|
|
Kokultivace buněk in vitro pro kostní regeneraci
Sloupová, Lenka ; Filová, Eva (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
Kokultivace dvou (či více) buněčných typů in vitro vedoucí k vytvoření funkční kostní tkáně vložitelné do místa poškození by mohla být řešením pro pacienty u nichž jsou aktuálně používané metody (jakými jsou například transplantace lidských kostních štěpů) nedostatečné. V kokultuře má jeden buněčný typ osteogenní funkci a další angiogenní funkci, protože limit difuze O2 a nutných živin je pouze 200 μm, což znamená, že založení cévní sítě in vitro by mělo předejít odumření vytvořené kostní tkáně po vložení do pacienta. Vytvoření a pochopení fungující kokultury in vitro je nutné pro získání kokultury úspěšné in vivo. V této práci jsou shrnuty a srovnány poznatky o vlivu in vitro kokultivace na proliferaci, osteogenezi a angiogenezi v kokultuře při použití osteoblastů (či osteoprogenitorů), mesenchymálních stromálních buněk odvozených z kostní dřeně (BMSC), nebo mesenchymálních stromálních buněk odvozených z tukové tkáně (ADSC) v roli osteogenního buněčného typu v kombinaci s různými typy endoteliálních buněk. Z důvodu pochopení vlivu kokultivace na tyto procesy je také zařazena kapitola shrnující interakce mezi kokultivovanými buněčnými typy. Klíčová slova kokultura, osteogeneze, angiogeneze, in vitro, osteoblasty, BMSC, ADSC
|
|
|
Formování blastému při procesu regenerace končetiny u obojživelníků
Paušlyová, Lucia ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Paňková, Daniela (oponent)
Úplná regenerace končetiny je doménou některých obojživelníků. Ocasatí obojživelníci mají schopnost regenerace amputovaných končetin po celý život. I bezocasí obojživelníci ovládají úplnou schopnost regenerace končetin po amputaci, ale pouze v larválním stádiu. Klíčovým dějem při regeneraci končetin je formování masy nediferencovaných buněk nazývaných blastém. Na tvorbě blastému se podílí mnoho buněčných typů, přičemž stěžejní roli hrají svalová tkáň a dermální fibroblasty. Dalším z klíčových faktorů pro vznik a růst blastému jsou nervy v místě poranění a jimi produkované neurotrofní faktory. Za posledních 20 let byl učiněn značný pokrok v používání různých specifických genů, díky nimž je možné sledovat osud buněk blastému.
|
|
|
Role integrinů během přípravy gamet k oplození a jejich vzájemné interakce
Foldynová, Veronika ; Komrsková, Kateřina (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
Integriny jsou heterodimerní transmembránové glykoproteiny, které představují velkou sku- pinu receptorů buněčné adheze podílející se na interakcích buněk, buňky a extracelulární matrix a interakcích buňky s patogenem. V současné době je u savců známo 24 různých inte- grinových heterodimerů. Podílejí se na široké škále procesů jako je imunitní odpověď, řízená migrace lymfocytů, agregace krevních destiček, také při hojení ran, buněčné diferenciaci, migraci, proliferaci a samotném přežití buněk. Integriny byly detekovány i na germinálních buňkách a dnes je známé, že hrají důležitou roli i v reprodukčních procesech jako je oplození, implantace embrya a embryonální vývoj. Hlavní náplní této bakalářské práce je seznámení s integriny z pohledu reprodukce, fyziologie integrinů, výskytu a lokalizace jednotlivých pod- jednotek u samčích a samičích gamet savců. Významná část práce je věnována diskuzi role integrinů u gamet, a to jak během maturačních procesů (dozrávání vajíčka ve vaječníku, kapacitaci a akrozomální reakce spermie), tak i při migraci spermie, tvorbě oviduktálního rezervoáru i jejich přímé a nepřímé zapojení do vazby a fúze gamet při oplození. Klíčová slova: integriny, spermie, vajíčko, fúze, oplození
|
|
|
Charakterizace prasečích indukovaných pluripotentních kmenových buněk
Svobodová, Eliška ; Vodička, Petr (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
Indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSCs) jsou pluripotentní buňky vytvořené reprogramací buněk somatických pomocí několika transkripčních faktorů v podmínkách kultivace embryonálních kmenových buněk (ESCs). Klasické faktory použité pro vytvoření prvních iPSCs jsou OCT4, SOX2, KLF4 a c-MYC. Takto vytvořené iPS buňky jsou svými vlastnostmi blízké ESCs. Technologie tvorby iPSCs může být využita k tvorbě iPS buněk z konkrétních pacientů a využita pro jejich léčbu tam, kde použití ESCs představuje etický a imunologický problém. Pro potřebu medicínských aplikací iPSCs je potřeba ověřit jejich dlouhodobou bezpečnost na vhodných zvířecích modelech.
|
|
|
Úloha proteinů Bmp4 a Bmp8b na vzniku primordiálních zárodečných buněk u myši
Vegrichtová, Markéta ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Petelák, Aleš (oponent)
Primordiální zárodečné buňky jsou prekurzory pohlavních buněk u sexuálně se rozmnožujících organismů. K indukci jejich vzniku jsou nezbytné růstové faktory z extraembryonálního ektodermu. Mezi těmito faktory jsou klíčové proteiny BMP4 a BMP8b. Tyto proteiny tvoří homodimery, popřípadě heterodimery a přes komplexy receptorů a SMAD proteiny aktivují kompetentní buňky proximálního epiblastu, které dají vzniknout primordiálním zárodečným buňkám a dalším strukturám embryonálního mezodermu. Přestože proteiny BMP4 a BMP8b signalizují obdobným způsobem, jsou vzájemně nezastupitelné a k indukci primordiálních zárodečných buněk jsou proto nutné oba dva. Dosud bylo navrženo několik modelů jejich interakce, avšak žádný zatím není úplně přesný.
