|
|
Radioterapie řízená obrazem - IGRT
RÁKOSNÍKOVÁ, Štěpánka
Tato bakalářská práce se zabývá obecným popisem moderních ozařovacích technik a technikou verifikace IGRT Obrazem řízené radioterapie, která byla uvedena do provozu v Nemocnici České Budějovice a.s. v roce 2015. Pojednává o dvou způsobech verifikace používaných při ozařování prostaty v českobudějovické nemocnici, a to 2D snímků MV-kV a CBCT. Radioterapie je mladý a rychle se rozvíjející obor medicíny. V současné době došlo k velké obměně přístrojové techniky používané na radioterapeutických odděleních. Dnes je již standardem možnost využití IMRT techniky (radioterapie s modulovanou intenzitou) na většině pracovištích v ČR. Tato technika umožňuje díky modulaci intenzity napříč svazkem záření a rozložení dávky, odpovídající cílovému objemu, maximální šetření zdravých okolních tkání. Použitím IMRT techniky, která dovoluje zvyšovat dávky aplikované na cílový objem, vzrostl požadavek i na verifikační systémy. Proto se pozvolna zavádí radioterapie řízená obrazem IGRT, jež zajišťuje větší přesnost v nastavení pozice pacienta. Tato verifikační metoda posouvá nynější metody ozařování na vyšší úroveň a to především v bezpečnosti a kvalitě provedení ozáření. Práce si klade za cíl zjistit informace o verifikačních metodách využívaných v českobudějovické nemocnici, kterými jsou verifikace dle 2D snímků MV-kV a CBCT (cone beam CT). Dále je předmětem výzkumu sledování prováděných korekcí odchylek po provedení těchto dvou verifikačních metod, vztažených pouze na diagnózu karcinomu prostaty. Tato diagnóza byla vybrána, protože patří mezi nejčastěji se vyskytující nádorové onemocnění mužské populace, a má vzestupnou incidenci. Dalším důvodem zaměření se na toto nádorové onemocnění jsou nároky na přesnost zaměření cílového objemu, který je v okolí mnoha kritických struktur. Odpověď na výzkumnou otázku "jak velké jsou prováděné korekce odchylek po provedeném verifikačním snímkování MV-kV a po provedeném CBCT" byla vytvořena na základě analýzy nashromážděných odchylek 54 pacientů, kteří se léčili v českobudějovické nemocnici s diagnózou karcinomu prostaty za poslední dva roky. V závěru práce jsou v souhrnné tabulce uvedeny počty provedených verifikací na základě snímků MV-kV a CBCT, které byly zaznamenány, jen pokud se použily obě tyto metody v jeden den ve frakcionačním režimu. Důvodem bylo posuzování případných rozdílů prováděných korekcí na základě 2D snímků a CBCT. Dále jsou v této tabulce uvedeny počty výrazných odchylek nad 3 mm při CBCT verifikaci po předchozí verifikaci dle 2D snímků MV-kV. Všechny tyto zaznamenané odchylky jsou okomentované a odůvodněné. Výsledkem práce je prokázání důležitosti přesnějších verifikačních metod při využívání IMRT ozařovací techniky. Práce poukazuje na neovlivnitelné pohyby vnitřních orgánů, jež jsou v oblasti ozařovaného objemu, a také na důležitost přípravy pacienta před ozářením a ovlivnění zaměření cílového objemu nespolupracujícím pacientem. Obsah této bakalářské práce může poskytnout základní přehled o současných ozařovacích a verifikačních technikách studentům zdravotnických oborů. Informace mohou být použity jako námět na zpracování výzkumů a odborných článků zabývajících se obdobnou tématikou.
