|
|
Mechanismy imunitní odpovědi proti ledvinnému alotransplantátu
Švachová, Veronika
Transplantace ledviny zlepšuje prognózu a kvalitu života pacientů s terminálním onemocněním ledvin. Výskyt rejekce však stále představuje velké komplikace, které mohou vést k selhání funkce aloštěpu. V naší práci jsme studovali fenotypové změny subpopulací B lymfocytů a monocytů, jenž představují jedny z klíčových hráčů podílejících se na imunitních odpovědích proti ledvinovému transplantátu. V části práce věnované B lymfocytům jsme pozorovali rozdílnou redistribuci jednotlivých B buněčných kompartmentů v periferní krvi během prvního roku od transplantace bez výraznějších rozdílu mezi použitou imunosupresi. Prokázali jsme, že senzibilizovaní pacienti a pacienti s rejekcí měli nižší hladinu IgMhigh CD38high CD24high transientních B buněk. Tyto výsledky podporují hypotézu o protektivní úloze transientních B lymfocytů. Dále jsme se zabývali aktivací subpopulací monocytů v periferní krvi v po transplantačním období. Porovnávali jsme kohortu pacientů s normální funkcí štěpu se skupinou pacientů s akutní rejekcí. Pacientům s rejekcí se nesnižovala hladina "přechodných" monocytů a exprese HLA-DR v subsetu "neklasických" monocytů v porovnání se skupinou pacientů se stabilním štěpem. Pacienti s humorální rejekcí a DSA pak měli signifikantně vyšší expresi CD47 před transplantací a rovněž zvýšená exprese CD47...
|
|
|
Mechanismy imunitní odpovědi proti ledvinnému alotransplantátu
Švachová, Veronika ; Stříž, Ilja (vedoucí práce) ; Mrázek, František (oponent) ; Posová, Helena (oponent)
Transplantace ledviny zlepšuje prognózu a kvalitu života pacientů s terminálním onemocněním ledvin. Výskyt rejekce však stále představuje velké komplikace, které mohou vést k selhání funkce aloštěpu. V naší práci jsme studovali fenotypové změny subpopulací B lymfocytů a monocytů, jenž představují jedny z klíčových hráčů podílejících se na imunitních odpovědích proti ledvinovému transplantátu. V části práce věnované B lymfocytům jsme pozorovali rozdílnou redistribuci jednotlivých B buněčných kompartmentů v periferní krvi během prvního roku od transplantace bez výraznějších rozdílu mezi použitou imunosupresi. Prokázali jsme, že senzibilizovaní pacienti a pacienti s rejekcí měli nižší hladinu IgMhigh CD38high CD24high transientních B buněk. Tyto výsledky podporují hypotézu o protektivní úloze transientních B lymfocytů. Dále jsme se zabývali aktivací subpopulací monocytů v periferní krvi v po transplantačním období. Porovnávali jsme kohortu pacientů s normální funkcí štěpu se skupinou pacientů s akutní rejekcí. Pacientům s rejekcí se nesnižovala hladina "přechodných" monocytů a exprese HLA-DR v subsetu "neklasických" monocytů v porovnání se skupinou pacientů se stabilním štěpem. Pacienti s humorální rejekcí a DSA pak měli signifikantně vyšší expresi CD47 před transplantací a rovněž zvýšená exprese CD47...
|
|
|
Komplexní hodnocení imunitních defektů u nemocných s chronickou lymfocytární leukémií
Vodárek, Pavel ; Belada, David (vedoucí práce) ; Doubek, Michael (oponent) ; Papajík, Tomáš (oponent)
Komplexní hodnocení imunitních defektů u nemocných s chronickou lymfocytární leukémií MUDr. Pavel Vodárek Abstrakt disertační práce Chronická lymfocytární leukémie (CLL) je spojena s významným kombinovaným imunodeficitem. Mezi nejdůležitější defekty patří hypogamaglobulinémie a změny absolutního a relativního počtu lymfocytárních populací a subpopulací. Důsledkem těchto změn může být vyšší frekvence infekcí a progrese choroby samotné. Dopad chemoimunoterapie (CHIT) na koncentrace imunoglobulinů (Ig) a populace lymfocytů nebyl dosud dostatečně prozkoumán. V rámci disertační práce byly analyzovány koncentrace Ig a metodou průtokové cytometrie populace lymfocytů u 45 nemocných s neaktivní CLL a 90 nemocných s progredující CLL indikovanou k léčbě. U 58 nemocných byl hodnocen vliv 1. linie léčby pomocí CHIT. Pro vyšetření populací lymfocytů byl k dispozici soubor 34 zdravých kontrol. Pacienti s progredující chorobou měli významně nižší koncentrace všech tříd a podtříd Ig, než pacienti s neaktivní chorobou: IgG, medián 6,96 vs. 9,86 g/l, p=0,0001; IgA, medián 0,63 vs. 1,53 g/l, p<0,0001; IgM, medián 0,36 vs. 0,57 g/l, p=0,0035. Po léčbě se medián IgA zvýšil z 0,59 g/l na 0,74 g/l (p=0,0031). Koncentrace ostatních tříd a podtříd Ig se významně nezměnily. Nižší koncentrace IgG2 u nemocných s progredující CLL byla...
