|
|
Interakce helmintů s hostiteli na hormonální úrovni
Lukesová, Hedvika ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Horák, Petr (oponent)
Interakce mezi helminty a hostiteli na hormonální úrovni jsou výsledkem jejich biochemické koevoluce. Hostitelské hormony hrají důležitou roli v životech mnoha helmintů a helminti je v některých případech umí využít. Například tím, že tvoří vlastní analogické hormonální receptory, které se vážou na hostitelské hormony. Případně tak, že helminti ovlivní hladiny hostitelských hormonů, jelikož pro ně určitá hormonální prostředí mohou být (ne)výhodná. Tak se tomu děje například u myších samců infikovaných Taenia crassiceps, u kterých v důsledku infekce dochází k feminizaci. Někteří helminti dokáží vytvořit vlastní specifické působky, které ovlivňují chování či vzhled hostitele a mohou být analogy (ortology) hostitelských hormonů. Příkladem je plerocerkoidní růstový faktor Diphyllobothrium mansonoides, který se u hostitelů chová velmi podobně jako růstový hormon, i když je odlišný svou primární strukturou. Některé hormonální interakce dokáží ovlivnit jak reprodukci helmintů, tak reprodukci jejich hostitelů. Mezi hormony vlastní hostiteli, u kterých bylo prokázáno, že je produkují i helminti, patří např. ekdysteroidní hormony - ekdyzon a ekdysteron. Úplné pochopení hormonálních interakcí mezi helminty a jejich hostiteli nás může dovést k nalezení nových způsobů léčby onemocnění způsobených helminty.
|
|
|
Inzulinová rezistence v kontextu ovariálního cyklu a PCOS
Petrásková, Karolína ; Jaklová Dytrtová, Jana (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
Syndrom polycystických ovarií (PCOS) je endokrinní onemocnění, které vzniká v důsledku hormonální nerovnováhy. Hlavními kritérii pro stanovení diagnózy PCOS jsou hyperandrogenismus, oligo-/anovulace a polycystická ovaria, která se u žen s PCOS často vyskytují. Až 80 % pacientek zároveň trpí inzulinovou rezistencí, která je původem mnoha dalších zdravotních problémů. V této práci jsem se však zaměřila pouze na důsledek kompenzace inzulinové rezistence, tedy hyperinzulinémii. Následkem hyperinzulinémie dochází k abnormální stimulaci folikulárních tekálních a granulózových buněk, což vede ke zvýšené steroidogenezi. Též je narušen například folikulární vývoj a maturace oocytů. Dále je původem špatné kvality oocytů vedoucí k infertilitě. Hlavním cílem této práce je shrnout dostupné informace z odborné literatury o následcích hyperinzulinémie v souvislosti s ovariálním cyklem a PCOS, včetně popisu signalizačních drah inzulinu ve folikulárních buňkách. Hlavním výstupem je porovnání ovariálních cyklů a folikulárního vývoje zdravé ženy a ženy s PCOS včetně hlavních faktorů patofyziologie PCOS.
|
|
|
Effect of selected pollutants on mammalian organisms in vivo and cells in vitro and preparation of specific monoclonal antibodies for their detection
Dorosh, Andriy ; Pěknicová, Jana (vedoucí práce) ; Linhart, Otomar (oponent) ; Motlík, Jan (oponent)
Znečištění životního prostředí a jeho negativní vliv na živé organismy představuje jeden z největších problémů současné lidské společnosti. Populace je den co den vystavována nízkým koncentracím environmentálních polutantů s potvrzeným či předpokládaným negativním efektem na lidské zdraví. Buňky a organismy si v průběhu evoluce osvojily různé způsoby detekce, neutralizace a exkrece většiny toxických látek vyskytujících se v prostředí. Největší riziko tak představují ty látky, které dokáží detoxikačním systémům organismu uniknout nebo působí i ve velmi nízkých koncentracích. Endokrinní disruptory (EDs) pak často představují právě takový typ látek. Endokrinní disruptory mohou být přírodního či antropogenního původu, a mohou v nízkých koncentracích ovlivňovat odpovídající hormonálních receptory. Nejčastějším mechanismem jejich účinku je pak vazba na přirozené hormonální receptory. Jaderné steroidní receptory díky své evoluci, rozmanitosti a specifickým afinitním vlastnostem představují častý cíl endokrinních disruptorů, které jsou díky svým chemickým vlastnostem schopné projít přes buněčné membrány. Takovými endokrinními disruptory jsou například ty, které interferují s estrogenní a androgenní hormonální regulací. Po vazbě na příslušné receptory jsou tak tyto látky schopné negativně ovlivňovat všechny orgánové...
|
host ::
RSS.