|
|
Vliv mikroplastů na střevní mikrobiom žížal, jejich imunitní systém a metabolom
Flohrová, Tereza ; Cajthaml, Tomáš (vedoucí práce) ; Lišková, Petra (oponent)
Mikroplasty jsou velmi rozšířenými polutanty. Nachází se ve vodném, vzdušném i půdním prostředí. Mikroplasty se uvolňují přímo do půdy kupříkladu z mulčovacích fólií a textilií. V půdě se mikroplasty deponují a mohou mít negativní vliv na půdní mikrofaunu a makrofaunu. Žížaly jako ekosystémoví inženýři a půdní a střevní bakterie hrají významnou roli při biogeochemických cyklech biogenních prvků. Narušení funkce žížal, jejich střevních bakterií nebo bakterií půdních by mohlo mít dopad na celý ekosystém. V rámci této diplomové práce, byly žížaly Apporectodea sp. vystaveny mikroplastům z polypropylenové černé netkané textilie o koncentraci 1 g/kg půdy a 0,0265 g/kg půdy po dobu 14, 28 a 56 dní. Byla sekvenována DNA pro identifikaci bakterií ze střeva žížal, z obsahu žížalího střeva a z chovné půdy. Dále byla provedena necílená analýza metabolitů z žížalího těla a extrakce imunitních buněk z žížal pomocí tří rozdílných metod. Nebyly zjištěny žádné signifikantní změny způsobené přítomností mikroplastů v zastoupení bakterií ze střeva, obsahu střeva a půdy, ale byly detekovány statisticky významné změny v metabolomu. Ze žížal se nepodařilo izolovat dostatečný počet imunitních buněk na další analýzu. Z výsledků není možno jednoznačně prokázat, zda mají mikroplasty vliv na střevní mikrobiotu žížal a jaký...
|
|
|
Modulace mitochondriálního přenosu ovlivněním mezenchymálních kmenových buněk
Fráňová, Markéta ; Krulová, Magdaléna (vedoucí práce) ; Rohlenová, Kateřina (oponent)
Mezenchymální kmenové buňky (mesenchymal stem cells - MSCs) mají schopnost modulovat imunitní odpověď. K působení na imunitní buňky využívají řadu mechanismů. Jedním z nich je mitochondriální přenos. Přijetí mitochondrií od MSCs indukuje v imunitních buňkách metabolické změny, a podporuje tím jejich přesmyk na protizánětlivý fenotyp. Díky svým vlastnostem mají MSCs potenciál pro využití v terapiích, například v léčbě autoimunitních onemocnění. Problémem terapií využívajících MSCs je jejich nízká účinnost, která je způsobena především vysokou úmrtností kmenových buněk po transplantaci. Aby bylo dosaženo alespoň nějakého účinku, je potřeba velkého počtu buněk, který lze získat pouze expanzí in vitro. Avšak dlouhodobá kultivace má negativní vliv na MSCs a jejich imunomodulační působení. Podpoření funkce MSCs by mohlo vést ke zvýšení účinnosti terapií. Cílem této práce bylo zjistit, zda lze stimulací MSCs vybranými faktory modulovat mitochondriální přenos. MSCs byly ovlivněny rapamycinem, růstovým faktorem podobným inzulinu 1 (insulin- like growth factor 1 - IGF-1), interferonem gama, nebo oligomycinem a následně byl zkoumán vliv těchto faktorů na mitochondrie a jejich přenos do imunitních buněk, metabolismus a imunomodulační působení MSCs. Ukázali jsme, že stimulace MSCs IGF-1, nebo oligomycinem vede...
|
|
|
Mikroelementy a imunitní systém
HODAN, Lukáš
Imunitní systém je ukázkou schopnosti organismu udržovat jeho homeostázu a adaptabilitu na vnější i vnitřní prostředí. Mikroelementy jsou nezbytnou součástí správné funkce imunitního systému. Karence může být stejně škodlivá jako nadbytek jednotlivých prvků. Předkládaná bakalářská práce se zabývá imunitním systémem zvláště pak vlivem mikroelementů na jeho správnou funkci. V jednotlivých kapitolách jsou popsány buňky, molekuly, orgány a abnormality nesprávného vývoje. Významná část je věnována mikroelementům, výskytu, absorpci, transportu, vlivu na imunitní systém, karenci a toxicitě a jejich důsledkům.
