|
|
Sledování ontogenetického vývoje mandibuly na základě metod geometrické morfometrie
Kiebelová, Alena ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Brůžek, Jaroslav (oponent)
Během ontogeneze člověka dochází k četným vývojovým tvarovým změnám na celé kostře. Diplomová práce se věnuje tvarovým změnám probíhajícím na dolní čelisti, které jsou způsobeny vlivem různých faktorů, jak genetických a hormonálních, tak mechanických. K nejvýznamnějším mechanickým faktorům ovlivňujícím tvar mandibuly, řadíme vývoj dočasné a trvalé dentice, a také rozvoj žvýkacích svalů. Materiál diplomové práce tvoří 34 dětských mandibul známého věku a srovnávací soubor 14 dospělých mandibul. Data byla získána snímáním souřadnic 36 landmarků pomocí přístroje Microscribe G2X a dále zpracována v programech PAST a Morphologika2 za využití metod multivariační statistiky (PCA, MANOVA). Pro detailní analýzu tvarových změn mandibuly bylo využito metod geometrické morfometrie. Stanovený dentální věk se od věku chronologického neliší. Shrneme-li získané výsledky, dolní čelist se během růstu jedince zužuje, tělo se prodlužuje výrazněji v oblasti třetích molárů a větev roste hlavně v oblasti kondylárních výběžků. Během ontogeneze také dochází k zvýraznění prominence brady. V souboru dospělých jedinců je variabilita dána zejména výškou koronoidního výběžku a šířkou těla mandibuly. Hypotéza, že dané věkové skupiny se od sebe signifikantně liší, a tudíž dochází k výrazným tvarovým změnám v důsledku mineralizace chrupu,...
|
|
| |
|
| |
|
|
Hodnocení variability tvaru obličeje u současné české populace
Šmahelová, Dana ; Blažek, Vladimír (oponent) ; Velemínská, Jana (vedoucí práce)
Lidský obličej je jedním z prvků, v němž se odráží rozmanitost a individualita jedince, což je dáno především jeho tvarovou různorodostí. Tato diplomová práce se zaměřuje zejména na hodnocení variability tvaru obličeje a jeho pohlavního dimorfismu. Podkladem pro studii se stal soubor 50 žen průměrného věku 21,6 roků a 50 mužů s průměrným věkem 21,1 roků. Data byla dále zpracována s využitím metod geometrické morfometrie. Hlavním výstupem jsou průměrné povrchové modely mužů a žen využitelné v biomecicínské či forenzní antropologii. Variabilita obličeje sledovaného souboru je dána především velikostními a výško-šířkovými poměry tvaru obličeje včetně znaků, které vykazují výrazný pohlavní dimorfismus. Čelo mužů je mírně ubíhající s výrazně rozvinutými nadobočními oblouky a glabelární oblastí. Je patrná hlubší pozice očí v očnici. Muži mají dále široký rovný nos s ostřejším přechodem čelní kosti v nosní kosti. Muži mají celkově větší relativně užší obličej s lehce vystouplými lícními kostmi, menším množstvím měkké tkáně tváří a naopak mohutnější oblast dolního obličeje s výraznější svalovinou obklopující ústní dutinu, která přechází v širokou mírně prominující bradu. Klíčová slova: obličej; geometrická morfometrie; pohlavní dimorfismus; Dense correspondence models analysis; PCA; FESA
|
|
| |
|
|
Rentgenokefalometrická studie u pacientů s jednostranným rozštěpem rtu a patra
Cagáňová, Veronika ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Borský, Jiří (oponent)
Tato studie, zabývající se problematikou rozštěpových vad, konkrétně celkovým jednostranným rozštěpem rtu a patra (UCLP), je založena na kefalometrické analýze laterálních telerentgenových snímků 23 pacientek ženského pohlaví v průměrném věku 10 let a 18 pacientů mužského pohlaví v průměrném věku 10 a 15 let. Práce je zaměřena na sledování pohlavního dimorfismu skeletálního a měkkého profilu u chlapců a dívek v průměrném věku 10 let. Hlavním cílem je popsat vliv sekundární spongioplastiky na utváření skeletálního a měkkého profilu u UCLP pacientů během jejich pubertálního vývoje a zhodnotit efektivnost této operační metody porovnáním se souborem UCLP pacientů bez rekonstrukce defektu alveolu sekundární spongioplastikou. Metodika spočívá ve zpracování teleRTG snímků pomocí klasické morfometrie a v případě sledování longitudinálního vývoje navíc metodou konečných prvků (FESA- finite element scaling analysis). Z výsledků studie vyplývá, že se u dívek v prepubertálním období projevují znaky rozštěpových pacientů ve větší míře. Vývoj pacientů s implantovaným sekundárním spongiózním štěpem je uspokojivý, v průměru dochází k výrazné proklinaci horního alveolárního výběžku a horních i dolních řezáků a konvexita obličeje se díky vysokým přírůstkům v oblasti nosu zvětšuje. Vývoj během pubertálního spurtu probíhá...
|
|
|
Spondylopatie u laténské populace území Čech a Moravy
Červenková, Lenka ; Likovský, Jakub (vedoucí práce) ; Velemínská, Jana (oponent)
Doba laténská je obdobím keltské civilizace. V soucasné dobe patrí k "nejpopulárnejším" periodám minulosti nejen v Cechách, ale obecne v celé Evrope. Zahrnuje úsek od roku 400 pr. Kr. do prelomu letopoctu. Toto období dejin, nazýváme mladší dobou železnou. O zdravotním stavu a s ním spojeném zpusobu života lidí minulých populací nejlépe vypovídají jejich kosterní pozustatky. Nemoci obratlu a pátere - spondylopatie - jsou nejcasteji nacházenými patologickými zmenami na kosterním materiálu. Nálezum vrozených vad a degenerativních onemocnení pátere u kosterních souboru pocházejících z laténského období z území Cech a Moravy je venována tato práce. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.