|
|
HLA neshody u pacientů po opakované transplantaci ledviny a incidence akutní buněčné a protilátkami zprostředkované rejekce.
Karasová, Alexandra ; Slavčev, Antonij (vedoucí práce) ; Ambrůzová, Zuzana (oponent)
Transplantace ledviny je nejvhodnější léčbou konečného stadia selhání ledvin. Riziko selhání štěpu je obecně vyšší u retransplantovaných pacientů než u prvně transplantovaných pacientů, a to z důvodů imunologických i neimunologických. Důležitým rizikovým faktorem rejekce transplantátu u retransplantovaných pacientů je jejich senzibilizace, tzn. přítomnost protilátek namířených proti HLA antigenů předchozího dárce/dárců. Z tohoto důvodu projekt s názvem Zakázané (neakceptovatelné) antigeny byl spuštěn v IKEM v letech 2011-2013. Cílem bylo snížit výskyt akutní celulární a protilátkami zprostředkované rejekce u retransplantovaných pacientů. Zakázané antigeny byly definovány jako neshodné HLA antigeny předchozích dárcům ledviny, proti kterým pacient čekající na retransplantaci vytváří protilátky. Cílem diplomové práce bylo vyhodnotit, zdali byl výskyt rejekce nižší u pacientů se zakázanými antigeny ve srovnání s kontrolní skupinou, kde zakázané antigeny definovány nebyly. Do studie bylo zahrnuto 234 pacientů (162 mužů a 72 žen). Většina z nich produkovala protilátky (90,2%) a zakázané antigeny byly stanoveny u 71,4% pacientů. V kontrolní skupině 267 pacientů čekajících na první transplantaci byla produkce protilátek významně nižší (26,6%). 50 pacientů se stanovenými zakázanými antigeny podstoupilo...
|
|
|
Cytokinová polarizace u imunopatologicky podmíněných chorob
Durilová, Marianna ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Tučková, Ludmila (oponent) ; Slavčev, Antonij (oponent)
4 Abstrakt Cytokiny jako primárními modulátory buněk imunitního systému hrají klíčovou roli v jejich vývoji a další aktivitě. Cytokinový profil mononukleárních buněk periferní krve (PBMC) odráží tedy logicky děje, které se uplatňují v patogenezi onemocnění spjatého s nějakou imunologickou dysbalancí. Ve své práci jsem se zabývala několika imunopatologickými stavy (diabetes mellitus 1. typu, autoimunitní tyreoiditida, alergická kolitída), u kterých je popisována cytokinová dysbalance. Snažila jsem se najít charakteristické rysy cytokinového profilu každého konkrétního onemocnění a poukázat na to, co je spojuje resp. odlišuje. K analýze cytokinového spektra byla použita metoda proteinové array a metoda ELISA. Vyšetřovaná byla produkce cytokinů mononukleárními buňkami periferní a pupečníkové krve in vitro (nativní, ale i po specifické stimulaci) a dále pak hladina cytokinů v mateřském mléce. První chorobou, na kterou jsem se zaměřila, byl diabetes 1. typu (T1D), kdy byli studováni jednak pacienti s touto chorobou (n = 10) a dále pak jejich prvostupňoví příbuzní (n=9). Zvláštní skupinu prvostupňových příbuzných pak představovali novorozenci, jejichž jeden z rodičů je pro tuto chorobu léčen (n = 52). U pacientů v prediabetické fázi dominovala spontánní i postimulační produkce Th1 asociovaných cytokinů...
|
|
|
Metodika ELISpot a predikce rejekce po transplantaci ledviny.
