|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Přenos genetické informace mezi parazitem a jeho hostitelem
Soukal, Petr ; Hampl, Vladimír (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Horizontální genový transfer (HGT) je považován za vzácnou evoluční událost. Může probíhat mezi nepříbuznými organismy, které koexistují v intimním symbiotickém vztahu. Takový vztah mají někteří paraziti se svým hostitelem. HGT mezi eukaryotickým parazitem a jeho hostitelem byl identifikován u~některých holoparazitických i hemiparazitických rostlin, nejvýznamnějších protozoárních parazitů člověka, hmyzomorek, lidských krevniček, parazitoidů a~octomilek.
|
|
|
Srovnání metod molekulární identifikace flebotomů
Gottfried, Vítězslav ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Flebotomové jsou významní trapiči a přenašeči medicínsky a veterinárně významných virových, bakteriálních a protozoárních onemocnění, kteří se především vyskytují v subtropických a tropických oblastech celého světa. Nejvýznamnějším přenášeným onemocněním je leishmanióza. V současnosti je popsáno více než 900 druhů a poddruhů podčeledi Phlebotominae rozdělených do 32 rodů. Jejich taxonomie není dosud ustálena. Morfologická identifikace jednotlivých druhů je časově náročná, u některých druhů dokonce nemožná. Pro druhovou identifikaci flebotomů jsou proto používány molekulární metody. V této práci jsou popsány metody založené na zkoumání molekulárních struktur, případně etologických projevů flebotomů. Všechny tyto metody byly použity k druhové identifikaci flebotomů, k čemuž jsou v jednotlivých kapitolách uvedeny příklady a výhody a nevýhody jejich použití.
|
|
|
Koevoluce hostitel-parazit ve vodním prostředí
Hubová, Jana ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Antagonistická koevoluce je hlavní hnací silou v evoluci hostitele a parazita. Hypotéza Červené královny odvozená pro koevoluci hostitele a parazita předpokládá, že paraziti budou vytvářet na své hostitele časově zpožděnou, negativně frekvenčně závislou selekci, která povede k oscilaci genotypů u obou antagonistů. Pro studium koevoluce hostitel-parazit ve vodním prostředí jsou (díky jejich vlastnostem) nejčastěji využívané tyto systémy: rozsivka Asterionella a chytridie Zygorhizidium, vodní plž Potamopyrgus a motolice Microphallus, perloočky rodu Daphnia a jejich mikroparaziti. Koevoluce mezi hostitelem a parazitem je příčinou řady fenoménů, jako je například: udržování genetického polymorfismu, časová oscilace frekvence genotypů, přetrvávání sexuálního rozmnožování a lokální adaptace parazitů a hostitelů. Tato práce shrnuje dosavadní publikované poznatky o koevoluci těchto tří systémů hostitel-parazit ve vodním prostředí. Klíčová slova: Hypotéza Červené královny, koevoluce hostitel-parazit, negativní frekvenčně závislá selekce, vodní prostředí, Asterionella formosa, Potamopyrgus antipodarum, Daphnia.
|
|
|
Rozlišení parous a nulliparous samic u krevsajícího nematocerního hmyzu
Mračková, Marie ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Král, David (oponent)
Nematocera (dlouhorozí) patří mezi dvoukřídlé (Diptera), jedné z nejpočetnějších a celosvětově nejrozšířenějších skupin hmyzu. Mnozí krevsající zástupci jsou nejenom obtížní trapiči, ale i přenašeči řady nebezpečných patogenů. První část této bakalářské práce shrnuje informace o rozmnožovací soustavě, sání krve, autogenii a vývoji vajíček krevsajících zástupců, které jsou mj. nezbytné pro pochopení problematiky přenosu onemocnění. Stěžejní částí předložené práce je shrnutí poznatků a metod sloužících k rozlišení samic parních (parous; tedy těch, které již kladly) a nuliparních (nulliparous), a to u čtyř medicínsky a veterinárně důležitých skupin nematocerního hmyzu: komárů (Culicidae), muchniček (Simuliidae), flebotomů (Phlebotominae) a tiplíků (Ceratopogonidae, rod Culicoides). Znalost parity samic je důležitá pro epidemiologické i ekologické studie, protože pouze parní samice, které již sály na potencionálně nakažených hostitelích, slouží jako zdroj infekce a mohou se zapojit do přenosu patogenů. Největší pozornost je věnována čeledi Culicidae, protože právě od metod používaných u komárů se odvíjí metody i pro jiné skupiny. Některé z postupů, jako například počítání folikulárních dilatací nebo stav tracheol v ováriích, jsou používané u většiny ze studovaných skupin, jiné, jako např. zbarvení...
|
|
| |
|
|
Proměny půdního krytu a reliefu v důsledku zvýšené dynamiky erozně akumulačních procesu na vybraných lokalitách.
Votýpka, Jan ; Šefrna, Luděk (vedoucí práce) ; Zádorová, Tereza (oponent)
Proměny půdního krytu a reliéfu v důsledku zvýšené dynamiky erozně akumulačního procesu na vybraných lokalitách Abstrakt Koluvizemě vznikají akumulací materiálu v důsledku zvýšené intenzity erozní činnosti. Jsou spojeny se specifickou pozicí v reliéfu, nachází se v místech akumulace erodovaného materiálu. Nejčastěji se vyskytují při úpatích svahů. Koluvizem se vyznačuje hloubkou akumulovaného horizontu > 25 cm a také velkým množstvím organického materiálu pohřbeného v ní. Ve své práci se zabývám charakteristikou koluvizemí ve 3 lokalitách s různými převládajícími půdními typy. Cílem práce je také vymodelování původního tvaru reliéfu před počátkem erozního procesu. Klíčová slova: koluvizem, eroze půdy, akumulace půdy, využití půdy, digitální model reliéfu (DMR)
|
|
| |
host ::
RSS.