|
|
K otázce vztahů Japonska a Indočíny na začátku 20. století
Karlová, Petra ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Liščák, Vladimír (oponent) ; Kovář, Martin (oponent)
K napsání této práce mě přivedl můj zájem o Japonsko a Vietnam. Začátek 20. století jsem si zvolila proto, že je to období mnoha změn nejen v Japonsku a Vietnamu, ale ve světě jako takovém. Studie zabývající se tímto období ve východní Asií se obvykle soustředí na vývoj vztahů západních velmocí s Japonskem a Čínou, na postoj Japonska ke Koreji a Číně apod. Avšak vztahy Japonska a Francie, která ovládala tehdejší Vietnam v rámci Francouzské Indočíny, jsou dosti opomíjeny. Domnívám se, že je to proto, že pozornost japonské vlády byla v té době zaměřena více na sever - na Koreu a Mandžusko, kde Francie neměla žádné ambice. V otázce Koreje a Číny se naopak střetávaly zájmy Ruska a Japonska. V jižní oblasti Japonsko sice mělo záchytný bod - Tchaj-wan, avšak zatím zde vůbec nepomýšlelo na další postup. To by mohlo vyvolat dojem, že vztahy mezi Japonskem a Indočínou v tomto období byly nevýznamné nebo nevyhraněné. Studiu japonsko-indočínských, respektive japonsko-vietnamských vztahů v tomto období se věnují především vědci z těchto obou zemí, avšak jejich bádání se často soustředí kolem osoby vietnamského vlastence Phan Boi Chaua [Fan Boi Ťau] a hnutí Dong Du [Dong Zu] (Cesta na východ), které organizoval v letech 1905- 1909 a jež spočívalo v tajném vysílání vietnamských mladíků do Japonska a zajištění jejich...
|
|
|
Čína na cestě k modernizaci (1860-1911)
Satrapa, Filip ; Kovář, Martin (oponent) ; Skřivan, Aleš (oponent)
V této práci jsem se pokusil analyzovat vývoj v několika oblastech, v nichž se čínská vláda nebo její provinční úředníci pokoušeli modernizovat svůj stát. Modernizace zahraniční politiky přinesla rozpad tradiční čínské představy o nadřazenosti čínského císařství k ostatním zemím a odbourala nedůvěru k cizině, jež ve společenské atmosféře přetrvávala po celé období Mingů a Čchingů (zpočátku jako bezprostřední reakce na mongolskou okupaci ve 13. a 14. století, později jako snaha udržet stabilitu uvnitř státu). Zahraniční obchod, který se po mnoha zákazech stal opět významnou složkou čínské ekonomiky, pomohl zvýšit produkci, modernizace celé ekonomiky se však stala nevyhnutelnou. Smluvní přístavy zrodily kompradora, který se lišil od tradičních čínských obchodníků a později se zapojil do čínské modernizace, tradiční obchodníci většinou nedokázali na nově změněné podmínky včas reagovat. Pohrdání obchodníky a vojáky ze strany úředníků se do značné míry vytratilo. Sítě železnic a také telegraf učinily vnitrozemí Číny mnohem přístupnější, ale také propojily Čínu s vnějším světem, stejně jako modernizovaná lodní doprava. V průběhu v podstatě dosti krátké doby let 1860-1911 prodělala prastará civilizace obrovský přerod, který jí otevřel cestu do "rodiny národů", zároveň ji však uvrhl na cestu nejistoty, rozpadu...
|
|
|
Příspěvek ke vztahům Velké Británie a Spojených států amerických 1783-1807
Gössl, Vojtěch ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Skřivan, Aleš (oponent)
Vztahy Velké Británie a Spojených států amerických v období po skončení války o nezávislost nepatří k obdobím, jež by budila větší zájem. Pozornost se soustředí především na americkou revoluci, případně na britsko-americký konflikt v letech 1812-13. V kontextu celosvětových událostí přitahuje největší pozornost Velká francouzská revoluce a následné války. Dokonce i proslulý americký historik Henry Adams poznamenal, že se jedná o "nezajímavé období"; sám o něm nicméně napsal dvě práce mimořádného rozsahu a kvality. Vzájemné vztahy v této době se přesto vyznačují mnoha momenty, které stojí "za povšimnutí". Konečně, zabývat se pouze velkými epochami v historii není možné, jelikož by se tím celkový pohled zúžil na několik málo událostí. Vztahy Británie a USA v tomto období přitahují pozornost z několika hledisek. Oba státy spojovala společná historie, kultura a jazyk. Na druhou stranu poznamenala jejich vztahy válka, která měla částečně charakter války občanské. Nutně tak musely vzniknout rozpory, z nichž bylo třeba hledat východiska; další problémy vznikaly i po válce. Obě země se se střídavými úspěchy snažily hledat řešení, přičemž docházelo ke krizím a smířování zároveň. Další zajímavou skutečností je fakt, že se jednalo o konfrontaci tradičního přístupu k diplomacii a politice obecně s nově vzniklým státem,...
