|
|
Kontradiktornost v trestním řízení
Vích, Jaroslav ; Mulák, Jiří (vedoucí práce) ; Pelc, Vladimír (oponent)
V ČESKÉM JAZYCE Předmětem této práce je kontradiktornost trestního řízení, zejména zhodnocení zakotvení kontradiktornosti v trestním řádu a její projevy v rámci přípravného řízení a řízení před soudem. I s ohledem na připravovanou rekodifikaci trestního řádu se práce snaží shrnout pojetí kontradiktornosti trestního řízení, její důležitost a význam. V rámci druhé kapitoly jsou vymezeny základní odlišnosti mezi inkvizičním a adversárním právním systémem, ze kterých se historicky formují současné právní systémy, ve kterých se kontradiktornost uplatňuje s jistými odlišnostmi v jejím chápání. Následuje výklad a pojetí kontradiktornosti trestního řízení v právní nauce kontinentálního právního systému a zejména pak v té tuzemské. Dále je v této kapitole rozebrána aplikační praxe soudů při výkladu kontradiktornosti a jejího vymezení. Zakončením této kapitoly je pozastavení se nad záměrem rekodifikace trestního řádu a jeho vztahu ke kontradiktornosti, zejména k jejímu zakotvení mezi základní zásady trestního řízení. Třetí kapitola rozebírá šíři rozsahu významu kontradiktornosti a jí přidružené a spolu uplatňované procesní zásady, rozdělené dle cíle svého uplatnění, resp. zjišťování pravdivého stavu věci, právo na obhajobu a kritérium trestního řízení před soudem. Čtvrtá kapitola se konečně věnuje platnému...
|
|
|
Diskurzivní teorie a princip kontradiktornosti v právu
Stříbrná, Alžběta ; Kühn, Zdeněk (vedoucí práce) ; Ondřejek, Pavel (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá diskurzivní teorií a jejím promítnutím do stylu soudcovského rozhodování a soudní argumentace. Diskurzivní teorie je postavena na základním předpokladu, že k dobrání se pravdivého poznání je potřeba interakce více osob, neboť jednotlivec sám nedokáže vystoupit ze svého subjektivního vnímání skutečnosti. Naopak při dialogu více osob dochází ke střetu protichůdných názorů, který umožňuje dobrat se objektivnějšího a pravdivějšího poznání. Právní diskurzivní teorie J. Habermase a především R. Alexyho se řadí mezi teorie právní argumentace, jejichž podstatným rysem je dialogický přístup k tvorbě soudních rozhodnutí. Soudce přestává být pojímán jako autorita, která procesním stranám diktuje závazná řešení sporu, ale spolu s nimi se účastní hledání a dotváření práva. Tato teorie zároveň klade důraz na rovné postavení účastníků v řízení, kteří v souladu s principem kontradiktornosti vystupují v procesu jako subjekty obdařené stejnou příležitostí hájit svá stanoviska a svůj pohled na věc. Účastníci řízení a soudce (popřípadě další subjekty zúčastněné na řízení) tak vytváří diskurzivní společenství, v rámci něhož argumentují ohledně sporné otázky a jejího právního řešení. Ideálem právní diskurzivní teorie je vydávání takových rozhodnutí, jež by nebyla závazná jen díky mocenskému...
|
host ::
RSS.