|
| |
|
|
Diverzita rodu Riccia (Marchantiophyta)
Spurná, Veronika ; Soldán, Zdeněk (vedoucí práce) ; Svoboda, David (oponent)
Cílem této práce je podat stručný přehled o rodu Riccia. Společně s rodem Ricciocarpos Corda se taxonomicky řadí do čeledi Ricciaceae (řád Marchantiales, oddělení Marchantiophyta). Oba rody mají jednoduchý endosporofyt a chybí jím elatery. Rod Riccia má širokou ekologickou valenci. Zástupci rodu, kteří jsou přizpůsobeni životu v sušších oblastech, se nachází na holé, prosluněné, jílovité půdě. Jiné druhy se vyskytují na vlhkých místech, kde se drží voda anebo také přímo ve vodním prostředí. Rod má kosmopolitní rozšíření. Největší diverzita je v subtropických oblastech, kde jim prospívá vysoká rozmanitost a bohatost prostředí. Zástupci tohoto rodu dokáží přežívat extrémní podmínky, velmi snadno se přizpůsobují novým podmínkám a také se vyznačují velkou morfologickou plasticitou. Z tohoto důvodu dodnes panují problémy správně určit některé konkrétní druhy. V České republice je celkem 13 druhů a z toho jsou tři druhy snadno zaměnitelné. Práce je částečně zaměřena i na porovnání druhů R. fluitans a R. rhenana ze sekce Ricciella. První z nich se typicky vyskytuje na hladině vody. Pokud se však ocitne bez trvalého vodního prostředí může připomínat druh R. rhenana, který se většinou nachází v terestrické formě. Třetí druh ze sekce R. stenophylla se dosud nevyskytuje v ČR, ale je možné, že u nás bude v...
|
|
| |
|
| |
|
|
Epixylické mechorosty - přehled dosavadního výzkumu a metody studia
Škaloudová, Jana ; Soldán, Zdeněk (vedoucí práce) ; Malíček, Jiří (oponent)
Epixylické mechorosty jsou vázány hlavně na mrtvé dřevo větších rozměrů, většinou v pokročilejším stupni rozkladu. V kulturním lese je jejich výskyt omezený z důvodu nedostatku vhodného substrátu a změněným mikroklimatickým podmínkám. Přítomnost těchto druhů může poukazovat na přirozenost stanoviště a zachovalé původní lesní struktury. Někteří epixyličtí specialisté mají velmi specifické nároky na vlastnosti substrátu. Někdy však může být těžké určit, které mechorosty jsou skutečně obligátně epixylické, neboť preference k substrátu se mohou v jiných mikroklimatických podmínkách lišit. Tato práce se snaží shrnout nároky epixylických mechorostů a vztahy s jinými ekologickými skupinami mechorostů, které také bývají součástí společenstva rostoucího na mrtvém dřevě, jeho složení se totiž v průběhu rozkladu dřeva proměňuje, zpočátku zahrnuje epifyty, původně rostoucí na živém stromě, později epigeické druhy. Jedním z cílů je popsat případnou konkurenci a dynamiku tohoto společenstva během dekompozice dřeva. Dále shrnout vliv lesního managementu na mikroklima a množství dostupných substrátů a tedy jeho dopad na mechorosty, s důrazem na epixylické druhy. Zmíněny jsou některé metody používané v terénu nebo v laboratorních podmínkách.
|
|
|
Diverzita rodu Riccia (Marchantiophyta) a molekulární metody studia taxonomie u játrovek
Spurná, Veronika ; Soldán, Zdeněk (vedoucí práce) ; Svoboda, David (oponent)
Cílem této bakalářské práce je představit rod Riccia. První fosilní nálezy přiřazované tomuto rodu se datují již na počátku pleistocénu. V knižním vydání se objevuje od 17. stol. a od té doby mu věnovali více pozornosti. Rod má kosmopolitní rozšíření po celém světě. Přežívá extrémní podmínky. Velmi snadno se přizpůsobuje novým podmínkám. Zástupci tohoto rodu se vyznačují velkou variabilitou morfologie. A proto i dodnes panují problémy správně určit konkrétní druh. V České Republice je celkem 13 druhů a z toho jsou tři druhy snadno zaměnitelné. Zaměřila jsem se na porovnání R.fluitans, která se typicky vyskytuje na hladině vody. Pokud se však ocitne bez trvalého vodního prostředí, tak se může zdát jako druh R. rhenana, který se většinou nachází v terestrické formě. V další části jsem popsala základní metody k molekulárním studiím věnované Marchantiophyta. Molekulární data výrazně změnili pohled na taxonomii kmene. Do nedávna je řadili na základě morfologických podobností. Ovšem ani moderní techniky nezaručují správnost, a tak se doporučuje kombinovat molekulární výsledky s morfologickými znaky. Klíčová slova: Riccia, diverzita, variabilita, molekulární studia, Marchantiophyta
|
|
|
Mechorosty agrocenóz ČR
Man, Matěj ; Soldán, Zdeněk (vedoucí práce) ; Němcová, Lenka (oponent)
2 SOUHRN Orná p da tvo í v eské republice i v celé Evropské unii více než 30 % celkového zem d lského p dního fondu. A koli jsou orná pole svou rozlohou významným biotopem, po et druh , které je osidlují, není oproti divoké krajin p íliš vysoký a diverzita n kterých skupin polních druh není prozkoumána. V zájmu zvyšování druhového bohatství zem d lské krajiny zavedla evropská direktiva po átkem 90. let systém certifikace ekologického zem d lství. Dosud však není prokázáno, zda má ekologický management skute n pozitivní vliv na druhové bohatství jednotlivých skupin organism . Ve své diplomové práci jsem zkoumal, zda má ekologický a konven ní management vliv na druhové bohatství a složení spole enstev mechorost orné p dy s p stováním obilnin. Vliv ekologického managementu na mechorosty nebyl dosud nikdy prozkoumán na rozdíl od cévnatých rostlin, bezobratlých živo ich i obratlovc . Práce vychází z dat poskytnutých Ministerstvem zem d lství R pro 3 kraje (Pardubický, Vyso ina a St edo eský). Nejv tší ást práce tvo í vlastní terénní pr zkum diverzity na 12 polích v 6 lokalitách spojený s m ením a odvozením základních p dních i klimatických charakteristik. Výsledkem mého pr zkumu je zjišt ní, že konven ní management obilných polí má na druhové bohatství polních mechorost okrajový vliv a na složení spole enstva má...