|
|
|
Zrod dálněvýchodní velmoci. Zahraniční politika Japonska v letech 1894-1905
Kočvar, Jan ; Kovář, Martin (oponent) ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce)
Na počátku XVII. století bylo Japonsko vcelku centralizovanou zemí s určitými náběhy na moderní hospodářství a s mocnou armádou. Toto výhodné postavení však bylo z největší části promarněno v důsledku politiky rodu Tokugawa. Šógunové se obávali šíření křesť anství, zejména v jeho katolické podobě, a byli rozhodnuti je v Japonsku zničit. K tomu podle svého soudu potřebovali zemi izolovat. Izolace Japonska navíc umožnila petrifikovat stávající poměr sil v samotném Japonsku mezi rodem Tokugawa a mocnými rody na jihozápadě Japonska, jež byly podezírány z touhy svrhnout moc Tokugawů a jež by byly posíleny nekontrolovaným obchodem s cizinci. Z těchto důvodů Tokugawové postupně vydávali různá nařízení, jež byla roku 1639 završena zákazem pro portugalské lodě, připlouvat do Japonska. Japonsko se stalo uzavřenou zemí, jejíž kontakty se světem představovaly pouze přístav v Nagasaki a sporé kontakty knížectví Cušima a Sacuma s Koreou a Rjúkjú. Jak dokázaly aktivity japonských obchodníků v zámoří nebo akce kapitána Hamady na Tchaj-wanu, Japonsko mělo dostatek odvážných mořeplavců. Vezmeme-li v potaz vývoj na Dálném východě v XVII. století, vidíme, že Japonci měli možnost aktivně zasahovat do událostí na Dálném východě, ať již v Číně, nebo jinde. V protikladu k evropským obchodníkům měli Japonci mnohem lepší výchozí...
|
|
|
Evropské velmoci a první dělení Polska
Sautin, Viktor ; Kovář, Martin (oponent) ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce)
Historiografie, která se týká prvního dělení Polska, 1 je svým způsobem paradoxní. Na jedné straně sama událost a její důsledky jsou jedním z nejdůležitějších problému evropské novověké historie - většina evropských států měla v Polsku své zájmy a byla diplomaticky zainteresována v jednáních, která vedla k prvnímu dělení; vznikem nového a trvalého spojenectví Petrohradu, Berlína a Vídně, což bylo do té doby nemyslitelné, se podstatně změnila politická rovnováha v Evropě. Na druhé straně se první dělení Polska nestalo důležitým tématem ani v polské ani v evropské historiografii, o české nemluvě. V Čechách dosud chybí důkladná práce o historii tohoto prvmno polského dělení. K danému tématu existuje pouze rozsahem nevelká kniha z roku 1906 Arnolda Mullera Konec samostatnosti polské a pokusy o její obnovení,2 ve které autor popisuje převážně vnitřní poměry v Polsku a zahraničních se dotýká jenom okrajově. Ani v posledně době se tímto tématem v Čechách nikdo podrobněji nezabývá. Snad jen historik František Stellner se v jedné z kapitol své monografie Fridrich Veliki věnuje diplomatickým jednáním Fridricha II., která vyústila v prvním dělení Polska.
|
|
|
Válka habsburské monarchie s Osmanskou říší v letech 1716-1718
Boritzka, Jiří ; Kovář, Martin (oponent) ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce)
Mezinárodní vztahy a politika habsburské monarchie a Osmanské říše na přelomu 17.-18. století, kterou se tato práce zabývá, jsou dnes téměř zapomenutou záležitostí. Mojí snahou bylo poukázat na jisté důležité problémy ve vývoji vztahů těchto dvou státních útvarů. Ani jeden z nich nepřežil otřesy a změny na počátku 20. století. Oba se rozpadly po Velké válce (1914-1918). Osmanská říše nastoupila cestu nestability a rozpadu právě v době, o které pojednává tato práce. Pokusil jsem se nastínit příčiny pomalého úpadku. Co nebylo zmíněno, že největšího vrcholu dosáhla pádišáhova říše za vlády sultána SUleymana I. (1520-1566). Již zde jsou ale počátky pomalého úpadku. V 17. století se díky schopnostem velkých vezírů z rodiny Kopriilii podařilo situaci na jistou dobu stabilizovat. Obrat přišel roku 1683 tažením velkého vezíra Kara Mustafy k Vídni. Naopak habsburská monarchie za císaře Leopolda I. a jeho synů Josefa I. a Karla VI. zaznamenala největší územní zisky a stala se velmocí. Tak jako jsem se snažil zachytit pomalý úpadek Osmanské říše a jeho příčiny tak jsem se snažil ukázat příčiny vzestupu podunajské monarchie. Jak bylo vůbec možné, že Turci, kteří ještě v 70. letech 17. století zaznamenali další územní zisky a uzavřeli mír s Polskem a Ruskem, byli najednou poraženi? Bylo to proto, že říše nebyla vnitřně...
