|
|
Evolution of Host Specialisation, Phylogeography and Taxonomic Revision of Xenidae (Strepsiptera)
Benda, Daniel
Řasníci (Strepsiptera: Xenidae) jsou skupinou hmyzích parazitů, která je velmi vhodná pro studium hostitelské specializace. Vyvinula se u nich řada adaptací na parazitický způsob života zahrnující komplexní morfologické, behaviorální, a fyziologické adaptace, které nemají u jiných organismů obdoby. Paradoxně malá pozornost byla naopak věnována studiu molekulární fylogeneze, fylogeografie, vymezení jednotlivých druhů a jejich implikacím pro taxonomickou klasifikaci. S využitím metod molekulární fylogenetiky jsme vytvořili první datovanou fylogenezi čeledi Xenidae. Pomocí fylogeografických metod a rekonstrukce ancestrálních hostitelských linií jsme zjistili, že mezi Novým světem a Starým světem + Austrálií došlo k výměně některých linií, dokud Antarktida zcela nezamrzla. Během pozdního paleogénu a neogénu se několik linií rozšířilo z Afrotropické oblasti do dalších oblastí Starého světa a Austrálie. Původními hostiteli čeledi Xenidae byly s největší pravděpodobností sociální vosy, přičemž následný přechod od sociálních k samotářským vosám byl sekundární a pravděpodobně k němu došlo pouze jednou. K paralelnímu přeskoku ze samotářských vos na kutilky čeledi Sphecidae došlo nezávisle na sobě v Novém a Starém světě. Evoluční historii Xenidae lze vysvětlit kombinací šíření, vymírání linií a klimatických...
|
|
|
Evolution of Host Specialisation, Phylogeography and Taxonomic Revision of Xenidae (Strepsitera)
Benda, Daniel ; Straka, Jakub (vedoucí práce) ; Malenovský, Igor (oponent) ; Cook, Jerry L. (oponent)
Řasníci (Strepsiptera: Xenidae) jsou skupinou hmyzích parazitů, která je velmi vhodná pro studium hostitelské specializace. Vyvinula se u nich řada adaptací na parazitický způsob života zahrnující komplexní morfologické, behaviorální, a fyziologické adaptace, které nemají u jiných organismů obdoby. Paradoxně malá pozornost byla naopak věnována studiu molekulární fylogeneze, fylogeografie, vymezení jednotlivých druhů a jejich implikacím pro taxonomickou klasifikaci. S využitím metod molekulární fylogenetiky jsme vytvořili první datovanou fylogenezi čeledi Xenidae. Pomocí fylogeografických metod a rekonstrukce ancestrálních hostitelských linií jsme zjistili, že mezi Novým světem a Starým světem + Austrálií došlo k výměně některých linií, dokud Antarktida zcela nezamrzla. Během pozdního paleogénu a neogénu se několik linií rozšířilo z Afrotropické oblasti do dalších oblastí Starého světa a Austrálie. Původními hostiteli čeledi Xenidae byly s největší pravděpodobností sociální vosy, přičemž následný přechod od sociálních k samotářským vosám byl sekundární a pravděpodobně k němu došlo pouze jednou. K paralelnímu přeskoku ze samotářských vos na kutilky čeledi Sphecidae došlo nezávisle na sobě v Novém a Starém světě. Evoluční historii Xenidae lze vysvětlit kombinací šíření, vymírání linií a klimatických...
|
|
|
Molecular phylogeny of Nearctic proteocephalids of the \kur{Proteocephalus-aggregate} (Cestoda: Onchoproteocephalidea)
UHROVÁ, Lucie
Phylogenetic relationships of species of the Proteocephalus-aggregate, a group of proteocephalidean tapeworms from freshwater teleosts with Holarctic distribution, were evaluated with emphasis on enlarged sampling of representative taxa from the Nearctic region. Molecular Phylogenetic analyses based on 28S rDNA and cytochrome c oxidase subunit 1 supported validity of the newly sampled species and showed that Nearcitc species of the Proteocephalus-aggregate parasitizing common fish host groups share a common evolutionary history. In addition, the current molecular data are not capable of resolving internal phylogeny of the group and alternative molecular markers should be aimed in future phylogenetic treatments of the group.
|
|
|
Diversity and phylogeny of symbiotic partners in zeorin-containing red-fruited Cladonia species.