|
|
|
Modulační působení kmenových buněk na buňky imunitního systému zprostředkované mitochondriálním transferem
Somova, Veronika ; Krulová, Magdaléna (vedoucí práce) ; Balounová, Jana (oponent)
Kmenové buňky využívají různých mechanismů mezibuněčné komunikace k modulaci imunitní odpovědi. Jedním z mechanismů je mitochondriální transfer, který indukuje metabolické změny, podporuje přežívání a mění fenotyp imunitních buněk, avšak málo je známo o mechanismech přenosu mitochondrií do různých buněčných populací a osudu mitochondrií v buňce-příjemci. Tato práce měla za cíl popsat mechanismus a modulační působení mitochondriálního transferu. Byly zkoumány faktory, které můžou přenos mitochondrií ovlivňovat: tvorba ROS, apoptóza, funkčnost mitochondrií. Dále byl popsán vliv mitochondriálního transferu na přežívání imunitních buněk a mitofagie. V neposlední řadě se tato práce soustředila na porovnání schopnosti mezenchymálních kmenových buněk a Sertoliho buněk přenášet mitochondrie. Mezenchymální kmenové buňky se ve většině případů ukázaly jako zdatnější v přenosu mitochondrií než Sertoliho buňky. Byly rovněž pozorovány velké rozdíly v přítomnosti mitochondrií z mezenchymálních kmenových buněk nebo Sertoliho buněk v námi zvolených populacích splenocytů. Proto byl podrobněji zkoumán vliv kyslíkových radikálů na přenos mitochondrií, který se jednoznačně nepotvrdil. Je ale potřeba vyzdvihnout roli mitofagie, která se, dle získaných výsledků, zdá být důležitá jak před, tak po přenosu mitochondrií do...
|
|
|
Vliv pohybové aktivity na tukovou tkáň: efekt obezity a stárnutí
Čížková, Terezie ; Šiklová, Michaela (vedoucí práce) ; Horníková, Daniela (oponent)
Obezita i stárnutí jsou spojeny se změnami ve vlastnostech tukové tkáně, které jsou považovány za jednu z patofyziologických příčin asociovaných komplikací, jako jsou kardiovaskulární onemocně- ní, cukrovka II. typu apod. Pohybová aktivita se již dlouhou dobu považuje za účinnou prevenci nemocí spojených se stárnutím či obezitou. Vliv pohybové aktivity na charakteristiky tukové tkáně jsou však zatím u lidí prozkoumány relativně málo. Cílem této práce je shrnout dosavadní poznatky o těchto efektech. Rešerše dále pojednává o změnách (dysfunkci) tukové tkáně při obezitě a jsou zmíněny i současné poznatky o působení různých typů cvičení na zdravotní stav seniorů. Úvodní kapitola se zabývá morfologií, metabolismem a endokrinní funkcí tukové tkáně. Další část je vě- nována obezitě, je představen koncept chronického zánětu nízkého stupně jako rizikového faktoru spojeného s obezitou. Klíčovou částí práce je čtvrtá kapitola, ve které jsou probrány efekty pohy- bové aktivity na tukovou tkáň, především na metabolismus adipocytů a aktivaci imunitních buněk v tukové tkáni. Na závěr jsou rozebrány patofyziologické změny v zánětlivých charakteristikách a distribuci tukové tkáně u seniorů, jakož i způsoby jejich zlepšení pomocí cvičení.
|
|
|
Imunitní buňky infiltrující preinvazivní léze a invazivní karcinomy vyvolané infekcí HPV
Dalewská, Natálie ; Tachezy, Ruth (vedoucí práce) ; Španielová, Hana (oponent)
Imunitní systém se účastní mnoha obranných mechanismů organismu, během kterých zapojuje různé typy imunitních buněk. Imunitní buňky hrají významnou roli při vzniku a pro- gresi nádorů, které infiltrují a spoluvytváří nádorové mikroprostředí. Svou roli hrají i u one- mocnění asociovaných s lidskými papilomaviry. Lidské papilomaviry jsou viry s onkogenním potenciálem schopné infikovat řadu anatomických lokalizací lidského těla. Tato infekce mů- že vést ke vzniku benigních lézí, preinvazivních lézí a invazivních karcinomů. Preinvazivní léze často samovolně regredují, u pokročilejších stádií může docházet k progresi. Regrese nebo progrese lézí je dána genotypem HPV a množstvím, typem a lokalizací infiltrujících imunitních buněk. Součinnost těchto faktorů ovlivňuje prognózu onemocnění a případnou léčbu, a proto se určení imunologického skóre stává důležitým diagnostickým parametrem. Poznatky o vlivu imunitních buněk na buňky nádorové se uplatňují při imunoterapeu- tické léčbě, která je založena na aktivaci vlastních protinádorových imunitních mechanismů. Imunoterapie se v kombinaci s další systémovou terapií využívá pro léčbu reziduálního one- mocnění a podle posledních studií se předpokládá její uplatnění i jako monoterapie první vol- by. V této práci shrnuji poznatky o imunitních buňkách...