|
|
|
Mechorosty agrocenóz
Man, Matěj ; Soldán, Zdeněk (vedoucí práce) ; Mikulášková, Eva (oponent)
Tato literární rešerše je zaměřená na polní mechorosty agrocenóz v Evropě. Agrocenózy jsou tradičně upozaďovaným biotopem v botanickém výzkumu kvůli vysokému ovlivnění lidskou činností. Avšak ukazuje se, že některé vzácné druhy mechorostů či druhy v režimu ochrany, se v agrocenózách vyskytují častěji. Limitujícím faktorem pro mechorosty agrocenóz je konkurence cévnatých rostlin a jejich druhová skladba, pH půdy a způsob i načasování zemědělského managementu. Faktory jako používání pesticidů, hnojení či půdní typ nejsou dostatečně silnou vysvětlující proměnnou pro výskyt či diverzitu polních mechorostů. Strategií polních mechorostů je často rychlý životní cyklus, dobré přizpůsobení k rychlému využití dostupných zdrojů, vysoká produkce biomasy, vysoká investice do produkce rozmnožovacích částic a dlouhá životaschopnost rozmnožovacích částic v půdní bance diaspor. Ve své práci jsem dále srovnával druhové bohatství polních mechorostů v Evropě ve státech, kde je diverzita polních mechorostů zmapovaná. (Slovensko, Litva, Británie a Rakousko). Celkem bylo napříč státy zaznamenáno 226 druhů mechorostů v agrocenózách. Nalezl jsem 18 druhů mechorostů, které se vyskytují v agrocenózách každého ze čtyř států. Mechorosty agrocenóz tvoří v evropském prostředí 9 - 21 % celkové národní diverzity mechorostů. Většina...
|
|
|
Biology, ecology and invasion characteristics of Campylopus introflexus in the Czech Republic
Mikulášková, Eva ; Soldán, Zdeněk (vedoucí práce) ; Tribsch, Andreas (oponent) ; Kučera, Jan (oponent)
A B S T R A K T ( I N C Z E C H ) Ekologický a ekonomický dopad invazních rostlin na přirozené ekosystémy je předmětem mnoha studií, avšak invazní mechorosty jsou studovány pouze okrajově. Campylopus introflexus (Hedw.) Brid. je nejvýznamnější invazní druh mechorostu v Evropě. Pochází z jižní polokoule a v Evropě byl poprvé zaz- namenán v roce 1941 na Britských ostrovech, odkud se postupně šíří směrem na východ. První údaj z České republiky pochází z roku 1988. V rámci této práce bylo zjištěno, že v roce 2006 bylo v České republice známo přes 70 lokalit, v roce 2011 už bylo známo více než 100 lokalit. Dále je ukazováno, že Česká republika byla kolonizována opakovaně pomocí gener- ativních spor, všechny populace mají unikátní genotyp. Populace mají malou genetickou variabilitu, genetická diverzita v rámci České republiky není ko- relována s geografickou pozicí ani s žádnou ze sledovaných proměnných prostředí. V rámci jemného měřítka jedné dílčí lokality se rozšiřuje pomocí vegetativních diaspor, zatímco pro šíření na větší vzdálenosti využívá gener- ativní spory. Ve střední Evropě C. introflexus preferuje jehličnaté prosvětlené lesy, zvláště monokultury smrku či borovice. Druh kolonizuje paseky, břehy cest, okraje porostů a narušená rašeliniště. Na těchto místech může tvořit...
|
|
|
Metody studia biologie epifytických mechorostů
Reitschmiedová, Erika ; Soldán, Zdeněk (vedoucí práce) ; Novozámská, Eva (oponent)
Ve své práci se zaměřuji na základní shrnutí a popis metod užívaných ke studiu biologie/ekologie mechorostů, a to s důrazem na epifytické mechorosty. Popisované metody tedy zahrnují studium biologie mechů a játrovek, mezi hlevíky se epifytické formy nevyskytují. Práce je rozdělena do pěti kapitol, jejichž hlavním cílem je popsat základní či nejužívanější metody studia fenologie, růstu, bioindikace a environmentálních podmínek, jako měření závislosti na světle, vodě a měření pH borky. Poslední, pátá kapitola "Formy a strategie" je pouze terminologická a obsahuje pojmy označující životní a růstové formy a životní strategie mechorostů, které se užívají při studiu kolonií mechorostů.
|
host ::
RSS.