Rybáková, Kateřina ; Slavčev, Antonij (vedoucí práce) ; Mrázek, František (oponent)
Nejlepším terapeutickým řešením pro pacienty s chronickým selháním ledvin je transplantace. Celkové přežívání transplantovaných orgánů i pacientů je díky velkému pokroku v imunosupresivní terapii značně vysoké. Na druhou stranu na funkci transplantovaného orgánu se může imunosupresivní léčba podepsat svými nežádoucími vedlejšími účinky - příliš silná imunosuprese se může projevit infekcí či novotvary, naopak nedostatečná odhojením štěpu. Vzhledem k závažnosti akutní rejekce je hlavním cílem spolupráce klinických lékařů s transplantačními imunology rozdělit pacienty na základě hodnocení imunologických rizikových faktorů do skupin s nízkým, středním a vysokým rizikem rejekce. V literatuře se uvádí, že počty (frekvence) buněk produkujících interferon gama (IFNγ) před transplantací umožňují identifikovat pacienty s vysokým rizikem akutní celulární rejekce a zároveň predikovat dlouhodobé přežívání štěpu. V této práci jsme z periferní krve pacientů odebrané před transplantací stanovovali pomocí metody ELISpot (Enzyme-linked immunosorbent spot assay) frekvence aktivovaných T lymfocytů specifických vůči antigenům dárce, které během krátké stimulace (24 hodin) produkovaly IFNγ. Výsledky jsme korelovali s výskytem akutní celulární (ACR) a humorální (AMR) rejekce a dalšími rizikovými faktory. U našeho souboru...
|
|
|
Genetic and molecular factors influencing the outcome of solid organ transplantation
Pavlova, Yelena ; Slavčev, Antonij (vedoucí práce) ; Kalina, Tomáš (oponent) ; Mrázek, František (oponent)
Souhrn transplantovaných orgánů. Rejekce je reakci imunitního systému příjemce proti neshodným rejekce) mechanizmy. Mezi genetické faktory, které mohou mít - like receptorů (KIR), cytokinové polymorphysmy a další geny. Předtransplantační vyšetření těchto faktorů - Molekulární faktory - - v krvi příjemce můžou jednak napomoci hodnocení rizika rejekce, jednak sloužit jako mark a závěry jsou následující. Etnikum hraje velkou roli v distribuci KIR genů, genů KIR ligandů a v zastoupení jednotlivých KIR haplotypů. Toto se můsí brát do úvahy při extrapolaci údajů získaných z jiných etnických skupin a při provádění srovnávacích studií. Naše studie prokázala, že kombinovaná produkce protilátek proti HLA I. a II. třídy je nejrizikovější pro vznik humorální rejekce jak u příjemců ledvin, tak u příjemců srdce, zatímco předtransplantační produkce MICA protilátek nemá výrazný vliv na výskyt humorální nebo buněčné rejekce. Koncentrace sCD30 před a/nebo po transplantaci není dostatečně spolehlivým samostatným prediktorem AMR a/nebo CR u příjemců ledvin. Avšak u pacientů s protilátkami proti HLA antigenům, měření koncentrace sCD30 napomáhá k detekci pacientů s největším a nejnižším rizikem rejekce. Jsme také zjistili, že hodnoty růstového faktoru hepatocytů (HGF) naměřené před a po transplantaci nejsou v přímé korelaci s...
|
|
|
Etické aspekty dárcovství krvetvorných buněk
Březinová, Ludmila ; Štegmannová, Ingrid (vedoucí práce) ; Slavčev, Antonij (oponent)
Darování krvetvorných buněk může pomoci zachránit život pacientům s celou řadou hematologických onemocnění. Přes svou aktuálnost nepatří toto téma mezi příliš známé a velká část obyvatelstva se touto problematikou zabývá teprve tehdy, pokud se jich začne osobně dotýkat. Svou prací bych proto ráda přispěla k širší debatě o tomto tématu, se zaměřením na etickou problematiku. V teoretické části uvádím historii dárcovství a transplantací krvetvorných buněk, které k sobě neoddělitelně patří. Představuji pracoviště Českého registru dárců krvetvorných buněk a legislativní vymezení jeho fungování. Pro ucelený pohled na tuto problematiku popisuji způsoby provedení odběrů krvetvorných buněk a také transplantací samotných, především z důvodu vykreslení praktických problémů a otázek, kterým jsou dárci a pacienti vystaveni. Stěžejní část práce potom věnuji eticky dilematickým oblastem, se kterými se jako pracovníci registru můžeme setkat a jejichž řešení jsme vystaveni. Výzkumná část práce je zaměřena na otázku vnímání potřeby zasvěcenosti dárců do osudu a identity příjemců krvetvorných buněk v kontextu celého procesu darování. Cílem je přispět k hledání správného přístupu k dárcům, kteří nezištně podstupují celý proces darování. Zajímá mě, co vše chtějí dárci o svém příjemci vědět, proč to chtějí vědět a co...
|
|
|
Humorální rejekce po transplantaci ledviny a vyšetřování protilátek proti HLA a non-HLA antigenům.
