|
|
Kriminalistická olfaktorika a její budoucnost
Hladíková, Dominika ; Dvořák, Marek (vedoucí práce) ; Krupička, Jiří (oponent)
Kriminalistická olfaktorika a její budoucnost Kriminalistická olfaktorika je jednou z metod kriminalistické odorologie. Olfaktorika využívá čichu speciálně vycvičeného psa ke zkoumání a identifikaci pachů. Nejdůležitějším typem pachových prací psů je metoda individuální identifikace osob. Tato metoda vzešla z rozvoje služební kynologie a prošla v průběhu let značným vývojem. Existují rozsáhlé vědecké studie zabývající se fungováním čichu psa, které ukazují, že dosud neexistuje žádný jiný takto vyvinutý přístroj, který by byl schopen identifikovat a porovnat lidský pach. Práce se rovněž zabývá výcvikem služebních psů k pachovým pracím, jakož i průběhem olfaktorické komparace, od vyhledání pachových stop, po jejich zajištění, až po samotné porovnání dvou pachových konzerv. Je také představen právní rámec využívání olfaktorické komparace v rámci dokazování v trestním řízení. I přes to přetrvávají názory v rámci soudní praxe, zejména pak Ústavního soudu, že je důkaz pachovou zkouškou pouze důkazem podpůrným a nemůže být důkazem hlavním. Práce se snaží identifikovat možné příčiny těchto názorů, jakož i nastínit možná východiska, která by mohla umožnit metodě pachové identifikace stát se v konkrétních případech důkazem hlavním. Diplomová práce obsahuje poznatky z české i zahraniční odborné literatury na...
|
|
|
Kriminalistická odorologie
Vinšová, Denisa ; Krupička, Jiří (vedoucí práce) ; Dvořák, Marek (oponent)
Kriminalistická odorologie Abstrakt Tato práce pojednává o vědním oboru kriminalistická odorologie se zaměřením na kriminalistickou olfaktoriku. Hlavním tématem této práce je zjistit, na jakých principech tento vědní obor funguje a zmapovat jeho systém fungování a využití v praxi. Tato práce se dělí do cca 5 hlavních kapitol nebo témat, kterými se zabývá. Jsou jimi historie vývoje kriminalistické olfaktoriky, definice a popis kriminalistické odorologie, teoretická východiska pro využití v praxi jako analýza pachu a čichu a nakonec její využití v praxi. V poslední části se zaměřuje přímo na metodu pachové identifikace a její provádění a využití před soudem jako důkazu. V první kapitole se zabývá historií a vývojem využití psa člověkem nejdříve jako svého ochránce, ochránce svého majetku, společníka a nakonec pachového biodetektoru ve službách policie. Druhá kapitola definuje, co to vlastně kriminalistická odorologie je a dělí ji na dvě části - kriminalistickou olfaktoriku a kriminalistickou olfaktroniku, které pak popisuje jako subjektivní a objektivní metodu zkoumání pachu. Ve třetí kapitole se pojímá o pachu a čichu a jejich biologických, fyzikálních a chemických východiscích. Čtvrtá kapitola popisuje využívání psů jako živých biodetektorů pachu v praxi u policie. Nejdříve popisuje různé druhy využití psa...
|
|
|
Individuální lidský pach jako kriminalistická stopa vytvořená kontaktním nebo bezkontaktním přenosem a jeho odolnost vůči fyzikálním vlivům
Santariová, Milena ; Bartoš, Luděk (vedoucí práce) ; Chmelíková, Eva (oponent)
Disertační práce je tvořena čtyřmi vědeckými publikacemi, které se zabývají tématy týkající se vlastností lidského pachu a schopností speciálně vycvičených psů lidské pachy ztotožňovat. První tři práce se zaměřují na odolnost pachové stopy vůči fyzikálním vlivům, čtvrtá publikace je věnována tématu vzniku pachové stopy bezkontaktním způsobem.
