|
|
Církev a její laický aspekt. Ekleziologická východiska laikátu na počátku 21. století
Martínek, Jan ; Brož, Prokop (vedoucí práce) ; Salvet, Ondřej (oponent)
Diplomová práce Církev a její laický aspekt. Ekleziologická východiska laikátu na počátku 21. století pojednává o laikátu v církvi. Nejdříve vymezuje jeho místo ve struktuře církve. Následně na základě teologické reflexe laickosti církve objasňuje poslání laiků jako představitelů zvláštního životního stavu. Nakonec na několika příkladech, které jsou spojeny s laikátem, analyzuje současnou situaci církve. Cílem práce je upozornit na celkové zaměření církve ve světě se specifickým důrazem na laikát. Práce též poukazuje na význam inkluzivního přístupu církve ke světu.
|
|
|
Eklesiologie Roberta Jensona
Krynský, Lukáš ; Štefan, Jan (vedoucí práce) ; Hošek, Pavel (oponent)
Cílem této diplomové práce je přiměřené zhodnocení pojetí eklesiologie u Roberta Jensona, a to četbou, výkladem a zhodnocením textu knihy JENSON, W. Robert. Systematic Theology : The Works of God. Vol. 2., podkapitola The Church's Founding (Základ Církve), str. 167-188. Těžištěm autorova pojetí je představení více rozměrové struktury církve v souřadnicích času a prostoru jakožto vyjádření pro její katolicitu. Pojem "totus Christus" je užit jako vystižení vztahu hlavy a těla. Dále autor zpracovává vztah církve k jejím iniciačním skutečnostem, které ji uvádí a udržují v nově otevřeném čase, odložené parusie. Dále zpracovává roli Ducha, jakožto dynamiky vztahu Krista a církve, jeho případnou absenci a nerozlučitelné sepětí christologie, pneumatologie a eklesiologie. Dotýká se problému církve jako eschatologické okliky, kterou zasazuji do širšího rámce tzv. rozdvojené eschatologie. V americké teologii známá pod pojmem "teleskopická eschatologie". V druhé části se zamýšlí nad církví jakožto politickým zřízením Boha. Věnuje se jednotlivým označením pro církev: lid Boží, chrám Ducha a tělo Kristovo. R. W. Jenson tyto kategorie rozvíjí s ohledem na praktické implikace, které vyvstávají z uvědomění, že církev je veřejná skutečnost, jež si nárokuje možnost vyjadřovat se k uspořádání světa. Klíčová slova...
|
|
|
Jednota Církve - partikulární církve a univerzální církev. Z ekleziologie Henri de Lubaca
Macek, Petr ; Brož, Prokop (vedoucí práce) ; Mohelník, Tomáš (oponent)
Jednota Církve - partikulární církve a univerzální církev: Z ekleziologie Henri de Lubaca Bibliografická citace Jednota Církve - partikulární církve a univerzální církev [rukopis] : Z ekleziologie Henri de Lubaca : bakalářská práce / Petr Macek ; vedoucí práce: ThLic. Prokop Brož, Th.D. -- Praha, 2013. -- 45 s. Anotace Cílem práce je představit část eklesiologického díla Henri de Lubaca věnovanou vnější struktuře církve. Práce je založena na reflexi de Lubacovy knihy Les églises particulieres dans l'Église universelle provedené v celkovém kontextu jeho teologického myšlení. Mezi dílčí cíle práce patří vymezení vztahu mezi partikulárními církvemi a církví univerzální a na něm analyzovaných teologických principů institucionálního uspořádání církve. Základním principem, z kterého práce vychází, je teologicky definovaná jednota církve. Práce si dále všímá vztahu mezi církví a kulturou, problému akulturace a vztahu mezi jednotou a pluralitou v církvi. Na základě analýzy de Lubacova díla dochází k závěru, že církev jako viditelná instituce je v základu formována teologickými principy a představuje proto zcela jedinečný typ společenské organizace. Klíčová slova Henri de Lubac, teologie 20. století, ekleziologie, jednota církve, univerzální církev, partikulární církve