Valhová, Šárka ; Slavčev, Antonij (vedoucí práce) ; Mrázek, František (oponent)
Transplantace ledviny představuje nejlepší způsob léčby pacientů s terminálním ledvinným selháním, je spojena s delším přežitím nemocných a lepší kvalitou života než dlouhodobá dialýza. Současně však s sebou nese imunologická rizika vedoucí k odhojení štěpu. U pacientů po transplantaci orgánu je závažnou imunologickou komplikací humorální rejekce, která je nejčastěji spojena s výskytem protilátek specifických proti HLA antigenům, obzvláště proti neshodným HLA antigenům dárce orgánu. Protilátky mohou mít v některých případech specificitu proti antigenům exprimovaným na endoteliálních buňkách, ne na lymfocytech, například proti MICA, MICB, ICAM a zatím neidentifikovaným tkáňově specifickým antigenům. Humorální rejekce má výrazně horší prognózu pro transplantovanou ledvinu než celulární rejekce, a proto její včasná diagnostika má značný význam pro následnou volbu adekvátní léčby. Diagnostika humorální rejekce je založena jednak na bioptickém průkazu C4d depozitů v kapilárách transplantovaných ledvin a současně na laboratorním nálezu protilátek proti neshodným antigenům dárce (donor specifické protilátky, DSA). Cílem naší retrospektivní studie bylo přispět ke zlepšení diagnostiky akutní a chronické humorální rejekce u pacientů po transplantaci ledviny. Dále porovnat diagnostické hodnoty odlišných metodik pro...
|
|
|
Využití metodik molekulární biologie pro určování polymorfizmu HLA antigenu
Brožová, Jitka ; Slavčev, Antonij (vedoucí práce) ; Trošan, Peter (oponent)
Komplex HLA (Human leukocyte antigen) je rozsáhlý genový úsek nacházející se na krátkém raménku chromozomu 6. Skládá se ze tří regionů, I. a II. region kódují geny HLA I. a II. třídy, ve III. regionu se nacházejí geny komplementu, TNFα a další geny, které nejsou evolučně a funkčně spojeny s geny HLA. HLA geny I. a II. třídy kódují povrchové glykoproteiny, které ve svém vazebném místě prezentují peptidy buňkám imunitního systému. HLA geny jsou spojovány s mnoha autoimunitními a infekčními nemocemi, i když mechanizmy těchto asociací jsou většinou zatím neznámé. HLA fungují jako silné transplantační antigeny, tudíž představují velkou překážku při alogenních orgánových transplantacích a transplantacích krvetvorných buněk. K zabránění rejekce transplantovaného orgánu, je nezbytné, aby se tkáň dárce shodovala v HLA genech tkáně příjemce. Určení shody dárce s příjemcem je prováděno pomocí HLA typizačních technik. HLA typizace se dnes ve většině laboratoří v Evropě a USA výlučně provádí metodami molekulární biologie. Mezi tyto metody řadíme tři hlavní techniky založené na polymerázové řetězové reakci (PCR), PCR se sekvenčně specifickými primery, PCR se sekvenčně specifickými oligonukleotidovými sondami a sekvenování. Metody molekulární biologie jsou přesnější, citlivější a mají větší rozlišovací schopnost...
|
|
|
HLA komplex a asociace s autoimunitními chorobami.
Karasová, Alexandra ; Slavčev, Antonij (vedoucí práce) ; Šírová, Milada (oponent)
Autoimunitní onemocnění jsou závažná, někdy i život ohrožující choroby, které postihují přibližně 5 % světové populace, a proto představují velký socio-medicínský problém. HLA komplex je nejlépe prostudovaný úsek lidského genomu, kóduje HLA antigeny, jejichž funkcí je předkládat peptidy imunitnímu systému (T-lymfocytům). V průběhu zkoumání HLA komplexu bylo zjištěno, že některé HLA antigeny jsou silně asociovány s výskytem autoimunitních chorob, avšak i přes velký pokrok v objasnění etiopatogeneze onemocnění se dosud nepodařilo úplně vysvětlit mechanizmus těchto asociací. Někdy je asociace autoimunitních onemocnění s HLA komlexem velice silná, například u M. Bechtěrev nebo celiakie, u jiných je asociace relativně slabá, což svědčí o roli dalších genetických faktorů, a / nebo faktorů prostředí. Cílem této práce je krátce vysvětlit strukturu a funkci HLA komplexu a jeho asociace s některými závažnějšími autoimunitními onemocněními.
