|
|
Habitatové preference vážek vzhledem k charakteru litorální a příbřežní vegetace.
Bonková, Anita ; Černý, Martin (vedoucí práce) ; Waldhauser, Martin (oponent)
Vážky tvoří jeden z důležitých pilířů většiny vodních ekosystémů a hrají významnou roli při udržování jejich rovnováhy. Hlavním cílem této bakalářské práce je shrnout dosavadní poznatky o habitatových preferencích příslušníků řádu Odonata se zaměřením na efekt litorálních a ripariárních vegetací, které jsou kritickými složkami vodních biotopů a významně ovlivňují rozšíření, početnost a reprodukční úspěšnost vážek. V práci se věnuji všem vývojovým stádiím, od larev po dospělce. Tyto poznatky jsou důležité pro udržování a revitalizaci sladkovodních ekosystémů, ve kterých je nutné věnovat se složení litorální a ripariární vegetace pro podporu rozmanitých potřeb tohoto jedinečného hmyzího řádu. Klíčová slova: habitatová preference, vážky, Odonata, příbřežní vegetace, litorální vegetace
|
|
| |
|
|
Společenstva vážek (Odonata) vybraných lokalit Benešovska
ŘÍHOVÁ, Radka
Cílem této bakalářské práce bylo zmapování výskytu vážek (Odonata) na vybraných lokalitách v okolí obcí Heřmaničky, Velké Heřmanice a Mrákotice na Benešovsku. Tato bakalářská práce je založena na předem provedeném terénním výzkumu (odchyt a pozorování vážek). Dalším cílem této bakalářské práce bylo zkoumání přírodních poměrů na osmi předem vybraných lokalitách Benešovska, porovnání lokalit mezi sebou na základě environmentálních charakteristik a zjištění přítomnosti společenstev vážek. Navrženo bylo i didaktické využití ve výuce na základních školách.
|
|
|
Inovace chovu larev candáta obecného (Sander lucioperca L.) při použití vířníků druhu Branchionus plicatilis
IMENTAI, Aiman
Candát obecný (Sander lucioperca) je jedním z perspektivních druhů ryb pro světovou akvakulturu. Technologie průmyslového a stabilního chovu ryb candáta obecného je v současné době limitována celou řadou chovatelských problémů. Jedním z hlavních problémů odchovu candáta obecného je jeho optimální počáteční exogenní výživa. Vířníci, kteří jsou dnes v kombinaci se žábronožkou solnou Artemia hojně využíváni pro výživu mořských a sladkovodních ryb, nebyli zatím u candáta obecného testováni. Cílem této disertační práce bylo ověřit a optimalizovat využití vířníků Brachionus plicatilis při počáteční exogenní výživě candáta obecného. Vliv využití vířníků zmíněného druhu na přežití, růst a kondiční stav byl sledován v prvním vědeckém článku. Larvy byly krmeny na začátku exogenní třemi různými krmnými variantami: Artemia; Art/vířníci; vířníci. Výsledky ukázaly, že použití vířníků jako počáteční exogenní výživy larev candáta podporuje jejich přežití a rychlost růstu. Larvy krmené pouze vířníky či v kombinaci vířníků s žábronožkou dosáhly vyššího přežití a růstu ve srovnání se skupinou, která byla krmena pouze žábronožkou. Bylo zjištěno, že esenciální mastné kyseliny, které jsou obsaženy v těle vířníků, a jejich menší velikost měly rozhodující vliv na přežití, růst a kondici odchovávaných larev. Výsledky této první studie ukázaly, že kombinovaná potrava, která je složena z vířníků a žábronožek, by mohla být doporučena jako inovativní počáteční exogenní výživa larev candáta obecného. Cílem druhého vědeckého článku bylo optimalizovat režim počáteční exogenní výživy larev candáta obecného pomocí vířníků a žábronožek. V této studii byly larvy nejprve krmeny vířníky po dobu prvních tří dnů a poté byly od 8 do 17 dne po vylíhnutí - DPH rozděleny do 5 různých skupin. V této studii bylo zjištěno, že počáteční krmení larev candáta obecného od 5 do 8 DPH vířníky a poté