody studia složení potravy značně vyvinuly, nicméně každá má své výhody a nevýhody. Cílem této dizertační práce je s použitím kombinace tradičních (tj. analýza obsahu žaludků) a moderních (tj. analýza stabilních izotopů, spektroskopie v blízké infračervené oblasti) metod studia složení potravy získat nové poznatky o potravní ekologii dvou významných zástupců spárkaté zvěře (tj. prase divoké, jelen evropský) na území České republiky. Jejich populace zde neustále narůstají a zároveň jsou intenzivně přikrmovány. Dále si tato práce klade za cíl vytvořit podklady pro následnou aplikaci těchto metod v myslivecké praxi a zaměřit se na metodologické otázky spojené s jejich použitím.
Na základě rozboru žaludků byl zhodnocen rozsáhlý soubor dat za účelem určit, do jaké míry jsou prasetem divokým přijímány složky potravy pocházející z lidské činnosti (tj. zemědělské plodiny a přikrmování). Potrava produkovaná člověkem tvořila dominantní a nejobjemnější složku potravy prasete divokého během celého roku. Nezbytným předpokladem k využití analýzy stabilních izotopů je znalost tzv. trofických diskriminačních faktorů (tj. systematický rozdíl v izotopovém složení mezi potravou a tkání živočicha, jež danou potravu přijal), které byly v rámci této práce experimentálně určeny pro stabilní izotopy uhlíku a dusíku v srsti prasete divokého a jelena evropského. Dále byly zhodnoceny možné zdroje variability (pohlaví, věk, váha, laktace) hodnot izotopové diskriminace. Získané výsledky představují nezbytné podklady pro použití analýzy stabilních izotopů k rekonstrukci potravy volně žijících jedinců prasete divokého a jelena evropského. V rámci této práce byla dále prokázána spolehlivost spektroskopie v blízké infračervené oblasti k určení ukazatelů kvality potravy v trusu jelena evropského. Výsledky této dizertační práce přispějí k efektivnímu mysliveckému managementu spárkaté zvěře na území České republiky.
|
|
Kontaminace rizikovými prvky na Kutnohorsku a možnosti jejího využití v paleoenvironmentálním výzkumu
Horák, Jan ; Hejcman, Michal (vedoucí práce) ; Jaromír, Jaromír (oponent)
Dizertace se zaměřuje na využití kontaminace rizikovými prvky jako stratigrafického markeru v paleoenvironmentálním výzkumu. Kontaminace není studována sama o sobě, ale je vnímána jako prostředek k interpretaci sedimentárních záznamů historických jevů a událostí. Nese informace o původu kontaminace, o kontaminační aktivitě, či o vývoji krajiny.
Kutnohorsko (střední Čechy, 49°57'0.170"N, 15°15'59.877"E) je region s významnou historickou těžbou, která trvala především v době od 13. do 16. století. Později se vracely sporadické pokusy o obnovu těžby, víceméně neúspěšné. Výraznější návrat proběhl ve druhé polovině 20. století. Je tedy vysoce pravděpodobné, že kontaminanty zde budou moci být využity jako stratigrafické markery. Během výzkumu byly využívány především As, Be, Cd, Co, Cr, Cu, Hg, Pb, V a Zn, neboť patří mezi nejčastější prvky analyzované obecně i v rámci kutnohorského regionu.
Cíle práce jsou:
Charakterizovat kontaminaci v regionu a odpovědět na tyto otázky:
- Jsou některé rizikové prvky pro zdejší kontaminaci charakteristické?
- Pokud jsou, projevují se (prostorově, sedimentárně apod.) stejně, nebo různě?
- Je případná různorodost prostorově vázaná? Je vázaná na konkrétní krajinné prvky?
- Je případná různorodost vázaná na nějaké konkrétní aktivity?
Využít zjištěné poznatky v konkrétních situacích:
- Je možné využít kontaminaci rizikovými prvky jako stratigrafický marker ve fluviálních sedimentech?