|
|
|
Ekleziologie Tomáše Bavorovského (1562)
Havrlant, Jaroslav ; Pospíšil, Ctirad Václav (vedoucí práce) ; Lášek, Jan Blahoslav (oponent) ; Machula, Tomáš (oponent)
Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta Disertační práce, Praha 2013 ABSTRAKT Ekleziologie Tomáše Bavorovského († 1562) Jaroslav Havrlant Kazatel a spisovatel Tomáš Bavorovský je dosud nezpracovanou osobností české renesance. Je představitelem církve věrné Římu těsně před ukončením Tridentského koncilu a příchodem jezuitů do Prahy. Pro výzkum jeho ekleziologických postojů vznikla tato práce, jež je rozdělena do pěti hlavních kapitol. První tři se zabývají historickou problematikou, ať už se jedná o obecné dějiny, život či dílo kazatele, další se zaměřují na jeho pojetí církve a Božího království. První kapitola nejprve představuje specifika české reformace, která se lišila od sousedních evropských zemí svojí husitskou tradicí a utrakvistickou církví. Tomáš Bavorovský žil a působil zejména v katolických městech jižních a západních Čech (Bavorov, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Plzeň). Proto následuje stručný popis jejich náboženských dějin. Druhá kapitola o Tomášovi Bavorovském začíná částí popisující druhý život kazatele. Chronologicky představuje spisovatele, kteří o kazateli něco napsali. V 19. století se Bavorovský stal poměrně čteným autorem, ale století následující na tuto osobnost pozapomnělo. Tomáš Bavorovský se narodil jako syn rychtáře v Bavorově. Není známé, kde studoval a zda...
|
|
|
Pokoncilní obnova trvalého diakonátu. Dějiny - teologie - spiritualita
Seifert, David ; Kohut, Pavel Vojtěch (vedoucí práce) ; Opatrný, Aleš (oponent) ; Opatrný, Michal (oponent)
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Katolická teologická fakulta Katedra teologické etiky a spirituální teologie ThLic.Mgr. Ing. David Seifert POKONCILNÍ OBNOVA TRVALÉHO DIAKONÁTU DĚJINY - TEOLOGIE - SPIRITUALITA Disertační práce Resumé Vedoucí disertační práce ThLic. Vojtěch Kohut Th.D. PRAHA 2011 2 OBSAH OBSAH ...................................................................................................................................... 2 RESUMÉ.................................................................................................................................... 3 Seznam pramenů a literatury.................................................................................................... 15 3 RESUMÉ Je tomu již více než čtyřicet let, co papež Pavel VI. umožnil podle rozhodnutí otců Druhého vatikánského koncilu obnovu diakonátu jako vlastního a trvalého hierarchického stupně (srov. LG 29b). Ekleziologická obnova koncilu zároveň ukázala určitou omezenost teologie církevních služeb, která se od začátku 2. tisíciletí stala výhradně teologií kněžství. A přesto hledání specifického profilu obnoveného diakonátu v katolické církvi ještě probíhá jak na rovině zkušenosti (tedy "experimentováním s věcí samou", jak vyžadoval Yves Congar), tak na rovině teologické reflexe. Pokud se týká specifické...