|
|
|
Úloha odpřahujícího proteinu UCP2 v buňkách imunitního systému
Fikarová, Natálie ; Krulová, Magdaléna (vedoucí práce) ; Bardová, Kristina (oponent)
UCP2 je jedním ze čtyř objevených homologů dobře známého odpřahujícího proteinu UCP1, který se uplatňuje při netřesové termogenezi. Na rozdíl od UCP1 je tento konkrétní homolog ubikvitně exprimován v řadě tkání, kde mimo odpřažení plní i další řadu funkcí jako transport iontů a metabolitů. Tato práce charakterizuje UCP2 a zaměřuje se především na jeho aktivitu v jednotlivých typech buněk vrozené i adaptivní imunity. V závěru práce je shrnuta role UCP2 v některých onemocněních jako je diabetes mellitus 1. typu, Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba a ulcerózní kolitida s důrazem na možné využití tohoto proteinu při jejich léčbě. Klíčová slova: imunitní buňky, odpřahující proteiny, UCP2
|
|
|
Imunitní buňky infiltrující preinvazivní léze a invazivní karcinomy vyvolané infekcí HPV
Dalewská, Natálie ; Tachezy, Ruth (vedoucí práce) ; Španielová, Hana (oponent)
Imunitní systém se účastní mnoha obranných mechanismů organismu, během kterých zapojuje různé typy imunitních buněk. Imunitní buňky hrají významnou roli při vzniku a pro- gresi nádorů, které infiltrují a spoluvytváří nádorové mikroprostředí. Svou roli hrají i u one- mocnění asociovaných s lidskými papilomaviry. Lidské papilomaviry jsou viry s onkogenním potenciálem schopné infikovat řadu anatomických lokalizací lidského těla. Tato infekce mů- že vést ke vzniku benigních lézí, preinvazivních lézí a invazivních karcinomů. Preinvazivní léze často samovolně regredují, u pokročilejších stádií může docházet k progresi. Regrese nebo progrese lézí je dána genotypem HPV a množstvím, typem a lokalizací infiltrujících imunitních buněk. Součinnost těchto faktorů ovlivňuje prognózu onemocnění a případnou léčbu, a proto se určení imunologického skóre stává důležitým diagnostickým parametrem. Poznatky o vlivu imunitních buněk na buňky nádorové se uplatňují při imunoterapeu- tické léčbě, která je založena na aktivaci vlastních protinádorových imunitních mechanismů. Imunoterapie se v kombinaci s další systémovou terapií využívá pro léčbu reziduálního one- mocnění a podle posledních studií se předpokládá její uplatnění i jako monoterapie první vol- by. V této práci shrnuji poznatky o imunitních buňkách...
|
|
|
Vliv pohybové aktivity na tukovou tkáň: efekt obezity a stárnutí
Čížková, Terezie ; Šiklová, Michaela (vedoucí práce) ; Horníková, Daniela (oponent)
Obezita i stárnutí jsou spojeny se změnami ve vlastnostech tukové tkáně, které jsou považovány za jednu z patofyziologických příčin asociovaných komplikací, jako jsou kardiovaskulární onemocně- ní, cukrovka II. typu apod. Pohybová aktivita se již dlouhou dobu považuje za účinnou prevenci nemocí spojených se stárnutím či obezitou. Vliv pohybové aktivity na charakteristiky tukové tkáně jsou však zatím u lidí prozkoumány relativně málo. Cílem této práce je shrnout dosavadní poznatky o těchto efektech. Rešerše dále pojednává o změnách (dysfunkci) tukové tkáně při obezitě a jsou zmíněny i současné poznatky o působení různých typů cvičení na zdravotní stav seniorů. Úvodní kapitola se zabývá morfologií, metabolismem a endokrinní funkcí tukové tkáně. Další část je vě- nována obezitě, je představen koncept chronického zánětu nízkého stupně jako rizikového faktoru spojeného s obezitou. Klíčovou částí práce je čtvrtá kapitola, ve které jsou probrány efekty pohy- bové aktivity na tukovou tkáň, především na metabolismus adipocytů a aktivaci imunitních buněk v tukové tkáni. Na závěr jsou rozebrány patofyziologické změny v zánětlivých charakteristikách a distribuci tukové tkáně u seniorů, jakož i způsoby jejich zlepšení pomocí cvičení.
|
|
|
Úloha palmitoylace membránových proteinů v buňkách imunitního systému
Hanusová, Zdeňka ; Otáhal, Pavel (vedoucí práce) ; Pavlů, Barbora (oponent)
Palmitoylace proteinů je posttranslační modifikace, která typicky reguluje interakci proteinů s membránou; kromě toho ovšem může mít i další rozličné funkce v regulaci proteinů. Proces modifikace zahrnuje kovalentní připojení palmitátu k některému aminokyselinovému zbytku v cílovém proteinu; identita aminokyseliny pak určuje typ palmitoylace. Nejčastěji se jedná o cysteinový zbytek - v tom případě mluvíme o tzv. S-palmitoylaci. Výjimečnost tohoto typu lipidové modifikace je v reverzibilitě celého procesu, díky které je umožněna např. regulace traffickingu řady proteinů mezi jednotlivými membránovými kompartmenty a regulace jejich funkce. In vivo je palmitoylace většiny proteinů zprostředkována pomocí enzymů protein acyltransferáz, zatímco depalmitoylace je pak zajišťována enzymy acylprotein thioesterázami. Palmitoylované proteiny se vyskytují v širokém spektru buněčných typů, imunitní buňky nevyjímaje. Palmitoylace zde hraje důležitou roli, především co se týče zajištění interakce signálních proteinů s lipidovými rafty a s tím související modulaci jejich proteinové funkce. Význam má palmitoylace také jako dynamický proces, zajišťující správné určení subcelulární lokalizace proteinů. Tato práce je literárním přehledem, jehož cílem je představit palmitoylaci proteinů v širším kontextu a na příkladech...
|
host ::
RSS.