|
|
Stimulace raného dětského vývoje pomocí metody "Estimulacion temprana"
Maryšková, Tereza ; Sotáková, Hana (vedoucí práce) ; Presslerová, Pavla (oponent)
Ve své práci jsem se zaměřila na preventivní skupinový program Estimulación temprana, který je určen pro děti od 0 do 3 let a jejich rodiče. Je představeno 6 případových studií, pomocí kterých je tento program analyzován. Provedeným výzkumem bylo zjištěno, že program působí na děti skrze aktivity na hrubou a jemnou motoriku, kognitivní, řečový a sociální vývoj. Z kazuistik lze konstatovat, že u sledovaných jedinců nedošlo ke zhoršení, naopak došlo k posunu sledovanému Brunet-Lezinovou škálou. Aktivity zohledňují vývojovou úroveň skupin, do nichž jsou děti rozřazovány dle věku, avšak individuální úroveň konkrétních jedinců reflektují jen v malé míře. Ze studie dále vyplývá, že Estimulación temprana vede rodiče k lepší orientaci ve výchově, k cílené péči o dítě i mimo lekce programu a pomáhá jim také s účelnými způsoby stimulace. Ze subjektivního pohledu rodičů spočívá přínos Estimulación temprana především v možnosti sdílení zkušeností, odreagování se, v navazování přátelských vztahů a ve změnách výchovného vedení. Výsledky této práce přináší kvalitativní rozbor u nás ne zcela známého programu Estimulación temprana, jehož specifičnost spočívá v orientaci na celek dětského vývoje, čímž se vyjímá mezi mnohými jinými intervenčními programy. KLÍČOVÁ SLOVA: raný věk, dětský vývoj, stimulace, výchova,...
|
|
| |
|
|
Odchov plůdku piskoře pruhovaného (Misgurnus fossilis) v umělých podmínkách
FRANTA, Pavel
Cílem diplomové práce bylo ověření možnosti převodu larev piskoře pruhovaného (Misgurnus fossilis) z živé potravy na suchou startérovou směs pomocí metody tzv. co-feedingu. Experiment zahrnoval 3 kontrolní skupiny (hladová kontrola nebyla krmena; negativní kontrola krmena pouze suchou startérovou směsí; pozitivní kontrola krmena pouze živou potravou) a 10 experimentálních skupin s 5 různými termíny ukončení co-feedingu (ve věku 13, 18, 23, 28 a 33 dní po vylíhnutí - dPH) a různou délkou co-feedingu (1 a 7 dní). Pokus probíhal od 6 dPH, kdy došlo k zahájení mixogenní výživy, do stáří 48 dPH při teplotě vody 17,8 +- 0,7 °C. Hodnocen byl vliv termínu ukončení a délky periody co-feedingu na průběžné přežívání, morfometrické i gravimetrické parametry a na podíl makrobiogenních prvků a spalného tepla v somatických tkáních larev/juvenilů. S prodlužujícím se termínem ukončení co-feedingu se zvyšovalo průběžné přežívání, hodnoty dosažených morfometrických i gravimetrických parametrů a celkový obsah uhlíku a dusíku v somatických tkáních larev/juvenilů. Bez ohledu na zvolený krmný režim v jednotlivých skupinách, doprovázel odchov larev piskoře pruhovaného výrazný pokles přežívání v období 13 až 20 dPH. Nejhorší výsledky průběžného přežívání a růstu v rámci krmených skupin byly zaznamenány v negativní kontrole a ve skupinách s ukončením co-feedingu ve věku 13 dPH. Jedinci v těchto skupinách uhynuli ve věku 41 dPH. Nejvyšších hodnot průběžného přežívání dosahovali na konci pokusu jedinci v pozitivní kontrole a skupinách s ukončením co-feedingu ve věku 23, 28 a 33 dPH. Tyto skupiny se navzájem od sebe signifikantně nelišily. Velmi dobrých výsledků z hlediska morfometrických a gravimetrických parametrů bylo dosaženo ve skupinách s ukončením co-feedingu ve věku 28 a 33 dPH. Avšak pouze při ukončení co-feedingu ve věku 33 dPH bylo dosaženo srovnatelných hodnot morfometrických parametrů jako v pozitivní kontrole. Výjimkou byla pouze výška těla společně s hodnotami suché a mokré hmotnosti, které byly v pozitivní kontrole prokazatelně vyšší než v ostatních skupinách. Délka periody co-feedingu (1 či 7 dní) neměla vliv na žádný ze sledovaných ukazatelů. Z výsledků DP dále vyplývá, že plůdek piskoře pruhovaného nejlépe prospívá na živé potravě a naopak nelze jej odchovávat pouze pomocí suché startérové směsi. Z testovaných metod využívajících co-feeding lze doporučit převod larev pomocí co-feedingu s ukončením ve věku 33 dPH, při kterém jsou výsledky průběžného přežívání a délkového růstu srovnatelné s režimem využívající pouze živou potravu.
