|
| |
|
|
Loď jako prostor střetávání života a smrti: nautická metaforika v literární moderně
Ondroušková, Světlana ; Málek, Petr (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
5 Abstrakt Diplomová práce pojednává o tématu nautické metaforiky v literární moderně v jejím širokém pojetí dle Silvia Vietty. Kromě samotného tématu, s důrazem na dílo Franze Kafky, tak postihuje i proměny v chápání jeho atributů, které vedly ke specifické obraznosti v literární moderně přelomu 19. a 20. století. Celá práce se opírá především o uchopení nautického prostoru jako hladkého, nomádského prostoru, jehož charakteristiku formulovali Deleuze a Guattari. První část, vycházející z tezí Bachelardovy hmotné obraznosti, se zabývá především charakteristikou literárního prostoru formovaného mořskou masou a možností alegorického čtení těchto obrazů. Hydraulika moře dává prostoru jeho jedinečné vlastnosti: beztvarost, proměnlivost a ambivalenci. Ty umožňují chápat nautický prostor nejenom jako prostor dění, ale otevírají jej i dění prostoru, tedy přiřazují význam i aktivitě a dynamice tvárnosti samotné hmoty. Druhá část navazuje na tradici nautické metaforiky v evropské literatuře, její antické a křesťanské kořeny. Proměna symboliky lodi s počátkem zámořských plaveb, kdy se loď stává předmětem technického a civilizačního pokroku, je pojednána na díle Komenského. Ukazuje se také důležitost nautické metaforiky pro romantickou senzibilitu v souvislosti s diskuzí o vznešenu. Ta daleko dříve ovlivňuje výtvarné...
|
|
|
Instability of Character in Sam Shepard's Work of the 1970s
Lauer, Martin ; Wallace, Clare (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent)
Cílem této práce je představit detailní analýzu postav v divadelních hrách Sama Sheparda ze sedmdesátých let s důrazem na jejich psychickou nevyrovnanost a proměnlivost. Nestabilita postav a jejich částé proměny jsou vnímány jako důsledky dynamických nesubjektivních procesů, které probíhají uvnitř postav a způsobují ztrátu jejich ega. Přesto, že tato ztráta subjektivity se jeví částečně jako osvobozující, konfrontuje postavy s neznámým a vyvolává v nich strach ze ztráty vlastního já. Proměny postav a jejich neschopnost uchopit svou vlastní podstatu je přirovnávána k prožitku schizofrenie a je podrobně analyzována z pohledu filozoficko-psychologických děl Gilla Deleuze a Félixe Gattariho založených na jimi ustanoveném vztahu mezi schiforenií a kapitalismem. Jazz a v něm upřednostňovaná forma projevu, improvizace, jsou díky svému důrazu na proměnlivost využity jako jedny z výchozích přístupů pojetí nestability postav, a to zejména v divadelních hrách Angel City a Suicide in Bb. Hra Angel City navíc představuje fenomén filmu v USA a jeho kulturní význam v kontextu umění 20.století. Film jako prostředek intenzifikace touhy po úspěchu a slávě je v této práci nazírán jako nástroj manipulace a jako "továrna" na iluze, kterým postavy propadají a postupně ztrácejí ponětí o realitě. Filmové prostředí je...
|
|
|
Poetika imanence: performance divadlo Forced Entertainment
Suk, Jan ; Wallace, Clare (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent) ; Voigts, Eckart (oponent)
Jan Suk Poetika imanence: performance divadlo Forced Entertainment Abstrakt Předkládaná disertační práce zkoumá aplikací myšlenkových konceptů Gilla Deleuze a Félixe Guattariho mnohotvárnou povahu autorských představení britského experimentálního souboru Forced Entertainment. Hlavními cíli práce je prozkoumat transformativní teritorium mezi hercem a divákem. Transformativita tohoto meziprostoru v díle Forced Entertainment je dekódovatelná zejména skrze analýzu strukturálních vzorců, prvků provokujících sympatie, virtuální integrace diváka a zvýšeného důrazu na přítomnost. Aplikací terminologie Deleuzovi filosofie, zejména pak fenoménu imanence, dochází k definici pojmu poetika imanence, jejíž fungování právě tuto transformativitu divadelního prostoru dokáže terminologicky a myšlenkově uchopit. Po vymezení základních pojmů, jako je např. divadlo, performance, live art či postdramatické divadlo, úvodní kapitola kontextualizuje Forced Entertainment jakožto klíčové představitele současného experimentálního divadla; dále kapitola provádí analýzu relevantní odborné literatury v diskurzu divadelní teorie a performance. Druhá kapitola přináší hlubší vhled do nejsignifikantnějších prvků deleuzovské a deleuzoguattariovské filosofie, jako jsou např. rhizom, deteritorializace, dění (becoming), haecita a imanence; tyto...
|
host ::
RSS.