výhradně žábronožkou či kombinací žábronožky a vířníků do 17 DPH může zajistit vysokou míru přežití a růstu odchovávaných ryb včetně rychlejšího vývoje trávicího traktu. Počáteční exogenní výživa larev candáta obecného vířníky od 5 do 8 DPH a poté jejich nahrazení žábronožkou do 17 DPH je považovaná a doporučovaná za optimální režim, jelikož podporuje vysoké přežití a růst larev při nízkých produkčních nákladech. Hlavním cílem třetího vědeckého článku bylo zjistit optimální salinitu vody pro chov larev candáta obecného při jejich výživě vířníky druhu B. plicatilis. Vířníci byly nasazováni do různých salinit vody a byla sledována pohyblivost vířníků po dobu 6 hodin. Stejná salinita vody byla použita v dalším experimentu této studie s cílem sledovat vliv salinity vody na zaplněnost střeva larev v průběhu 11 hodin. Ve třetím experimentu byla sledována míra přežití a růstu larev od 4 do 11 DPH při nízkých a středních hodnotách salinity vody. Výsledky této studie ukázaly, že vířníci, kteří byli vysazováni do všech testovaných salinit vody s výjimkou sladké vody, si udržely pohyblivost po dobu 6 hodin. Ovšem larvy v salinitách o hodnotě 2? a 4? se vyznačovaly vyšším přežitím a rychlostí růstu než larvy, které byly chovány ve sladké vodě. Výsledky této studie ukázaly, že larvy candáta obecného při počátečním exogenním krmení vířníky druhu B. plicatilis ve vodě s nízkou salinitou lépe přežívají a rychleji rostou než larvy ze sladké vody. Cílem čtvrtého vědeckého článku této disertační práce bylo zjistit optimální hustotu aplikovaných vířníků pro počáteční exogenního výživu larev candáta obecného. Larvy v této studii byly rozděleny do 4 skupin při různých hustotách vířníků od 5 do 9 DPH. Nejlepšího růstu bylo dosaženo při nejvyšší hustotě vířníků, ale míra přežití larev se mezi skupinami významně nelišila. Výsledky této studie ukázaly, že pro dobrý růst larev candáta obecného od 5 do 9 DPH je ideální využívat vířníky při hustotě 6 jedinců.ml-1. Tato hustota je optimálním kompromisem mezi produkčními výsledky a náklady ve srovnání s vyšší použitou hustotou vířníků.
|
|
|
Vývoj, evoluce a homologie příchytných žláz a orgánů nižších obratlovců
Minařík, Martin ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Ráb, Petr (oponent) ; Buchtová, Marcela (oponent)
Celá řada obratlovců se v raných stádiích larválního vývoje vyznačuje přítomností takzvaných cementových či adhezivních orgánů. Tyto specializované, kraniálně lokalizované žlázy produkují mukopolysacharidový sekret, jenž umožňuje larvám přichycení k substrátu a tím i setrvání v prostředí s dostatkem kyslíku a mimo dosah predátorů až do doby, než se plně vyvine trávicí a pohybová soustava. Detailně prostudovaným příkladem tohoto typu orgánu je cementová žláza drápatky vodní (Xenopus laevis), jež slouží jako modelový orgán diferenciace anteriorních struktur hlavy. Na základě exprese některých transkripčních faktorů a shodného ektodermálního původu byla navržena homologie cementových žláz drápatky a kostnatých (Teleostei) s adhezivními papilami sumek. Nedostatek znalostí o podobných orgánech dalších skupin však jakékoli definitivní vyslovení homologie na takto široké fylogenetické škále značně komplikovala. V předkládané práci jsem se zaměřil na studium cementových orgánů či jim odpovídajících struktur u tří druhů bazálních paprskoploutvých ryb: bichira senegalského (Polypterus senegalus), jesetera malého (Acipenser ruthenus) a kostlína mexického (Atractosteus tropicus). S použitím in vivo značení buněk epitelu prvostřeva, doplněného vizualizací hlavového entodermu pomocí počítačové mikrotomografie se...
