|
|
Inscenace John Sinclair - výtvarné řešení
Černíková, Marie ; Tománek, Alois (vedoucí práce) ; Kalfus, Pavel (oponent)
Tato práce se vztahuje k inscenaci John Sinclair. Autorka kostýmů a loutek zkoumá zdroje inspirace výtvarné složky představení, poukazuje na ovlivnění své tvorby současnými trendy, přiznává zaujetí pro comics, okouzlení pohybem a krásou lidského těla. Autorka také objasňuje soudobé pojetí lidské krásy a zmiňuje se o dalších inspiračních zdrojích a odkazech: fantasy literatuře, noirových filmech, pornografii a světu populární hudby.Autorka hledá obecně platná kritéria pro tvorbu loutek a kostýmů a naznačuje svůj způsob práce na kostýmech a loutkách.Druhá polovina práce obsahuje popis loutek (materiál, velikost a pohybová možnosti) a popis jednotlivých kosýmů (materiál, střih,barva).Bakalářskou práci doplňuje rozsáhlá obrazová příloha obsahující výtvarné návrhy, plakát k inscenaci, fotografie z inscenace a rozhovor s režisérkou inscenace John Sinclair.
|
|
|
Kompleltní výtvarné řešení inscenace: Jan Werich Lakomá Barka
Hubená, Lenka ; Tománek, Alois (vedoucí práce) ; Kalfus, Pavel (oponent)
Bakalářská práce Kompletní výtvarné řešení inscenace Lakomá Barka od Jana Wericha je pokusem o postižení procesu tvorby divadelního představení z pohledu scénografa.
Práce je rozdělena do dvou základních bloků, teoretického a praktického.
První z nich komentuje volbu div. předlohy, zabývá se charakteristikou lit. předlohy a jejího autora, dramaturgií, dále pak celkovou problematikou dramatiky pro děti. Zmiňuje se o dalším uvedení lit. předlohy v jiných médiích.
Praktická část nás přivádí do tvůrčí atmosféry se všemi jejími detaily. Tak na příklad odhaluje počáteční ideologii, průběh spolupráce mezi režií a scénografií. Zabývá se pracovním postupem při výrobě loutek i scénografie, popisuje ne jen její konečné řešení. Podstatnou část této kapitoly tvoří zdroj inspirace, která nás seznamuje s informelním uměním a unáší nás tak ze světa divadelního do světa statického obrazu.
Práce se tak stává další z mnoha výpovědí o tvorbě divadelní ne jen z pohledu diváka, či kritiky a popravdě také vypovídá o vnitřní problematice procesu tvorby, která se na představení může ale nemusí projevit.
|
|
|
Výtvarné řešení inscenací: B.Baronová Alter Ego, V.Klimáček Mária Sabína
Fonová, Klára ; Tománek, Alois (vedoucí práce) ; Žižka, Tomáš (oponent)
Práce zachycuje proces hledání inscenačních prostředků pro zpracování dvou divadelních her současných autorů (Viliam Klimáček: Mária Sabína, Barbora Baronová: Alter ego). Obě hry obsahují podobná témata: téma dvou žen, které jsou ve své podstatě jedinou bytostí, téma touhy po muži a nenaplněné lásky. Obě hry jsou prostoupeny tajemnou atmosférou kouzel a zvláštních zjevení. Výrazové prostředky jednotlivých inscenací do jisté míry určovaly již prostory, v nichž byly hry inscenovány: exteriér átria nabo intimní prostor komorního divadla. Je zde popsán proces hledání výsledné podoby inscenace, zabývá se nerealizovanými nápady a koncepcemi a přibližuje finální tvar. Porovnává přístup (klady i zápory) režisérek obou inscenací ke spolupráci se scénografem. Jedna, s menšími zkušenostmi práce se scénou, určila úkoly pro výtvarníka a očekávala řešení. Druhá se naopak chtěla velkou měrou na hledání vizuálních prostředků podílet.
