|
|
Anatomické a fyziologické adaptace vysokohorských rostlin Ladaku
Binter, Jan ; Doležal, Jiří (vedoucí práce) ; Sklenář, Petr (oponent)
Ladak je horská oblast, nacházející se v severozápadní Indii, charakteristická velkým výškovým gradientem. V relativně nižších polohách se musejí rostliny potýkat zejména s vysokými teplotami a aridním klimatem. Množství srážek pakstoupá podél výškového gradientu, teplota naopak výrazně klesá. Ladak se díky tomu dá přirovnat k jakési přírodní laboratoři, ve které můžeme pozorovat změny různých vlastností rostlin v odpovědi na gradienty teploty a vlhkosti. Nepříznivé podmínky ve vyšších polohách, jako je nízká teplota, zvýšené ozáření atd., selektovaly u vysokohorských rostlin Ladaku celou řadu morfologických, anatomických a fyziologických adaptací. Tyto adaptace umožňují růst rostlin i v extrémních nadmořských výškách sahajících až k 6150 m n. m. Horní limit výskytu rostlin není dán přítomností fyzických bariér, jako je například hranice trvalého sněhu, a je tedy odrazem toho, jakým podmínkám se rostliny ještě dokázaly přizpůsobit. To umožňuje studovat adaptace rostlin na ty opravdu nejextrémnější podmínky. Díky výše uvedeným faktorům může studium rostlin v Ladaku nabídnout zajímavou perspektivu pro pochopení biologie horských rostlin.
|
|
|
Změny ve složení společenstev slunéček podél výškového gradientu
Matušová, Martina ; Kindlmann, Pavel (vedoucí práce) ; Martínková, Zdenka (oponent)
Slunéčkovití se díky svému dravému způsobu života a potenciální schopnosti regulace mnoha škůdců často používají v biologické kontrole. Doposud byla provedena řada studií na této čeledi, týkající se jejich strategií lovu a jiných životních strategií, populační dynamiky, jejich rozmístění v čase a prostoru v závislosti na abundanci kořisti, ale prozatím nebyly časové změny v druhovém složení a absolutní či relativní abundance slunéček zkoumány podél výškového gradientu. Na tyto závislosti jsem se proto zaměřila ve své práci. Testovala jsem tuto hypotézu: zimoviště slunéčkovitých se nachází v nižších polohách, odkud se jedinci posléze rozletí na nejbližší rašící stromy, kde nejdříve seženou potravu a s postupující sezonou, jak jdou vhodné podmínky a potrava neustále výše, se slunéčkovití přesouvají i do vyšších poloh, odkud se na konci sezony vracejí zpět na zimoviště. Na výzkumné ploše v Beskydech bylo vybráno 12 experimentálních lokalit, rovnoměrně rozložených podél výškového gradientu 350-482 m n. m. Na každé lokalitě proběhlo během sezóny 12 měření ve dvoutýdenních intervalech, při každém měření bylo provedeno 2x300 smyků. Celkem bylo odchyceno 3064 ks slunéčkovitých, patřících do 11 druhů. Nejpočetnějším druhem po oba roky bylo slunéčko sedmitečné Coccinella septempunctata (1989 ks) a v menší...
|
|
|
Druhová diverzita ptáků podél výškového gradientu Kamerunských hor
Dubský, Marek ; Sedláček, Ondřej (vedoucí práce) ; Reif, Jiří (oponent)
Cílem této práce je popsat změny druhové diverzity ptačích společenstev podél elevačního gradientu na šesti kamerunských horách a na blízkém ostrově Bioko. Výsledky analýzy většinou potvrzují stanovené hypotézy, zejména ukazují, že druhová diverzita klesá s nadmořskou výškou a je závislá na rozloze lesa. Absolutně nejvyšší diverzita ptačích druhů byla zaznamenána na hoře Kupé a na Kamerunské hoře, ale ve výškách nad 2100 m n. m. jsou druhově nejpestřejší hory Oku a Manenguba. Další analýzy ukázaly, že největší změny beta diverzity v ptačích společenstvech se odehrávají v nejnižších nadmořských výškách v přechodu degradovaného habitatu na souvislý les. Další větší změny ve společenstvech se odehrávají kolem 1200 m n.m., kde se mění nížinná společenstva na společenstva horská. Analýza afinity ptačích druhů k lesnímu biotopu ukázala, že nejvíce vázaná společenstva na les jsou společenstva ptáků na horách Rata a Kupé. Naopak společenstva ptáků nejméně vázaná na les se vyskytují na horách Manenguba a Oku. Analýza habitatových generalistů a specialistů neukázala jasné výsledky a je ještě nutné vylepšit design této analýzy. Výsledky této práce přispívají k utvoření jasnější představy o faktorech ovlivňujících druhovou diverzitu, nicméně obsáhlejší data a rozšíření dat o ptačí abundance by práci obohatily...
