|
|
Lentiviry malých přežvýkavců - analýza prevalence onemocnění a distribuce genotypů SRLV v chovech ovcí a koz v ČR
VERNEROVÁ, Kateřina
Maedi-visna u ovcí a artritida a encefalitida u koz jsou celosvětově rozšířená, progresivní zánětlivá onemocnění způsobená retroviry, které patří do skupiny lentivirů malých přežvýkavců (SRLV). U postižených zvířat způsobují celoživotní infekce, které se vyznačují pomalou progresí až do zjevného onemocnění a končí vždy letálně. Cílem této práce bylo zjistit prevalenci onemocnění SRLV v ČR, pomocí fylogenetické analýzy zmapovat genotypové zastoupení SRLV a analyzovat TMEM154, jakožto vybraný kandidátní marker rezistence proti SRLV u ovcí a koz. Celkem bylo odebráno 3410 vzorků krve ovcí a koz z 21 stád. Zjištěná sérologická prevalence maedi visna u ovcí byla 19,9 % (556/2801) a séroprevalence artritidy a encefalitidy u koz byla 14,1 % (86/609). Všechna séropozitivní zvířata byla testována metodou nested polymerase chain reaction (nPCR) na přítomnost provirové DNA. Fylogenetická analýza identifikovala genotyp SRLV v 77 sekvencích, z nichž 60 vzorků ovcí a koz bylo genotypu A a 17 vzorků ovcí patřilo genotypu B. Zatímco všechny sekvence genotypu B byly klasifikovány jako subtyp B2, skupina izolátů genotypu A vykazovala vyšší variabilitu a byly příbuzné se subtypy A2 a A3. Dále bylo náhodně vybráno 40 séropozitivních vzorků a 50 séronegativních vzorků ovcí a koz cílem navrhnout metodiku pro LAMP diagnostiku SRLV u ovcí a koz. Séronegativita byla jednoznačně potvrzena metodou LAMP u všech vzorků, séropozitivní vzorky byly potvrzeny ve 31 případech ze 40 u ovcí i koz. Ke genotypizaci TMEM154 bylo náhodně vybráno 605 vzorků ovcí a 60 vzorků koz. Nejvíce séropozitivních zvířat bylo heterozygotních EK (61 %), homozygotních EE bylo 58 % a homozygotních KK bylo 45 %. U ovcí byly identifikovány všechny tři genotypy, zatímco všechny kozy byly homozygotní o genotypu EE.
|
|
| |
|
| |
|
|
Genetický polymorfismus vybraných kódujících lokusů ve vztahu k technologickým vlastnostem masa
VERNEROVÁ, Kateřina
V diplomové práci byla provedena genotypizace 162 jatečných býků plemene ČESTR pocházejících z komerčních chovů, která měla za úkol analyzovat potencionální vliv genu kódujícího calpain I (CAPNI) na výslednou křehkost masa. CAPN1 přítomný na chromozomu BTA29, byl ve dřívějších studiích hodnocen jako kandidátní gen pro QTL. Polymorfismus genu CAPNI byl analyzován pomocí metody PCR/RFLP za použití markeru CAPN530. Výsledkem celé metody bylo stanovení genotypů. U homozygotů AA byl odečten jeden fragment o délce 341 bp, u homozygotů GG dva fragmenty o délkách 195 a 146 bp a u heterozygotů AG tři fragmenty o délkách 341, 195 a 146 bp. Výsledky genotypizace byly následně statisticky vyhodnoceny. Ve studované populaci býků bylo zjištěno 11 homozygotů AA, 62 homozygotů GG a 89 heterozygotů AG. Četnější Alela G se v populaci vyskytovala s frekvencí 0,657 a méně četná alela A pak s frekvencí 0,343. Pro stanovení křehkosti masa u jednotlivých býků bylo zvoleno hodnocení velikosti střižné síly pomocí Warner-Bratzlerova shear testu. Měřeny byly vzorky syrového a grilovaného masa vždy 1., 14. a 28. den po porážce. K vyhodnocení vztahu mezi genotypem a velikostí střižné síly bylo využito statistických metod. V případě syrového masa byl zjištěn významný vliv pouze u síly ve střihu měřené u vzorků 1. den po porážce. U genotypu AG bylo dosaženo nejpříznivějších výsledků pro sledovaný parametr. U vzorků měřených 14. a 28. den po porážce nebyl zjištěn žádný vliv genotypu na sílu ve střihu, potažmo křehkost masa. U masa grilovaného nebyl zjištěn žádný významný vliv genotypu na sílu střihu ani v jednom dni měření. Lze konstatovat, že vliv genotypu na křehkost grilovaného masa je u našeho panelu zvířat naprosto minimální a nelze jej statisticky prokázat.
|
|
|
Výskyt motolice velké Fasciolodies magna u jelenovitých v jižních Čechách
VERNEROVÁ, Kateřina
Motolice velká Fascioloides magna je největším zástupcem motolic v České republice. Tento původně severoamerický parazit byl do Evropy dovezen s jeleny wapiti v 60. letech 19. století. Od té doby F. magna značně rozšířila areál svého výskytu i hostitelské spektrum. Na území České republiky byl výskyt tohoto parazita poprvé zaznamenán v roce 1930 u daňka evropského uloveného ve středních Čechách. Začátkem 60. let však začal stoupat počet pozitivních nálezů u spárkaté zvěře. V posledním desetiletí bylo pozorováno rozšíření oblastí výskytu této motolice v jižních Čechách. Proto jsem se rozhodla provést od března 2009 do ledna 2010 vyšetření s cílem zhodnotit současný výskyt F. magna u jelenovitých v jižních Čechách. Celkem bylo nasbíráno a vyšetřeno 74 vzorků trusu jelena lesního ze třech různých lokalit, z Českobudějovicka, Třeboňska a Národního parku Šumava, přičemž pouze u jednoho vzorku, a to z NP Šumava byla prokázána vajíčka F. magna. Dále jsem vyšetřila játra 11 jelenů lesních ulovených v oblasti NP Šumava, která vykazovala makroskopické patologické změny. Ve všech vyšetřených játrech byla zjištěna motolice F. magna v počtech od 1 do 72. Z dosažených výsledků vyplývá, že problematika výskytu F. magna je u nás stále aktuální a do budoucna je třeba počítat s rozšiřujícím se areálem výskytu tohoto parazita. Osvěta mezi mysliveckou veřejností a využití informací od proškolených osob, které provádějí prvotní vyšetření zvěře po ulovení, jsou možnými způsoby, jak podchytit výskyt a šíření tohoto závažného parazita u spárkaté zvěře.
|
host ::
RSS.