|
|
Změna okupační politiky ve správní oblasti od léta 1942 do konce roku 1943
Havlínová, Jana ; Randák, Jan (vedoucí práce) ; Gebhart, Jan (oponent)
Počátek okupace českých zemí 15. března 1939 byl bezprostředně spojen s řadou otázek politického, hospodářského a sociálního charakteru. Pro to, aby byl zajištěn hladký chod všech těchto oblastí, bylo v první řadě nezbytné ovládnout a kontrolovat činnost všech správních orgánů, které měly na výkon těchto záležitostí přímý vliv. V první fázi okupace došlo k vytvoření provizorní vojenské správy, během níž byly položeny základy pro další vývoj okupačních orgánů. Vedle této pozdější dvoustupňové německé správy, která měla na starosti záležitosti německého obyvatelstva a dozor nad protektorátními úřady, fungovala i nadále správa autonomní. Ta ovšem postupně začala podléhat vlivu německé moci. Postupem času se ukázalo, že německá správa je již natolik přebujelá a nevýkonná, že je třeba přistoupit k určité reformě. Hlavním iniciátorem těchto opatření byl zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který byl ovšem do Protektorátu Čechy a Morava poslán ze zvláštním úkolem nastolit zde pořádek. Cílem této jeho reformy bylo nejen snížit počet okupačních úřadů, ale i jejich zaměstnanců na minimum tak, aby mohli být využiti pro potřeby válečné na frontě. Situace byla zjednodušena skutečností, že autonomní orgány byly již německými úředníky značně prostoupené, takže jejich ovládnutí nezpůsobovalo výraznější...
|
|
|
Emil Hácha tzv. státním prezidentem protektorátu Bohmen und Mahren
Šafr, Jakub ; Rataj, Jan (vedoucí práce) ; Martínek, Miloslav (oponent)
JUDr. Emil Hácha patří mezi nejkontroverznější postavy našich moderních dějin. V povědomí národa je znám především jako tzv. státní prezident Protektorátu Čechy a Morava a symbol kolaboranta v letech 1939-1945. Názory mezi historiky na jeho působení v pozici nejvyššího protektorátního představitele se různí. Jedni jej považují za oběť tragické doby a symbol vzdoru, který do posledních chvil bojoval za záchranu českého národa. Někteří současní tendenční publicisté a radikální konzervativci ho dokonce staví do pozice hrdiny v okupované vlasti. Jiní historici jej obviňují ze zrádcovství a kolaborace, jimiž pomohl legitimizovat okupační systém. V případě Háchy se jednalo o specifickou podobu kolaborace s prvky retardace. Tento proněmecký aktivismus měl kořeny především v jeho politicko-ideologické orientaci antiliberálního radikálního konzervativce s historicko-státoprávní vizí pojetí české státnosti v rámci Svaté říše římské národa německého. Svojí koncepci aplikoval E. Hácha ve vztahu k nacistické třetí říši. Háchova použitelnost pro nacisty spočívala v jeho zažité úřednické povinnosti poslouchat nadřazené autority. Hácha nepatřil k vyznavačům nacistické doktríny, nicméně svojí politikou ústupků umožnil nacistům ovládnout zbylou část českého území a i přes své národní cítění vedl nechtěně český národ k faktickému zničení. Na rozdíl od českých fašistů a aktivistických kolaborantů pod vedením E. Moravce byl pro nacisty nejvhodnějším partnerem k uskutečnění konečného řešení české otázky a následné germanizace. Ačkoli ztělesňoval Hácha jako tzv. státní prezident soudobý symbol kolaborace, je možné se v současnosti setkat s názory, které jeho činy historicky mylně reinterpretují a ve výsledku omlouvají či dokonce zveličují.
|
host ::
RSS.