|
| |
|
|
Molekulárně-cytogenetická analýza adaptivní radiace gekonů rodu Paroedura (Squamata:Gekkota)
Koubová, Martina ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Šťáhlavský, František (oponent)
Rod Paroedura tvoří 17 dosud popsaných druhů endemických na Madagaskaru a Komorských ostrovech, kde prodělali výraznou adaptivní radiaci. Rod je monofyletický a existuje pro něj dobře podpořená hypotéza o fylogenetických vztazích. Jednotlivé druhy se podstatně liší velikostí i tvarem těla a typem habitatu, některé druhy se vyskytují sympatricky. Rod Paroedura patří do cytogeneticky málo prozkoumané čeledi Gekkonidae, která vykazuje vysokou variabilitu ve způsobech určování pohlaví a na rozdíl od bazálních linií gekonů značnou variabilitu v počtu a morfologii chromozomů. Dosud byly publikovány karyotypy pouze dvou druhů rodu (P. picta, P. sp.). Cílem mé diplomové práce bylo popsat karyotypy obou pohlaví všech dostupných zástupců rodu pomocí klasických i molekulárně cytogenetických metod, provést fylogenetickou analýzu karyotypové evoluce a chromozomálních přestaveb v rámci rodu za účelem posouzení významu těchto přestaveb během adaptivní radiace, a snaha detekovat pohlavní chromozomy. Podařilo se mi získat karyotypy obou pohlaví u devíti druhů, zastupujících většinu hlavních fylogenetických linií rodu. Na základě výsledků můžeme rozdělit druhy do tří skupin podle diploidního počtu chromozomů a vzájemné podobnosti v morfologii makrochromozomů. U šesti druhů (P. masobe, P. karstophila, P. oviceps, P....
|
|
|
Evoluce karyotypů a určování pohlaví u leguánů (Squamata: Pleurodonta)
Altmanová, Marie ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Zrzavá, Magda (oponent)
Šupinatí plazi obecně vykazují nebývalou variabilitu v karyotypu a způsobech určování pohlaví. Z těchto dvou hledisek lze nicméně leguány (Pleurodonta) považovat za poměrně konzervativní skupinu ještěrů. Dosavadní poznatky o této skupině dokládají pouze genotypově určené pohlaví s XY systémem pohlavních chromosomů, avšak u řady cytogeneticky zkoumaných druhů nebyly pohlavní chromosomy odhaleny klasickými metodami, zřejmě z důvodu jejich homomorfie. Významnějsí variabilita v karyotypu byla pozorována pouze u druhově bohatých rodů Anolis, Liolaemus a Sceloporus. Cílem této diplomové práce bylo prozkoumat genom dostupných druhů hlavních leguáních linií za použití klasických i molekárně cytogenetických metod, pokusit se odkrýt synapomorfie v karyotypu hlavních monofil leguánů a odhalit pohlavní chromosomy. Během řešení tématu diplomové práce byl potvrzen již dříve publikovaný popis karyotypu u 13 studovaných druhů a pro dalších osm druhů byl nově stanoven základní popis karyotypu. Chromosomy všech zkoumaných jedinců byly prověřeny použitím metod klasické i molekulární cytogenetiky. Do analýzy bylo zahrnuto 21 druhů pokrývajících celkem osm leguáních čeledí. Většina zkoumaných druhů sdílela pravděpodobný ancestrální karyotyp (2n=36) této skupiny. Vyšetřením rozložení heterochromatinu na chromosomech a...
