|
|
The Development of Mimetic Desire towards Latent Conflict in the Work of Katherine Mansfield
Nováčková, Zuzana ; Wallace, Clare (vedoucí práce) ; Nováková, Soňa (oponent)
Pomocí Aristotelova konceptu imitačního chování a teorie mimetické touhy, ražené René Girardem, lze analyzovat některé povídky Katherine Mansfield. Analýza popisuje nejen vývoj mimetické touhy, společně s jejími implikacemi, ale odhaluje i její negativní a pozitivní charakteristiky. Negativními aspekty jsou myšleny komplikace, které mimetická touha vnáší do vztahů; mezi pozitivní stránky patří sebepoznání. Analýza povídek však nesleduje Girardovu teorii ve všech jejích fázích, odhaluje naopak specifický způsob, jak se do určité míry vypořádat s mimetickou touhou bez násilí: konflikty utajovat. Argumentace je nejprve zaměřena na Aristotelovo chápání mimeze jako imitačního chování, jež je přirozenou a příjemnou součástí lidského projevu. Nejlépe ji lze pozorovat u dětí. Povídky ukazují, podle čeho si děti vybírají své modely, jak prostřednictvím mimeze rozumí okolnímu světu, zejména společenským a mezilidským pravidlům, a jak je pro dětskou mimezi důležitá představivost. Analýza se vyvíjí od popisu přirozené mimeze k prvním známkám mimetické touhy. Zaměřena je především na dva typy jejího zprostředkování a na postupné uvědomování si vlastní autenticity. Autenticitu může člověk hledat dvěma způsoby, které Girard nazývá zprostředkováními. Rozlišuje vnitřní a vnější zprostředkování. Přechod od jednoho...
|
|
| |
|
| |
|
|
The Development of Mimetic Desire towards Latent Conflict in the Work of Katherine Mansfield
Nováčková, Zuzana ; Wallace, Clare (vedoucí práce) ; Nováková, Soňa (oponent)
Pomocí Aristotelova konceptu imitačního chování a teorie mimetické touhy, ražené René Girardem, lze analyzovat některé povídky Katherine Mansfield. Analýza popisuje nejen vývoj mimetické touhy, společně s jejími implikacemi, ale odhaluje i její negativní a pozitivní charakteristiky. Negativními aspekty jsou myšleny komplikace, které mimetická touha vnáší do vztahů; mezi pozitivní stránky patří sebepoznání. Analýza povídek však nesleduje Girardovu teorii ve všech jejích fázích, odhaluje naopak specifický způsob, jak se do určité míry vypořádat s mimetickou touhou bez násilí: konflikty utajovat. Argumentace je nejprve zaměřena na Aristotelovo chápání mimeze jako imitačního chování, jež je přirozenou a příjemnou součástí lidského projevu. Nejlépe ji lze pozorovat u dětí. Povídky ukazují, podle čeho si děti vybírají své modely, jak prostřednictvím mimeze rozumí okolnímu světu, zejména společenským a mezilidským pravidlům, a jak je pro dětskou mimezi důležitá představivost. Analýza se vyvíjí od popisu přirozené mimeze k prvním známkám mimetické touhy. Zaměřena je především na dva typy jejího zprostředkování a na postupné uvědomování si vlastní autenticity. Autenticitu může člověk hledat dvěma způsoby, které Girard nazývá zprostředkováními. Rozlišuje vnitřní a vnější zprostředkování. Přechod od jednoho...
|
host ::
RSS.