|
|
|
Role sestry v pooperační péči o pacienta po transplantaci ledviny
ŠEVČÍKOVÁ, Tereza
Diplomová práce stanovuje dva cíle: 1. Zjistit role sestry v pooperační péči o pacienta po transplantaci ledviny. 2. Zmapovat specifika ošetřovatelské péče o pacienta po transplantaci ledviny. Proto, aby cíle byly splněny, byly stanoveny čtyři výzkumné otázky: 1. Jaká je role sestry v pooperační péči u pacienta po transplantaci ledviny? 2. Jak se liší role sestry v pooperačním období u pacienta po transplantaci ledviny od pooperační péče o pacienta po jiné břišní operaci? 3. Jak se liší role sestry v pooperačním období u pacienta po transplantaci ledviny po jiné břišní operaci na standardním oddělení a na JIP? 4. Jaké jsou rozdíly v ošetřovatelské péči v pooperačním období u pacienta po transplantaci ledviny a pooperační péči o pacienta po jiné břišní operaci v prvních dnech po výkonu? Teoretická část práce je členěna do jednotlivých kapitol, které popisují historii a vývoj transplantací ledvin, indikace a kontraindikace transplantace ledvin, dárcovství orgánů a zařazení na čekací listinu, chirurgické techniky transplantace a pooperační komplikace, podávání imunosuprese a specifika pooperační péče a vliv transplantace na těhotenství. Dále se teoretická část práce zabývá historií a moderním pohledem na role sester, vztahy mezi sestrou a pacientem a na závěr rolí sester v chirurgických oborech. Praktická část diplomové práce je zpracována kvalitativní metodou formou polostrukturovaného rozhovoru. Rozhovor proběhl na základě předem připravených otázek s deseti všeobecnými sestrami pracujícími na lůžkovém oddělení a jednotce intenzivní péče Transplantační chirurgie v IKEM. Analýza rozhovorů proběhla formou "papír-tužka" a metodou otevřeného kódování. Všechny dotazované sestry odmítly nahrávku rozhovorů ve formě audiozáznamu, což bylo respektováno. Výsledky byly rozděleny do kategorií. Práce by měla poskytnout komplexní pohled na péči o pacienta v pooperačním období po transplantaci ledviny, popsat její náročnost a rozdíly mezi péči o pacienta po běžné břišní operaci a po transplantaci. Může sloužit jako výukový materiál.
|
|
|
Metabolická a genetická rizika vzniku a rozvoje nealkoholové tukové choroby jater u pacientů po transplantaci jater a její význam pro přežívání pacientů a štěpů
Míková, Irena ; Trunečka, Pavel (vedoucí práce) ; Červinková, Zuzana (oponent) ; Brůha, Radan (oponent)
Souhrn Nealkoholová tuková nemoc jater (NAFLD) se často vyskytuje nejen v obecné populaci, ale i u pacientů po transplantaci jater (LT). Data o prevalenci, vývoji, příčinách a významu steatózy u pacientů po LT jsou omezená. V rozsáhlé retrospektivní studii pacientů po LT s histologickým hodnocením steatózy jsme zjistili vysokou prevalenci steatózy (56,4 %) a steatohepatitidy (10,4 %), přičemž prevalence steatózy narůstala s dobou od LT. Mezi předtransplantační prediktory steatózy patřily alkoholická cirhóza a vysoké BMI, naopak zvýšená hodnota alkalické fosfatázy a iniciální mykofenolát mofetil měly protektivní účinek. Mezi potransplantační prediktory steatózy patřily BMI, sérové triglyceridy, konzumace alkoholu a přítomnost diabetes mellitus 2.typu, zatímco vyšší hladina sérového kreatininu měla protektivní účinek. Přítomnost významné steatózy/steatohepatitidy po LT nebyla doprovázena vyšším stupněm fibrózy. Výskyt steatózy byl srovnatelný u funkčních a selhaných štěpů. Přežívání pacientů s významnou steatózou a bez ní bylo srovnatelné, ale s patrným trendem k vyšší dlouhodobé mortalitě pacientů s významnou steatózou. Při hodnocení významu genotypů TM6SF2 rs58542926 a PNPLA3 rs738409 dárce a příjemce v patofyziologii steatózy po LT jsme zjistili, že pro zvýšený obsah jaterního tuku po LT mají nezávislý a...