Steinová, Jana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Pérez-Ortega, Sergio (oponent) ; Vondrák, Jan (oponent)
Ačkoliv lišejníky představují jeden z nejklasičtějších příkladů symbiotických asociací, tak se pohled na jejich symbiózu během posledních sto padesáti let výrazně změnil. V současnosti jsou lišejníky obvykle vnímány jako mikroekosystémy skládající se z několika symbiotických partnerů, kteří různým způsobům příspívají k fungování celého systému a kteří se vzájemně liší silou vazby k dalším partnerům. Úroveň poznání specificity, diverzity a faktorů, které tuto diverzitu ovlivňují, se u jednotlivých partnerů (mykobiont, fotobiont a bakterie) výrazně liší. Hlavním cílem této práce bylo odhalit diverzitu organismů, které se na lišejníkové symbióze podílejí a lépe porozumět biologickým silám, které tuto diverzitu ovlivňují. Pracovali jsme s červenoplodými zeorin obsahujícími dutohlávkami, což je poměrně běžná skupina lišejníků. Konkrétně jsme se zaměřili na studium organismů (mykobiontů, fotobiontů a bakterií), které se v těchto dutohlávkách vyskytují. V průběhu studie vyšlo najevo, že dalším tématem, které si zaslouží naši pozornost, je problematika vymezení druhů (species delimation). Z výsledků vyplynulo, že současné vymezení většiny druhů mykobiontů není podpořeno molekulárními daty. Genetická diverzita mykobiontů byla poměrně vysoká a bylo zjištěno několik linií, které nebylo možné fenotypově...
|
|
|
Evolution, biogeography and systematics of moss-inhabiting flea beetles (Coleoptera: Chrysomelidae: Galerucinae)
Damaška, Albert ; Fikáček, Martin (vedoucí práce) ; Bezděk, Jan (oponent)
Dřepčíci (Alticini) jsou vysoce diversifikovanou skupinou mandelinkovitých brouků (Chrysomelidae). Na 8 000 známých druhů v asi 560 popsaných rodech se vyskytuje po celém světě, s výjimkou Antarktidy. Nejčastěji se dřepčíci živí okusem listů cévnatých rostlin, podobně jako je tomu u většiny ostatních mandelinek. Řada studií z posledních let ovšem poukázala na fakt, že na světě existuje množství různých druhů dřepčíků, kteří se živí mechem. Mechoví dřepčíci jsou zpravidla brouci velmi specializovaní a často sdílejí řadu podobných znaků, jako je například ztráta křídel, kompaktní tělesná stavba nebo více či méně paličkovitá tykadla. Jejich fylogenetická pozice však byla dosud záhadou. V této práci jsem provedl fylogenetickou analýzu 14 známých rodů dřepčíků vázaných na mech a listovou hrabanku, které jsem zahrnul do datasetu, obsahujícího řadu dalších rodů dřepčíků. K analýze jsem sekvenoval dva mitochondriální a dva jaderné geny, které byly použity v předchozích fylogenetických studiích (Ge et al. 2012; Nie et al. 2017). Navíc jsem do datasetu přidal některé rody nemechových dřepčíků z neotropické oblasti, protože předchozí studie obsahovaly hlavně rody z orientální oblasti. Přestože analýza nerozřešila nejhlubší divergence v rámci dřepčíků a fylogenetická pozice některých rodů nebyla rozřešena, ukázala...
|
|
|
Biologická a molekulární charakteristika Cryptosporidium suis-like
VLNATÁ, Gabriela
Cryptosporidium parvum VF383, běžněji známý jako Cryptosporidium suis-like, byl detekován u lidí, domácích přežvýkavců a divokých krys po celém světě a popsán několika různými jmény včetně Cryptosporidium suis-like, na základě blízkého fylogenetického vztahu k druhu C. suis, který parazituje u prasat. Na rozdíl od C. suis však nebyla tato kryptosporidie u prasat nikdy zjištěna. Izolát Cryptosporidium suis-like pocházející z divokých potkanů a použitý v této práci nebyl infekční pro selata nebo telata, ale byl infekční pro laboratorní potkany, myši kmene BALB/c a pískomily mongolské. Prepatentní perioda byla u všech hlodavců 4-5 dní. Patentní perioda u potkanů byla delší (>30 dní) než u ostatních hlodavců (<20 dní). U žádného z hlodavců infikovaných Cryptosporidium suis-like nebyly zjištěny žádné klinické příznaky infekce. Vývojová stádia Cryptosporidium suis-like byla pomocí histologie a elektronové mikroskopie zjištěna u všech vnímavých hlodavců pouze v tlustém střevě. Oocysty byly morfometricky podobné C. parvum a menší než C. suis, měřící 5,20 × 4,94 m. Fylogenetické analýzy částečných sekvencí SSU, aktinu a HSP70 ukázaly, že Cryptosporidium suis-like je geneticky odlišný od C. suis a dalších popsaných druhů rodu Cryptosporidium. Morfologické, genetické a biologické údaje podporují popsání Cryptosporidium suis-like jako nového druhu, pro který jsme navrhli název Cryptosporidium occultus.
|
|
|
Diversity and phylogeny of symbiotic partners in zeorin-containing red-fruited Cladonia species.