|
|
|
Charakterizace pre-Sertoliho buněk Xenopus tropicalis ve tkáňové kultuře
Ševčíková Jonáková, Jana ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Drda Morávková, Alena (oponent)
4 Abstrakt Xenopus tropicalis je významným modelovým organismem vývojové i buněčné biologie. Dlouhodobá primární smíšená buněčná kultura získaná z juvenilních varlat Xenopus tropicalis, je první tkáňovou kulturou u tohoto živočišného druhu. Její charakterizace je důležitá pro další práci a ní a následné pokusy. Kultura je tvořena prekurzory Sertoliho buněk. Podpůrná vrstva těchto buněk umožňuje dlouhodobou kultivaci zárodečných kmenových buněk. Významnou roli při kultivaci představuje vliv kondicionovaného média na proliferaci buněk. Výsledky této práce prokázaly vliv kondicionovaného média na růst tkáňové kultury. Analýza genové exprese buněk kultury a varlat odhalila, že v procesu diferenciace Sertoliho buněk je zapojena celá řada růstových a diferenciačních faktorů. Přítomnost markerových genů byla prokázána RT-PCR a in situ hybridizací. Tento in vitro systém může pomoci k objasnění rozdílných rolí pre-Sertoliho a Sertoliho buněk v diferenciaci varlat. Představuje tak nový model spermatogeneze umožňující oddělení části diferenciace pre-Sertoliho a Sertoliho buněk, které lze u savčích modelů oddělit jen s obtížemi. Klíčová slova: Xenopus tropicalis, tkáňová kultura, pre-Sertoliho buňky, Sertoliho buňky, diferenciace varlat, genová exprese
|
|
|
The role of NG2 glycoprotein in cancer cell invasiveness
Obr, Adam ; Brábek, Jan (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
NG2 proteoglykan je jedinečný transmembránový glykoprotein, který je exprimován hlavně vyvíjející se tkání, jejíž buňky jsou charakteristické zvýšenou úrovní proliferace a migrační schopností. NG2 proteoglykan je považován jednak za zprostředkovatele buněčné adheze na různých substrátech, jednak za signální transmembránovou strukturu, která je schopná ovlivňovat aktinový cytoskelet a způsobovat zvýšenou úroveň pohyblivosti buňky. Tato literární rešerše poukazuje na možný efekt NG2 glykoproteinu na migrační schopnosti nádorových buněk skrze různé molekulární mechanismy, jako je na integrinech nezávislá interakce buňky s kolageny a dalšími substráty mimobuněčné matrice, efekt fosforylace dvěmi odlišnými kinázami vedoucí k odlišné signalizaci a různému chování v odpovědi na onu fosforylaci, a konečně interakci se scaffold proteinem MUPP1 a jeho možným spojením se signální drahou vedoucí k RhoA GTPáze, která je zapojená do regulací cytoskeletu.
|
|
|
Možnosti využití kmenových buněk pro léčbu diabetické retinopatie
Palacká, Kateřina ; Holáň, Vladimír (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
Diabetická retinopatie je onemocnění sítnice způsobující nevratné poškození buněk a tím i postupnou ztrátu zraku. Současná léčba je velice omezená a spojená s četnými vedlejšími účinky. Nadějnou možností léčby degenerativních onemocnění sítnice je použití kmenových buněk. Existují různé typy kmenových buněk. Patří mezi ně embryonální kmenové buňky, indukované pluripotentní kmenové buňky a buňky z dospělého organismu, mezi které můžeme zařadit mesenchymální kmenové buňky (MSC, mesenchymal stem cells). MSC jsou buňky nacházející se téměř ve všech tkáních dospělého organismu. Mohou migrovat do místa poškození, regulovat v sítnici průběh zánětu, potlačit vznik fibrovaskulátních jizev a nahradit poškozené buňky, jako jsou například nervové buňky, fotoreceptory a epiteliální pigmentové buňky. Aplikace MSC by tak mohla být slibnou léčbou pro degenerativní onemocnění sítnice.
|
|
| |
|
|
Změny v embryonálním programování vlivem diabetes mellitus
Landsmann, Lukáš ; Pavlínková, Gabriela (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
Embryonální vývoj je citlivý ke změnám prostředí. Tyto změny mohou vést ke změnám v embryonálním programování. Změny v programování embrya mohou nastat v důsledku nedostatečné výživy, stresu, působením chemických látek a také vlivem diabetu. Maternální diabetes vede k diabetické embryopatii. Tato práce se zaměřuje na vliv diabetického prostředí na vývoj jedince. Práce shrnuje genetické a epigenetické mechanismy podílející se na vzniku diabetické embryopatie. Epigenom jedince citlivě reaguje na faktory životního prostředí regulací transkripční aktivity genů. Změny v epigenomu vedou ke změně exprese genů, což může mít negativní dopad na fyziologii a metabolismus organismu. Hyperglykémie vede ke změnám v epigenomu. Klíčová slova: Diabetes mellitus, diabetická embryopatie, transkripční regulace, genetické a epigenetické faktory, embryonální programování, genom
|
host ::
RSS.