|
|
|
Evoluce pohlavních chromozomů a karyotypů u gekonů (Squamata: Gekkota)
Koubová, Martina ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Choleva, Lukáš (oponent)
Gekkota je početná a velmi rozmanitá skupina šupinatých plazů (Reptilia: Squamata) s téměř globálním rozšířením. O fylogenezi skupiny byla stanovena řada hypotéz, tradičně založených na morfologických poznatcích. Klíčový přerod ve fylogenetických vztazích skupiny nastal s příchodem molekulárních analýz, jejichž výsledky se oproti tradičnímu pojetí výrazně liší, a to i postavením základních vnitřních linií. Tento fakt má klíčový význam pro studium karyotypové evoluce skupiny. Za ancestrální karyotyp je považován karyotyp 2n=38 se všemi chromozomy akrocentrickými. U některých druhů zůstal tento karyotyp zachován, u jiných je prokazatelný vliv chromozomových přestaveb, kterým dominují Robertsonovské fúze a pericentrické inverze. Diploidní počet chromozomů v sadě se pohybuje od 16 k 46, ale nejběžnější je karyotyp o 38 chromozomech, převážně akrocentrických, postupně klesajících ve velikosti. Zajímavou charakteristikou skupiny je nebývalá variabilita ve způsobech určování pohlaví. Najdeme zde druhy s teplotně určeným pohlavím i druhy s genotypicky určeným pohlavím, a to obou typů XX/XY a ZZ/ZW. Data o pohlavních chromozomech jsou dosud známá pouze u 17 druhů. Pohlavní chromozomy se velmi liší v morfologii a dosud nebyla prokázána jejich homologie u žádných sesterských druhů. Vše nasvědčuje tomu, že ke vzniku...
|
|
|
Srovnávací cytogenetika štěnice Cimex lectularius (Heteroptera: Cimicidae)
Sadílek, David ; Vilímová, Jitka (vedoucí práce) ; Ráb, Petr (oponent)
Srovnávací cytogenetika štěnice Cimex lectularius (Heteroptera: Cimicidae) Štěnice domácí, Cimex lectularius, se v posledních deseti letech začíná významně šířit ve všech vyspělých zemích mírného pásu, kde byla do poloviny sedmdesátých let téměř eradikována pomocí aplikace DDT. Tento temporální hematofágní ektoparazit se vyskytuje hlavně u netopýrů a synantropně v lidských obydlích. Zástupci C. lectularius se vyznačují pro druhy řádu Heteroptera běžnou, ale z pohledu ostatních organismů neobvyklou skladbou cytogenetických znaků jako jsou: Holokinetické chromosomy, achiasmatická meiosa, postredukční (invertovaná) meiosa pohlavních chromosomů a vnitrodruhová variabilita počtu pohlavních chromosomů X unikátního rozsahu. V předkládané práci byl revidován variabilní počet chromosomů štěnic ze 43 populací z České republiky a 27 sběrů z dalších evropských států. Za použití metodiky "hotplate spreading" a konvenčního barvení Giemsovým barvivem bylo celkem zjištěno 10 početních variant samčích karyotypů 2n = 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 37, 42 a 47 chromosomů a dva karyotypy samic s lichým počtem pohlavních chromosomů X 2n = 33 a 43. U všech studovaných samců byl prokázán stabilní počet 2n = 26 autosomů, ale počet gonosomů se pohyboval od základního stavu X1X2Y až k 20XY. Populace s pravděpodobně...
|
|
|
Karyotypová diferenciace štírů rodu Euscorpius (Scorpiones: Euscorpiidae) v Evropě
Novotný, Tomáš ; Šťáhlavský, František (vedoucí práce) ; Ráb, Petr (oponent)
Předkládaná práce si dává za cíl předložit charakteristiku karyotypů štírů z rodu Euscorpius. Rod Euscorpius je typickým zástupcem štírů v Evropě. Jeho výskyt je široký téměř po celé jižní Evropě. Do dnešní doby se uvádí 18 druhů tohoto rodu. V této práci bylo karyologicky analyzováno šest druhů a u jednoho byl stanoven pouze základní diploidní počet chromozomů: E. carpathicus - 2n=90, E. concinnus - 2n=88, E. hadzii - 2n=68, E. sicanus - 2n=66, E. tergestinus - 2n=60, E. naupliensis - 2n=60, E.italicus - 2n=36. Popis karyotypů odhalil u všech studovaných druhů achiasmatickou meiozu a nebyly pozorovány žádné pohlavní chromozomy. Byly nastíněny základní fylogenetické vztahy a hypotézy karyotypové evoluce rodu Euscorpius. Byla zjištěná vysoká mezidruhová variabilita v počtu chromozomů a pomocí analýzy genu pro 16S rRNA potvrzeno taxonomické zařazení jednotlivých druhů. Zdá se tedy, že cytogenetické metody mohou přispět k pochopení druhové diverzity a rozlišení případných kryptických druhů v rámci rodu Euscorpius.
