|
|
Vyšetření včel na vybrané onemocnění pomocí PCR.
GREGOROVÁ, Sabina
Nosema ceranae je druh mikrosporidie, která působí negativně nejen na včelu medonosnou (Apis mellifera). Nejčastěji je přenášena koprofagií neboli pojídáním výkal při naplňění výkalových vaků. Je to celosvětově rozšířený patogen, který je považován za jednu z příčin CCD (colony collaps disorder). Méně známá Crithidia mellificae patřící do třídy Trypanosomatidae působí podobně jako N. ceranae. Oba tyto patogeny napadají střeva včel medonosných, nakažené včely slábnou a včelstvo hyne. Cílem této bakalářské práce bylo praktické vyšetření vybraných vzorků včel ze včelnice Jihočeské univerzity fakulty zemědělské a technologické pomocí metody PCR. V teoretické části popisuji Nosemu ceranae a Crithidii mellificae a jejich vliv na včely medonosné. Dále je zmíněná i cesta přenosu těchto patogenů a také potenciální léčba nakažených včelstev. V praktické části, kterou jsem vykonávala v laboratoři na katedře rostlinné výroby Fakulty zemědělské a technologické, je detailně popsán postup izolace DNA, PCR a gelová elektroforéza. V této části je také uvedeno vyhodnocení výsledků.
|
|
|
Změny ve vývoji hltanových žláz a obsahu celkového proteinu v hemolymfě dělnic včely medonosné
Babica, Ondřej
Práce je zaměřená na vývojová specifika jednotlivých včel líhnutých v průběhu sezóny a na sledování rozdílů mezi slabým, středně silným a silným včelstvem. Hladina celkového proteinu v hemolymfě se jeví jako významný ukazatel kondice včel a signalizuje výskyt zimní generace včel. Obsah celkového proteinu v hemolymfě u včel líhnutých v srpnu byl několikanásobně vyšší než obsah proteinu u včel líhnutých od května do konce července. Silná včelstva se vykazovala nejvyššími hodnotami celkového proteinu v hemolymfě. Velikost hltanových žláz poukazuje na biologické stárnutí dělnic a na vývoj včelstva během sezóny. Včely krmičky se vyznačují nejvíce rozvinutými hltanovými žlázami a létavkám tyto žlázy zaprahují. Později líhnutým včelám zůstávaly více rozvinuté hltanové žlázy. Tyto fyziologické parametry jsou ovlivňované dělbou práce včel ve včelstvu během sezóny.
|
|
|
Genetické možnosti šlechtění včely medonosné
Orlova, Sofiia
Počátek 21. století zaznamenal výrazný pokles včel po celém světě. Bakalářská práce je zaměřena na studium genetických faktorů ovlivňujících biodiverzitu populace A. mellifera. Mnoho genetických markerů spojených s klíčovými znaky včel, jako je hygienické chování a odolnost vůči nemocem, lze využít k selekci nových linií s lepšími vlastnostmi a potenciálem k udržení a zdokonalení včelí populace. Využití molekulárně genetických metod, jako detekce SNP, pomohlo identifikovat genetické varianty v jedincích a sledovat jejich šíření. V kombinaci s tradičními metodami výběru, jako je výběr na základě výkonu a analýzy fenotypu, molekulární metody umožňují výběr jedinců s nejlepšími genetickými vlastnostmi a zlepšení celkové genetické kvality populace včel. Genetická diverzita je klíčovým faktorem pro zdraví a přežití včelích kolonií, a proto je důležité, aby včelaři využívali moderních molekulárně genetických technik k zachování nejlepších včelích vlastností.
|
|
|
Hodnocení významu druhově pestrých směsí trav, jetelovin a bylin pro biodiverzitu
Fiodorová, Daniela
Cílem práce bylo posouzení druhového složení a podílu agrobotanických skupin rostlin v prvním roce růstu v druhově bohatém porostu, který byl založen v roce 2022. Dále bylo také cílem určit krmnou hodnotu, index diverzity, ekvitabilitu a posoudit medonosnost porostu. Bylo zjišťováno, zda má datum vliv na výskyt opylovatelů v porostu a jaké jejich skupiny se v něm vyskytovaly nejčastěji. Porost byl monitorován pomocí fytocenologického snímkování na čtvercové ploše o velikosti 1 m2 uprostřed experimentální plochy. Výskyt hmyzu byl hodnocen pozorováním přímo na pozemku a také odchytem do žlutých misek. V prvním roce růstu směsi bylo zaznamenáno vysoké zaplevelení. Celkově bylo na experimentální ploše pozorováno 28 druhů rostlin. Počtem druhů byla nejvíce zastoupená agrobotanická skupina bylin. Datum měl vliv (p<0,05) na výskyt Apis mellifera a řádu Diptera. Při pozorování náletů i odchytu opylovatelů byl nejpočetnější řád Diptera.
