|
|
Studium produkce lignolytických enzymů pomocí hub bílé hniloby
Vejdová, Markéta ; Bendová, Agáta (oponent) ; Hudečková, Helena (vedoucí práce)
Předmětem této bakalářské práce je studium produkce lignolytických enzymů houbami bílé hniloby. Teoretická část práce je zaměřena na charakterizaci dřevokazných hub, především hub bílé hniloby a jimi produkované lignolytické enzymy, vhodné substráty pro kultivaci a závislost pH prostředí na růst biomasy, na základě čehož byla vybrána pH vhodná pro kultivaci vybraných hub bílé hniloby. Experimentální část se zaměřuje na submerzní kultivaci vybraných kmenů Trametes versicolor CCBAS 1383 a Irpex lacteus CCBAS 196 při různých pH, u nichž byly po dobu 36 dní sterilně odebírány vzorky pro sledování aktivity lignolytických enzymů a obsahu celkových extracelulárních proteinů, rovněž byl zaznamenáván nárůst biomasy. Pro porovnání produkce enzymů na různých substrátech byla provedena kultivace Trametes versicolor CCBAS 1383 na odpadním substrátu. Na základě porovnání výsledků vybraných kmenů hub lze říci, že optimalizace kultivačního média – zejména prostředí pH má zásadní vliv na aktivitu produkovaných enzymů. Nejvyšších enzymových aktivit bylo dosaženo submerzní kultivací Trametes versicolor při pH 5. Výjimkou je lignin peroxidáza, která při daném pH dosáhla maximální aktivity (4 ± 1) · 10-6 U, zatímco nejvyšší naměřená aktivita lignin peroxidázy (1,2 ± 0,4) · 10-5 U byla při pH 7. Obecně lze však říci, že Trametes versicolor je vhodnějším producentem lignolytických enzymů v porovnání s Irpex lacteus.
|
|
|
Biodegradace azobarviv působením hub bílé hniloby
Bírošíková, Paulína
Houby bílé hniloby, které patří mezi dřevokazné houby, mají schopnost rozkládat složité aromatické struktury, jako je lignin, po případě polutanty s aromatickou strukturou (tetracykliny, endokrinní disruptory) prostřednictvím extracelulárních ligninolytických enzymů. Azobarviva jsou syntetická barviva obsahující aromatické kruhy s vázanými substituenty spojenými azoskupinou. Houby jsou schopny tyto struktury degradovat, přičemž dochází ke ztrátě barviva, tzv. dekolorizaci. Cílem této bakalářské práce je prozkoumat schopnost degradace tří typů azobarviv (methylenové červeně, tartrazinu a azorubinu) deseti druhy hub bílé hniloby. Kultivace jednotlivých hub s barvivy byla prováděna po dobu dvaceti čtyř dnů, během nichž byla v intervalech každého druhého pracovního dne sledována absorbance na UV/VIS spektrofotometru. Z naměřených hodnot byla vypočtena ztráta barvy a hodnoty dechlorace byly vyjádřeny graficky v procentech. Vybrané houby vykazovaly nejvyšší dekolorizaci tartrazinu druhý den pokusu, a to v průměru 89 %, s výjimkou houby Fomes fomentarius, u níž dekolorizace barviva nebyla pozorována. Naopak nejméně degradovaným barvivem byl azorubin, a to v průměru 37 % na konci pokusu u většiny druhů hub. Nejstabilnější průběh dekolorizace vykazovala methylenová červeň, jejíž průměrná hodnota na konci měření činila 77 %. Účinek dekolorizace byl ovlivněn strukturou azobarviv a účinností konkrétních druhů hub.
|
|
|
Studium biodegradace PCB pomocí ligninolytických hub.
Kožená, Lenka ; Bosáková, Zuzana (vedoucí práce) ; Olšovská, Jana (oponent)
Byla sledována schopnost biodegradace komerční směsi Deloru 103 pomocí osmi druhů ligninolitických hub ve dvou typech živných médií: v dusíkem limitovaném minerálním médiu tzv. Kirkovo médium a v komplexním Malt-extrakt glukosovém médiu. Nejúčinnější biodegradace byla prokázána u kmene Pleurotus ostreatus, kde byla pozorována 99% biodegradace sumy kongenerů PCB po 42 dnech v obouch médiích. U houby Bjerkandera adusta v kompexním médiu byla schopnost biodegradace 89% sumy kongenerů PCB během 42 dní. U houby Irpex lacteus v Kirkově médiu byla schopnost biodegradace 70% sumy kongenerů PCB během 42 dní. U ostatních studovaných ligninolytických hub byla prokázana nižší schopnost biodegradace, zejména pak byly degradovány nízkochlorované bifenyly. Dále byla sledována akutní toxicita v průběhu biodegradace Deloru 103. Nejvhodnější pro dekontaminaci PCB je P. ostreatus, neboť v průběhu biodegradace PCB bylo pozorováno snížení toxicity ve srovnání s kontrolou. U ostatních hub nebylo pozorováno snížení akutní toxicity. Také byla studována aktivita ligninolytických enzymů při biodegradaci PCB. V obou typech médií byla detekována enzymová aktivita lakasy v kulturách Dichomitus squalens, Pycnoporus cinnabarinus a Trametes versicolor; enzymová aktivita ligninperoxidasy v kulturách Pycnoporus cinnabarinus;...