|
|
|
Diverzita a abundance ptáků podél výškového gradientu Kamerunských hor
Dubský, Marek ; Sedláček, Ondřej (vedoucí práce) ; Reif, Jiří (oponent)
Cílem této práce je popsat změny druhové diverzity ptačích společenstev podél elevačního gradientu na šesti kamerunských horách a na blízkém ostrově Bioko. Výsledky analýzy většinou potvrzují stanovené hypotézy, zejména ukazují, že druhová diverzita klesá s nadmořskou výškou a je závislá na rozloze. Shluková analýza ukazuje podobnost jednotlivých hor v konkrétních nadmořských pásech. Navzdory původní hypotéze vykazuje Kamerunská hora největší podobnost s horou Kupé, ačkoliv horská společenstva Kamerunské hory a ostrova Bioko se navzájem také podobají. Absolutně nejvyšší diverzita byla zaznamenána na Kamerunské hoře a na hoře Kupé, ale ve výšce nad 2100 m n. m. jsou druhově nejpestřejší hory Oku a Manenguba. Výsledky této práce přispívají k utvoření jasnější představy o faktorech ovlivňujících druhovou diverzitu, nicméně obsáhlejší data (zejména z hory Nlonako) a rozšíření dat např. o ptačí abundance by práci obohatily a umožnily podrobnější zkoumání druhové diverzity, zejména pak konkurenčních vztahů mezi jednotlivými druhy. Klíčová slova Druhová diverzita, Kamerun, ptačí společenstva, elevační gradient
|
|
|
Fenologie lesních dřevin v měnících se podmínkách prostředí s ohledem na výškový gradient
Vránová, Kristýna
Disertační práce je zaměřena na hodnocení fenologických projevů buku lesního (Fagus sylvatica L.) a modřínu opadavého (Larix decidua Mill.) ve dvou smíšených porostech, lišících se nadmořskou výškou stanovit s výškovým gradientem 300 m. V obou porostech stejné věkové kategorie, byly sledovány základní meteorologické parametry pro zhodnocení mikroklima stanoviště a mezoklima lokality. Vlastní sledování nástupu a trvání jednotlivých fenologických fází bylo prováděno v pravidelných intervalech. Výsledky studie prokázaly vysokou závislost nástupu fenofází na teplotě vzduchu i teplotě půdy. Získaná data potvrzují, že počátek jarních fenologických fází je odvislý od teplot již během časného jara a konce zimního období. Doba nástupu jarních fenologických fází závisí především na překročení určitých teplotních hranic, které se u jednotlivých dřevin liší. Dlouhodobé fenologické sledování doplněné měřením klíčových meteorologických parametrů umožnilo studovat okamžité reakce obou dřevin na mikroklima stanoviště a současně na vývoj klimatu. Největší variabilitu v jednotlivých letech vykazovala fáze počátek rašení. Následkem zvýšení teplot v jarních měsících, dochází v posledních letech ve sledovaných oblastech k dřívějšímu nástupu jarních fenologických fází a zkracování doby jejich trvání. Podzimní fenologické fáze nastupují později vlivem oteplování a délka jejich trvání se prodlužuje až do pozdního podzimu. Tato situace má za následek prodlužování vegetačního období na úkor odpočinkového období.
|
|
|
Změny ve složení společenstev slunéček podél výškového gradientu
Matušová, Martina ; Kindlmann, Pavel (vedoucí práce) ; Martínková, Zdenka (oponent)
Slunéčkovití se díky svému dravému způsobu života a potenciální schopnosti regulace mnoha škůdců často používají v biologické kontrole. Doposud byla provedena řada studií na této čeledi, týkající se jejich strategií lovu a jiných životních strategií, populační dynamiky, jejich rozmístění v čase a prostoru v závislosti na abundanci kořisti, ale prozatím nebyly časové změny v druhovém složení a absolutní či relativní abundance slunéček zkoumány podél výškového gradientu. Na tyto závislosti jsem se proto zaměřila ve své práci. Testovala jsem tuto hypotézu: zimoviště slunéčkovitých se nachází v nižších polohách, odkud se jedinci posléze rozletí na nejbližší rašící stromy, kde nejdříve seženou potravu a s postupující sezonou, jak jdou vhodné podmínky a potrava neustále výše, se slunéčkovití přesouvají i do vyšších poloh, odkud se na konci sezony vracejí zpět na zimoviště. Na výzkumné ploše v Beskydech bylo vybráno 12 experimentálních lokalit, rovnoměrně rozložených podél výškového gradientu 350-482 m n. m. Na každé lokalitě proběhlo během sezóny 12 měření ve dvoutýdenních intervalech, při každém měření bylo provedeno 2x300 smyků. Celkem bylo odchyceno 3064 ks slunéčkovitých, patřících do 11 druhů. Nejpočetnějším druhem po oba roky bylo slunéčko sedmitečné Coccinella septempunctata (1989 ks) a v menší...