|
|
| |
|
|
Rozdíly ve viromu včel u různých populací včely medonosné (Apis mellifera)
Kadlečková, Dominika ; Tachezy, Ruth (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Včela medonosná (Apis mellifera), hlavní komerční opylovač, má nezastupitelnou roli v zemědělské produkci. U A. mellifera bylo do dnes objeveno velké množství virů, o řadě z nich zatím není známo, zda jsou pro tento druh opylovačů patogenní. U jiných se ukazuje, že koinfekce s jinými patogeny, jako je Varroa destructor, mohou mít pro tento druh fatální následky. Cílem této studie bylo jednak ověřit robustnost metody vypracované v laboratoři pro detekci viromu včel a charakterizovat složení viromu u různých skupin zdravých včelstev v České republice. V neposlední řadě i analyzovat parazitaci včel dalšími patogeny a korelovat jejich přítomnost s detekovanými viry. V této studii bylo identifikováno velké množství virových sekvencí pocházejících z nejrůznějších čeledí. Celkové složení viromu bylo nejvíce podmíněno včelstvem, ze kterého byly včely získány. Velkou váhu na tomto vztahu hrály přítomné bakteriofágy. Oproti tomu analýza jednotlivých virů, u kterých je známo že infikují včelu, naznačila, že u jednotlivců ve včelstvu bude prevalence a virová nálož různých virů odlišná. To vyvrátilo předpoklad, že při přítomnosti virové nákazy je infikovaná většina jedinců v úle. Byla také nalezena velká diverzita Lake Sinai virů. Mezi některými viry bylo možné pozorovat závislosti, buď na přítomnost jiného...
|
|
|
Studium fyziologie a hledání proteomických nástrojů pro supresi a detekci Varroa destructor
Holenková, Martina ; Erban, Tomáš (vedoucí práce) ; Titěra, Dalibor (oponent)
Tato práce je zaměřena na studium fyziologie a proteomu roztoče Varroa destructor a jeho porovnání se včelou medonosnou Apis mellifera. Roztoč Varroa je v současné době hlavním problémem včelařství, jelikož napadá většinu včelstev. Možnosti kontroly roztoče se neobejdou bez reziduí jak v úlu, tak například v medu a jiných surovinách využívaných člověkem. Dalším problémem může být také současně diskutovaná otázka spojitosti roztoče se syndromem zhroucení včelstev (Colony Collapse Disorder). Pro zorientování v orgánech V. destructor byla studována vnitřní anatomie roztoče pomocí parafínové histologie. Na histologických řezech barvených hematoxylinem a PAS reakcí bylo možné pozorovat trávicí soustavu roztoče, ale také vajíčko, vaječníky nebo mozek. Cílem práce byla především identifikace proteinů roztoče V. destructor a včely A. mellifera jako jejího hostitele. Pro elektroforetické dělení proteinů byla použita dvourozměrná elektroforéza, kde druhý rozměr separace proteinů probíhal pomocí 12% a 15% SDS-PAGE. Z reprezentativních gelů byly vybrány nejabundantnější spoty, které byly analyzovány hmotnostním spektrometrem MALDI TOF/TOF. Nejabundantnější protein identifikovaný ve vzorcích V. destructor byl hexamerin, arginin kináza či hemelipoglycoprotein precursor. Hexameriny byly také hlavními...
