|
|
Regulation of intracellular calcium levels as tool to control NK cell cytotoxicity.
Graman, Vojtěch ; Frič, Jan (vedoucí práce) ; Šimíček, Michal (oponent)
NK buňky, podskupina přirozených lymfoidních buněk, hrají klíčovou roli při rozpoznávání a eliminaci virem infikovaných a rakovinných buněk, což z nich činí slibnou buněčnou imunoterapii pro pacienty trpící AML. Imunoterapie založené na NK buňkách však čelí nepředvídaným problémům s účinností. Ukázalo se, že intracelulární Ca2+ signalizace hraje klíčovou roli pro cytotoxicitu NK buněk. Udržování složité rovnováhy intracelulární Ca2+ signalizace je životně důležité pro NK buňkami zprostředkované zabíjení cílových buněk. V komplexním mikroprostředí těla pacienta se NK buňky setkávají s různými podněty, které mohou potenciálně narušit rovnováhu intracelulární Ca2+ signalizace. Ukázalo se, že stimulace PRR ovlivňuje intracelulární Ca2+ a tak i celkovou cytotoxicitu NK buněk. Tato studie zkoumala dopad stimulace TLR na signalizaci Ca2+ a funkce NK buněk. Účinek stimulace TLR byl hodnocen měřením influxu intracelulárního Ca2+ , funkčního cytotoxicitckého a degranulačního testu, stejně jako analýzy genové exprese. Expozice TLR ligandům měla za následek zvýšení intracelulárních hladin Ca2+ , doprovázené snížením cytotoxické aktivity v nízkých poměrech efektorů k cílovým buňkám. Byl pozorován rostoucí trend v degranulaci. Kromě toho analýza genové exprese odhalila zvýšení exprese NFAT a Orai1 u NK buněk...
|
|
|
Inhibitory NK cell receptors and possibilities of manipulation of cytotoxic properties.
Švubová, Veronika ; Frič, Jan (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Akutní myeloidní leukémie tvoří 18 % všech leukémií u dětských a mladých dospělých pacientů. V první vlně léčby remise dosahuje přibližně 80-90 % pacientů a přežití se blíží 70 %, nicméně k relapsům dochází až v 50 % případů a prognóza těchto pacientů je extrémně špatná. Léčba relapsu je pak velmi náročná, protože přetrvávající leukemické klony mohou být zcela rezistentní k chemoterapii. V poslední době začaly být jako atraktivní terapeutický nástroj pro léčbu relapsů vnímány NK buňky. NK buňky jsou jednou ze subpopulací lymfoidních buněk, které mají schopnost eliminovat dysfunkční buňky prostřednictvím cytotoxických aktivit a následně dále indukovat imunitní odpověď. Jednou z výhod NK buněk je jejich funkční nezávislost na specifických antigenech. Ve světle rostoucích důkazů o úloze leukemických kmenových buněk v kontextu akutní myeloidní leukémie se zdá, že NK buňky nabízejí novou perspektivu v terapeutickém úsilí o jejich eliminaci prostřednictvím několika cytotoxických mechanismů. I přes optimistické předběžné výsledky se však léčba tohoto onemocnění ukázala jako poměrně náročná a imunoterapie založená na NK buňkách stále naráží na několik omezení. Transformující růstový faktor β je částečně zodpovědný za udržování populací leukemických kmenových buněk a narušení imunitní odpovědi...
|
|
|
Interindividuální variabilita exprese vybraných membránových transportérů a jejich vliv na prognózu a terapii pacientů s akutní myeloidní leukémií.
Nálevková, Karolína ; Čečková, Martina (vedoucí práce) ; Červený, Lukáš (oponent)
Univerzita Karlova Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra farmakologie a toxikologie Studentka: Karolína Nálevková Školitelka: doc. PharmDr. Martina Čečková, Ph.D. Konzultant: PharmDr. Aleš Šorf, Ph.D. Název diplomové práce: Interindividuální variabilita exprese vybraných membránových transportérů a jejich vliv na prognózu a terapii pacientů s akutní myeloidní leukémií. Akutní myeloidní leukémie je maligní nádorové onemocnění hematopoetického systému. Dostupná léčba stále nepřináší dostatečné výsledky, jelikož pěti let od stanovení diagnózy se dožívá pouze necelých 30 % pacientů. Základní indukční terapii už dlouhá desetiletí tvoří kombinace cytarabinu s antracyklinem, nazývaná také jako "7+3" terapie. Díky karyotypizaci a imunofenotypizaci pacientů se v posledních pár letech potvrdila velká heterogenita onemocnění, což podpořilo i rozvoj cílených léčiv. Na výsledek terapie mohou mít vliv i další faktory, například transportéry podílející se na přestupu léčiv či esenciálních molekul přes buněčné membrány. V této práci jsem se proto věnovala zejména vlivu vybraných membránových přenašečů OCTN1, OCTN2 a ABCC4 na prognózu onemocnění a terapii pacientů. Nejprve jsme si na mononukleárních buňkách izolovaných z krve de novo diagnostikovaných pacientů s AML pomocí RT-PCR a ddPCR metody určili...