|
|
|
Analýza účinnosti a nežádoucích efektů radikální chemoradioterapie karcinomu anu
Vácha, Ondřej ; Vítek, Pavel (vedoucí práce) ; Konopásek, Bohuslav (oponent)
Tématem bakalářské práce je analýza účinnosti a nežádoucích efektů radikální chemoradioterapie ca anu. Specifikem chemoradioterapie ca anu je vysoká protinádorová účinnost a současně závažné nežádoucí účinky, jejichž manifestace může finálně ovlivnit i parametr přežívání nemocných. Údaje 110 pacientů léčených v posledních 20 letech v Ústavu radiační onkologie FN Na Bulovce v Praze byly analyzovány pro stanovení vlivu techniky záření, chemoterapie a dalších proměnných na výsledky léčby. Při používání chemoradiačního režimu (mitomycin +5-Fu a ozařování až 60Gy), práce potvrzuje vysokou úspěšnost z hlediska přežívání a relapsů choroby. Vyskytuje se ale také značná míra akutní a chronické toxicity. Právě proto se značně redukuje používání chemoterapie u starších pacientů. Avšak úspěšnost léčby z hlediska přežívání a relapsů choroby se u nich výrazně nemění. Věk pacientů jako neustále se měnící proměnná nemá velký vliv ať už na jejich přežívání tak na relaps jejich chorob. Složitější a pokročilejší metody ozařování IMRT značně zmenšily počet vedlejších efektů spojenými se standardními 2D a 3D konformními metodami. Závěr: Vysoká toxicita standardní chemoradiace pro anální karcinom může být snížena, když se použije technologie ozařování IMRT. Nicméně u starších pacientů toxicita může být snížena i...
|
|
|
Porovnání dávek v cílovém objemu a kritických orgánech u techniky IMRT a protonové terapie
STIEBLINGOVÁ, Tereza
Předmětem této práce je pohled na dvě vybrané moderní ozařovací techniky -IMRT (Radioterapie s modulovanou intenzitou svazku záření) a protonovou terapii. V teoretické části textu jsem se zaměřila na jejich vzájemné porovnání na všeobecné úrovni, a v části praktické na absorbované dávky ve vybraných kritických orgánech u pacientů s karcinomem prostaty. V teoretické části jsem pracovala s odbornou literaturou, články z lékařských a odborných časopisů a také s několika internetovými zdroji. Pro příklad uvádím Radiační onkologii od Pavla Šlampy a kolektivu či od Ľudovíta Jurgy a kolektivu slovenský titul Klinická onkológia a rádioterapia. Podle načerpaných informací jsem sestavila koncept, který je složen ze všeobecně zaměřených témat, jako je např. postavení radioterapie v léčbě onkologických onemocnění, charakteristika ionizujícího záření, postup při plánování léčby záření atd. Po úvodních kapitolách se zaměřuji konkrétně na fotonovou IMRT techniku a protonovou terapii, což jsou jedny z nejmodernějších ozařovacích metod současné onkologie. Jako cíl jsem si v teoretické části stanovila popis těchto vybraných technik, s důrazem na jejich výhody a nevýhody. V praktické části práce jsem hodnotila tyto dvě techniky z hlediska obdržených minimálních, středních a maximálních dávek ve vybraných kritických orgánech rektum, močový měchýř a obě hlavice femurů za použití různých frakcionačních režimů. Výsledky jsem porovnala s informacemi z teoretické části. Cílem praktické části je otestování této hypotézy: při léčbě karcinomu prostaty urychlenými protony obdrží zdravá okolní tkáň a kritické orgány menší množství dávky než při ozařování technikou IMRT. Z Pražského protonového centra (PTC) mi byly poskytnuty ozařovací plány včetně CT skenů od 20 anonymních pacientů s diagnózou karcinomem prostaty léčených protony. S plány jsem poté pracovala v programu plánování, abych k protonovým plánům vytvořila fotonové IMRT plány, a mohla tak u každého pacienta srovnat obě dvě techniky v různých frakcionačních schématech. Při porovnání IMRT techniky a protonové terapie, obě v normofrakcionaci, vyšly střední dávky u všech 20 pacientů nižší u protonů, a to ve všech vybraných kritických orgánech. Průměrný rozdíl středních dávek těchto technik ve všech vybraných kritických orgánech činí 11,022 Gy. Konkrétně u močového měchýře a rekta je dále z výsledků zřejmé, že při protonové terapii v jakémkoliv frakcionačním režimu (krátký, dlouhý, normofrakcionace) tyto struktury absorbují menší minimální i střední dávku než při fotonové IMRT terapii. Těchto výsledků se dosáhlo u všech 20 pacientů. Při porovnání IMRT techniky a protonové terapie, v krátkých i dlouhých režimech, z hlediska maximálních dávek v močovém měchýři a rektu vychází srovnatelné hodnoty, a to v obou kritických orgánech. V žádné z použité literatury, ze které jsem čerpala informace, se nepíše o dávkovém zatížení hlavic obou femurů. Pokud ale srovnám střední dávky protonové terapie s dávkami fotonové IMRT terapie, obě v normofrakcionaci, u všech 20 pacientů vyšly střední dávky nižší u protonové terapie. Výsledky minimálních dávek jsou rozporuplné a nedosáhlo se u nich tak jednoznačných závěrů. Hodnoty maximálních dávek v pravé a levé hlavici femurů vyšly u drtivé většiny z 20 pacientů nižší u protonové terapie (v krátkém i dlouhém režimu). Průměrný rozdíl u levé hlavice činí 3,434 Gy (krátký režim protonů vs. krátký režim fotonů), resp. 6,654 Gy (dlouhý režim protonů vs. dlouhý režim fotonů). Průměrný rozdíl u pravé hlavice činí 5,442 Gy (krátký režim protonů vs. krátký režim fotonů), resp. 9,273 Gy (dlouhý režim protonů vs. dlouhý režim fotonů).