|
|
|
Ekumenismus v díle Josefa Kubalíka
Chocenská, Vlasta ; Bouma, David (vedoucí práce) ; Houkal, Jan (oponent)
Diplomová práce "Ekumenismus v díle Josefa Kubalíka" podává přehled několika děl prof. dr. Josefa Kubalíka, která ovlivnila generace studentů katolického bohosloví. Autor byl profesorem fundamentální teologie na cyrilometodějské bohoslovecké fakultě ve druhé polovině 20. století a napsal mnoho knih, skript a článků v odborném tisku. K jeho nejvýznamnějším dílům patří skripta Theologia Fundamentalis, která jsou ještě pod vlivem manualistické, apologeticko-polemické teologie. Druhý vatikánský koncil však prof. Josef Kubalík plně akceptoval a napsal pro studenty skripta Ekumenická teologie a částečně opravil druhý díl skript Theologia Fundamentalis. Pro odbornou veřejnost překládal dokumenty II. vatikánského koncilu. Práce pro srovnání také uvádí pohled II. vatikánského koncilu a encykliky Ut unum sint na ekumenismus. Na závěr se konstatuje, že Kubalík rostl v otevřenosti a vstřícnosti k nekatolíkům, ale nedokázal úplně překročit sám sebe a změnit zaběhnutá schémata myšlení.
|
|
|
Eklesiologie Antonína Salajky (1901-1975)
Nosek, Lukáš ; Novotný, Vojtěch (vedoucí práce) ; Pospíšil, Ctirad Václav (oponent) ; Vogel, Jiří (oponent)
Eklesiologie Antonína Salajky (1901-1975) Disertační práce představuje eklesiologickou analýzu publikací prof. Antonína Salajky (1901-1975). První část se zaměřuje na biografii tohoto autora. Byl první českým katolickým knězem, který získal doktorát z východních církevních věd na Papežském orientálním institutu v Římě (v r. 1930). Druhá část se věnuje bezprostředně samotné eklesiologii. Nejprve je Salajka ovšem představen jako teolog v několika pohledech. Jednak je představen pokus o periodizaci jeho vědeckého díla, kde je identifikováno dvojí období: 1) 1930-1950 - vědecký vrchol a položení základů k dalšímu bádání; 2) 1950-1975 - období silně ovlivněné změnami církevně společenského charakteru po r. 1948 (z vědeckého hlediska jde o spíše popularizační a pedagogické aktivity). Dále je představen seznam oblastí, kterými se Salajka zabýval: unionismus, východní křesťanské církve a problém sjednocení křesťanů, východní dogmatická teologie, církevní slovanština, studium křesťanského Východu, dogmatická teologie, tzv. theologia comparata, ekumenismus, metoda v teologii, fundamentální teologie, morální teologie. Z dosavadního bádání vyplynul hlavní předmět zájmu, čímž byla eklesiologie. Salajka během II. světové války začal vytvářet tzv. novou definici církve, která mu sloužila jako klíč ke sjednocení...
|
|
|
Ekleziologické inspirace pro náboženskou edukaci
ŠÍDLOVÁ, Jana
Tato práce se zabývá ekleziologickými inspiracemi pro katechezi v církvi jako jedné z forem náboženské edukace. Je zde využito ekleziologie A. Dullese a jeho modelů katecheze v podobě ideálních typů, které jsou analyzovány a komparovány, aby se ukázala tato inspirace. K Dullesovým modelům katecheze, vycházejících z amerického prostředí, jsou nalezeny evropské paralely a jejich základ v církevních dokumentech. V závěru je naznačena možnost využití této teorie v praxi.
|
|
|
Teolog - polemik Antonín Lenz (1829-1901). Počátky teologické antropologie v českých zemích.
VEBER, Tomáš
Disertační práce Tomáše Vebra zachycuje počátky teologické antropologie v českých zemích. Ty se odrážejí v díle Antonína Lenze (1829 ? 1901), českobudějovického profesora teologie, vyšehradského kanovníka a probošta. Lenz se zapsal do dějin jako průkopník novotomistické teologie, v jejímž duchu psal a přemýšlel o člověku ještě předtím, než byl tomismus doporučen ke studiu v papežské encyklice Lva XIII. Aeterni patris (1879). Autor představuje Lenze nejen jako teologa, ale také jako významného polemika se soudobými liberály a jako kritika bouřlivého pokroku. Práce představuje příspěvek k dějinám teologie, ale i k obecným a církevním dějinám 19. století.
|
host ::
RSS.