Steinová, Jana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Pérez-Ortega, Sergio (oponent) ; Vondrák, Jan (oponent)
Ačkoliv lišejníky představují jeden z nejklasičtějších příkladů symbiotických asociací, tak se pohled na jejich symbiózu během posledních sto padesáti let výrazně změnil. V současnosti jsou lišejníky obvykle vnímány jako mikroekosystémy skládající se z několika symbiotických partnerů, kteří různým způsobům příspívají k fungování celého systému a kteří se vzájemně liší silou vazby k dalším partnerům. Úroveň poznání specificity, diverzity a faktorů, které tuto diverzitu ovlivňují, se u jednotlivých partnerů (mykobiont, fotobiont a bakterie) výrazně liší. Hlavním cílem této práce bylo odhalit diverzitu organismů, které se na lišejníkové symbióze podílejí a lépe porozumět biologickým silám, které tuto diverzitu ovlivňují. Pracovali jsme s červenoplodými zeorin obsahujícími dutohlávkami, což je poměrně běžná skupina lišejníků. Konkrétně jsme se zaměřili na studium organismů (mykobiontů, fotobiontů a bakterií), které se v těchto dutohlávkách vyskytují. V průběhu studie vyšlo najevo, že dalším tématem, které si zaslouží naši pozornost, je problematika vymezení druhů (species delimation). Z výsledků vyplynulo, že současné vymezení většiny druhů mykobiontů není podpořeno molekulárními daty. Genetická diverzita mykobiontů byla poměrně vysoká a bylo zjištěno několik linií, které nebylo možné fenotypově...
|
|
|
Původ a genetická rozmanitost českých populací kriticky ohroženého hnědáska květelového
STAŠOVÁ, Petra
V mé bakalářské práci jsem se zaměřila na u nás kriticky ohrožený druh z jinak kosmopolitně rozšířené čeledi hnědásků (Melitaeinae), hnědáska květelového (Melitaea didyma). Na většině území byl tento druh považován za vyhynulý, avšak objevily se nové populace na některých lokalitách České republiky. Cílem mé práce bylo zjistit, zda jsou tyto populace autochtonní a zařadit české populace z pohledu poddruhu.
|
|
|
Evolutionary history of Parnassiinae
Kaman, Ondřej ; Čepička, Ivan (vedoucí práce) ; Král, David (oponent)
Tato přehledová práce je věnována evoluční historii Parnassiinae a to zejména nominátnímu rodu Parnassius, který představuje hlavní skupinu Parnassiinae. Nejdříve bude pojednáno taxonomické pojetí Parnassiinae, monofyletický charakter skupiny a její fylogenetické postavení. Bude ukázáno, že osm rodů Parnassiinae vytváří tři vývojové větve klasifikované jako triby. Dále bude představen možný časový scénář vzniku Parnassiinae spolu s popisem fosilních druhů. Následující část bude zaměřena na rod Parnassius, jehož vnitřní fylogenese z větší části potvrzuje tradiční klasifikaci na osm podrodů. Tyto jednotlivé evoluční větve budou systematicky diskutovány s důrazem na fylogeneticky zajímavé případy druhových komplexů a blízce příbuzných taxonů, přičemž výklad doprovodí taxonomický komentář. Poslední tři kapitoly se budou věnovat fylogeografii P. mnemosyne, P. apollo a komplexu P. phoebus, jejichž evoluční historie bude vyložena s ohledem na klimatické změny v pleistocénu a holocénu. Práce se snaží podat ucelený přehled založený na morfologických, molekulárních a biogeografických aspektech, který by umožnil základní fylogenetickou a taxonomickou diskusi.
|
|
|
Kryptická a pseudokryptická diverzita spájivých zelených řas (Zygnematophyceae)
Kupčíková, Eva ; Šťastný, Jan (vedoucí práce) ; Škaloud, Pavel (oponent)
Tato bakalářská práce shrnuje nejpoužívanější druhové koncepty ve třídě Zygnematophyceae. Bude představena tato skupina řas, a v molekulární fylogenetice používané molekulární markery. Nejasnosti v taxonomii při definování druhů byly způsobeny velice rozličnou morfologií a odlišným pohledem autorů na determinaci druhu a jejich podjednotek. Spájivé řasy jsou skupinou jednobuněčných a mnohobuněčných řas. Vyskytují se často ve sladkovodních habitatech. Krásivky jsou důležitým bioindikátorem kvality vod. Používají se při hodnocení conservation value. Proto je důležité mít druhy dobře definované. Při odhalování (pseudo)kryptických druhů v rodech Micrasterias nebo Xanthidium byla použita kombinace metod molekulární fylogenetiky, elektronové mikroskopie a geometrické morfometriky. Geometrická morfometrika pomohla najít důležité detaily pro určení pseudokryptických druhů. Klíčová slova: kryptická a pseudokryptická diverzita, konjugace, krásivky, Micrasterias, Euastrum, Xanthidium, molekulární fylogenetika, taxonomie, geometrická morfometrika, biogeografie, zelené řasy
|
host ::
RSS.