Cílem první studie bylo ověřit perzistenci pachové stopy na předmětu vystaveného vlivu proudící vody. Vzhledem k vlastnostem chemických látek obsažených v lidském pachu byla stanovena hypotéza, že psi budou schopni pachovou stopu, zajištěnou z předmětu vytaženého z vody, ztotožňovat. Tato hypotéza byla potvrzena a pach vystavený účinkům proudící vody po dobu jedné hodiny je stále způsobilý k pachové identifikaci pomocí speciálně cvičených psů.
V druhé studii byla ověřována účinnost procesu parní sterilizace při odstraňování pachové stopy. Tento proces je rutinně používaný v kriminalistické praxi a předpokladem bylo, že psi vzorek ošetřený parní sterilizací ztotožňovat nebudou. Stanovená hypotéza nebyla potvrzena, výsledky potvrdily, že psi jsou schopni ztotožnit pach prošlý procesem parní sterilizace.
Třetí studie se zabývala perzistencí pachů vůči sálavému teplu. Jelikož teplota varu organických látek nepřesahuje 400 °C, nepředpokládalo se, že by psi byli schopni komparace pachu vystaveného vyšší teplotě, než je zmiňovaná teplota varu. Tento předpoklad se překvapivě nepotvrdil a psi byli schopni komparovat vzorky vystavené teplotě až 900 °C.
Čtvrtá studie řešila možnost vytvoření pachové stopy bezkontaktním způsobem. Přestože minulé studie tuto možnost jednoznačně neprokázaly, výsledky našeho experimentu zcela jasně ukazují, že speciálně vycvičení psi na metodu pachové identifikace jsou schopni ztotožňovat pachovou stopu vytvořenou spadem s ruky držené po dobu třech minut ve výšce 5 cm nad pachovým nosičem.
|
|
|
Schopnost speciálně vycvičených psů detekovat lidský pach dlouhodobě vystavený různým povětrnostním podmínkám
Machová, Lucie ; Vyplelová, Petra (vedoucí práce) ; Jaroslav, Jaroslav (oponent)
Přežitelnost lidského pachu byla zkoumána mnoha vědci a to hlavně umělým navozením okolních podmínek (Hudson et al., 2009; Santariová et al. 2012; Preti et al., 2006). Oproti tomu existuje jen málo studií zabývající se odolností lidského pachu v přirozených přírodních podmínkách (King et al., 1964; Santariová et al., 2016).
Od 6 cílových dobrovolníků byl nabrán individuální lidský pach na skleněné zkumavky. Cílový pach byl ponechán venku ve 2 různých částech roku. Zimní vzorky pocházející od 3 cílových lidí byly vystaveny venkovnímu prostředí od listopadu do května, zatímco letní vzorky získané od dalších 3 lidí od května do prosince. Vždy po 3, 4, 5 a 6 měsících byl z 1 zkumavky od každé cílové osoby odebrán pach na pachový nosič. Po uplynutí posledního časového intervalu byl od cílových lidí znovu nabrán pach, tentokrát na bavlněnou textilii. Zároveň byl nabírán i pach od dalších dobrovolníků, kteří měli roli klamných pachů.
Následně bylo zkoumáno, jestli budou psi schopni tyto vzorky správně ztotožnit. Speciálně vycvičení psi na metodu pachové identifikace dostali vždy k načichání vzorek pocházející z venkovního prostředí a měli za úkol z řady 6 pachů (1 cílového a 5 klamných) vybrat ten, který pocházel od totožné osoby.
Experiment ukázal, že psi jsou schopni správně ztotožnit zimní vzorky ve všech časových intervalech, ale letní vzorky neztotožní v žádném z intervalů. Jednotlivé časové intervaly mezi sebou nevykazují žádnou rozdílnost.
Největší vliv na změnu kvality individuálního lidského pachu má intenzita slunečního záření.
|
host ::
RSS.