|
|
|
Imunopatologické a imunogenetické aspekty transplantací krvetvorných buněk a solidních orgánů
Jindra, Pavel ; Boudová, Ludmila (vedoucí práce) ; Fakan, František (oponent) ; Slavčev, Antonij (oponent)
KIR geny a jejich produkty- killer imunoglobulin-like receptory (KIR) na povrchu NK buněk (natural killers) jsou jedním z klíčových prvků vrozené imunity člověka. NK buňky jsou to rychle účinkující efektorové buňky, které primárně likvidují virem infikované a nádorové buňky Tato schopnost destruovat cílové buňky je dána vzájemnou interakcí mezi KIR receptory a příslušnou specifickou HLA molekulou na povrchu buněk, neboli ligandem KIR receptorů. Genetická diverzita KIR genů a genotypů připomíná diverzitu HLA systému. Přestože jsou geny kódující KIR a HLA lokalizované na různých chromozomech a segregují se tedy nezávisle, existují určité důkazy alespoň částečné koevoluce obou systémů. Lze tudíž předpokládat. U HLA restrihované populace lze tedy očekávat alespoň částečnou redukci v diverzitě KIR genů i genotypů. Celkem 41jedinců homozygotních v ancestrálníml HLA haplotypu AH8.1 (HLA-A*0101-Cw*0701-B*0801-DRB1*0301-DQB1*0201), bylo kompletně genotypizováno pro KIR geny. Celkově bylo zjištěno celkem 14 různých KIR genotypů, přičemž zaznamenaná frekvence výskytu KIR genů a kompozice KIR genotypů v podstatě odpovídala datům ze studií u neselektované (ve smyslu HLA) populace Kavkazanů ("Caucasians"). Takzvané "non-framework" KIR geny s frekvencí více než 90 % zahrnovaly KIR2DL1, KIR2DL3, KIR3DL1, KIR2DS4 a KIR2DP1....
|
|
|
Laboratorní diagnostika a HLA typizace u nemocných s revmatoidní artritidou
Škoda, Marek ; Půtová, Ivana (vedoucí práce) ; Slavčev, Antonij (oponent)
Předkládaná práce studuje vztah mezi nosičstvím alel DRB1 genu a přítomností klinicky nejvýznamnějších autoprotilátek u nemocných s revmatoidní artritidou (RA). Soubor 81 pacientů s RA byl laboratorně vyšetřen a genotypizován. Stanovena byla prevalence nejčastěji prokazovaných analytů: antinukleárních protilátek (ANA), revmatoidních faktorů (RF), anti-CCP protilátek a anti-MCV protilátek. HLA-DRB1 alely byly detekovány metodou SSP-PCR s nízkým rozlišením (low resolution). Cíl studie spočíval v zjištění frekvencí DRB1 alel u české populace nemocných a vyšetření vztahu mezi nosičstvím těchto alel a produkcí jednotlivých autoprotilátek. U českých pacientů s RA byla nalezena asociace s HLA-DRB1*01 a HLA-DRB1*04 alelami. V porovnání s kontrolní populací byla u nemocných s RA významně snížena frekvence alely DRB1*15. Studium vztahu mezi nosičstvím DRB1 alel a přítomností klinicky nejvýznamnějších protilátek ukázalo významně zvýšené frekvence DRB1*04 alely u pacientů s pozitivitou ACPA protilátek (anti-CCP, anti-MCV). U ostatních protilátek (ANA, RF) nebyl vztah mezi jejich produkcí a nosičstvím DRB1 alel nalezen. Porovnání výše hladin anti-CCP a anti-MCV protilátek mezi skupinami RA pacientů s přítomností a absencí DRB1*04 alely neukázalo signifikantní rozdíl. Dále nebyl prokázán významný rozdíl ve výši hladin...
|
host ::
RSS.