|
|
Renesanční podoba mělnického zámku
Čermáková, Lucie ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (oponent)
SHRNUTÍ: Renesanční podoba mělnického zámku Bakalářská práce - Lucie Čermáková Podoba mělnického zámku se vyvíjela po staletí. Nejedná se o zámek postavený v renesanční době, ale jeho nejvýraznější přestavba spadá do renesančního období. V renesanční době byl půdorys zámku do tvaru písmene L. Zástavní držitel Zdislav Berka z Dubé se zasloužil o nejrozsáhlejší úpravy zámku v polovině 16. století. Investoval značné sumy peněz do výstavby severního arkádového křídla a do sgrafitové výzdoby nádvoří. Stavební úpravy proběhly mezi lety 1542 až 1554/ 1555, kdy se předpokládá jejich ukončení. Úpravy nám napomáhají datovat dochované účty a také letopočty 1553 a 1554 vyryté ve sgrafitové výzdobě. Sgrafita vznikla ve spojitosti s novou výstavbou severního křídla a schodišťové věže a datují se do stejného období. Dlouhou dobu byla mělnická sgrafita považována za nejstarší datovanou sgrafitovou výzdobu. Dnes však známe starší příklady datovaných sgrafit, což ovšem nic nemění na faktu, že mělnické arkády i jejich výzdoba patří k jedněm z nejstarších. Uspořádání mělnických arkád nemá v Čechách obdoby. Písemné prameny nás však o jménu jejich architekta ani stavitele neinformují. Na základě formálních podobností a při uvážení jejich datace se jako možný inspirační zdroj objevuje zámek Kaceřov. Ani u Kaceřova nám však jeho...
|
|
|
Perugino a Cremona
Jiráková, Hana ; Konečný, Lubomír (oponent) ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce)
Ústředním tématem předkládané práce je obraz Madony se světci v cremonském kostele Sant'Agostino od Pietra Perugina v kontextu jeho celkového působení v severní Itálii. Po úvodní charakteristice Peruginovy umělecké osobnosti následuje popis jeho severoitalských zakázek a zejména jeho cremonského obrazu. V dalších pasážích je vymezen vývoj cremonské umělecké scény a dále je zkoumán vliv tohoto obrazu a Peruginova stylu obecně na umění v Cremoně v období kolem přelomu 15. a 16. století. Cílem je nalézt tyto souvislosti v dílech umělců Boccaccia Boccaccina, Tommasa Aleniho, Galeazza Campiho, Francesca Caselly a Marca Marzialeho, kteří v této době v Cremoně pracovali.
|
|
|
Zámek Kratochvíle - štuková a malířská výzdoba
Rabenhauptová, Hana ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (oponent)
Resumé Hana Rabenhauptová - Zámek Kratochvíle - štuková a malířská výzdoba Bakalářská práce, Zámek Kratochvíle - štuková a malířská výzdoba, mapuje a popisuje současný stav štukových reliéfů, nástěnných a nástropních maleb a maleb v exteriéru. Autorka se pokusila jednotlivé výjevy popsat tak, jak jsou dnes k vidění, z jakých částí a figur se skládají, a co se již dochovalo pouze v neidentifikovatelných fragmentech. U většiny reliéfů i maleb dohledala z literatury jejich ikonografii a připomněla několik významných předloh, podle kterých na Kratochvíli výzdoba vznikala. Shrnula restaurátorské práce, které na Kratochvíli probíhaly, a které výrazným způsobem změnily prezentaci zámku. Během posledních třiceti let Kratochvíle prošla zásadními opravami, které jí navrátily původní lesk. Restaurátorské práce probíhaly velmi citlivě a šetrně k původnímu umění jak štukovému tak malířskému.V práci je také zahrnuta stručná historie o zámku Kratochvíle. Krátce se zmiňuje o staviteli Zámku Kratochvíle Baltassaru Maggim z Arogna, o Antoniu Melanovi, který vytvořil nádhernou štukovou výzdobu a také o malíři Georgu Widmannovi. renesance zámek Kratochvíle malba štukový výzdoba restaurování