|
|
|
Vývojová morfogeneze příchytných žláz a orgánů u nižších obratlovců
Minařík, Martin ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Buchtová, Marcela (oponent)
Adhezivní orgány jsou mezi larvami obratlovců široce rozšířenými strukturami. Larvám umožňují přichycení k substrátu a tím prodloužení času nutného na vývoj úst či pohybového aparátu. Známy jsou také obdobné struktury u sumek, vršenek a dokonce u kopinatce. Nabízí se tedy myšlenka, že přítomnost určitého typu adhezivní žlázy by mohla být charakteristikou ancestrálního stavu larev strunatců. Zatímco však u většiny druhů jsou tyto žlázy odvozeny od ektodermu, u bichira, zástupce bazální skupiny paprskoploutvých ryb, byl již na počátku 20. století popsán jejich entodermální původ. Původní studie však od té doby téměř upadla v zapomnění a ani recentní práce na toto téma nepřicházejí s novými poznatky. Kvůli zásadnímu přínosu studia entodermálního adhezivního orgánu bichira pro pochopení vztahu mezi tímto typem struktur u strunatců obecně, jsem se rozhodl na tento problém zaměřit. Pro získání vhodných komparativních dat byla do této studie zahrnuta také embrya drápatky, piskoře a žebrovníka. Kombinací imunohistochemických a histologických technik byl prokázán entodermální původ cementových orgánů bichira a detailně popsána jejich morfogeneze. Výsledky také naznačují, že přes odlišný původ se orgány bichira vyvíjejí v podobném tkáňovém kontextu jako cementová žláza drápatky. Také je však evidentní, že jejich...
|
|
|
Vývoj, evoluce a homologie příchytných žláz a orgánů nižších obratlovců
Minařík, Martin ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Ráb, Petr (oponent) ; Buchtová, Marcela (oponent)
Celá řada obratlovců se v raných stádiích larválního vývoje vyznačuje přítomností takzvaných cementových či adhezivních orgánů. Tyto specializované, kraniálně lokalizované žlázy produkují mukopolysacharidový sekret, jenž umožňuje larvám přichycení k substrátu a tím i setrvání v prostředí s dostatkem kyslíku a mimo dosah predátorů až do doby, než se plně vyvine trávicí a pohybová soustava. Detailně prostudovaným příkladem tohoto typu orgánu je cementová žláza drápatky vodní (Xenopus laevis), jež slouží jako modelový orgán diferenciace anteriorních struktur hlavy. Na základě exprese některých transkripčních faktorů a shodného ektodermálního původu byla navržena homologie cementových žláz drápatky a kostnatých (Teleostei) s adhezivními papilami sumek. Nedostatek znalostí o podobných orgánech dalších skupin však jakékoli definitivní vyslovení homologie na takto široké fylogenetické škále značně komplikovala. V předkládané práci jsem se zaměřil na studium cementových orgánů či jim odpovídajících struktur u tří druhů bazálních paprskoploutvých ryb: bichira senegalského (Polypterus senegalus), jesetera malého (Acipenser ruthenus) a kostlína mexického (Atractosteus tropicus). S použitím in vivo značení buněk epitelu prvostřeva, doplněného vizualizací hlavového entodermu pomocí počítačové mikrotomografie se...