|
|
|
Vývoj radioterapie karcinomu prostaty od 80. let po současnost
SUCHANOVÁ, Markéta
Karcinom prostaty (CaP) je jednou z nejběžnějších rakovin mužů. Jedná se o onemocnění s celosvětově rostoucí incidencí, v České Republice se za posledních 20 let ztrojnásobila. Nárůst mortality není zdaleka tak rychlý, ale po karcinomu plic a kolorekta je třetí nejčastější příčinou smrti na zhoubný novotvar u mužů. V léčbě CaP se jako standardní metody uplatňuje aktivní sledování, chirurgická radikální prostatektomie, brachyterapie a zevní radioterapie s případnou hormonální terapií. Radioterapie zaujímá v léčbě CaP nezastupitelné postavení. Užívá se jako kurativní léčba u lokalizovaného CaP nízkého a středního rizika. V případě vysokého rizika a lokálně pokročilých nádorů převažuje její kombinace s hormonální terapií, která zlepšuje kontrolu nádoru a celkové přežití pacientů. Zevní radioterapie se používá také v některých případech adjuvantně po radikální prostatektomii, dále jako záchranná léčba při biochemickém relapsu po operaci či jako paliativní léčba u generalizovaného onemocnění. Cílem této práce je poskytnout přehled o vývoji radioterapie CaP od 80. let. Dále zhodnotit výskyt postradiačních komplikací u pacientů s CaP po ozáření technikou IMRT a při použití protonové terapie. Byla použita metodika sekundární analýzy dat na základě studia dostupných informací z odborné literatury a internetových pramenů. Praktické informace byly získány při návštěvách Radioterapeutického úseku Onkologického oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. (NČB) a Proton Therapy Center Czech s.r.o. (PTC). Průběh radioterapeutické léčby pacientů s CaP byl zjištěn metodou pozorování, cenné informace pak byly získány rozhovory s MUDr. Vančurovou a MUDr. Vítkem Ph.D., MBA. Dále byla provedena analýza výskytu akutních a pozdních postradiačních komplikací u pacientů s CaP léčených v těchto zařízeních. Akutní i pozdní toxicita byla hodnocena u GU a GI obtíží dle RTOG/EORTC stupnice, konkrétní potíže pak podle škály CTCAE v. 4.0. Jejich celkový výskyt byl podroben testové statistice formou nepárového t testu. Zkoumaným souborem bylo 30 pacientů s CaP ozařovaných v NČB a 30 pacientů z PTC s CaP nízkého, středního i vysokého rizika. Bylo zjištěno, že u pacientů v NČB byla průměrná dávka na rektum 40,7 Gy a na močový měchýř 39,4 Gy. U pacientů léčených v PTC byla průměrná dávka na rektum 13, 2 Gy a na močový měchýř 11,1 Gy. S tím souvisí i výskyt postradiačních komplikací. Akutní GU a GI toxicita 2. a vyššího stupně se v NČB vyskytla u 33 % a 23,3 %. Při mediánu sledování 22 měsíců byla v NČB incidence pozdní GU toxicity 2. a vyššího stupně 13,3 % a pozdní GI toxicita 2. a vyššího stupně 26,7 %, což převyšuje výskyt nežádoucích účinků popisovaný v literatuře. V NČB se navíc vyskytla ve zvýšené míře pozdní GI toxicita stupně 3 a 4 u 10 %, tj. u 3 pacientů. Kromě toho u 1 pacienta léčeného v NČB došlo 1,5 roku po ukončení radioterapie ke generalizaci onemocnění. U pacientů léčených v PTC se toxicita 3. a vyššího stupně neobjevila. Akutní GU a GI toxicita 2. stupně se zde vyskytla u 13,3 % a 6,7 %. Při mediánu sledování 21,5 měsíce byla v PTC incidence pozdní GI toxicity 2. stupně 3,3 %, pozdní GU toxicita se objevila pouze stupně 1 u 13,3 %. Byl zjištěn statisticky podložený rozdílný výskyt postradiačních komplikací u zkoumaných pacientů v NČB a PTC. Hypotéza, že PT