|
|
Lucius Ampelius, Liber memorialis. Překlad, úvod a komentář
Halámka, Marek ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Prchlík, Ivan (oponent)
Tématem této bakalářské práce je první český překlad jediného díla jinak neznámého římského autora Lucia Ampelia Liber memorialis. Úvodní studie představuje informace, které jsou o autorovi a jeho tvorbě známy, přičemž se soustředí zvláště na shrnutí dosavadních snah o přesnější časové zařazení Ampeliova života a problematiku rukopisné tradice. Kromě toho se úvodní stude zabývá strukturou díla a zdroji, z nichž autor čerpal. Překlad, jenž byl vytvořen s cílem co nejvěrněji napodobit Ampeliův strohý styl, je doplněn poznámkovým aparátem sloužícím k lepší orientaci v probíraných reáliích a textologických problémech Ampeliova díla.
|
|
|
Válka a mír v pojetí vybraných římských autorů počátku 2. století n. l.
Brebera, Jan ; Prchlík, Ivan (vedoucí práce) ; Ctibor, Michal (oponent)
Tato práce se zabývá vztahem tří latinsky píšících autorů, Plinia Mladšího, Suetonia a Tacita, žijících na počátku 2. století k válkám a míru v Římské říši. Zkoumá, jaké mají morální hodnoty vůči válčení, představy o vládcích a jejich hodnocení poddaných a spojenců Říma, pomocí analyzování jednotlivých úseků. Následně pomocí syntézy zjištěných faktů a na základě prostudování původu jednotlivých autorů se pokusí interpretovat rozdíl napříč autory, pokud nějaké byly nalezeny, na základě jejich původu. Na základě podobnosti idejí autorů zodpovídá na otázku, zda lze z výše uvedeného korpusu autorů usoudit, zda existovala jednotná představa o římských válkách a míru mezi aristokracií Říma té doby.
|
|
|
Domitianovo pronásledování křesťanů v pramenech i sporech moderních badatelů
Holešínská, Anna ; Prchlík, Ivan (vedoucí práce) ; Jirkal, Emanuel (oponent)
Domitianus byl tradičně pokládán za jednoho z prvních císařů, kteří pronásledovali křesťany, od poloviny 19. století se však začaly objevovat pochybnosti o rozsahu a posléze i o samotné historicitě tohoto pronásledování, přičemž se doposud mezi badateli nevytvořil žádný konsensus. Tato práce se nekloní k teorii, že by Domitianus systematicky křesťany pronásledoval, ale pokládá za pravděpodobnější, že křesťanské církve čelily sporadickým (a především verbálním) útokům ze strany okolního obyvatelstva a že občas do těchto konfliktů mohli zasáhnout i místní úředníci. K tomuto závěru se dobereme na základě pramenných zpráv, o kterých se soudí, že obsahují informace o situaci křesťanů za Domitianovy vlády, soustředí se přitom jak na oblast Malé Asii, tak města Říma. Práce se rovněž zaobírá názory moderních autorit a poukazuje na nedostatky argumentů těch badatelů, s jejichž postojem nesouhlasí.
|
|
|
The cult of Sol Invictus in Late Antiquity
Alampi, Marco ; Prchlík, Ivan (vedoucí práce) ; do Amparo Alfonso Teixera, Cláudia (oponent) ; Chiai, Gian Franco (oponent)
Tato disertační práce se věnuje vývoji jednoho z nejzajímavějších kultů, které se objevily a rozvinuly během pozdní antiky: kultu Nepřemožitelného slunce (Sol Invictus). Ačkoli se stopy po uctívání slunce v římské říši objevují již od počátku římských dějin, kult boha Sola získává originální a zajímavé rysy na konci 3. století. Je nutné odlišit sluneční božstvo uctívané v soukromých a iniciačních kruzích (Mithrova mystéria) od veřejných svátků a obřadů zavedených pro boha Slunce. V této práci je analyzována výhradně veřejná bohoslužba, se zvláštním důrazem na časový rámec sahající od vlády posledního z Antoninů, Commoda (180-192), až po Severa Alexandra a jeho nástup na trůn (222-235). Specifická volba padla na toto konkrétní historické momentum, které, pomineme-li skutečnosti, jež by již mohly být definovány jako pozdně antické rysy, je také dobou, ve které si sluneční kult získává přízeň mezi různými společenskými vrstvami a objevuje se, zdá se, hojná ikonografie spojená se Sol Invictus (z níž je možná nejoriginálnější a nejvýraznější případ Elagabala a jeho boha, Sol Invictus Elagabal). Tato práce nejprve analyzuje a srovnává literární a neliterární prameny ke kultu Sol Invictus tak, aby bylo možné shromáždit informace o kultické praxi slunečního kultu a zároveň stanovit spolehlivost pramenů, které máme...