|
|
|
Malíř František Jakub Prokyš
Velflová, Lenka ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Oulíková, Petra (oponent)
Resumé: Osobností malíře Františka Jakuba Prokyše se před Druhou světovou válkou zabýval historik umění František Matouš, avšak svou práci tehdy nedokončil. Druhým byl Pavel Zadražil, který malíři v roce 1985 věnoval svou diplomovou práci. Od té doby byla řada Prokyšových maleb restaurována, přičemž z některých byly sejmuty pozdější přemalby a jiné velmi zašlé se staly opět čitelnými. Pro velký počet maleb tohoto malíře jsem se v této bakalářské práci rozhodla věnovat pouze dílům od církevních objednavatelů. Místo a datum narození Františka Prokyše není známo. První zpráva o něm pochází z roku 1746, kdy pracoval v klášteře augustiniánů v Borovanech na rozsáhlé výzdobě kostela a kaple. Prokyš byl původně poddaným na prunenndorfském panství hraběte z Martinic, ovšem v roce 1752 byl přijat knížetem ze Schwarzenberka na panství Třeboň a následně byl z poddanství propuštěn. Usadil se v Třeboni, oženil se a narodily se mu zde dvě nejstarší děti. V této době vyzdobil pro Schwarzenberky v Českém Krumlově letohrádek Bellarie a zámečky Kvítkův a Červený dvůr. Roku 1760 se Prokyš přestěhoval do Českých Budějovic, kde zakoupil dům na náměstí. Z této doby pochází výzdoba kostelíka Nejsvětější Trojice v Českých Budějovicích, nástěnné malby a oltářní obrazy v kapli svatého Víta nedaleko Třeboně a portrét borovanského...
|
|
|
Giovanni Pietro Tencalla - Kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě na Libavě
Lepíková, Dagmar ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Horyna, Mojmír (oponent)
Dagmar Lepíková Giovanni Pietro Tencalla - Kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě na Libavé. výstavba, devastace a znovuobnovení (diplomová práce) Resumé V diplomové práci se zabývám kostelem sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě na Libavé. Jedná se o stavbu Giovanniho Pietra Tencally, která byla postavena na významném poutním místě u nás. Ve své práci si všímám nejen způsobu tvorby tohoto významného barokního architekta na Moravě, ale také jeho zaměstnavatelem biskupem Karlem z Liechteinsteina-Castelcornu. Jejich vzájemné ovlivňování v otázkách možného vzhledu staveb mohlo do jisté míry ovlivnit i podobu starovodského chrámu. Kromě architektonického rozboru je zde také zmíněna malířská výzdoba chrámu a popis jednotlivých oltářů. Poutní místo bylo po mnoho staletí cílem poutníků. Poměrně tvrdý zásah do jeho existence nastává ve 20. století. Vlivem poválečných událostí dochází k jeho postupnému izolování od společnosti. Je to způsobeno zejména tím, že na jeho území byl zřízen Vojenský výcvikový prostor Libavá. Kostel začíná chátrat, jsou zcela zastaveny poutě, dochází k jeho úmyslnému poškozování a dokonce k jeho existencionálnímu zpochybnění. Snahy jednotlivých státních orgánů o jeho zničení nebo naopak záchranu jsou zde také podrobně popsány. Práci uzavírají kapitoly zabývající se obnovou...
