|
|
Poslední lucemburská princezna. Životní osudy Elišky Zhořelecké v letech 1390 - 1425.
Bolerazká, Zuzana ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
Název práce: Poslední lucemburská princezna. Životní osudy Elišky Zhořelecké v letech 1390 - 1425. Abstrakt: Diplomová práce se zabývá životem poslední lucemburské princezny Elišky Zhořelecké. Na základě analýzy narativního a diplomatického materiálu, který vznikl přibližně mezi lety 1390 - 1425, popisuje období jejího života od narození, až do doby kdy se definitivně stala vdovou. Eliška Zhořelecká (1390 - 1451) byla vnučkou římského císaře Karla IV. a švédského krále Albrechta I. Na dlouhou dobu byla jediným potomkem lucemburské dynastie a byla proto již od svého dětství ženou politicky významnou. Po několika nezdařilých zásnubách se vdala za brabantského vévodu Antonína. Tento sňatek Elišku přivedl do západní Evropy, kde následně strávila zbytek svého života. Do rukou manželů se právě díky manželství, dostalo Lucembursko. Antonín několik let po svatbě zemřel v jedné z nejslavnějších bitev stoleté války - u Azincourtu. Brzy na to se Eliška znovu provdala za lutyšského biskupského elekta Jana Bavorského, který byl v této době známý především svou snahou ovládnout oblast Hollandu a Zeelandu. Jan ovšem taktéž několik let po svatbě zemřel a Eliška po zbytek života žila jako bezdětná vdova. Eliščin pobyt v ekonomicky a kulturně vyspělé oblasti, v politicky nestálé době a její politická aktivita, spojená...
|
|
| |
|
|
Poslední lucemburská princezna. Životní osudy Elišky Zhořelecké v letech 1390 - 1425.
Bolerazká, Zuzana ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
Název práce: Poslední lucemburská princezna. Životní osudy Elišky Zhořelecké v letech 1390 - 1425. Abstrakt: Diplomová práce se zabývá životem poslední lucemburské princezny Elišky Zhořelecké. Na základě analýzy narativního a diplomatického materiálu, který vznikl přibližně mezi lety 1390 - 1425, popisuje období jejího života od narození, až do doby kdy se definitivně stala vdovou. Eliška Zhořelecká (1390 - 1451) byla vnučkou římského císaře Karla IV. a švédského krále Albrechta I. Na dlouhou dobu byla jediným potomkem lucemburské dynastie a byla proto již od svého dětství ženou politicky významnou. Po několika nezdařilých zásnubách se vdala za brabantského vévodu Antonína. Tento sňatek Elišku přivedl do západní Evropy, kde následně strávila zbytek svého života. Do rukou manželů se právě díky manželství, dostalo Lucembursko. Antonín několik let po svatbě zemřel v jedné z nejslavnějších bitev stoleté války - u Azincourtu. Brzy na to se Eliška znovu provdala za lutyšského biskupského elekta Jana Bavorského, který byl v této době známý především svou snahou ovládnout oblast Hollandu a Zeelandu. Jan ovšem taktéž několik let po svatbě zemřel a Eliška po zbytek života žila jako bezdětná vdova. Eliščin pobyt v ekonomicky a kulturně vyspělé oblasti, v politicky nestálé době a její politická aktivita, spojená...
|
|
|
Ludmila Přemyslovna, manželka Ludvíka I. Dolnobavorského
Bieblová, Kristýna ; Charvátová, Kateřina (vedoucí práce) ; Foltýn, Dušan (oponent)
Tato práce pojednává o Ludmile Přemyslovně, dceři knížete Bedřicha a jeho manželky Alžběty Uherské. V prvních kapitolách práce je uvedena historie rodu Bogenů a počáteční období existence rodu Wittelsbachů. Hlavní část práce se zabývá životem Ludmily Přemyslovny. Spolu s ním jsou uvedeny krátké životopisy obou Ludmiliných manželů, hraběte Alberta III. z Bogenu a vévody Ludvíka I. Bavorského z rodu Wittelsbachů, a jejích čtyř synů, Berchtolda, Luitpolda, Alberta, pocházejících z rodu Bogenů, a Otty II. z rodu Wittelsbachů. Poslední kapitola této práce je věnována Ludmilině fundaci, klášteru Seligenthal u Landshutu, který založila roku 1232 a dodnes v něm žijí jeptišky. Klíčová slova: středověk, Bavorsko, Ludmila Přemyslovna, hrabata z Bogenu, rod Wittelsbachů, klášter Seligenthal
|
host ::
RSS.