snižuje výskyt postradiačních komplikací u pacientů s CaP ve srovnání s technikou ozařování IMRT, byla potvrzena. Bylo zjištěno, že se prostata v průběhu dne i během ozařování může značně pohybovat. Z tohoto důvodu lze doporučit využívání CBCT, které je v NČB nově součástí jejich lineárních urychlovačů, k ověření polohy prostaty před každým jednotlivým ozářením. Tato práce poskytla ucelený pohled na léčbu CaP a může posloužit k zvýšení informovanosti o postradiačních komplikacích u pacientů s CaP. Hlavní přínos této práce lze spatřit v předložení srovnání standardně používaného radioterapeutického přístupu se slibnou alternativou, které je možné využít jako podkladu pro další studie.
|
|
|
Využití ozařovacích technik IGRT a IMRT u pacientů s karcinomem prostaty a jejich vedlejší účinky
KŘIVSKÁ, Klára
Karcinom prostaty je onemocnění s celosvětově stále se zvyšujícím počtem nově zjištěných případů. Podle běžně dostupných statistických údajů je nejčastějším nádorovým onemocněním mužů. V příčinách úmrtí z onkologických důvodů je na místě druhém, za karcinomem plic. Situace v České republice je stejná. Za poslední dvě dekády se výskyt v republice téměř ztrojnásobil. Na druhou stranu, úmrtí na karcinom prostaty ubývá, je jich přibližně o třetinu méně. Tento velmi výrazný rozdíl je dán zejména možností vyšetření prostatického specifického antigenu (PSA) v rámci preventivních prohlídek u praktického lékaře, případně jiných specialistů. Nezpochybnitelný vliv má moderní léčba nádorů prostaty, ať už se jedná o léčbu radikální (kurativní) nebo podpůrnou (paliativní). Podle údajů ze statistiky vedené Národním onkologickým registrem z roku 2009 činil počet nových zachycených karcinomů prostaty v České republice 119,3 případů na 100 000 mužů. Úmrtnost byla 28,5 případů na 100 000 mužů. V přepočtu na absolutní čísla z roku 2009 to znamená, že bylo odhaleno 6154 mužů s nádorem prostaty a 1472 mužů na něj zemřelo. O velkých úspěších moderní léčby svědčí i procentuální vyjádření přežití pacientů po ukončení léčby. V časovém období posledních třiceti let se celkové pětileté přežití u mužů s karcinomem prostaty zvýšilo z 68 % na současných téměř 100 %. Znamená to, že valná většina pacientů po pěti letech od diagnózy svého onemocnění stále žije. K léčbě karcinomu prostaty se využívá konformní radioterapie od doby jejího vzniku. Jejími průkopníky jsou japonští vědci Umegaki a Takahashi, kteří v 60. letech minulého století vynalezli první rotační konformní techniku ozařování. Více bývá spojena se zavedením počítačové tomografie (CT) do běžné klinické praxe. Až v roce 1983 byl představen 3D plánovací systém, jež ještě více umožnil rozvoj konformní radioterapie. Bylo zjištěno, že dávky z konvenčních technik (např. box) nejsou pro pacienty s karcinomem prostaty dostačující, nevedou k vyléčení a naopak ještě zvyšují riziko vzniku a většího rozvoje vedlejších účinků. Pokročilá metoda radioterapie s modulovanou intenzitou (IMRT), jež se začala v praxi aplikovat v 90. letech 20. století, dosahovala mnohem lepších výsledků. Kromě změny tvaru paprsku umožňuje i změnu jeho intenzity. Toho lze dosáhnout ve spolupráci s multi leaf kolimátorem (MLC), který dynamicky mění tvar svých lamel a tím upravuje a přesouvá paprsek. Metoda IMRT lépe a přesněji tvaruje paprsek a tím více šetří okolní zdravé tkáně. Jako nedílná součást techniky IMRT se vždy provádí portálové zobrazování ozařované oblasti. Ještě mladší je technika řízená obrazem (IGRT), při které se využívá možnosti zobrazení ozařované oblasti formou snímků. Ty se provádějí pokaždé před samotným ozářením a dopomáhají k případné úpravě pozice pacienta. Kromě klasického souřadnicového systému a laserových zaměřovačů se tedy navíc uplatňuje kontrola pomocí 3D portálových snímků. 