|
|
|
Krajinářství v tvorbě Roelanta Saveryho a jeho přínos pro českou malbu
Švrčinová, Šárka ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (oponent)
Resumé Krajinářství v tvorbě Roelanta Saveryho a jeho přínos pro českou malbu Švrčinová Šárka V období přelomu 16. a 17. století převládal v Čechách manýristický výtvarný názor a formovalo se realisticky ztvárněné krajinářství. Tehdy přijíždí do Prahy Roelant Savery, aby se přidal k početné kolonii umělců, kteří pracovali pro císaře Rudolfa II. Mladý Savery tvořil v návaznosti na styl svých předchůdců Pietera a Jana Brueghela st. Umělec v Praze tvořil od roku 1604 a vyzkoušel několik žánrů, především se věnoval krajině, záznamům pražských uliček, domů a také jeho okolí. Rudolfa zaujal především svým neidealizovaným, autentickým a velmi působivým ztvárněním, snad právě proto jej vyslal na studijní cestu do divoké přírody Alp, aby zaznamenal její krásy. Díla vyjadřují autorovu touhou po míru, kterého tehdejší svárlivé Nizozemí postrádalo. Na obrazech Orfea v krajině se setkáváme s množstvím rozestoupené zvěře nejrůznějších druhů, které by se běžně nikdy nesetkaly nebo by na sebe zaútočily, Savery je líčí jako zcela klidné a mírumilovné. Krajina se v navazujícím raném baroku stala ne příliš podstatnou, než aby zabírala celé plochy obrazu. Ustupuje převládajícímu figurálnímu výjevu. Krajina v 17. století plní zcela odlišnou funkci, pouze dokresluje pozadí příběhů. V návaznosti na tradici, kterou zde započali...
|
|
|
Tématika ctností a neřestí v renesanční sgrafitové výzdobě fasád architektury v Čechách a na Moravě
Bulínová, Kristýna ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent)
RESUMÉ Tématika ctností a neřestí v renesanční sgrafitové výzdobě fasád architektury v Čechách a na Moravě Sgrafitová výzdoba fasád na našem území byla v období renesance velmi oblíbeným prvkem exteriérů především měšťanských domů a zámků. Kromě psaníček se zde často objevovaly motivy figurální. Právě jejich ikonografie, či dokonce ikonografický program, se zdá být dnes na první pohled již často celkově setřený. Není však pochyb o tom, že témata zobrazovaná na fasádě nebyla volena jen náhodně. Vzhledem k době na naše území již proniklého humanismu a jeho myšlenek, lze hledat smysl zobrazování některých scén ve snaze o nápravu mravů. Stejně tak se k této tématice totiž obrací dobová literatura, která nezřídka nese moralizující obsah. Tento fakt vede k nutnosti, dívat se stejným způsobem i na sgrafita. Témata sgrafit však málokdy nesla přímo alegorické postavy Ctností a Neřestí. Oblíbenější byly např. scény biblické a mytologické a někteří jejich hrdinové, které a kteří na ctnosti, případně i na neřesti odkazovali. Jejich výběr byl však též omezen, a to produkcí grafik, většinou ze severského prostředí, které sgrafitářům sloužily jako předlohy či minimálně inspirační zdroje. Některé typy zobrazovaných postav i konkrétních scén se tak neustále opakují, a to jak v grafikách, tak i ve sgrafitu. Oblíbenými...
|
|
|
Život a dílo vrcholně barokních sochařů Heermannů a Süssnerů v 17. až 18. stol. v německém a českém prostředí
Sehnal, Jiří ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Oulíková, Petra (oponent)
Resumé Tato práce nastiňuje uměleckou tvorbu německé rozvětvené rodiny Süssnerů, pocházející ze severozápadních Čech a uměleckou tvorbu německé rodiny Heermannů, pocházející ze Saska. Nejvýraznějšími postavami této rodiny jsou Jeremiáš Süssner (1653-1690), braniborský a saský dvorní sochař (pocházející ze západočeského Ostrova, činný v Drážďanech a Berlíně), jeho bratr Konrád Max Süssner (1655/60 - po 1696), a Jan Jiří Heermann (1645/46 - po 1701), saský dvorní sochař, činný v Drážďanech, Praze a Zhořelci a jeho synovec Pavel Heermann (1672/1673 - 1732), též saský dvorní sochař. V jejich tvorbě se odráží jak klasicistní tvorba Flámská, tak tvorba radikálního římského baroku, jenž byl blízký pracím Giaovanni Loranza Berniniho či Alessandra Algardiho. Tvorba Flámského okruhu je spojena s mistrem Johannen Heinrichem Böhmem starším, u kterého se Jan Jiří Heermann, Jeremiáš Süssner a Konrád Max Süssner vyučil.
