|
|
Josef Suk: Symfonická báseň Praga op. 26
Kovářová, Adéla ; Gabrielová, Jarmila (vedoucí práce) ; Kachlík, Jan (oponent)
Předložená diplomová práce se zabývá symfonickou básní Praga op. 26, kterou zkomponoval Josef Suk v roce 1904 v potřebě vytvořit hudební obraz tehdejšího hlavního města. Práce pojednává o aktuálním stavu bádání a literatury a představuje Suka jako skladatele a interpreta na přelomu 19. a 20. století. Hlavní část diplomové práce obsahuje informace o okolnostech vzniku symfonické básně, jejích premiérách, vydání a recenzích v dobovém tisku. Zaměřuje se však především na formální výklad a analýzu Sukovy skladby. Následující dvě kapitoly zasazují Pragu do širšího kontextu. První z nich se zabývá obrazem města Prahy na přelomu 19. a 20. století a jeho vyobrazením v uměleckých dílech tohoto období. Druhá kontextuální kapitola pojednává o Sukově symfonické básni v souvislosti s nově se formující tradicí husitského hnutí a s husitskou písní Kdož jste boží bojovníci, která v průběhu 19. století pronikala do povědomí tehdejší vzdělané společnosti.
|
|
|
Ženy v reformaci
Hanušová, Barbora ; Vlnas, Vít (vedoucí práce) ; Čornejová, Ivana (oponent)
Aktivit žen v husitské reformaci a v následujících bojích si všímali už autoři v první polovině 20. století. Čeští reformátoři, ač muži středověku, věnovali poměrně dost prostoru ve svém díle ženám. Ženy se také zapojily do náboženských bojů, aktivně se projevovaly slovem, na svých panstvích kalich podporovaly a jako první následovaly své učitele životem. Myslitelé jiného reformačního směru, Jednoty bratrské, nevěnovali mnoho prostoru ženě ve svém díle, ale na druhé straně se hojně zabývali manželstvím. Ženy hlásící se k Jednotě bratrské nám navíc jako jedny z mála v českých zemích zanechaly písemné památky. Kališnická církev se dlouho držela pojetí ženy a manželství založeného na středověkém asketismu, který na ženě neviděl pranic dobrého a panenství stavěl v hierarchii hodnot nad manželský stav. To se změnilo s pronikáním německé reformace na české území, protože názor německých reformátorů na ženu se od toho středověkého lišil. Podle Martina Luthera byla žena v zásadě dobrá a manželství jako Bohem daný řád bylo pro každého člověka vhodnější než setrvávání v celibátu. Když se tento model začínal prosazovat v českém prostředí zatíženém jistou pruderií, překládala se díla zahraniční, ale vznikala i díla českých kališnických učenců, která měla myšlenky wittenberského reformátora v českých zemích...
|
|
| |
|
| |
|
|
Josef Suk: Symfonická báseň Praga op. 26
Kovářová, Adéla ; Gabrielová, Jarmila (vedoucí práce) ; Kachlík, Jan (oponent)
Předložená diplomová práce se zabývá symfonickou básní Praga op. 26, kterou zkomponoval Josef Suk v roce 1904 v potřebě vytvořit hudební obraz tehdejšího hlavního města. Práce pojednává o aktuálním stavu bádání a literatury a představuje Suka jako skladatele a interpreta na přelomu 19. a 20. století. Hlavní část diplomové práce obsahuje informace o okolnostech vzniku symfonické básně, jejích premiérách, vydání a recenzích v dobovém tisku. Zaměřuje se však především na formální výklad a analýzu Sukovy skladby. Následující dvě kapitoly zasazují Pragu do širšího kontextu. První z nich se zabývá obrazem města Prahy na přelomu 19. a 20. století a jeho vyobrazením v uměleckých dílech tohoto období. Druhá kontextuální kapitola pojednává o Sukově symfonické básni v souvislosti s nově se formující tradicí husitského hnutí a s husitskou písní Kdož jste boží bojovníci, která v průběhu 19. století pronikala do povědomí tehdejší vzdělané společnosti.
