|
|
Environmentální východiska filosofie naděje
Malá, Adéla ; Semrádová, Ilona (vedoucí práce) ; Slaninka, Michal (oponent) ; Strnad, Pavel (oponent)
Text vysvětluje fenomén naděje z fenomenologického hlediska, jde o explanaci naděje a její porozumění v kontextu lidského života. Naději známe z křesťanského pohledu, jako spásu, odpuštění, naději na věčný život. V postmoderní době se proměnilo lidské bytí a naději je třeba promyslet v nových souvislostech. Nabízí se otázka, co je ve skutečnosti naděje. Ač se to nezdá důležité, pochopení naděje a jejího rozlišení je podmínkou dobrého života jednotlivce i společnosti. Naděje nesmí být iluzí ani pouhým každodenním doufáním ve splnění našich přání. Naděje je především konání, není to kapitulace a rezignace. Pravá, transcendentní naděje se rodí v hluboké krizi, bolesti, opuštění, přichází k nám v trpělivosti, v aktu přijetí, smíření. Naděje je vědomí budoucnosti navzdory skutečnosti. Naděje je vytrvalost, pokora a tajemství. Naděje je radost, je to síla, která k nám přichází z neidentifikovatelného místa, ale rozlévá se všude. Naděje se vztahuje i k bytí celku světa, k odpovědnosti za zachování podmínek života na Zemi, k důstojnému a plně prožitému životu jednotlivců. Naděje jako praktický důsledek ve výchově a vzdělávání.
|
host ::
RSS.