|
|
|
Konec novoplatónské Akadémie a cesta filosofů do Persie v moderním bádání
Dittrichová, Jana ; Prchlík, Ivan (vedoucí práce) ; Bakyta, Ján (oponent)
Rok 529 je spojován s uzavřením novoplatónské Akadémie císařem Justiniánem a bývá považován za jeden z mezníků konce antického starověku. Tato práce přestavuje prameny, které se uzavření novoplatónské Akadémie a související cesty novoplatónských filosofů do Persie a zpět týkají; je z nich ovšem patrné, že výslovně o uzavření Akadémie v roce 529 nemluví. Cílem práce je představit názory novodobých badatelů na právní akt, kterým podle rozšířeného názoru byla Akadémie uzavřena, na význam slova diadochika, na soudobý stav Akadémie a na otázku, kam se z Persie filosofové vrátili. Diadochika se jeví jako finanční zdroj Akadémie. Na povahu právního aktu uzavření Akadémie lze usuzovat ze zprávy v Malalově Chronografii a z Justiniánových zákonů, ale tyto prameny se neshodují, a proto je třeba je uvést do souladu spolu navzájem a navíc ještě se zprávou historika Agathia o odchodu filosofů do Persie a s archeologickými nálezy. Co se týče stavu, ve kterém se tehdy Akadémie nacházela, převládají dnes názory, že nebyla v úpadku. Novodobí badatelé navrhují různá místa, kam se filosofové po svém návratu z Persie mohli usídlit: Athény, Alexandrii a Harrán, ale i další. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Tradice původu Langobardů a její zdroje
Králová, Magda ; Prchlík, Ivan (vedoucí práce) ; Kalivoda, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá třemi prameny týkajícími se původu Langobardů, konkrétně dvojicí krátkých anonymních textů (tzv. Origo gentis Langobardorum, textem z druhé poloviny 7. století, a tzv. Historia Langobardorum codicis Gothani, sepsanou pravděpodobně mezi léty 807-810) a spisem Historia Langobardorum langobardského historika Paula Diacona. Důraz je kladem především na otázku vzájemného vztahu mezi texty, zejména mezi Origo gentis Langobardorum a Historia Langobardorum codicis Gothani, jež vykazují značné množství společných rysů. Zaměřuji se zejména na to, zda druhý z pramenů může být přímo závislý na prvním z nich, či zda můžeme spíše předpokládat existenci společného pramene. Dále se zabývám otázkou, zda autor Historia Langobardorum codicis Gothani mohl mít určitou znalost díla Paula Diacona. Jádro práce tvoří analýza a srovnání vybraných pasáží zmíněných textů.