3D snímky vznikají při použití Cone Beam CT přístroje. Korigováním odchylek ještě před spuštěním ozařování lze docílit ozáření pouze vytyčeného cílového objemu a šetřit okolní tkáně.
|
|
|
Výsledky radioterapie nádorů hlavy a krku. Srovnání konformní radioterapie a IMRT
HLAVÁČOVÁ, Veronika
Maligní nádory hlavy a krku představují celosvětově kolem 5 % všech zhoubných nádorů. Do skupiny karcinomů hlavy a krku spadají nádory dutiny ústní, hltanu, hrtanu, dutiny nosní, paranazálních dutin a slinných žláz. Mezi hlavní léčebné modality patří chirurgická léčba, radioterapie, chemoterapie a bioterapie. Prvním cílem této práce bylo porovnat výsledky radioterapie nádorů hlavy a krku v nemocnici v Českých Budějovicích s odbornou literaturou. Druhým stanoveným cílem bylo porovnání konformní a IMRT techniky ve smyslu výskytu recidiv. Sběr dat byl proveden u pacientů s diagnózou nádoru dutiny ústní nebo hltanu v letech 2004 až 2010. Při porovnávání výsledků léčby s údaji z první odborné literatury se s výsledky sledovaného souboru shodují v klesající tendenci pětiletého přežití se zvyšujícím se stupněm stádia. Při srovnávání pětiletého přežití u nádorů dutiny ústní u sledovaného souboru pacientů s údaji z druhé odborné literatury ke korespondenci nedochází. U tohoto případu nelze hypotézu potvrdit. V druhé stanovené hypotéze bylo předpokládáno, že menší výskyt recidiv se vyskytne po ozáření technikou IMRT. Hypotéza se sice potvrdila, ale rozdíl mezi technikou 3D-CRT a IMRT u výskytu recidiv je nepatrný, jen v desetinách. Zásadním faktorem ovlivňujícím délku přežití je čas diagnózy. Zlepšení této skutečnosti by mohlo být dosaženo vhodnými preventivními programy, které by byly cíleny hlavně na rizikovou skupinu lidí.
|
|
|
Výsledky radioterapie u nádorů hlasivek
HRDLIČKA, Vojtěch
Maligní tumory hlasivek patří k méně častým, ne však vzácným karcinomům. Má práce obsahuje údaje o výsledcích radioterapie u nádorů hlasivek z hlediska recidivy a pětiletého přežití u časných stádií onemocnění. Taktéž jsou zahrnuty statistiky obsahující údaje o záchranných totálních laryngektomiích, technikách ozařování a v rámci hypotézy jsou porovnány výsledky radioterapie u technik IMRT a CRT. Také jsou porovnány dávky dodané cílovému objemu. Cílem práce je tyto výsledky následně porovnat s odbornou literaturou a zhodnotit, zda indikovaná dávka ovlivňuje účinnost kurativní radioterapie. Tato práce je podložena kvantitativním statistickým šetřením v rozsahu 106 pacientů. Data byla získána v rámci Jihočeského kraje, v archivu Onkologického oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s., v rozsahu let 2000 2009. V celkovém souboru 91 kurativně zářených pacientů byla zaznamenána 57,54 % převaha T1 zastoupení tumorů a 21,69 % v T2 stádiích tumorů. Pětileté přežití pacientů ve stádiu T1 odpovídá 90,16 % a v T2 stádiu 69,57 %. Záchranných laryngektomií bylo provedeno celkem 12 s průměrným prodloužením života pacienta o 5 let. Dávky použité IMRT a konformní technikou byly shledány nižší, než doporučuje odborná literatura.
