|
|
Polyomavirové minichromozomy: interakce se složkami vrozené imunity
Satratzemis, Christos ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Trejbalová, Kateřina (oponent)
Genom polyomavirů má podobu kruhové dsDNA (double-stranded DNA), která je ve virionech a během celého replikačního cyklu v komplexu s buněčnými histony. Komplex polyomavirové DNA s histony je tak vzhledem ke strukturní podobnosti s chromatinem eukaryot označován jako minichromozom. Stav chromatinu minichromozomu ovlivňuje transkripci a replikaci virové DNA, což by mohlo být využito vrozenou imunitní odpovědí buňky na virovou infekci. Složkou vrozené imunity, jež působí na virový chromatin, je nekanonický histon H3.3, jeho chaperon DAXX-ATRX (death domain associated protein 6-alpha-thalassemia, mental retardation X-linked syndrome) a proteinové komplexy zvané PML (promyelocytic leukemia protein). Pro indukci vrozené imunitní reakce je však nutná detekce molekul signalizujících infekci či buněčný stres. Během infekce myším polyomavirem (MPyV) je reakce spouštěna DNA senzorem cGAS (cyclic GMP-AMP synthase). V této diplomové práci byla sledována distribuce histonu H3.3, chaperonového komplexu DAXX- ATRX a proteinu PML v průběhu infekce MPyV. Histon byl posléze ve virovém chromatinu detekován hmotnostní spektrometrií. Data naznačují, že chaperonový komplex a protein PML by se mohly podílet na regulaci vkládání H3.3 do chromatinu MPyV. Pro další studium senzoru cGAS byl konstruován plazmid kódující...
|
|
|
Negative regulation of the IFI16 and cGAS DNA sensing pathways
Muhič, Samra ; Huerfano Meneses, Sandra (vedoucí práce) ; Kanwal, Madiha (oponent)
DNA senzory jsou molekuly schopné detekovat DNA a důležitým nástrojem vrozené imunity. Stojí na počátku různých signálních drah, kdy jednou z nich je produkce interferonů, které navozují jednak tzv. proti-virový stav a zároveň chrání buňky od nebezpečí netýkajících se patogenů. Nejméně čtrnáct DNA senzorů bylo doposud objeveno, mezi nimi - IFI16 a cGAS. Oba signalizují pomocí adaptorového proteinu STING, což vede k produkci interferonu typu I. Všechny tři tyto molekuly (cGAS, IFI16, STING) podléhají striktní regulaci buď ze strany vlastních buněk k zabránění přehnané imunitní reakce, nebo ze strany virů k útěku před imunitním systémem. Tato práce se zaměřuje na mechanismy negativné regulace těchto tří molekul, do nichž patří: post-translační modifikace jako např. fosforylace, ubiquitinace, SUMOylace, acetylace a metylace; protein-proteinové interakce; degradaci proteasomálním systémem nebo autofagií. Není překvapivé, že viry kódují proteiny schopné negativně regulovat interferonovou odpověď, např. některé proteiny herpes virů interagují s cGAS, IFI16 nebo STING a brání jejich aktivaci nebo způsobují jejich degradaci. Jiné proteiny herpes virů navozují degradaci mRNA senzorů či jejich adaptoru. Faktor proteázy dengue viru NS2B degraduje cGAS stejně jako virová proteáza viru hepatitidy B, E7 protein...
|
|
|
Mouse polyomavirus:The way of virus translocation to the cell nucleus and sensing of viral genomes by sensors of innate immunity
Soldatova, Irina ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Němečková, Šárka (oponent) ; Pichová, Iva (oponent)
Pochopení molekulárních mechanismů jednotlivých kroků virové infekce je předpokladem pro úspěšný návrh specifických a účinných antivirotik. Polyomaviry replikující se v buněčném jádře putují od cytoplazmatické membrány v endosomech do endoplazmatického retikula (ER). Není však jasné, jak jsou jejich DNA genomy dopravovány z ER do jádra. V této práci jsme zjistili, že částečně rozložené viriony myšího polyomaviru (MPyV) interagují s importinem β1 přibližně 6 hodin po infekci. Mutace vedoucí k oslabení nebo zrušení jaderného lokalizačního signálu (NLS) kapsidových proteinů VP1 a/nebo společné signální sekvence proteinů VP2 a VP3 neovlivnilo strukturu a složení virionů, ale mělo za následek sníženou infektivitu viru (až o 80%). Viriony se tak dostávají z ER do cytosolu a do jádra jsou dopravovány přes jaderné póry. Mutační analýzy NLS jednotlivých kapsidových proteinů ukázaly, že MPyV viriony mohou využívat NLS hlavního i minoritních kapsidových proteinů v koordinaci, nebo zástupně. Jeden funkční NLS, ať už VP1 nebo VP2/VP3, se však jeví jako dostatečný pro dopravu komplexů VP1-VP2/VP3 do jádra, ačkoli žádný z těchto proteinů se do jádra nedostává samostatně. Konformace NLS daná přítomností všech tří kapsidových proteinů se zdá být důležitá pro vazbu importinů. Poznání, že částečně rozložené viriony...
|
|
|
Sensing of MPyV infection by innate immunity sensors
Rjabčenko, Boris ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Anděra, Ladislav (oponent) ; Mělková, Zora (oponent)
Senzory hostitelských buněk rozpoznávající molekulární motivy vlastní patogenům a mechanismy vrozené imunitní odpovědi na infekci myším polyomavirem (MPyV), byly hlavními tématy této práce. Zjistili jsme, že během ranné faze infekce neindukuje MPyV produkci interferonu (IFN) ale indukuje produkci interleukinu-6 (IL-6) a dalších cytokinů aniž by byla inhibována replikace virů. Cytokinové mikroprostředí změnilo fenotyp sousedních neinfikovaných fibroblastů směrem k fenotypu podobnému fibroblastům spojeným s buněčnou transformací (cancer-associated fibroblast; CAF). Identifikovali jsme Toll-like receptor 4, senzor vrozené imunity, který je zodpovědný za produkci IL- 6 během infekce. Ve snaze určit, zda a kde se viriony uvolňují z endozomálních kompartmentů do cytosolu, jsme zjistili, že hydrofobní domény minoritních kapsidových proteinů vystavené na povrchu virionů po jejich částečném rozložení v ER, hrají důležitou roli v účinné translokaci virionů z lumen endoplazmatického retikula do cytosolu. Ačkoliv se částečně rozložené viriony objevují před transportem do jádra "nahé" v cytosolu, virová DNA není v této fázi infekce rozpoznána cytosolickými sensory. Rozpoznání MPyV vedoucí k produkci IFN nastává až během replikace virových genomů v buněčném jádře. Mutantní virus, defektní ve vstupu do jádra,...
|
|
| |
host ::
RSS.