|
|
|
Changes in pollinator behaviour under different plant spatial aggregation
Štenc, Jakub ; Janovský, Zdeněk (vedoucí práce) ; Bartoš, Michael (oponent)
Rostliny jsou v rámci populace často uspořádány do shluků. Toto prostorové uspořádání rostlin následně ovlivňuje chování opylovačů, kteří jsou zodpovědní za přenos pylu. To může hrát významnou roli při rozmnožování rostlin, jejichž pohlavní reprodukce přímo závisí na přenosu pylu. Nadto prostorové uspořádání rostlin ovlivňuje kvalitu přenášeného pylu z pohledu dostupnosti sexuálních partnerů a genetické diverzity (blízce rostoucí jedinci jsou si ve shluku příbuznější než jedinci mezi shluky, obzvlášť u klonálních rostlin). Ve své práci se věnuji vlivu různé míry agregace a to jak na chování opylovačů, tak i na přenos pylu. Z toho důvodu jsem provedl tři experimenty: V pokuse 1, zaměřeném na přenos pylu jsem vytvořil arény z předpěstovaných rostlin, jejichž jedince jsem uspořádal do čtyř shluků a následně jsem manipuloval jak vzdálenost jedinci v rámci shluku (řídký × hustý) tak i mezi shluky (blízko × daleko). V experimentálních arénách jsem na jednu rostlinu aplikoval UV fluorescentní prášek sloužící jako analog pylu, přičemž tento pokus byl proveden se třemi druhy rostlin. V rámci arény jsem pak pozoroval jeho šíření ze zdrojové rostliny po jednom dni expozice. V pokusu 2, zaměřeném na chování opylovačů jsem ve stejně uspořádaných arénách pozoroval sekvence návštěv rostlin jednotlivými opylovači,...
|
|
|
Paenibacillus larvae jako patogen ničící populace včely medonosné (Apis mellifera)
Haltufová, Kristýna ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Kamler, Martin (oponent)
Paenibacillus larvae je Gram-pozitivní, sporulující bakterie tyčinkovitého tvaru. Tento nebezpečný patogen ohrožuje jednoho z nejvýznamnějších světových opylovačů - včelu medonosnou (Apis mellifera). Způsobuje chorobu včel zvanou mor včelího plodu. Přestože dokáže napadnout pouze včelí larvy, nejlépe první den jejich života, je schopný velice oslabit až vyhubit celou včelí kolonii. Dospělé včely nejsou náchylné vůči nákaze, avšak kvůli obrovské odolnosti spor P. larvae, zprostředkovávají roli hlavního přenašeče a šiřitele choroby. K většímu rozšíření napomáhají mnohdy i nedbalí a nezkušení včelaři. Choroby včel jsou vyšetřovány státní veterinární správou, jelikož je včela zařazována mezi hospodářská zvířata. Pokud se nemoc rozvine až do klinické fáze, nakažené včely a úl se všemi pomůckami je nařízeno spálit. Mor včelího plodu je jedna z nejvážnějších včelích chorob. Tato bakalářská práce pojednává o problematice celé choroby a zaměřuje se na interakce mezi bakterií Paenibacillus larvae, blanokřídlým hmyzem včelou medonosnou a lidským faktorem v podobě včelařů, státní veterinární správy i konkrétních zákonů. Klíčová slova: Paenibacillus larvae, mor včelího plodu, entomopatogenní bakterie, Apis mellifera, včela medonosná
|
|
|
Changes in pollinator behaviour under different plant spatial aggregation
Štenc, Jakub ; Janovský, Zdeněk (vedoucí práce) ; Bartoš, Michael (oponent)
Rostliny jsou v rámci populace často uspořádány do shluků. Toto prostorové uspořádání rostlin následně ovlivňuje chování opylovačů, kteří jsou zodpovědní za přenos pylu. To může hrát významnou roli při rozmnožování rostlin, jejichž pohlavní reprodukce přímo závisí na přenosu pylu. Nadto prostorové uspořádání rostlin ovlivňuje kvalitu přenášeného pylu z pohledu dostupnosti sexuálních partnerů a genetické diverzity (blízce rostoucí jedinci jsou si ve shluku příbuznější než jedinci mezi shluky, obzvlášť u klonálních rostlin). Ve své práci se věnuji vlivu různé míry agregace a to jak na chování opylovačů, tak i na přenos pylu. Z toho důvodu jsem provedl tři experimenty: V pokuse 1, zaměřeném na přenos pylu jsem vytvořil arény z předpěstovaných rostlin, jejichž jedince jsem uspořádal do čtyř shluků a následně jsem manipuloval jak vzdálenost jedinci v rámci shluku (řídký × hustý) tak i mezi shluky (blízko × daleko). V experimentálních arénách jsem na jednu rostlinu aplikoval UV fluorescentní prášek sloužící jako analog pylu, přičemž tento pokus byl proveden se třemi druhy rostlin. V rámci arény jsem pak pozoroval jeho šíření ze zdrojové rostliny po jednom dni expozice. V pokusu 2, zaměřeném na chování opylovačů jsem ve stejně uspořádaných arénách pozoroval sekvence návštěv rostlin jednotlivými opylovači,...
|
host ::
RSS.