|
|
Dánské divadlo a drama v 90. letech 20. století
Švehlová, Táňa ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
DÁNSKÉ DIVADLO A DRAMA V 90. LETECH 20. STOLETÍ TÁŇA ŠVEHLOVÁ Abstrakt: Předkládaná diplomová práce pojednává o rozkvětu dánského dramatu v 90. letech 20. století. První kapitola Divadelní kontext hledá kulturně politické příčiny rozvoje psaní pro divadlo a představuje nejvýznamnější divadla, která inscenují dánskou dramatiku. Druhá kapitola Dramatici 90. let je literárněhistorickým exkursem do tvorby devíti nejvýznamnějších dramatiků (N. Cederholm, E. Jepsen, J. Ørnsbo, A. Saalbach, J. Rohde, M. Vizki, P. Asmussen, N. Werdelin, L. Knutzon). Závěrečná, třetí kapitola představuje praktický vhled do dánské dramatiky skrze analýzu dramatu Line Knutzon Brzy přijde čas (Snart kommer tiden, 1998).
|
|
|
Věci a slova v poezii Georgiho Gospodinova
Zajac, Ondřej ; Grigorov, Dobromir (vedoucí práce) ; Černý, Marcel (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá především poetikou prvních dvou básnických sbírek bulharského spisovatele Georgiho Gospodinova. Sbírky Lapidárium a Třešeň jednoho národa vyšly poprvé v devadesátých letech 20. století. V první části se věnujeme autorovu debutu Lapidáriu, zamýšlíme se nad charakteristickými rysy sbírky a upozorňujeme na nápadnou podobnost s knihou Tao te ťing. Ve druhé části navazujeme analýzou sbírky Třešeň jednoho národa. Věnujeme se proměně autorovy poetiky a soustředíme se na národnost/nadnárodnost textů. V závěrečné části ukotvujeme Gospodinovovo dílo do širších souvislostí devadesátých let a srovnáváme situaci v poezii v Česku a v Bulharsku.
|
|
|
Mladá poezie devadesátých let 20. století
PIORECKÝ, Karel
Předkládaná práce je zaměřena na básnickou tvorbu mladých debutantů, kteří vstoupili do literární komunikace v devadesátých letech 20. století, tedy autorů nezatížených zkušeností s kulturní politikou uplatňovanou před listopadem 1989. Jejich tvorba se rodila ve spletitém kontextu posttotalitní kulturní situace, v níž se setkávaly velmi rozdílné tradice, které byly v předchozích desetiletích vyloučeny z veřejné komunikace. Paralelně s tímto procesem se rodila mladá poezie devadesátých let, na jejímž charakteru se nemohl nepodepsat onen dobový zájem o vše minulé a donedávna zakázané. V první kapitole věnujeme pozornost dobové literárněkritické recepci mladé poezie v devadesátých letech. Analyzujeme jazyk, hodnotové rámce, kritéria a očekávání, které uplatňovala soudobá literární kritika na mladou poezii. Klíčovou byla otázka po tradici, na níž by měla ve změněných a demokratizovaných kulturních a společenských podmínkách nová poezie navazovat. Očekávání literární obce byla orientována spíše směrem k minulosti, tedy k navázání na některou z hodnotných a po dlouhé době opět neproskribovaných tradic, než k neoavantgardnímu hledání nových výrazových rejstříků. Následující tři kapitoly sledují trojici výrazných linií v rámci mladé poezie devadesátých let: linii poezie spirituální, věcné a imaginativní. Analytické a interpretační sondy do tří zmíněných linií propojuje společné hledisko {--} sledování lyrického subjektu a podob jeho stylizace. Toto metodologické východisko se opírá o Červenkovu teorii lyrického subjektu, jíž je věnována samostatná teoreticky zaměřená kapitola v úvodní části práce. Soustředění pozornosti k lyrickému subjektu umožnilo sestavit typologii podob lyrického subjektu a vysledovat obecnější tendence, charakteristické pro subjektivitu v mladé poezii devadesátých let. Zmiňované tři tradiční lyrické mody a výrazové rejstříky sice mladá poezie devadesátých let ochotně přijímala, ale postupně z nich odstranila jakékoli programní a ideologické akcenty. Tradiční lyrické mody v posttotalitní a postmoderní situaci přestávají být součástí velkých příběhů. Jejich původní metanarativní charakter je eliminován. Ze spirituální poezie se vytrácí explicitní konfesijnost, imaginativní lyrika se zbavuje surrealistické revolučnosti a psychologismu, poezie věcnosti postrádá patos nutné vývojové změny, s níž tento lyrický mod aplikovala Skupina 42. V poezii devadesátých let tedy tradice nejsou rozvíjeny ve své původní podobě, ale selektivně používány s ohledem na aktuální stav kultury a myšlení.
|
host ::
RSS.