|
|
|
Radioterapie nádorů prostaty technikou IMRT a její toxicita
VRÁNOVÁ, Jana
Abstrakt Radioterapie nádorů prostaty technikou IMRT a její toxicita Karcinom prostaty je v současné moderní době jedním z nejčastějších maligních onemocnění u mužů. Nejvíce nemocných touto chorobou jsou muži věku mezi 50 až 70 lety a jejich počet stále roste. Má práce se zabývá vznikem pozdních komplikací po ozařování pacientů s karcinomem prostaty technikou IMRT v Nemocnici České Budějovice, a.s.. Hodnotila jsem počet pozdních komplikací v oblasti gastrointestinálního a genitourinárního traktu, stupeň poškození a dobu latence v závislosti na technice a dávce ozáření. Sledovala jsem, zda je počet pozdních komplikací srovnatelný s údaji v odborné literatuře, nebo se od těchto výsledků výrazně liší. Metodou pro zpracování odborné studie je kvantitativní výzkum. Data jsem získávala z kartotéky onkologického oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s. Ze skupiny 243 pacientů bylo ke statistickému zpracování mého výzkumu vhodných 211 pacientů, kteří byli ozářeni technikou IMRT pro diagnostikovaný karcinom prostaty v letech 2007 ? 2010. Celkem u 114 z nich (54,03%) se objevily komplikace. V oblasti gastrointestinálního traktu se 1. stupeň pozdní toxicity objevil u 47 pacientů (88,68%), 2. stupeň u 4 pacientů (7,56%) a 3. stupeň u 2 pacientů (3,77%). Medián doby latence je 13,86 měsíců. V oblasti genitourinárního traktu se 1. stupeň toxicity objevil u 39 pacientů (82,98%), 2. stupeň u 8 pacientů (17,02%) a 3. stupeň se nevyskytoval vůbec. Medián doby latence je 10,3 měsíců. Po srovnání všech výsledků, které jsem svým absolvovaným výzkumem zjistila, jsem došla k závěru, že v Nemocnici České Budějovice, a.s. je výskyt pozdní toxicity druhého a třetího stupně k mírně nižší v oblasti gastrointestinálního traktu, ale v oblasti traktu genitourinárního dochází k pozdním komplikacím druhého a třetího stupně častěji.
|
|
|
Význam ověřování ozařovací polohy při IMRT prostaty
KŘÍŽOVÁ, Marcela
Rakovina prostaty je nejčastější se vyskytující onkologické onemocnění u mužů. Pacienti s diagnózou karcinom prostaty jsou podle stádia a rozsahu onemocnění léčeni různými druhy léčby, mezi které patří radikální prostatektomie, hormonální léčba, chemoterapie, brachyterapie, konvenční radioterapie, konformní radioterapie nebo jejich kombinace. V této bakalářské práci se zabývám léčbou karcinomu prostaty pomocí speciální konformní techniky radioterapie a tou je IMRT (Intensity modulated radiotherapy). V první části je popsána charakteristika onemocnění z klinického hlediska a diagnostika, v dále jsou uvedeny léčebné modality. Hlavní část je věnována IMRT, je zde popsána tato technika, plánování léčby a výsledky statistického hodnocení odchylek v ozařovací poloze. Pomocí IMRT techniky lze eskalovat dávku záření za současného šetření kritických struktur. Pacient tak může být ozářen celkovou dávkou až 80 grayů (Gy). Pacienti jsou ozařování na lineárním urychlovači. Modulací svazku záření pomocí multileaf kolimátoru lze jednotlivé segmenty cílového objemu ozářit odlišnými dávkami, takže nehomogenním rozložením dávky je dosaženo celkové homogenity léčby zářením. Eskalace dávky záření úzce souvisí s kontrolou ozařovací polohy a polohy izocentra, aby byla zajištěna kvalita léčby a nedošlo k poškození okolních zdravých. Nezbytná je fixace a pacienta v ozařovací poloze a její reprodukovatelnost. Před