|
|
|
a) Fitzli - Putzli b) Barokní technologie
Nachlinger, Jiří ; Kalfus, Pavel (vedoucí práce) ; Tománek, Alois (oponent)
Baroko je epocha ve které působil F. A. Špork, M. B. Braun a společně vytvořili alegorickou postavu jménem Fitzli-Putzli. Špork tuto postavu stvořil ve své fantazii, Braun zrealizoval jako sochu. Realizovaná divadelní skulptura Fitzli-Putzli inspirovaná dobou svého vzniku
se
dále stane předobrazem, inspirací a hlavním aktérem pouličního interaktivního představení, které bude vycházet z dostupných životních osudů známého člověka své doby, tedy období baroka.
|
|
|
Digitální technologie v inscenačním procesu a performanci
Kopecký, Jakub ; Tománek, Alois (vedoucí práce) ; Žižka, Tomáš (oponent)
Ve své diplomové práci uvažuji o digitálních technologiích jako o přirozené součásti vývoje společnosti. Tudíž jako o zdroji témat pro umělecké dílo. Digitální technologie se staly běžně dostupným prostředkem, který proměnil vnímání společnosti v mnoha ohledech. To co dřív zůstávalo utajeno v neopakovatelném obrazu minulosti se dnes proměnilo v záznam digitální interpretace. Jsme nahráváni natáčeni, snímáni, detekováni, zaměřováni, ozařováni, rentgenováni, skenováni. Jedinečnost a neopakovatelnost okamžiku se rozostřuje neustálou iluzivní interpretací informace. Mění-li (naše) technologie způsob myšlení lidí, musí nutně proměnit i divadlo. A to nejen formálně, ale i vnitřně - tématicky. Proto o digitální technologii nepíši pouze jako o praktickém přístroji ale jako o uměleckém nástroji. Především pak jako o společenském a divadelním tématu.
|
|
|
Práce na projektu Utrpení knížete Sternenhocha
Fidrmuc, Jaroslav ; Tománek, Alois (vedoucí práce) ; Smolík, Robert (oponent)
Ve své bakalářské práci vzájemně konfrontuji dvě divadelní představení - Utrpení knížete Sternenhocha 1 a Utrpení knížete Sternenhocha 2, která vznikla v letech 2005 a 2006 jako klauzurní práce oboru scénografie alternativního a loutkového divadla na Akademii múzických umění v Praze. Tato představení vznikla jako výsledek práce jednoho tvůrčího týmu ve vzájemném rozestupu jednoho roku a vycházela ze stejné literární předlohy. Srovnávám jejich výtvarné řešení, režijní koncepty a samotný průběh realizace. Zároveň se rámcově dotýkám osobnosti Ladislava Klímy a jeho groteskního romaneta Utrpení knížete Sternenhocha.
|
|
| |
|
|
Scénografická interpretace z pohledu Poláka na český text
Ziółkowska, Joanna ; Kalfus, Pavel (vedoucí práce) ; Tománek, Alois (oponent)
Shrnutí
Bakalářská práce Scénografická interpretace z pohledu Poláka na český dramatický text je pokusem o ukázání procesu tvorby nad zvoleným textem v kontextu dějin českého a polského loutkového divadla ve druhé polovině dvacátého století.
Práce je rozdělená do dvou bloků, esejistického a praktického.
První z nich se zabývá charakteristikou jednotlivých polských a českých divadel. Hledá v nich souvislosti, rozdíly a proměny. Komentuje minulost, navazuje na současnost a klade otázky na budoucnost. Je to ve formě podobné eseji, proto vyjadřuje často můj názor, podotýká jenom některé problémy, je hypotézou. Vedoucí linkou je pojem divadla předmětu jako prostoru uplatňování rozmanitých výrazových prostředků.
Praktická část je rozdělená do dalších dvou částí. První vysvětluje volbu dramatu Milana Pavlíka Paní Bída, odhaluje ideologii, pracovní postup, řeší požadavky textu ve stylu maňáskového divadla. Druhá část je další variantou scénografické interpretace tohoto textu. Popisuje řešení ve stylu demonstračního divadla.
Obraz, který jsem si udělala během zamyšlení se nad českým a polským divadlem, se stal mojí inspirací. Vypovídá o vnitřní problematice Pavlíkovy tvorby z jiného pohledu a mluví o růžných aspektech dnešního loutkového divadla.
|
host ::
RSS.