|
|
|
Změny druhového složení půdních fototrofních mikroorganismů v závislosti na nadmořské výšce ve východním Ladáku
Janatková, Kateřina ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Hrouzek, Pavel (oponent)
V horských pásmech indického Ladaku, jsem na dvou lokalitách studovala množství a diversitu půdních fototrofních společenstev (sinic a eukaryotických mikroskopických řas). Lokality se nacházely ve Východním Karákoramu a na Tibetské náhorní plošině. Vzorky byly na obou lokalitách odebírány podél výškového gradientu (V Karákoram 4620 - 5100 m n. m., Tibetská náhorní plošina 5346 - 5833 m n. m.) v alpínské a subnivální zóně v přilehlém okolí polštářové rotliny Thylacospermum caespitosum (Caryophyllaceae). V každé nadmořské výšce bylo odebráno 6 půdních vzorků z okolí polštářů rostlin a 6 z jejich podloží. Pro určení diversity a biomasy půdních fototrofů byla použita epifluorescenční mikroskopie a metoda DGGE. U vzků byly také provedeny analýzy pro změření fyzikálně-chemických parametrů půdy (pH, hrubozrnost, obsah organického materálu, koncentarce dusičnanů, amoniaku, fosforu, chlorofylu a, b, c a karotenoidů). Pomocí mnohorozměrné redundanční analýzy a rozkadu variancí (variance partitioning) zjem zjištovala vliv nadmořské výšky a T. caespitosum na složení a biomasu fototrofních společenstev a na fyzikálně-chemické parametry půdy. Fototrofové byli nalezeni na všech studovaných vzorcích. Pomocí epifluorescenčního mikrospoku jsem identifikovala 19 morfotypů sinic. Osm z řádu Chrooccocales, šest z řádu...
|
|
|
Population structure and dispersal of butterflies in tropical rain forests of Papua New Guinea
VLAŠÁNEK, Petr
Disertační práce popisuje populační strukturu a disperzi motýlů v nížinném tropickém deštném lese. Dále zkoumá složení a změnu motýlích společenstev podél výškového gradientu. Práce testuje, zda-li je metoda zpětných odchytů proveditelná v podrostu primárního lesa. Disperze tropických motýlů je studována ve vztahu k živným rostlinám a také je, spolu s demografickými parametry, srovnávána s disperzí temperátních druhů motýlů. Práce analyzuje podobnost společenstev mezi lokalitami podél výškového gradientu a testuje endemismus ve vztahu k výškovému a geografickému rozšíření druhů.
|
|
|
Trophic relationships between insectivorous birds and insect in Papua New Guinea
TVARDÍKOVÁ, Kateřina
Dizertační práce popisuje diverzitu ptactva podél kompletního výškového gradientu a v lesních fragmentech v nížinách Papuy-Nové Guiney. Zaměřuje se zejména na diverzitu jednotlivých potravních společenstev a diskutuje jejich vazby na prostředí a potravní nabídku. Specificky se zaměřuje na lesní hmyzožravé ptactvo, jejich predační tlak na hmyz, potravní specializace a preference, čí některé ze způsobů jak hmyzožraví ptáci vyhledávají potravu.
|
|
|
Extrémní šířkové přírůsty smrku na gradientu nadmořské výšky na Šumavě a jejím podhůří
ČEJKOVÁ, Alžběta
Extrémní šířkové přírůsty smrku byly analyzovány pro období 79 let (1922-2000) na gradientu nadmořské výšky (376-1221 m n. m.) v oblasti Šumavy a jejího podhůří. Srovnání extrémních přírůstů tzn. významných let ukázalo specifickou vazbu na jednotlivé výškové zóny. Negativní významné roky byly obvykle vyvolány letním suchem v nízkých nadmořských výškách a chladným a deštivým létem ve vysokých polohách. Tyto dva hlavní limitující faktory se kombinují ve středních polohách. Porozumění výskytu extrémních přírůstů na výškovém a geografickém gradientu lze využít jako jeden z dalších indikátorů v dendrochronologickém datování a určení původu výskytu použitého dřeva v této oblasti.
|
host ::
RSS.