|
|
|
Interindividuální variabilita exprese vybraných membránových transportérů a jejich vliv na prognózu a terapii pacientů s akutní myeloidní leukémií.
Nálevková, Karolína ; Čečková, Martina (vedoucí práce) ; Červený, Lukáš (oponent)
Univerzita Karlova Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra farmakologie a toxikologie Studentka: Karolína Nálevková Školitelka: doc. PharmDr. Martina Čečková, Ph.D. Konzultant: PharmDr. Aleš Šorf, Ph.D. Název diplomové práce: Interindividuální variabilita exprese vybraných membránových transportérů a jejich vliv na prognózu a terapii pacientů s akutní myeloidní leukémií. Akutní myeloidní leukémie je maligní nádorové onemocnění hematopoetického systému. Dostupná léčba stále nepřináší dostatečné výsledky, jelikož pěti let od stanovení diagnózy se dožívá pouze necelých 30 % pacientů. Základní indukční terapii už dlouhá desetiletí tvoří kombinace cytarabinu s antracyklinem, nazývaná také jako "7+3" terapie. Díky karyotypizaci a imunofenotypizaci pacientů se v posledních pár letech potvrdila velká heterogenita onemocnění, což podpořilo i rozvoj cílených léčiv. Na výsledek terapie mohou mít vliv i další faktory, například transportéry podílející se na přestupu léčiv či esenciálních molekul přes buněčné membrány. V této práci jsem se proto věnovala zejména vlivu vybraných membránových přenašečů OCTN1, OCTN2 a ABCC4 na prognózu onemocnění a terapii pacientů. Nejprve jsme si na mononukleárních buňkách izolovaných z krve de novo diagnostikovaných pacientů s AML pomocí RT-PCR a ddPCR metody určili...
|
|
|
Liniová plasticita fyziologických a maligních lymfocytárních prekursorů
Rezková Řezníčková, Leona ; Froňková, Eva (vedoucí práce) ; Otáhal, Pavel (oponent)
Klasické schéma vývoje hematopoetických buněk předpokládá časné oddělení lymfoidního a myeloidního prekurzoru. V poslední době jsou navrhovány složitější modely, které předpokládají větší flexibilitu hematopoezy a navrhují existenci progenitorů s lymfoidním i myeloidním potenciálem. Akutní hybridní leukémie jsou malignity, které podle různých kritérií nelze jednoznačně zařadit k lymfoidní nebo k myeloidní linii a jejichž chování spíše dává za pravdu novým modelům hematopoezy. Předkládaná práce se zabývala především výzkumem dětských leukémií s přesmykem z lymfoidní do myeloidní linie během indukční léčby. Jedná se o rozsáhlý projekt, v jehož rámci si diplomová práce si kladla za úkol určit liniové zařazení leukemických blastů pomocí detekce přestaveb genů pro imunoglobuliny a T-buněčné receptory (TCR). Potvrdili jsme, že myeloidní buňky derivované v průběhu léčby pochází u všech pacientů z původního lymfoidního klonu. Dále jsme u těchto případů zkoumali expresi vytipovaných genů ve srovnání s běžnými druhy leukémií. Třetí částí práce byl výzkum prognostického významu přítomnosti přestaveb TCR (a tedy příslušnosti k lymfoidní linii) u leukémií z T-lymfoidní řady.