- Jak interpretaci konkrétních situací ovlivňuje celkový kontext kontaminace v regionu
Jádrem výzkumu je metaanalýza kontaminačních dat z regionu (data pocházejí jak z našich výzkumů, tak i z dalších studií). Výsledky nepřinesly pouze základní charakteristiku kontaminace v regionu, ale i zásadní poznatky o její struktuře. Pouze As, Cd, Cu, Pb a Zn jsou spojeny s těžební a hutní činností. Ostatní prvky - jak koncentrací, tak rozšířením - jsou těmito činnostmi neovlivněny. Byla rovněž odhalena vazba As a Cd spíše na těžbu, kdežto Cu, Pb a Zn na hutnickou aktivitu. Obě skupiny byly jinak prostorově distribuované. Srovnání výpovědi koncentrací a clr-transformovaných hodnot přineslo další zajímavé výsledky. Tato transformace je pro interpretaci geochemických dat v prostoru zásadní.
Studován byl i prostor soutoku řek Klejnárky a Labe. Kontaminace je zde stále patrná, ale diverzita mezi kontaminanty již nikoliv. Soutok koncentrace silně nařeďuje, takže není snadno rozeznatelná v dalších úsecích toku. Nicméně i zde clr-transformace přinášejí detailnější pohled.
Byly rovněž provedeny analýzy dvou vertikálních profilů. Ukázalo se, že interpretovat data z jednoho profilu může být riskantní, pokud není zahrnut regionální kontext. V jednom z profilů dochází ke smíšení dvou odlišných geochemických populací (z hlediska statistiky). Kontaminace tak působí jen jako jeden faktor. Tato lokalita je vhodná pro statistická testování míchání dvou populací, identifikaci odlehlých hodnot apod.
|
|
Význam vitaminu D a vápníku ve výživě člověka
Bártová, Magdaléna ; Hejtmánková, Alena (vedoucí práce) ; Michlová, Tereza (oponent)
Vitamin D patří do skupiny v tuku rozpustných steroidů. Zahrnuje dvě formy, a to
cholekalciferol, který se vyskytuje v potravinách živočišného původu a ergokalciferol
přítomný v potravinách rostlinného původu. Člověk vitamin D může přijímat v potravě,
přičemž významným zdrojem jsou tučné ryby a rybí játra a některé další potraviny, jako
mléko, vejce nebo kvasnice. Na rozdíl od ostatních vitaminů však může být v těle
syntetizován. Cholekalciferol je tvořen v kůži z prekurzoru 7 - dehydrocholesterolu účinkem
UVB záření. Účinnost přeměny je závislá na různých faktorech.
Pro aktivaci vitaminu D jsou nezbytné dvě po sobě následující hydroxylace, z nichž první
probíhá v játrech a druhá v ledvinách. V játrech vzniká kalcidiol. Je to hlavní forma vitaminu
D v krvi a ukazatel zásobenosti organismu. V ledvinách z něho vzniká kalcitriol, který
je aktivní hormonální formou vitaminu D. V těle působí prostřednictvím vazby na receptory
pro vitamin D - VDR. Jeho nejznámější a nejprozkoumanější funkcí je vliv na homeostázu
vápníku a fosforu. Vitamin D ovlivňuje také správnou funkci svalů a imunitního systému
a různými mechanismy snižuje riziko vzniku nádorových a kardiovaskulárních onemocnění.
Předpokládají se i další účinky vitaminu D na lidský organismus, které zatím nejsou zcela
objasněny a jsou předmětem dalších výzkumů.
Vápník je hlavní minerální složka kostí a zubů. Je esenciální a je nutné dodávat
ho potravou. Jeho obsah v potravinách je různý a stejně tak i jeho využitelnost z těchto
potravin. Za hlavní zdroj jsou považovány mléčné výrobky a mléko. Dále je přítomný
ve vejcích, minerálních vodách, některých rybách a rostlinných potravinách. Především
v rostlinných zdrojích je využitelnost vápníku limitována obsahem látek, které s ním tvoří
nerozpustné komplexy. Vápník je nezbytný pro stavbu kostí a zubů. Kromě stavební funkce
má roli i ve srážení krve, nervosvalovém přenosu či svalové kontrakci.
Vitamin D má vliv na využitelnost vápníku, protože zvyšuje účinnost jeho absorpce
ve střevě. Při nedostatku obou mikronutrientů dochází ke vzniku kosterních onemocnění,
osteoporóze, osteomalacii a křivici. Dostatečný příjem vitaminu D i vápníku je důležitý
především u rostoucích dětí, starších osob a těhotných i kojících žen.
|
host ::
