|
|
Locomotion in extant and extinct nonhuman Hominidae: Implications for hominin bipedalism
Šetlíková, Julie ; Hora, Martin (vedoucí práce) ; Struška, Michal (oponent)
Cílem této práce je analýza pohybu vyhynulých a současných nelidských Hominidae prostřednictvím publikovaných pozorování a postkraniálního fosilního záznamu. Zkoumané žijící rody byly Pongo, Gorilla a Pan. Nejrozšířenější formou lokomoce u afrických hominidů je kotníkochodectví a u rodu Pongo je to zavěšování. Dále méně častá je palmigrádní kvadrupedie, přemosťování, vertikální lezení, lpění a skákání, a další formy zavěšené lokomoce. Bipedie, především asistovaná, je využívaná u všech probíraných žijících lidoopů, přičemž u rodu Pongo nejvíce. Vyhynulé rody byly vybrané dle recentní, ucelené fylogenetické analýzy od Pugha (2022), kategorizované do pravděpodobných basálních hominidů, basálních hominidů, ponginů a homininů. Hlavní formou lokomoce u vyhynulých rodů byla kvadrupedie, vertikální lezení a zavěšování. Kenyapithecus a Sivapithecus mohli též využívat, vedle arboreální kvadrupedie, kotníkochodectví. Většina zmíněných homininů, nejbližších k našemu poslednímu společnému předku s šimpanzi (CHLCA), nemá dostatečná postkraniální data a lokomoci není možné popsat. U Danuvius guggenmosi, Lufengpithecus lufengensis a Ouranopithecus macedoniensis je možná bipedie. Lufengpithecus a Danuvius dále vykazují známky recentně kategorizovaného pohybu extended limb clambering což spolu s bipedií tvoří...
|
|
|
Variabilita spino-pelvického spojení v evoluci člověka
Mrázková, Karolína ; Rmoutilová, Rebeka (vedoucí práce) ; Hora, Martin (oponent)
Spino-pelvické spojení je oblast kaudální části páteře a pánve a jeho sagitální geometrie slouží u člověka k udržení stability při vzpřímeném postoji a bipední chůzi. Cílem této práce je popsat faktory, které mají vliv na základní parametry spino-pelvického spojení, a shrnout hlavní změny spino-pelvického spojení v evoluci člověka. Ačkoli je spino-pelvické spojení v průběhu ontogeneze formováno především vzpřimováním a bipední chůzí, je u moderního člověka velmi variabilní a některé parametry zůstávají v průběhu života relativně plastické. To zřejmě umožňuje zachovat biomechanicky výhodnou geometrii spino-pelvického spojení a vyrovnat se s vlivy, které na něj působí. Během evoluce homininů můžeme pozorovat změny spino- pelvického spojení související především s mírou vzpřímeného postoje a bipední lokomoce. Zdá se však, že existovaly výjimky, které naznačují, že neexistovala pouze jedna adaptační cesta ke vzpřímenému postoji a bipední lokomoci.
|
|
|
Skeletální adaptace na bipední lokomoci a jejich možný vliv na poranění kolenního kloubu
Karban, Tomáš ; Kautzner, Jakub (vedoucí práce) ; Hora, Martin (oponent)
Předmětem bakalářské práce je popis změn lokomočního vzorce u předků člověka, které vedly k habituální bipedii. Dále jsou zkoumány skeletání adaptace a změny funkce určitých částí těla, které byly ovlivněny bipedií. Práce sezaměřuje na adaptace, které mohou svou změnou ovlivňovat fungování kolenního kloubu, ať už přímo změnou anatomických struktur v oblasti kolena, tak nepřímo například zvýšením nápětí svalů a šlach v důsledku přenosu hmotnosti na dolní končetinu. Dané adaptace jsou pak kritériem pro hodnocení jejich možného vlivu na vznik typických poranění kolenního kloubu u moderního člověka. Klíčová slova Bipedie, lokomoce, člověk, šimpanz, poranění, kolenní kloub, koleno, adaptace, evoluce, anatomie
|
|
|
Evoluční vývoj kolenního kloubu ve vztahu k jeho stabilitě a poraněním
Karban, Tomáš ; Kautzner, Jakub (vedoucí práce) ; Hora, Martin (oponent)
4 Abstrakt Kolenní kloub (articulatio genus) představuje z anatomického hlediska nejsložitější kloub v lidském těle. Jde o složený, šarnýrový kloub, gynglimus, který hraje zásadní roli v pohybu dolní končetiny. Souvisí s přenášením tělesné hmotnosti v horizontální směru (chůze a běh) i ve vertikálním směru (skákání). Zároveň je kloubem největším, který je charakteristický třemi kostmi: stehenní kosti (femurem), holenní kosti (tibií) a čéškou (patellou). Největším zásahem evolučního vývoje člověka na kolenní kloub je přechod ze čtyřnohé chůze na chůzi dvounohou (bipedalismus). Základní tvar kolenního kloubu je u lidí a šimpanzů velmi podobný, avšak u šimpanzů se nesetkáváme s poraněními typickými pro člověka. Rozdíl je v ůhlu kolena při bipedální lokomoci, kde šimpanzi udržují těžiště těla před boky a koleno svažuje od kyčle dopředu přibližně v úhlu 70ř k horizontále. Naproti tomu u kráčejících lidí je úhel kolena ve střední poloze 170ř, čímž na koleno působí daleko větší síly a je náchylnější k poraněním. Kolenní kloub tedy vývojově neodpovídá nárokům moderního člověka, který ho zatěžuje nadměrně, a to jak sportovními výkony, tak např. vlivem hmotnosti těla na kolenní kloub následkem obezity. K tomuto přetěžování u lidoopů nedochází, neboť jejich pohybové stereotypy kopírují anatomické uspořádání kolenního...
|
|
|
Bipední lokomoce primátů: ekologické, ontogenetické a morfologické aspekty
Letošníková, Lenka ; Hora, Martin (vedoucí práce) ; Novák, Jan (oponent)
Ve své bakalářské práci se zaměřím na bipední chůzi a bipední postoje různých druhů primátů v morfologickém, ontogenetickém a ekologickém kontextu. V dnešní době habituální bipedii využívá pouze člověk, kterému se ve své práci budu věnovat okrajově při porovnání s ostatními primáty. První část práce bude věnovaná morfologickým aspektům bipední lokomoce primátů, kde budou popsány anatomické rozdíly jednotlivých druhů primátů a porovnání bipední chůze s kvadrupední chůzí. V práci se dále budu zabývat ontogenetickými aspekty bipední lokomoce primátů, kde porovnám míru využití bipedie mezi mláďaty a dospělými primáty, a také mezi vybranými druhy primátů. V poslední části práce popíši využití bipední chůze a bipedních postojů primáty v různých situacích a ekologických podmínkách. Klíčová slova: bipedie, primáti, lokomoce primátů, ontogenetické aspekty, morfologie, ekologické aspekty, transport, člověk
|
host ::
RSS.