|
|
|
Cytogenetics and biology of selected representatives of the family Sphaeriidae
Kořínková, Tereza ; Juřičková, Lucie (vedoucí práce) ; Reise, Heike (oponent) ; Marec, František (oponent)
Cytogenetika a biologie vybraných zástupců čeledi Sphaeriidae Mgr. ing. Tereza Kořínková Abstrakt doktorské disertační práce Předkládaná disertace má podobu čtyř samostatných článků, jejichž plné verze jsou přiloženy. V době odevzdání disertace byly dva z těchto článků publikovány, jeden byl přijat k publikaci a jeden procházel recenzním řízením. Předmětem studií byla cytogenetika, rozmnožování a složení potravy u primárně sladkovodních mlžů z čeledi Sphaeriidae (Mollusca: Bivalvia: Veneroida), vyznačujících se hermafroditismem a živorodostí. Ač byly v uplynulých více než 100 letech studovány různé aspekty biologie této čeledi, mnohé otázky zůstávaly nezodpovězeny. Předkládaná práce obsahuje počty chromosomů u 11 druhů (z nichž 10 dosud nebylo z cytogenetického hlediska zkoumáno) a údaje o průběhu meiosy u dvou z těchto druhů (Kapitola 1). Zjištěné počty chromosomů byly dosti vysoké (od 140 po více než 240), avšak v meiose se chromosomy chovaly podobně jako u normálních diploidních organismů. Rovněž obsahy DNA u pěti vybraných druhů s vysokými počty chromosomů (měřeno průtokovou cytometrií) se výrazně nelišily od hodnot u příbuzných druhů se 30 chromosomy. To popírá hypotézu o vzniku karyotypů s vysokými počty chromosomů evolučně nedávnou polyploidizací. Jako pravděpodobnější se jeví hypotéza o dávné...
|
|
|
Polyploidie u jeseterů
SRP, Jiří
Cílem práce bylo nastudovat teoretické základy genetiky jeseterovitých ryb se zaměřením na cytogenetické aspekty polyploidie a osvojit si základy reprodukce a odchovu jeseterovitých ryb v podmínkách středoevropské akvakultury. Práce popisuje přehled metod pro určení ploidní úrovně u ryb, metody umělé reprodukce, metody značení ryb, odběr a hodnocení vzorků populací pro účely cytogenetických analýz. Experimentální část se zabývala vzorky různých druhů jeseterů a jejich hybridů,účinky spontánní polyploidie a mezidruhové hybridizace na biologickou rozmanitost a zachováním těchto ohrožených druhů.
|
|
|
Možnost přípravy DNA sond pro potřebu CMG
Krejčí, Jana ; Bártová, Eva
Důležitou metodou cytogenetiky je DNA fluorescenční in situ hybridizace (DNA-FISH), kdy dochází ke specifické vazbě DNA sondy na určité místo genomu. V naší laboratoři jsou DNA sondy připravovány z DNA naamplifikované pomocí bakteriálního vektoru (PAC/BAC). Nicktranslační reakcí je do DNA vkládaná reportérová molekula vizualizovatelná protilátkou konjugovanou s fluorescenční látkou. Vystíněním repetitivních sekvencí pomocí Cot-DNA je následdně zvýšena specifičnost připravené sondy.
|
|
| |
host ::
RSS.