|
|
|
Využití ligninolytických enzymů v potravinářství
Nadtochaeva, Polina
Ligninolytické enzymy jsou enzymy produkované dřevokaznými houbami a díky své vysoké reakční aktivitě a nízké specifitě se v poslední době staly důležitými enzymy pro biotechnologické využití. Tato práce stručně popisuje nejdůležitější ligninolytické enzymy a jejich reakční mechanismy a shrnuje způsoby využití těchto enzymů v potravinářském průmyslu. Velká pozornost je věnována biosenzorům, které se využívají jako moderní analytické nástroje pro detekci fenolických sloučenin. V praktické části byla vyzkoušena příprava vlastního biosenzoru pro detekci a stanovení koncentrace (+) katechinu. Měření bylo provedeno metodou diferenční pulsní voltametrie pomocí uhlíkové pastové elektrody, která byla připravena s použitím imobilizované lakázy z ligninolytické houby Trametes versicolor. Bylo provedeno měření standardních roztoků, které prokázalo, že takto připravený biosenzor dokáže detekovat i poměrně malá množství katechinu. Daný biosenzor byl následně použit na reálné vzorky červeného vína a zelených čajů. Byl změřen obsah katechinu ve čtyřech vzorcích čaje. Koncentrace byly přibližně stejné a pohybovaly se v rozmezí 19,57 – 24,91 mg·l-1. V případě vína se zjistilo, že vzhledem ke komplikované matrici je sice kvantitativní analýza možná, nicméně vyžaduje vhodné matematické zpracování výsledků nebo předběžnou úpravu vzorku.
|
|
|
Bioremediation of persistent aromatic pollutants
Stella, Tatiana ; Cajthaml, Tomáš (vedoucí práce) ; Mihaljevič, Martin (oponent) ; Tesařová, Eva (oponent)
Remediace persistentních chlorovaných aromatických sloučenin se stala prioritou vzhledem k teratogenním, karcinogenním a endokrinním účinkům těchto xenobiotik. V současné době si získává při sanacích znečištěných lokalit stále větší pozornost použití biologických remediačních technologií, souhrnně označovaných jako bioremediace. Představují efektivní, cenově konkurenceschopnou alternativu šetrnou k životnímu prostředí ve srovnání s fyzikálně-chemickými dekontaminačními postupy. Jako vhodný kandidát pro vytvoření remediační technologie se jeví skupina ligninolytických basidiomycetních hub tzv. houby bílé hniloby (mykoremediace). Doposud však nebyly pro své metabolické schopnosti široce využívány a mechanismus, jakým jsou schopny degradovat výše zmíněné polutanty, není rovněž plně prozkoumán. Tato disertační práce byla zaměřena na: i) zhodnocení účinnosti různých mykoremediačních strategií při odstraňování polychlorovaných bifenylů (PCB) z kontaminované půdy, ii) porozumění mechanismu specifických houbových degradačních drah PCB a jejich hlavních metabolitů (CBA, chlorbenzoové kyseliny a OH-PCB, hydroxylované polychlorované bifenyly). i) K vyhodnocení technické proveditelnosti vybraných remediačních strategií byla použita kombinace chemických, toxikologických a molekulárně-biologických technologií....
|
|
|
Studium biodegradace PCB pomocí ligninolytických hub.
Kožená, Lenka ; Olšovská, Jana (oponent) ; Bosáková, Zuzana (vedoucí práce)
Byla sledována schopnost biodegradace komerční směsi Deloru 103 pomocí osmi druhů ligninolitických hub ve dvou typech živných médií: v dusíkem limitovaném minerálním médiu tzv. Kirkovo médium a v komplexním Malt-extrakt glukosovém médiu. Nejúčinnější biodegradace byla prokázána u kmene Pleurotus ostreatus, kde byla pozorována 99% biodegradace sumy kongenerů PCB po 42 dnech v obouch médiích. U houby Bjerkandera adusta v kompexním médiu byla schopnost biodegradace 89% sumy kongenerů PCB během 42 dní. U houby Irpex lacteus v Kirkově médiu byla schopnost biodegradace 70% sumy kongenerů PCB během 42 dní. U ostatních studovaných ligninolytických hub byla prokázana nižší schopnost biodegradace, zejména pak byly degradovány nízkochlorované bifenyly. Dále byla sledována akutní toxicita v průběhu biodegradace Deloru 103. Nejvhodnější pro dekontaminaci PCB je P. ostreatus, neboť v průběhu biodegradace PCB bylo pozorováno snížení toxicity ve srovnání s kontrolou. U ostatních hub nebylo pozorováno snížení akutní toxicity. Také byla studována aktivita ligninolytických enzymů při biodegradaci PCB. V obou typech médií byla detekována enzymová aktivita lakasy v kulturách Dichomitus squalens, Pycnoporus cinnabarinus a Trametes versicolor; enzymová aktivita ligninperoxidasy v kulturách Pycnoporus cinnabarinus;...
|
host ::
RSS.