|
|
|
Orchestrating the Downfall of Opponents: Political Violence in the Fifth-Century Roman West (395-472 CE)
Turel, Tunç ; Prchlík, Ivan (vedoucí práce) ; Stickler, Timo (oponent) ; Wijnendaele, Jeroen W.P. (oponent)
Cílem této disertace je prozkoumat a roztřídit projevy násilí ve vnitřní politice západořímské říše v 5. století, čímž se dosud nikdo systematicky nezabýval. Konkrétně jde o případy násilí, které vůči sobě užívali téměř výhradně vysoce postavení vojenští velitelé západní části říše v době, v níž císařský úřad pozbýval na významu, protože jej zastávaly nezletilé děti. Rivalita vznikala z touhy získat a ovládat magisterium militum (hodnost nejvyššího generála), tedy post, který svému držiteli umožňoval snadný a přímý přístup k vojsku coby skutečnému nástroji politického násilí v antickém Římě. Komu se podařilo si postavení nejvyššího generála zabezpečit, ten tak nastolil i svůj monopol na použití násilí a ostatními, včetně císaře, manipuloval podle své vůle. V důsledku vojenských i ekonomických útrap západořímské říše v posledním století její existence však tuto ceněnou pozici nejvyššího generála nebylo možné zabezpečit trvale. A když do rovnice přibyla ctižádostivá a soutěživá povaha ostatních zúčastněných, množství případů politického násilí se přirozeně znásobilo. Výsledkem bylo, že západořímská říše v 5. století trpěla endemickým násilím, které ji připravilo o další čas a energii z jejích už tak omezených zdrojů. Klíčová slova: politické násilí - generálové - západořímská říše - Aetius - Ricimer
|
|
|
Politické postavení pravoslavné církve v současném Řecku
Mylonaki, Johanna ; Tsivos, Konstantinos (vedoucí práce) ; Prchlík, Ivan (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá řeckou pravoslavnou církví a jejím vlivem na politiku Řecka. Práce zkoumá historický vývoj církve, její současný stav (tedy hierarchii a majetek církve), vztah církve k řecké národní identitě, a především její roli v politickém kontextu, se zaměřením na období po roce 1974, tedy po pádu vojenské junty, posledního nedemokratického režimu v Řecku. Bakalářská práce se dotýká tématu vztahu pravoslavné církve k extrémní pravici, náboženským minoritám, Evropské unii či vlivu církve na řecké školství. Práce se zaměří i na témata, která definují řeckou politiku v posledních letech, například finanční krize či pandemie koronaviru. Klíčová slova: Řecko; politika; pravoslavná církev; náboženství; národní identita
|
|
|
Morální aspekty války v Tacitově díle.
Brebera, Jan ; Marek, Václav (vedoucí práce) ; Prchlík, Ivan (oponent)
Bakalářská práce se zabývá Tacitovým pohledem na vedení římských válek, hodnocení dopadů římského imperialismu a jeho názor na činy císařů a dalších důležitých činitelů římské říše s přihlédnutím k jejich výkonům při vedení války. V úvodu bude stručně vylíčen Tacitus a jeho dílo a to především jeho dvě menší monografie. Dále bude podána základní charakteristika římské doktríny bellum iustum. Následně bude představena řeč barbara Calgaca a jeho kritika římské výbojné politiky. Poté bude interpretována Tacitova charakteristika barbarů a jejich válek, aby v poslední části analýzy byl pohled zaměřen na Tacitovo hodnocení římské strany a římských osobností spojených s válčením. V závěru bude na základě zjištěných faktů interpretován Tacitův pohled na militaristickou oblast tehdejšího Říma a tato interpretace bude konfrontována s některými názory moderních badatelů. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Historicita Neronova pronásledování: prameny a moderní hypotézy
Holešínská, Anna ; Prchlík, Ivan (vedoucí práce) ; Mouchová, Bohumila (oponent)
Tato práce se zabývá otázkou historicity Neronova pronásledování křesťanů, ke kterému mělo dojít v r. 64 n. l. následkem požáru Říma. Jeho historicita, která byla tradičně badateli uznávaná, byla nedávno zpochybněna Brentem Shawem a na jeho kritiku následně reagoval Christopher Jones, který s jeho postojem nesouhlasil. Práce představuje všechny klíčové pramenné zprávy, kterými jsou především Tacitus, Suetonius a Klement Římský. Na základě informací, které uvádějí, a Shawových a Jonesových argumentů zaujímá postoj vůči historicitě tohoto pronásledování.
|
host ::
RSS.