|
|
|
Ženy v reformaci
Hanušová, Barbora ; Vlnas, Vít (vedoucí práce) ; Čornejová, Ivana (oponent)
Aktivit žen v husitské reformaci a v následujících bojích si všímali už autoři v první polovině 20. století. Čeští reformátoři, ač muži středověku, věnovali poměrně dost prostoru ve svém díle ženám. Ženy se také zapojily do náboženských bojů, aktivně se projevovaly slovem, na svých panstvích kalich podporovaly a jako první následovaly své učitele životem. Myslitelé jiného reformačního směru, Jednoty bratrské, nevěnovali mnoho prostoru ženě ve svém díle, ale na druhé straně se hojně zabývali manželstvím. Ženy hlásící se k Jednotě bratrské nám navíc jako jedny z mála v českých zemích zanechaly písemné památky. Kališnická církev se dlouho držela pojetí ženy a manželství založeného na středověkém asketismu, který na ženě neviděl pranic dobrého a panenství stavěl v hierarchii hodnot nad manželský stav. To se změnilo s pronikáním německé reformace na české území, protože názor německých reformátorů na ženu se od toho středověkého lišil. Podle Martina Luthera byla žena v zásadě dobrá a manželství jako Bohem daný řád bylo pro každého člověka vhodnější než setrvávání v celibátu. Když se tento model začínal prosazovat v českém prostředí zatíženém jistou pruderií, překládala se díla zahraniční, ale vznikala i díla českých kališnických učenců, která měla myšlenky wittenberského reformátora v českých zemích...
|
|
| |
|
|
Čím přispěla teologie kardinála Schwarzenberga na vatikánských koncilech?
GRONES, Martin
Úvodní myšlenka této práce: ?Čím přispěla teologie kardinála Schwarzenberga na vatikánských koncilech?? - je de facto teologickým příběhem, který ?začal? na zářijovém provinciálním koncilu v Praze (1860) a přes I. vatikánský koncil (1869-1870) se uskutečnil ? v zásadních idejích kardinála Schwarzenberga ? až na II. vatikánském koncilu (1962-1965). Musíme si položit otázku, v čem byla teologie kardinála Schwarzenberga výjimečná a proč má dosah i v desítkách let po I. vatikánském koncilu. Tyto otázky a mnohé jiné začaly tvořit tuto práci. Odpovídá na ně ve třech okruzích. Prvním okruhem je milieu české soudobé společnosti, která s sebou nese ?českou otázku?, neboť má v sobě atributy idejí Mistra Jana Husa, který měl jeden z požadavků, aby se ?Boží slovo mohlo svobodně hlásat?, což kardinál Schwarzenberg vidí jako jeden z klíčů své pastorace, aby oslovil celkově ?nábožensky vnímající obyvatele? k tomu, co dnes nazýváme ekumenismus, a kardinál ji soudobě nazývá ?rodinnou vírou?. Tedy rodinné prostředí domova se má vnést do ?rodinného prostředí? církve, která ?nerozděluje, ale integruje?. Druhým okruhem je communio katolického shromáždění, jenž v sobě nese již specifičtější charakter víry, která dává poznání o člověku, nikoliv jako individuu, ale osoby, neboť věřící ?žije a pohybuje se? ve společenství ?communia sanctorum?, které osobně věřícího provází i za hranicemi kostela (církve). Proto i v posvátných prostorách božské liturgie prosazuje ?promluvu uprostřed mše svaté?, neboť napomáhá tomu, aby se člověk liturgicky aktivoval v ?zesoučasnění církevního myšlení? (tedy pozdějším ?aggiornamento?) ve světě. Třetím okruhem je důslednost věřícího ve vzdělávání, neboť podle kardinála Schwarzenberga má graduální charakter: disciplíny, vyučování a kultivování. V této charakteristice ?vštěpování? člověka do ?božského milieu? lidství je v atributech participace na ?dotváření světa, který Bůh stvořil nehotový?, jak učil A. Günther a člověk má osobní podíl na ?jeho tvářnosti?. Všechny tři tematické okruhy měly napomoci porozumění ?osobní neomylnosti papeže?, která není deisticky statická, tedy založena na individuu, ale nese v sobě příběh spirituální tvorby Tradice celé církve, v jejímž středu je christologická fraternita, do které je ?vštěpována? hierarchie jurisdikce, jenž není možné od sebe oddělit, ale v přijetí její struktury je člověku vneseno integrální pojetí organické církve jako katolické. Což se v soudobé modifikaci uskutečnilo až na II. vatikánském koncilu.
|
host ::
RSS.