|
|
|
Proboštský chrám Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem pod vlivem baroka
Zentner, Jakub Václav ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Horyna, Mojmír (oponent)
RESUME Historicky doložené počátky Roudnice nad Labem sahají do 12. století. Roudnice byla tehdy městem pražských biskupů, kteří zde zbudovali románský hrad. V průběhu 13. století dostává osídlení pod hradem městský charakter. Po osvobození města z jeho obsazení vazalem Oty Braniborského (1279) dává pražský biskup Tobiáš z Bechyně město opevnit a v roce 1294 zde zakládá kostel Narození Panny Marie. Rozkvět města přichází za episkopátu Jana IV. z Dražic. Ten dal v roce 1310 postavit v Roudnici druhý kostel, zasvěcený sv. Václavovi. Po svém návratu z Avignou, kde se deset let soudil před papežským dvorem, přivedl do Čech novou řeholi augustiniánů kanovníků, pro které roku 1333 zakládá v Roudnici klášter. Vedle kostela Panny Marie byl pro řeholníky postaven nový kostel bazilikálního typu, přičemž ze starého kostela se stala sakristie. Nový klášter se stal centrem hluboké mariánské zbožnosti, vzdělanosti a umění. V roce 1421 byl však klášter vypleněn husitskými vojsky. Pokus o obnovu řeholního života po roce 1436 se nakonec nezdařil a duchovní správa v Roudnici v průběhu 15. století plynule přešla k utrakvismu. Katolickou obnovu zahájila po roce 1603 Polyxena z Pernštejna, provdaná roku 1603 za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz. Ke kostelu Panny Marie byl opět dosazen katolický kněz s čestným proboštským...
|
|
|
Německá kresba 1540-1650. Umění kresby v německy mluvících zemích mezi renesancí a barokem
Volrábová, Alena ; Zlatohlávek, Martin (oponent) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Badatel, který se ujme svého odborného úkolu, nezřídka zjistí, jak bylo původní zadání ošidné. Dvojnásob to platí při práci o německém umění z období odeznívající renesance a přicházejícího uměleckého proudu směřujícího k baroku, zvaného manýrismus. Pokud chceme hovořit o "německé kresbě" té doby, nebo lépe řečeno o kresbě v německy mluvících zemích kolem roku 1600, vyvstane problém, kdo toto "německé umění" vlastně reprezentuje. Časté putování umělců a hostování mnoha Nizozemců nebo Italů ve významných uměleckých centrech tehdejší Evropy s sebou nese při vymezování daného okruhu jistou potíž. Kolem roku 1500 umělci svá působiště měnili méně a dá se říci, že se přidržovali míst svého původu. Okolo roku 1600 ale přicházeli lidé ze vzdálenějších míst Evropy. Hovoříme-li tedy o "německé kresbě" nebo lépe o "kresbě v Německu" kolem roku 1600, nemůžeme se držet národnostního hlediska v dnešním slova smyslu. Heinrich Geissler do svého obsáhlého katalogu z roku 1979 o německých kreslířích zahrnul všechny významné umělce, kteří v té době v Německu působili, takže zde nalezneme nejen široký okruh německých jmen, ale i mnohé světoběžníky od Jorise Hoefnagela, přes Antonia Maria Vianiho až po Václava Hollara.1 Pochopitelně každý z nich ve střední Evropě zanechal svou stopu a naopak si odtud odnesl své, přesto je...
|
host ::
RSS.