|
|
Diverzita vrbovek (rod Epilobium) a metody studia jejich hybridizace
Kuchyňková, Lenka ; Kaplan, Zdeněk (vedoucí práce) ; Šemberová, Kristýna (oponent)
Vrbovka (Epilobium) patří mezi rody, na jehož evoluci se významně podílí mezidruhová hybridizace. Tento proces sice generuje evoluční novinky a může vést ke speciaci, může však mít za následek i genetickou erozi a extinkci. Tato práce se věnuje především zástupcům rodu Epilobium, které jsou mezidruhovou hybridizací potenciálně ohroženi. Z české květeny je to především skupina vzácných horských vrbovek zahrnující E. nutans, E. alsinifolium a E. anagallidifolium. Kromě časté mezidruhové hybridizace pak komplikuje situaci v této skupině i minuciéznost rozlišovacích znaků. Rešerše také shrnuje dostupné metody, které mohou být ke studiu mezidruhové hybridizace využity v rámci navazující diplomové práce.
|
|
|
Současné vymírání druhů
Schätz, Filip ; Storch, David (vedoucí práce) ; Hulva, Pavel (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá aktuálním procesem vymírání druhů. Hlavním cílem práce je zodpovězení otázky, jak přesně dokážeme tento proces popisovat. Chápání tohoto procesu vychází z omezeného vzorku nám známých vyhynulých druhů, který poskytuje Červený seznam IUCN. Samotné množství vyhynulých druhů ovlivňuje užití rozdílných druhových konceptů, synonymita binomických názvů a potíže se sledováním jednotlivých extinkčních událostí. Vzorek Červeného seznamu podléhá silnému výběrovému zkreslení, proto v současné době existují spolehlivé záznamy pouze o vymírání skupin ptáků a savců. Tato vymírání spojuje především jejich výskyt na ostrovech. U ostatních taxonů dochází k zaznamenávání vymírání v ojedinělých případech, a tak je stav aktuálního extinkčního procesu v těchto skupinách neznámý. Vztahovat k těmto skupinám poznatky vyplývající ze studia odlišných taxonů není ve většině případů možné. S nedostatky se též potýkají odhady, které se snaží o popis procesu nad rámec našich znalostí. Zatímco problémy vyjadřování aktuální rychlosti vymírání vyplývají z naší neznalosti biodiverzity, nepřesnosti metody zpětné extrapolace křivky SAR mají původ především ve snaze generalizovat příliš komplexní vliv úbytku areálů na počet druhů. Aktuální proces vymírání nelze na základě nekompletních údajů přirovnat k...
|
|
|
Hory jako ostrovy
Kačabová, Petra ; Storch, David (vedoucí práce) ; Ferenc, Michal (oponent)
V této práci se zabývám ostrovní biogeografií a její aplikovatelností na izolované vrcholy hor jako na ekologický ekvivalent skutečných ostrovů1 . Pojednávám o skutečných i horských ostrovech co do způsobu vzniku a ovlivnění dlouhodobým vývojem zemského klimatu. Podtrhávám některé vlastnosti horských ostrovů způsobené jejich topografií a odlišností bariér obou typů ostrovů. Zjišťuji, že společenstva horských i skutečných ostrovů mohou i nemusejí mít rovnovážný počet druhů, způsobený rovnováhou imigrace a extinkce druhů na ostrov. Pakliže nemají rovnovážný počet druhů, není extinkce druhů vyrovnávána jejich imigrací. Věnuji se patrnostem2 ostrovních společenstev, převážně pak nestedness, která byla na horských i skutečných ostrovech hojně zkoumána. Diskutuji patrnosti v rozšíření bezobratlých živočichů. Nakonec se zaměřuji na způsoby zkoumání horských ostrovů v recentní době a diskutuji problematiku izolovanosti horských ostrovů v souvislosti s globálním oteplováním. 1 Je nutné rozlišovat ostrovy nacházející se v mořích nebo oceánech od ostrovů horských, avšak termín "oceánský ostrov" je konkrétní typ ostrova vzniklý určitým způsobem (vysvětleno v kapitole 2). V angličtině se proto pro ostrovy nacházející se v mořích nebo oceánech používá termín true islands, čemuž nejlépe vyhovuje český ekvivalent...
