|
|
Konec novoplatónské Akadémie a cesta filosofů do Persie v moderním bádání
Dittrichová, Jana ; Prchlík, Ivan (vedoucí práce) ; Bakyta, Ján (oponent)
Rok 529 je spojován s uzavřením novoplatónské Akadémie císařem Justiniánem a bývá považován za jeden z mezníků konce antického starověku. Tato práce přestavuje prameny, které se uzavření novoplatónské Akadémie a související cesty novoplatónských filosofů do Persie a zpět týkají; je z nich ovšem patrné, že výslovně o uzavření Akadémie v roce 529 nemluví. Cílem práce je představit názory novodobých badatelů na právní akt, kterým podle rozšířeného názoru byla Akadémie uzavřena, na význam slova diadochika, na soudobý stav Akadémie a na otázku, kam se z Persie filosofové vrátili. Diadochika se jeví jako finanční zdroj Akadémie. Na povahu právního aktu uzavření Akadémie lze usuzovat ze zprávy v Malalově Chronografii a z Justiniánových zákonů, ale tyto prameny se neshodují, a proto je třeba je uvést do souladu spolu navzájem a navíc ještě se zprávou historika Agathia o odchodu filosofů do Persie a s archeologickými nálezy. Co se týče stavu, ve kterém se tehdy Akadémie nacházela, převládají dnes názory, že nebyla v úpadku. Novodobí badatelé navrhují různá místa, kam se filosofové po svém návratu z Persie mohli usídlit: Athény, Alexandrii a Harrán, ale i další. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Latin West mirrored by the Byzantine historiography (6th-8th centuries)
Bakyta, Ján ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Picková, Dana (oponent) ; Bednaříková, Jarmila (oponent)
Základním cílem dizertace je zjistit, jestli východní Římané (Byzantinci) šestého až osmého století měli zájem o latinský západ a ríšskou vládu nad ním. V první části práce jsou identifikovány a zhodnoceny rozmanité diskurzy o počátcích Iustinianovy conquisty, resp. reconquisty Afriky a Itálie, artikulované v dobových pramenech; jediný z nich, který nelze usvědčit nebo důvodně podezírat z toho, že byl artikulovaný oficiálně, je diskurz jistého pramene Pseudo-Zacharia Scholastika, jenž činí zodpovědnými za války s Vandaly a Ostrogóty africké a možná také italské exulanty, kteří si stěžovali na císařském dvoře na místní vládce. Po dalších přípravných studiích (např. o tzv. problematice Theodorichovy ústavní pozice) je učiněn závěr, že císař Iustinianos neměl zájem o ideologicky motivovanou obnovu říše, nýbrž vedl západní války kvůli svým kontaktům se západními aristokraty. Ve druhé části dizertace je zkoumána prezentace Iustinianových západních vojen a západních událostí nebo reálií v dílech byzantských historiků od Marcellina Comita a Prokopia po Theofylakta Simokatta (šesté až rané sedmé století) a je podniknut pokus zjistit jejich postoj k této problematice. Jako vhodný obecný závěr se jeví to, že dějepisci, a to ani Prokopios nebo Agathias, ideu ovládání západu nekritizovali, avšak prezentovali...
|
|
|
Konec novoplatónské Akadémie a cesta filosofů do Persie v moderním bádání
Dittrichová, Jana ; Prchlík, Ivan (vedoucí práce) ; Bakyta, Ján (oponent)
Rok 529 je spojován s uzavřením novoplatónské Akadémie císařem Justiniánem a bývá považován za jeden z mezníků konce antického starověku. Tato práce přestavuje prameny, které se uzavření novoplatónské Akadémie a související cesty novoplatónských filosofů do Persie a zpět týkají; je z nich ovšem patrné, že výslovně o uzavření Akadémie v roce 529 nemluví. Cílem práce je představit názory novodobých badatelů na právní akt, kterým podle rozšířeného názoru byla Akadémie uzavřena, na význam slova diadochika, na soudobý stav Akadémie a na otázku, kam se z Persie filosofové vrátili. Diadochika se jeví jako finanční zdroj Akadémie. Na povahu právního aktu uzavření Akadémie lze usuzovat ze zprávy v Malalově Chronografii a z Justiniánových zákonů, ale tyto prameny se neshodují, a proto je třeba je uvést do souladu spolu navzájem a navíc ještě se zprávou historika Agathia o odchodu filosofů do Persie a s archeologickými nálezy. Co se týče stavu, ve kterém se tehdy Akadémie nacházela, převládají dnes názory, že nebyla v úpadku. Novodobí badatelé navrhují různá místa, kam se filosofové po svém návratu z Persie mohli usídlit: Athény, Alexandrii a Harrán, ale i další. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Latin West mirrored by the Byzantine historiography (6th-8th centuries)
Bakyta, Ján ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Picková, Dana (oponent) ; Bednaříková, Jarmila (oponent)
Základním cílem dizertace je zjistit, jestli východní Římané (Byzantinci) šestého až osmého století měli zájem o latinský západ a ríšskou vládu nad ním. V první části práce jsou identifikovány a zhodnoceny rozmanité diskurzy o počátcích Iustinianovy conquisty, resp. reconquisty Afriky a Itálie, artikulované v dobových pramenech; jediný z nich, který nelze usvědčit nebo důvodně podezírat z toho, že byl artikulovaný oficiálně, je diskurz jistého pramene Pseudo-Zacharia Scholastika, jenž činí zodpovědnými za války s Vandaly a Ostrogóty africké a možná také italské exulanty, kteří si stěžovali na císařském dvoře na místní vládce. Po dalších přípravných studiích (např. o tzv. problematice Theodorichovy ústavní pozice) je učiněn závěr, že císař Iustinianos neměl zájem o ideologicky motivovanou obnovu říše, nýbrž vedl západní války kvůli svým kontaktům se západními aristokraty. Ve druhé části dizertace je zkoumána prezentace Iustinianových západních vojen a západních událostí nebo reálií v dílech byzantských historiků od Marcellina Comita a Prokopia po Theofylakta Simokatta (šesté až rané sedmé století) a je podniknut pokus zjistit jejich postoj k této problematice. Jako vhodný obecný závěr se jeví to, že dějepisci, a to ani Prokopios nebo Agathias, ideu ovládání západu nekritizovali, avšak prezentovali...
|
host ::
RSS.