každou frakcí záření je provedena verifikace izocentra v ozařovací poloze. Jsou zhotoveny verifikační portálové snímky pořízené pomocí EPID (elektronic portal image device) Portal Vision LC 250 a následně porovnány s referenčními verifikačními snímky zhotovenými na simulátoru během plánování léčby. Portálové snímky jsou zhotoveny ze dvou polí 12x12 cm v úhlech 0 a 90 nebo 270 stupňů. Jsou zaznamenány odchylky v ose kraniokaudální, mediolaterální a anterioposteriorní a jsou-li větší než 3 mm je provedena korekce ozařovací polohy na ozařovacím stole. V této práci byly u souboru třiceti pacientů vyhodnoceny odchylky pomocí programu Aria-Offline review, který je příslušenstvím plánovacího systému léčby. U třetiny pacientů ze statistického souboru bylo provedeno porovnání odchylek zjištěných pomocí Offline review a odchylek zaznamenaných personálem před každou frakcí. Ve statistickém zpracování byly odchylky zaznamenávány v rozmezí 0-3mm, 3,1-5mm a větší než 5mm. Akceptovatelných odchylek v rozmezí 0-3 mm bylo zjištěno v ose kraniokaudální 69%, v ose mediolaterální 71% a v ose anterioposteriorní 67%. Po celkovém zpracování a zhodnocení odchylek jsme dospěli k závěru, že ověřování ozařovací polohy při léčbě karcinomu prostaty pomocí IMRT je naprosto nezbytné pro zajištění kvality léčby zářením a potvrdili jsme, že odchylky v rozmezí od 0 do 3 mm jsou akceptovatelné, nijak nezhoršují kvalitu léčby.
|
|
|
Význam verifikačních snímků při IMRT v oblasti hlavy a krku.
MYSLÍKOVÁ, Petra
Nádory hlavy a krku patří v České Republice k pátému nejčastějšímu nádorovému onemocnění. I přes snadnou dostupnost vyšetření a dobře zjistitelné příznaky přichází většina pacientů k léčbě s různými typy nádorů v pokročilých stádiích, čímž se snižuje jejich šance na vyléčení. Technika IMRT se stala v posledních letech nejčastěji využívanou metodou v léčbě tumorů hlavy a krku, umožňující dokonalejší šetření zdravých tkání a kritických orgánů v této lokalitě. Bakalářskou práci rozděluji na část teoretickou a praktickou. V jednotlivých kapitolách první části jsou rozebírány oblasti hlavy a krku a typy nádorového onemocnění, které v těchto lokalitách můžeme nalézt - jejich příznaky, etiologii, diagnostiku, prognózu a samozřejmě jejich léčbu. Dále jsem do této části zahrnula obecný průběh plánování a nakonec jsem zmínila historii a současnost verifikačních snímků. Druhá část obsahuje kapitoly zahrnující cíle práce a hypotézu. Cílem práce je posouzení a zhodnocení portálových verifikačních snímků cílového objemu u tumorů v oblasti hlavy a krku a jejich srovnání s referenčními verifikačními snímky, stanovení odchylek v ozařovací poloze a z toho následné potvrzení významu verifikačních snímků v oblasti hlavy a krku. Dále jsou v této části zahrnuty kapitoly popisující metodiku, ve které jsou uvedeny zdroje, ze kterých bylo čerpáno do této práce, průběh procesu plánování u pacienta s IMRT technikou a dále výsledky zkoumaného souboru 50 pacientů s tumorem hlavy a krku, kteří podstoupili ozáření technikou IMRT a u kterých byly hodnoceny verifikační snímky cílového objemu. Předpokládané cíle práce byly splněny a hypotéza byla vyvrácena. Verifikační portálové snímky se na onkologickém oddělení zhotovují jedenkrát týdně. Navrhovala bych, aby se portálové snímky s fixační maskou zhotovovaly alespoň dvakrát týdně za účelem dosažení ještě lepší přesnosti a kontroly ozařovací polohy.
|
host ::
RSS.