|
|
Studium interakce inzulinu, IGF-1/2 a analogu IGF-1 s receptory inzulinu a IGF-1
Chrudinová, Martina ; Ryšlavá, Helena (vedoucí práce) ; Liberda, Jiří (oponent)
Inzulinu podobné růstové faktory 1 a 2 (IGF-1/2) jsou peptidy vykazující strukturní homologii s inzulinem. Jedná se o jednořetězcové peptidy, které se inzulinu podobají jak aminokyselinovou sekvencí, tak svou terciární strukturou. Hlavní funkcí těchto látek je stimulace buněčného růstu, proliferace a diferenciace. Jak inzulin, tak inzulinu podobné růstové faktory zprostředkovávají svou funkci pomocí membránových receptorů, konkrétně inzulinového receptoru, vyskytujícího se ve dvou izoformách (IR-A a IR-B), a IGF-1 receptoru. Jedná se o receptory s tyrosinkinasovou aktivitou, vyznačující se shodným podjednotkovým a doménovým složením. S aktivací receptorů je bezprostředně spojeno spuštění dvou vnitrobuněčných signálních drah. PI3-K/Akt signalizační dráha se podílí na transportu glukosy do buňky, stimulaci proliferace či inhibici apoptózy. Ras/MAPK dráha se podílí především na buněčném růstu a diferenciaci. Vzhledem k podobnosti jak všech tří ligandů, tak i zmíněných membránových receptorů, může každý ligand více či méně aktivovat různé receptory a s nimi spojené signalizační dráhy. Dochází tedy k určitému překryvu funkcí inzulinu a obou IGF, stejně jako jejich receptorů. Na odlišení funkcí vyvolaných jednotlivými ligandy má jistě určitý podíl rozdílná tkáňová distribuce IGF-1 receptoru a obou...
|
|
|
Analogy insulinu s řetězcem A prodlouženým o doménu D proteinů IGF-1 a IGF-2
Povalová, Anna ; Stiborová, Marie (vedoucí práce) ; Dračínská, Helena (oponent)
Insulin a insulinu příbuzné růstové faktory 1 a 2 (IGF-1 a -2) tvoří spolu se svými receptory komplexní systém, který ovlivňuje jak bazální metabolismus sacharidů, lipidů a bílkovin tak i buněčný růst, proliferaci, diferenciaci a apoptózu. Poruchy v působení insulinu a faktorů IGF mohou vést k závažným onemocněním jako je cukrovka či rakovinné bujení. Obě tyto choroby v současnosti představují jedny z největších zdravotních hrozeb pro světovou populaci. Insulin i oba IGF vyvolávají své biologické efekty prostřednictvím vysoce podobných receptorů, kterými jsou dvě isoformy receptoru insulinu (IR-A a IR-B) a receptor pro IGF-1 (IGF-1R). Na tyto receptory se hormony vážou s různými afinitami a vyvolávají rozdílné, ale i částečně se překrývající efekty, ať už metabolické (převážně insulin) nebo růstové (IGF i insulin). Pro pochopení mechanismu působení insulinu a IGF je důležité porozumět, které oblasti ve struktuře hormonů jsou důležité pro vazbu na receptory a pro vyvolání specifických účinků. Jednou z oblastí, kterou se insulin a IGF výrazně liší, jsou D-domény IGF-1 a -2, které zcela chybí v insulinu. Z těchto důvodů jsme se rozhodli připravit analogy insulinu s prodlouženým řetězcem A o D-domény IGF či jejich fragmenty s cílem definovat vliv těchto domén na vazebnou specificitu vůči receptorům...
|
host ::
RSS.