|
|
|
Vývojová morfogeneze příchytných žláz a orgánů u nižších obratlovců
Minařík, Martin ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Buchtová, Marcela (oponent)
Adhezivní orgány jsou mezi larvami obratlovců široce rozšířenými strukturami. Larvám umožňují přichycení k substrátu a tím prodloužení času nutného na vývoj úst či pohybového aparátu. Známy jsou také obdobné struktury u sumek, vršenek a dokonce u kopinatce. Nabízí se tedy myšlenka, že přítomnost určitého typu adhezivní žlázy by mohla být charakteristikou ancestrálního stavu larev strunatců. Zatímco však u většiny druhů jsou tyto žlázy odvozeny od ektodermu, u bichira, zástupce bazální skupiny paprskoploutvých ryb, byl již na počátku 20. století popsán jejich entodermální původ. Původní studie však od té doby téměř upadla v zapomnění a ani recentní práce na toto téma nepřicházejí s novými poznatky. Kvůli zásadnímu přínosu studia entodermálního adhezivního orgánu bichira pro pochopení vztahu mezi tímto typem struktur u strunatců obecně, jsem se rozhodl na tento problém zaměřit. Pro získání vhodných komparativních dat byla do této studie zahrnuta také embrya drápatky, piskoře a žebrovníka. Kombinací imunohistochemických a histologických technik byl prokázán entodermální původ cementových orgánů bichira a detailně popsána jejich morfogeneze. Výsledky také naznačují, že přes odlišný původ se orgány bichira vyvíjejí v podobném tkáňovém kontextu jako cementová žláza drápatky. Také je však evidentní, že jejich...
|
|
|
Inovativní metody v chovu a reprodukci candáta obecného (Sander lucioperca)
BLECHA, Miroslav
Celou disertační práci dohromady tvoří 10 kapitol, které jsou popsány na 146 stranách. Kapitoly 2-9 jsou specifickými částmi této práce a popisují praktické aspekty reprodukční biologie a chovu candáta. V kapitole 2 je popsán vliv různě dlouhé chladové periody na kvalitativní a kvantitativní ukazatele spermatu candáta. Tyto výsledky mohou zásadně napomoci k optimalizaci managementu generačních mlíčáků candáta za účelem získání co možná nejkvalitnějšího spermatu v průběhu sezonního i mimosezonního výtěru. V kapitole 3 jsou popsány výhody hormonálního ošetření obou pohlaví při poloumělém výtěru candáta pro efektivní produkci larev. V kapitole 4 je popsáno použití roztoku alkalázi pro eliminaci lepivosti jiker candáta. Kapitola 5 popisuje vliv přezrání jiker candáta na životaschopnost a oplození schopnost jiker, výskyt deformací a ploidních anomálií u larev candáta. V kapitole 6 jsou prezentovány výsledky první úspěšné triploidizace candáta za použití teplotního šoku a produkce kompletně triploidní populace candáta. Kapitola 7 popisuje vliv ošetření vodní hladiny na přežití, naplnění plynového měchýře a růst larev candáta s cílem optimalizovat jejich intenzivní chov. Kapitoly 8 a 9 popisují metody chovu a adaptace juvenilních candátů v kombinaci rybniční a intenzivní akvakultury či intenzivní a rybniční akvakultury jakožto nové a efektivní metody produkce candátů pro jejich následný odchov. V této disertační práci jsou celkem diskutovány čtyři odborné články, jedna metodika, jeden článek akceptovaný k publikování a dva manuskripty připravené k publikování.
|
|
|
Adaptace hmyzu na chlad: role šokových proteinů z nadrodiny Hsp.
ŠTĚTINA, Tomáš
Šokové proteiny (Hsps) jsou evolučně konzervovanou skupinou proteinů. Hsps jsou známy pro svou unikátní schopnost opravovat nesprávně složené proteiny, jež by se jinak hromadily v buňce během stresových podmínek. Nejlépe prostudované jsou inducibilní Hsp70. Použili jsme larvy 3. instaru transgenního mutanta octomilky Drosophila melanogaster, který postrádá ve svém genómu všechny kopie genu hsp70. Posuzovali jsme: 1) zda-li absence tohoto genu ovlivňuje schopnost larev přežít chladový stres; a 2) zda-li nějaký jiný gen z rodiny Hsp s kompenzuje ztrátu hsp70. Zjistili jsme, že: 1) přežívání v chladu je u larev kmene u Hsp- shodné ve srovnání s divokým kmenem Hsp+; 2) žádný jiný gen z rodiny Hsps nekompenzuje ztrátu hsp70 na úrovni transkripce. V současnosti se zaměřujeme na analýzu odpovědi na chladový stres na úrovni proteinů.
|
host ::
RSS.