|
|
|
Vliv triazinových pesticidů na ryby
STARÁ, Alžběta
Ryby a raci jsou hojně využíváni jako monitorovací organismy environmentálních úrovní znečištění vody antropogenními polutanty. Předkládaná práce přispívá k hodnocení toxicity a účinků dlouhodobého působení triazinů na různá vývojová stadia kapra obecného (Cyprinus carpio L.) a dospělé jedince raka červeného (Procambarus clarkii). Kapr byl jako modelová ryba vybrán vzhledem k jeho ekonomickému významu - produkce kapra tvoří 90% celkové produkce ryb v České republice. Raci jsou snadno identifikovatelné druhy reprezentující danou lokalitu, jsou široce rozšíření a poskytují dostatečné množství tkáně pro individuální biochemické a chemické analýzy. Výsledky této studie poskytují bližší informace o chronické expozici triazinům s ohledem na hodnocení rizik. Vybrali jsme tři účinné látky triazinových herbicidů, které jsou v povrchových vodách nejčastěji detekovány - prometryn, simazin a terbutryn. Výsledky testů obohacují znalosti o toxickém působení triazinových herbicidů na kapra a raka v environmentálních koncentracích naměřených v povrchových vodách ČR. Zatím je informací o toxickém působení triazinů na vodní organismy nedostatek. Během testů byly sledovány tyto parametry: chování, mortalita, biometrické ukazatele, hematologické a biochemické hodnoty, histopatologie tkání, oxidativní stress a antioxidanty. Data získaná ze všech testů provedených v rámci mé doktorské práce jsou velmi cenná pro hodnocení a porovnání dlouhodobého účinku xenobiotic na vodní organismy, konkrétně ryby a raky. Do budoucna bych ráda rozšířila zaměření mého výzkumu o stadium možného synergického nebo zesilujícího efektu směsí triazinů s jinými xenobiotiky, která jsou často nacházena ve vodním prostředí. Na tento přístup je v poslední době kladen důraz, neboť vodní prostředí je znečištěno směsmi různých sloučenin. Proto pokládám za nanejvýš potřebné věnovat se výzkumu, který přinese nové informace o působení xenobiotik na necílové organismy.
|
|
|
Vliv teploty vody na ontogenezi keříčkovce jihoafrického (Clarias gariepinus) během postembryonálního vývoje
FRANTA, Pavel
Bakalářská práce zahrnovala dva metodicky totožné experimenty, ve kterých byl sledován nástup klíčových úseků rané ontogeneze (H95, S95, Re95) při teplotě 24 °C. V rámci experimentů bylo využito 29 experimentálních skupin eleuterembryí/larev krmených vždy po dobu 30 dní, které se však lišily v načasování začátku podávání vnější potravy. První skupina byla poprvé nakrmena ve věku 72 hPF a každá další skupina vždy o 6 hodin později než skupina předcházející (poslední krmená skupina tak zahájila příjem potravy ve věku 240 hPF). Jako kontrola posloužila skupina, které po celou dobu pokusu nebyla podávána žádná vnější potrava. Byl zkoumán vliv načasování zahájení krmení na morfometrické a gravimetrické parametry, velikostní rozložení, přežívání a míru kanibalismu eleuterembryí/larev. Při teplotě 24 °C se eleuterembrya vykulila (H95) po uplynutí 36, resp. 33 hodin (1., resp. 2. experiment) od oplození. K zahájení příjmu exogenní potravy (S95) došlo během 1. experimentu ve věku 123 hPF a strávení žloutkového váčku u larev (Re95) nastalo ve stáří 150 hPF. V případě 2. experimentu byl příjem exogenní potravy zaznamenán ve stáří 115 hPF a strávení žloutkového váčku u larev ve stáří 161 hPF. Během časového intervalu H95 až S95 byla zaznamenána vyšší míra růstu, především pak ocasní části těla. V intervalu S95 Re95 se u nekrmených larev růst zastavil (první projev hladovění). Na konci pokusu byly vlivem odlišného načasování zahájení krmení statisticky průkazně ovlivněny (P < 0,01) všechny sledované parametry kromě míry kanibalismu. Zatímco procentuální zastoupení velkých a středně velkých jedinců (potencionálních kanibalů) klesalo s prodlužující se dobou zahájení krmení, míra kanibalismu se neměnila. Narůstalo však zastoupení malých jedinců v jednotlivých skupinách. U keříčkovce jihoafrického se potvrdilo, že není vhodné z hlediska přežívání oddalovat zahájení krmení. Na rozdíl od přežívání, u morfometrických parametrů nebylo pozorováno statisticky významné negativní snížení hodnot, pokud k zahájení krmení eleuterembryí/larev bylo přistoupeno před dosažením věku 216 hPF. Dále bylo zjištěno, že téměř 100 % jedinců v kontrolní (nekrmené) skupině uhynulo ve stáří 377 hPF. První známky zvýšené mortality však byly pozorovány již ve stáří 283 hPF. Na základě výše uvedeného lze tak říci, že k nástupu PNR (point of no return) došlo u keříčkovce jihoafrického přibližně ve věku 270 hPF.
|
host ::
RSS.