|
|
|
Role proteinů tepelného šoku v patogenezi leukémie
Kopřivová, Olga ; Hromadníková, Ilona (vedoucí práce) ; Černá, Marie (oponent)
(Abstrakt) Některé z proteinů tepelného šoku (Hsp), např. inducibilní forma Hsp70, jsou exprimovány na povrchu nádorových buněk. Vysoká exprese Hsp se odráží ve vlastnostech nádorových buněk, jako je schopnost progrese, metastazování a odolnost vůči apoptóze. Otázkou zůstává, zda genová exprese Hsp koreluje s expresí povrchovou. Cílem mé práce bylo porovnat povrchovou a genovou expresi Hsp70 a sledovat genovou expresi některých dalších Hsp proteinů (Hsp27, Hsp60, Hsp90 a HspBP1) u leukémie. Výzkum byl proveden na buněčných liniích získaných z leukemických blastů pacientů s akutní myeloidní leukémií: UoC-M1, HL-60, OCI/AML3, THP-1, HU-3 a TF-1, které byly kultivovány in vitro. Povrchová exprese Hsp70 byla zjišť ována pomocí průtokové cytometrie a genová exprese jednotlivých Hsp byla studována pomocí RT-PCR v reálném čase. Bylo zjištěno, že vysoká povrchová exprese Hsp70 nekoreluje s expresí genovou v důsledku negativní zpětné vazby, uplatňující se při regulaci exprese Hsp. Genová exprese Hsp27 byla zvýšena oproti hodnotám kontrolního souboru u všech nádorových linií, nejvíce pak u linie THP-1. Genová exprese Hsp60 byla zvýšena oproti hodnotám kontrolního souboru u všech nádorových linií, mezi jednotlivými liniemi nebyly výrazné rozdíly v expresi. Genová exprese Hsp90 byla nejméně zvýšená oproti...
|
|
|
Genetic and epigenetic mechanisms (and their cooperation) in the leukemogenesis of acute myeloid leukemia in adults.
Šestáková, Šárka ; Šálek, Cyril (vedoucí práce) ; Vymetálková, Veronika (oponent) ; Kubričanová Žaliová, Markéta (oponent)
Akutní myeloidní leukémie (AML) je maligní hematopoetické onemocnění, které je vysoce heterogenní zejména díky své klonální podstatě. Rozvoj sekvenování nové generace umožnil důkladně prozkoumat mutační pozadí AML. Bylo zjištěno, že asi 44 % pacientů má mutaci v některém z genů ovlivňujících metylaci DNA. Od té doby již mnoho autorů publikovalo prognostický význam určitých změn v metylaci DNA u AML. Žádný z těchto poznatků však nebyl převeden do klinické praxe, především kvůli značné rozdílnosti jednotlivých studií. Cílem této práce bylo jednak hlouběji prozkoumat změny v metylaci DNA u pacientů se specifickým genetickým pozadím a pokusit se nalézt jejich prognostický význam. Dále jsme chtěli vyvinout nový způsob pro komplexní zhodnocení změn v metylaci DNA, u kterých byl již význam pro prognózu AML pacientů prokázán. V našem prvním projektu jsme zkoumali celkové DNA metylační, hydroxymetylační a expresní profily AML pacientů s mutacemi v DNMT3A nebo IDH1/2 nebo v obou těchto genech. Zjistili jsme, že každá mutace je spojena s charakteristickými změnami v hydroxy-/metylaci DNA, které ovšem nejsou zcela reflektovány změnami v genové expresi. Pacienti s mutacemi v obou genech se vyznačovali směsným DNA hydroxy-/metylačním profilem, který byl nejpodobnější vzorkům zdravých dárců. Dále jsme nalezli...
|
|
|
Interakce gilteritinibu s transportéry OCT1 a OCT2; vztah ke konvenční terapii akutní myeloidní leukémie.
Novotná, Kateřina ; Čečková, Martina (vedoucí práce) ; Hofman, Jakub (oponent)
Univerzita Karlova Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra Farmakologie a toxikologie Studentka: Kateřina Novotná Školitelka: doc. PharmDr. Martina Čečková, Ph.D. Název diplomové práce: Interakce gilteritinibu s transportéry OCT1 a OCT2; vztah ke konvenční terapii akutní myeloidní leukémie. Gilteritinib se řadí mezi relativně nově schválená léčiva ze skupiny FTL3 inhibitorů a je využíván primárně v léčbě relapsu či refrakterní akutní myeloidní leukémie a prokázanou mutací FMS-like tyrosine kinase 3 (FLT3) receptoru. V rámci této diplomové práce byla zkoumána jeho schopnost interagovat s SCL membránovými transportními proteiny, konkrétně s transportéry OCT1 a OCT2, které zajišťují přenos endogenních látek a léčiv do buněk orgánů klíčových pro eliminaci (játra, ledviny), ale také do nádorových buněk. Na základě toho jsme chtěli otestovat potenciální interakci gilteritinibu s léčivy standardně využívanými v terapii AML (daunorubicin a mitoxantron). První jsme provedli akumulační studii na MDCKII buněčné linii transfekované pro expresi OCT1 a OCT2, abychom vyhodnotili, zda je gilteritinib je možným inhibitorem těchto transportérů a bude tak mít vliv na rozdílnou míru akumulace daunorubicinu a mitoxantronu. Následně byla provedena studie transportu gilteritinibu přes monovrstvu MDCKII-OCT1 a...