|
|
|
Metody detekce snížené imunitní odpovědi u pacientů po kardiochirurgické operaci
Kormundová, Nikola ; Koláčková, Martina (vedoucí práce) ; Filipp, Dominik (oponent)
U pacientů po kardiochirurgické operaci dochází ke zvýšení hladiny molekul s prozánětlivým i protizánětlivým účinkem. Tento vzestup je ovlivněn klinickým stavem pacienta, ale také samotným charakterem operace, kdy je použitý konvenční mimotělní oběh. Tato technika vede k poškození krevních elementů přímým kontaktem se vzduchem a částmi mimotělního oběhu, a rovněž k ischemicko- reperfuznímu poškození. Specifika kardiochirurgické operace pak mají vliv na pooperační komplikace jako je multiorgánové selhání nebo septický šok. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části je popsán princip a vliv kardiopulmonálního bypassu na lidský organismus a komplikace, které jsou s jeho použitím spojovány. Dále je zde popsaný IFN-γ, jako potenciální marker septických stavů, který by mohl odrážet klinický pooperační stav pacientů. V praktické části diplomové práce byla sledována procentuální změna vybraných buněčných populací a produkce IFN-γ v periferní krvi pacientů před a po kardiochirurgické operaci. Dále byla zkoumána odpověď jednotlivých izolovaných populací zdravých dobrovolníků na vybrané stimulátory. Procento sledovaných buněčných populací i produkce IFN-γ u kardiochirurgických pacientů byly výrazně snížené v pooperačním období oproti stavu před operací. Tento pokles...
|
|
|
Role makrofágů při imunosupresi zprostředkované regulačními T lymfocyty
Kadlecová, Kristýna ; Holáň, Vladimír (vedoucí práce) ; Stříž, Ilja (oponent)
Regulační T buňky (Treg) jsou jedním z nejdůležitějších regulačních mechanismů imunitního sytému. Treg tlumí imunitní reakce a brání nadměrné aktivaci imunitního sytému. Je popsáno mnoho mechanismů jejich působení. V naší práci jsme se zaměřili na studium mechanismu působení Treg na makrofágy. Supresorové vlastnosti purifikované populace Treg získané magnetickou separací byly prokázány v proliferačních testech. V závislosti na přítomnosti makrofágů byla pozorována rozdílná suprese proliferace při různých způsobech aktivace efektorových lymfocytů. Treg tlumily v přítomnosti makrofágů proliferaci efektorových lymfocytů více. Toto pozorování vedlo k hypotéze o působení Treg na makrofágy. Metodou průtokové cytometrie však nebylo zjištěno snížení exprese kostimulačních molekul CD80, CD86 nebo CD40 a MHCII molekul na makrofázích kultivovaných v přítomnosti Treg. Ve funkčních testech makrofágy prekultivované s Treg vykazovaly stejnou kostimulační schopnost jako makrofágy prekultivované samotné. Nebylo prokázáno ani cytotoxické působení Treg na makrofágy a to jak metodou průtokové cytometrie, tak metodou Live cell imaging. V jiných modelech, kde docházelo k silnější aktivaci efektorových buněk, Treg proliferaci neinhibovaly i přes přítomnost makrofágů. To vedlo k hypotéze, že by rozdíly v supresi v...
