|
|
Věda a armáda - věda a válka (1914-2004)
Sborník shrnuje příspěvky ze stejnojmenné mezinárodní vědecké konference, která se konala ve dnech 24. - 25. 11. 2004 v Praze. Konferenci uspořádal Masarykův ústav AV ČR ve spolupráci s Ústavem strategických studií Univerzity obrany v Brně a Výzkumným centrem pro dějiny vědy, společným pracovištěm ÚSD AV ČR a UK v Praze. První den konference byl věnován vlastním referátům, druhý den se konal diskusní kulatý stůl na téma Věda a armáda v současné době, jehož průběh je ve sborníku rovněž zachycen. Jednotlivé příspěvky si všímají změn, k nimž v průběhu 20. století došlo ve vztahu vědy a vojenství a připomínají též úlohu vědců samotných a jejich zodpovědnost za zneužití výsledků vědeckého výzkumu ve válečných konfliktech. Většina referátů je zaměřena na první polovinu 20. století, některé pak přibližují vliv vědy na změny v soudobém vojenství nebo sledují proměny české obranné doktríny a stav současného obranného výzkumu v České republice.
|
|
| |
|
|
Český národ a cizí věda
Janko, Jan
V článku jsou analyzovány názory některých významných českých přírodovědců a lékařů na události r. 1945. Soudní lékař F. Hájek hájil odsun Němců na základě eugeniky, internista K. Hynek a entomolog J. Obenberger glorifikovali Rusko a fyzik B. Hostinský útočil na teorii relativity a kvantovou mechaniku kvůli jejich německému původu.
|
|
| |
|
| |
|
|
Český svaz vědeckých pracovníků
Ďurčanský, Marek
Pražské jaro s sebou přineslo také ambiciózní projekt všeobecné organizace českých vědeckých pracovníků. Měla plnit profesionální, společenské a politické cíle. Sdružovala přední osobnosti soudobé české vědy (Otto Wichterle, Bohumil Sekla, František Běhounek aj.). Studie popisuje krátké dějiny svazu (1968-1971).
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Význam poznávacích procesů pro tvorbu umělé inteligence
Smutný, Zdeněk ; Pstružina, Karel (vedoucí práce) ; Kelemen, Jozef (oponent)
Práce předkládá ucelený pohled na poznávací procesy v rámci systémů umělé inteligence a nabízí jejich srovnání s podobnými procesy viděnými v přírodě včetně člověka. Historické pozadí směřující k vývoji současných koncepcí umělé inteligence umožňuje náhled na celou problematiku z určité perspektivy. Historický exkurz přechází postupně na hlavní osu zájmu: prostředí -- podněty -- zpracování -- odraz v kognitivním systému -- reakce na podněty, kdy srovnávám přístup a limitní možnosti člověka a stroje, respektive umělé inteligence. V závěrečné části představím dva realizované projekty inteligentních dopravních systémů a poukážu na potenciál, který se nabízí pro jejich další rozvoj v rámci hlavní osy zájmu. U každé části této práce je důraz kladen na spojitost s kognitivními procesy, jejich provázanost a závislost.
|
host ::
RSS.