|
|
|
Změny nutričního stavu během vysokodávkované chemoterapie u vybraných hematoonkologických onemocnění
Křivánková, Jana ; Szotkowski, Tomáš (vedoucí práce) ; Káňová, Marcela (oponent)
Hematoonkologická onemocnění jsou často doprovázena omezením příjmu stravy, zejména při cytotoxické léčbě. Hlavním záměrem práce bylo posoudit vliv vysokodávkované chemoterapie na změny nutričního stavu u dvou skupin hematoonkologicky nemocných. Zařazeno bylo celkem 16 pacientů. Hodnoceny byly změny tělesné kompozice pomocí bioelektrické impedanční analýzy doplněné sledováním biochemických nutričních ukazatelů. Pozorování ukázalo, že u obou skupin došlo ve většině případů k úbytku tělesné hmotnosti. U první skupiny osmi pacientů s akutní myeloidní leukémií sledovaných během tří po sobě jdoucích hospitalizací představoval medián změny tělesné hmotnosti -3,7 kg (-4,3 %). U všech pacientů byla zachycena ztráta beztukové tělesné hmoty s mediánovou hodnotou -4,8 kg (-7,2 %). Hmotnost tělesného tuku se snížila u poloviny pacientů. V některých případech s délkou sledování docházelo k nárůstu tukové hmoty společně s tukem viscerálním. Ve druhé skupině zahrnující osm pacientů (po autologní transplantaci krvetvorných buněk), u kterých byla hodnocena jedna hospitalizace, se tělesná hmotnost snížila u šesti pacientů. Medián změny tělesné hmotnosti byl -2,1 kg (-2,3 %). U pěti pacientů léčba představovala ztrátu aktivní metabolické hmoty. Změnu hmotnosti beztukové hmoty ukázal medián -1,5 kg (-3,0 %). Tělesný...
|
|
|
Interakce gilteritinibu s transportéry OCT1 a OCT2; vztah ke konvenční terapii akutní myeloidní leukémie.
Novotná, Kateřina ; Čečková, Martina (vedoucí práce) ; Hofman, Jakub (oponent)
Univerzita Karlova Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra Farmakologie a toxikologie Studentka: Kateřina Novotná Školitelka: doc. PharmDr. Martina Čečková, Ph.D. Název diplomové práce: Interakce gilteritinibu s transportéry OCT1 a OCT2; vztah ke konvenční terapii akutní myeloidní leukémie. Gilteritinib se řadí mezi relativně nově schválená léčiva ze skupiny FTL3 inhibitorů a je využíván primárně v léčbě relapsu či refrakterní akutní myeloidní leukémie a prokázanou mutací FMS-like tyrosine kinase 3 (FLT3) receptoru. V rámci této diplomové práce byla zkoumána jeho schopnost interagovat s SCL membránovými transportními proteiny, konkrétně s transportéry OCT1 a OCT2, které zajišťují přenos endogenních látek a léčiv do buněk orgánů klíčových pro eliminaci (játra, ledviny), ale také do nádorových buněk. Na základě toho jsme chtěli otestovat potenciální interakci gilteritinibu s léčivy standardně využívanými v terapii AML (daunorubicin a mitoxantron). První jsme provedli akumulační studii na MDCKII buněčné linii transfekované pro expresi OCT1 a OCT2, abychom vyhodnotili, zda je gilteritinib je možným inhibitorem těchto transportérů a bude tak mít vliv na rozdílnou míru akumulace daunorubicinu a mitoxantronu. Následně byla provedena studie transportu gilteritinibu přes monovrstvu MDCKII-OCT1 a...
|
host ::
RSS.