|
|
|
Interaction between NKT and myeloid derived suppressor cells and antitumour immunity
Straňavová, Lucia ; Reiniš, Milan (vedoucí práce) ; Holáň, Vladimír (oponent)
Myeloidné supresorické bunky (MDSCs) predstavujú heterogénnu populáciu buniek, ktorá hrá dôležitú úlohu v potlačení protinádorových imunitných odpovedí. NK T-lymfocyty (NKT) predstavujú ďalšiu heterogénnu bunkovú populáciu, ktorá má rozhodujúcu úlohu v regulácii imunitných odpovedí. Ukazuje sa, že MDSCs a NKT bunky môžu, podobne ako ďalšie populácie imunoregulačných buniek, spolu vzájomne interagovať a ovplyvňovať svoje funkcie. Tieto interakcie predstavujú významný regulačný faktor, ktorý môže prispievať k aktivácii ako aj k potlačeniu protinádorovej imunity. Prostredníctvom interakcií s NKT bunkami typu I by bolo možné diferencovať tieto imunosupresívne MDSCs na imunogénne APC, ktoré by mohli predstavovať základ pre imunoterapeutické vakcíny. Všetky interakcie medzi NKT a MDSCs ale nemajú pozitívny imunoregulačný efekt. Interakcie medzi MDSCs a CD4+ NKT bunkami II. typu majú imunosupresívny charakter a môžu následne potlačiť aktivitu cytotoxických T- lymfocytov (CTL). Na niektorých nádorových modeloch bolo zistené, že imunosupresívny charakter môžu mať aj interakcie medzi MDSCs a NKT bunkami typu I. Ten sa však dal zmierniť použitím kyseliny all-trans-retinolovej (ATRA), ktorá indukuje diferenciáciu MDSCs.
|
|
|
Huntington's disease modeling and stem cell therapy in spinal cord disorders and injury
Hruška-Plocháň, Marián ; Motlík, Jan (vedoucí práce) ; Bjarkam, Carsten (oponent) ; Roth, Jan (oponent)
Neurologické poruchy postihují více než 14 % světové populace a společně s traumatickým poškozením mozku a míchy představují významnou zdravotní a socioekonomickou zátěž. Výskyt dědičných a idiopatických neurodegenerativních poruch a akutních poškození CNS navíc zaznamenává globální nárůst a neurovědecká komunita je proto stavěna před množství nezodpovězených otázek. To je důvodem, proč lze pokládat výzkum poruch CNS za klíčový. Vzhledem k tomu, že zvířecí modely nemocí a traumatických poškození CNS mají nepostradatelnou úlohu v projekci výsledků základního výzkumu do klinické praxe, tato práce je zaměřena na vytvoření nových zvířecích modelů a jejich využití v preklinickém výzkumu. Vytvořili a charakterizovali jsme transgenní model miniaturního prasete pro Huntingtonovu chorobu, jenž je doposud jediným prasečím modelem a představuje velice hodnotný subjekt pro dlouhodobé testování bezpečnosti léčby. Dále jsme zkřížili již charakterizovaný myší model Huntingtonovy choroby s myším modelem gad postrádajícím expresi UCHL1 s výsledky, které potvrzují teorii o "ochranné" funkci agregátů mutovaného huntingtinu a vedou k předpokladu, že funkce UCHL1 v ubiquitin proteazomového systému mohou být v Huntingtonově chorobě narušené. Traumatické poškození a amyotrofická laterální skleróza (ALS) jsou dvěma...
|
|
|
Vliv imunosuprese na buněčnou terapii u myšího modelu Alzheimerovy choroby
Gajdoš, Roman ; Jendelová, Pavla (vedoucí práce) ; Chmelová, Martina (oponent)
Alzheimerova choroba je chronické, progresivní, neurodegenerativní onemocnění. Patří mezi nejčastější typ demence a ve světě bývá statisticky pátou příčinou mortality. Nejčastějšími morfologickými markery jsou nesolubilní β amyloidní plaky, hyperfosforylované tau proteiny a tvorba neurofibrilárních klubek. Mezi projevy této choroby patří amyloidová angiopatie, narušení synaptického přenosu neuronů a následná apoptóza, zhoršení kognitivních funkcí a atrofie mozku. Ze studií vyplývá, že podávání mesenchymálních kmenových buněk (MSC) má imunomodulační účinky a může redukovat tvorbu a ukládání β amyloidu, což může vést ke zlepšení kognitivních funkcí. V preklinických studiích, které jsou prováděny na transgenních myších a často využívají xenotransplantátů, je používána imunosuprese, která může mít řadu vedlejších pozitivních i negativních efektů a ovlivnit tak výsledky experimentu. Předmětem diplomové práce bylo zjistit, jaký vliv má imunosuprese na experimentální terapii MSC v různých časových etapách progrese AD (model 3xTg). Do jaké míry a při jakých kombinacích ovlivní efekt podaných buněk, délku jejich přežívání, mortalitu experimentálních zvířat a změny na buněčné úrovni. Rovněž jsme posoudíili, zdali je pro buněčnou terapii imunosuprese nezbytná. Naše výsledky ukázaly, že opakované podání MSC z...
|
host ::
RSS.