|
|
Demokratizace v Evropě od 1972 do 2000: proč ve většině případů nevedla k válce? Kvalitativní komparativní analýza metodou mlhavé množiny
Brázová, Věra - Karin ; Střítecký, Vít (vedoucí práce) ; Karlas, Jan (oponent)
Rigorózní práce se zaměřuje na evropské země, které prodělaly v poslední čtvrtině dvacátého století tzv. částečnou demokratizaci. Staví na polemice s tezí autorů Mansfielda a Snydera, podle kterých (částečná) demokratizace vede k válce. Vývoj v Evropě v poslední čtvrtině dvacátého století demokratizační tezi zmíněných autorů nicméně zcela neodpovídá. Cílem práce je proto odpovědět na otázku, co způsobilo, že společně s demokratizací k válce v celé řadě případů nedošlo a přispět tak k debatě o (ne)náchylnosti demokratizujících se států k válce. Vzhledem k charakteru otázky a počtu případů (tj. 20) je odpověď hledána pomocí kvalitativní komparativní analýzy, využívající metody tzv. mlhavé množiny. Vedlejším cílem práce pak je samotná aplikace metody mlhavé množiny na zvolenou oblast. Možné příčiny absence války, které jsou v práci zkoumány, ve své většině vycházejí rovněž ze závěrů Mansfielda a Snydera. Zvláštní důraz je proto kladen na instituci tzv. zlatého padáku. Dále jsou v práci zkoumány příčiny v podobě silných institucí - konceptualizovaných skrze slabou a oslabenou exekutivu, politickou integraci do mezinárodního společenství, délku samostatné státnosti a alespoň určitou zkušenost s demokracií - a vyspělé ekonomiky - konceptualizované skrze HDP, ekonomickou provázanost země se zbytkem světa...
|
|
|
NATO Transformation and the Capability Gap
Ruml, Ken ; Plechanovová, Běla (vedoucí práce) ; Karlas, Jan (oponent)
Předkládaná diplomová práce je makro-komparativní případovou studií, která pojednává o problematice dlouhodobé neochoty většiny členských států poskytnout Severoatlantické alianci nezbytné vojenské schopnosti. Propastný rozdíl mezi deklarovanou ambicí Aliance a jejími schopnostmi existuje minimálně od Kosovské krize z roku 1999. Pouhé dva roky uplynuly od přijetí nové strategické koncepce, která potvrdila roli NATO jako aktéra řešení konfliktů, ale hodnocení nedávné operace v Libyi naznačují, že nerovnováha mezi ambicemi a schopnostmi přetrvává, a to navzdory četným iniciativám majícím za cíl zlepšení vojenských schopností jednotlivých členských států. Otázka proto zní, jaké faktory nejvýznamněji ovlivňují chování států v rámci organizace a jakým způsobem lze státy motivovat k lepším výkonům. Na problematiku je nahlíženo z pohledu neorealismu, který klade důraz na strukturální vlivy, a konstruktivismu, který zase upřednostňuje vlivy vnitřní, zejména státní identitu. Výsledky analýzy metodou mlhavé množiny naznačují, že nejschůdnější cestou, jak nastolit rovnováhu mezi ambicemi a schopnostmi NATO, je harmonizovat iniciativy NATO a EU v oblasti obrany a pokusit se o vojenskou integraci.
|
|
|
Demokratizace v Evropě od 1972 do 2000: proč ve většině případů nevedla k válce? Kvalitativní komparativní analýza metodou mlhavé množiny
Brázová, Věra - Karin ; Střítecký, Vít (vedoucí práce) ; Karlas, Jan (oponent)
Rigorózní práce se zaměřuje na evropské země, které prodělaly v poslední čtvrtině dvacátého století tzv. částečnou demokratizaci. Staví na polemice s tezí autorů Mansfielda a Snydera, podle kterých (částečná) demokratizace vede k válce. Vývoj v Evropě v poslední čtvrtině dvacátého století demokratizační tezi zmíněných autorů nicméně zcela neodpovídá. Cílem práce je proto odpovědět na otázku, co způsobilo, že společně s demokratizací k válce v celé řadě případů nedošlo a přispět tak k debatě o (ne)náchylnosti demokratizujících se států k válce. Vzhledem k charakteru otázky a počtu případů (tj. 20) je odpověď hledána pomocí kvalitativní komparativní analýzy, využívající metody tzv. mlhavé množiny. Vedlejším cílem práce pak je samotná aplikace metody mlhavé množiny na zvolenou oblast. Možné příčiny absence války, které jsou v práci zkoumány, ve své většině vycházejí rovněž ze závěrů Mansfielda a Snydera. Zvláštní důraz je proto kladen na instituci tzv. zlatého padáku. Dále jsou v práci zkoumány příčiny v podobě silných institucí - konceptualizovaných skrze slabou a oslabenou exekutivu, politickou integraci do mezinárodního společenství, délku samostatné státnosti a alespoň určitou zkušenost s demokracií - a vyspělé ekonomiky - konceptualizované skrze HDP, ekonomickou provázanost země se zbytkem světa...
|
|
|
NATO Transformation and the Capability Gap
Ruml, Ken ; Plechanovová, Běla (vedoucí práce) ; Karlas, Jan (oponent)
Předkládaná diplomová práce je makro-komparativní případovou studií, která pojednává o problematice dlouhodobé neochoty většiny členských států poskytnout Severoatlantické alianci nezbytné vojenské schopnosti. Propastný rozdíl mezi deklarovanou ambicí Aliance a jejími schopnostmi existuje minimálně od Kosovské krize z roku 1999. Pouhé dva roky uplynuly od přijetí nové strategické koncepce, která potvrdila roli NATO jako aktéra řešení konfliktů, ale hodnocení nedávné operace v Libyi naznačují, že nerovnováha mezi ambicemi a schopnostmi přetrvává, a to navzdory četným iniciativám majícím za cíl zlepšení vojenských schopností jednotlivých členských států. Otázka proto zní, jaké faktory nejvýznamněji ovlivňují chování států v rámci organizace a jakým způsobem lze státy motivovat k lepším výkonům. Na problematiku je nahlíženo z pohledu neorealismu, který klade důraz na strukturální vlivy, a konstruktivismu, který zase upřednostňuje vlivy vnitřní, zejména státní identitu. Výsledky analýzy metodou mlhavé množiny naznačují, že nejschůdnější cestou, jak nastolit rovnováhu mezi ambicemi a schopnostmi NATO, je harmonizovat iniciativy NATO a EU v oblasti obrany a pokusit se o vojenskou integraci.
|
host ::
RSS.