|
|
|
Limitace druhového bohatství
Szostoková, Kateřina ; Storch, David (vedoucí práce) ; Šímová, Irena (oponent)
V současné době lze v literatuře najít dvě hlavní hypotézy popisující dynamiku diverzity v čase - bounded a unbounded hypothesis. Podle bounded hypothesis je diverzita limitovaná zatímco podle unbounded hypothesis neexistují žádné zjevné limity diverzity. Pro tyto dvě hlavní hypotézy se hledají důkazy, nejčastěji v oblasti paleontologických výzkumů, fylogenetických studií a srovnáním lokální a regionální diverzity. Ani v jednom případě však studie nejsou jednoznačné a klíčový nevyvratitelný důkaz limitace druhové diverzity (případně její neomezenosti) stále chybí. Cílem této rešerše je uvést příklady dokladů užitých jak k potvrzení, tak vyvrácení limitace diverzity ve výše zmíněných třech oblastech biologického výzkumu a poukázat na kritiku a případné nedokonalosti jednotlivých přístupů.
|
|
|
Vliv fragmentace a ztráty habitatu na primáty
Sniegon, Arthur F. ; Sedláček, Ondřej (vedoucí práce) ; Pluháček, Jan (oponent)
Celosvětový růst lidské populace a její sílící tlak na původní ekosystémy přinášejí četná úskalí pro mnohé organismy citlivé na změny prostředí. Primáti jsou k takovým změnám náchylní zejména kvůli svým velkým tělesným rozměrům, společenskému způsobu života, pomalému rozmnožování, velkým domácím okrskům, přirozeně nízkým populačním hustotám i kvůli své specializaci na souvislý les. Jako tři hlavní procesy, které v tropech ohrožují primáty, jsou nejčastěji označovány: ztráta přirozeného prostředí a jeho přeměna na člověkem využívanou krajinu, fragmentace a izolování zbylých ploch původního prostředí a komerční lov. Práce pojednává o dvou prvně jmenovaných fenoménech. Pokud populace primátů přežijí počáteční disturbance, často reagují změnou demografických parametrů, či behaviorálních a potravních návyků. To ovšem nemusí zaručit dlouhodobé přežití, neboť následné změny v genetické struktuře skupiny nebo populace (případně celého druhu) mohou postupně vést k jejich neživotaschopnosti. Populace čelící zmenšení plochy biotopu rovněž častěji čelí zvýšenému výskytu chorob a prevalence parazitů. Ve své práci přináším přehled současných znalostí o vlivu ztráty a fragmentace biotopu na demografii, populační genetiku, potravní chování a parazitární infekce primátů. Většina studií řešící tato témata byla provedena v...
|
|
|
Latitudinální gradient biodiversity a jeho závislost na rychlosti ekologických a evolučních procesů
Krupička, Jan ; Storch, David (vedoucí práce) ; Kubička, Lukáš (oponent)
Nerovnoměrnost v rozložení druhového diversity na povrchu země je jedním z nejvýraznějších jevů v ekologii. Latitudinální gradient biodiverzity by se dal vysvětlit rozdílným poměrem mezi rychlostí evolučních procesů jako jsou speciace a procesů ekologických, které řídí míru extinkce. Cílem práce je shromáždit a zhodnotit literaturu týkající se teplotní závislosti respektive latitudinálních trendů v rychlostech těchto procesů. Pro evoluční procesy slouží jako nejlepší vysvětlení jejich rychlosti na teplotě metabolická teorie biodiversity, zatímco u ekologických procesů chybí jak empirická data tak teorie která by je dala do souvislosti s teplotou nebo latitudou. Vysvětlení pomocí tzv. More individual hypothesis se ukázalo jako nepřesvědčivé.
|
|
|
Měření extinkce moči v závislosti na dávce ionizujícího záření
RADOVÁ, Štěpánka
Měření extinkce moči v závislosti na dávce ionizujícího záření Radioterapeutická pracoviště využívají k léčbě nádorových, ale i některých nenádorových onemocnění ionizující záření. Zdravotnický personál je na těchto odděleních každodenně ionizujícímu záření vystaven, a proto je ohrožen negativními následky. Naopak pacient by měl být vystaven ionizujícímu záření, mimo kruh ozařované oblasti v zanedbatelném množství. Zákon upravuje podmínky, které určují, jakými prostředky musí být zabezpečena ochrana zdravotnického personálu a pacientů. Například pro zdravotnický personál se k těmto účelům používají tzv. dozimetry, mezi něž by mohla patřit i moč. V této práci jsem se tedy zabývala otázkou, zda by mohla moč sloužit jako biologický dozimetr ozáření, který by sloužil k průběžnému sledování, ale i k okamžitému určení dávky ozáření. Dalším úkolem bylo určit, při jakých dávkách ionizujícího záření dochází ke změně extinkce moči. Z výsledků vyplývá, že moč nám poskytuje kvalitativní, ne však reprodukovatelné hodnoty. A to z důvodu různého složení moči a přítomnosti látek, které po ozáření vedle radiolýzy vody, jež způsobuje změnu extinkce moči, představují inhibitory nebo aktivátory těchto chemických reakcí. Moč tedy nemůže sloužit jako biologický dozimetr ozáření.
|
host ::
RSS.