|
|
|
Anglo-francouzské vztahy v období náboženských válek ve Francii v druhé polovině 16. století
Dundrová, Milena ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Kovář, Martin (oponent) ; Halada, Jan (oponent)
"Během takřka čtyř desetiletí, mezi lety 1560 a 1598, prožili Francouzi tu nejstrašnější občanskou válku. válku bratrovražednou, doprovázenou anglickými a španělskými zásahy. válku. která však nepochybně neučinila z Francie onu bezkrevnou mrtvolu. jejíž obra;~ se snažilo vytvořit obratnou manipulací veřejného mínění okolí dobrého krále Jindřicha, aby tak dosáhlo většího kontrastu s hospodářskou obnovou země v prvních letech míru. mezi lety 1598 a 1610: válku přesto nesmiřitelnou. kde fanatické násilí načas zvítězilo nad umírněností ducha. nad touhou po míru [ ... ]: hořkou zkušenost s touto náboženskou vášní [ ... ], která silně podlomila královskou autoritu, na níž země po staletí stavěla svou jednotu, budovala svúj vnitřní mír a své hranice; tato krize autority ovlivnila částečně i 17. století a budoucnost monarchie."856 Takto výstižně charakterizovali bezesporu nejrozsáhlejší vnitropolitický konflikt v dějinách francouzského státu přední novodobí domácí historici, Georges Duby a Robert Mandrou. Francouzské náboženské války však představovaly pouze regionální aspekt konfliktu, sužujícího Evropu 16. století.857 Boj katolické Koruny a později katolické Svaté ligy s hugenoty tedy představoval jen jedno z bojišť, na němž se v znesvářené Evropě střetl katolicismus, který se mohl opřít o papežství a církev...
|
|
|
Anglo-francouzské vztahy v období náboženských válek ve Francii v druhé polovině 16. století
Dundrová, Milena ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce)
"Během takřka čtyř desetiletí, mezi lety 1560 a 1598, prožili Francouzi tu nejstrašnější občanskou válku. válku bratrovražednou, doprovázenou anglickými a španělskými zásahy. válku. která však nepochybně neučinila z Francie onu bezkrevnou mrtvolu. jejíž obra;~ se snažilo vytvořit obratnou manipulací veřejného mínění okolí dobrého krále Jindřicha, aby tak dosáhlo většího kontrastu s hospodářskou obnovou země v prvních letech míru. mezi lety 1598 a 1610: válku přesto nesmiřitelnou. kde fanatické násilí načas zvítězilo nad umírněností ducha. nad touhou po míru [ ... ]: hořkou zkušenost s touto náboženskou vášní [ ... ], která silně podlomila královskou autoritu, na níž země po staletí stavěla svou jednotu, budovala svúj vnitřní mír a své hranice; tato krize autority ovlivnila částečně i 17. století a budoucnost monarchie."856 Takto výstižně charakterizovali bezesporu nejrozsáhlejší vnitropolitický konflikt v dějinách francouzského státu přední novodobí domácí historici, Georges Duby a Robert Mandrou. Francouzské náboženské války však představovaly pouze regionální aspekt konfliktu, sužujícího Evropu 16. století.857 Boj katolické Koruny a později katolické Svaté ligy s hugenoty tedy představoval jen jedno z bojišť, na němž se v znesvářené Evropě střetl katolicismus, který se mohl opřít o papežství a církev...
|
|
|
Sovětská mocenská elita 1946-1950
Ostap, Pavel ; Halada, Jan (oponent) ; Skřivan, Aleš (oponent)
Cílem této práce je předložit analýzu vztahů uvnitř vedení VKS(b) v první fázi poválečného období Stalinovy diktatury. V první části se soustředím na průřezový pohled na státní, bezpečnostní a stranické instituce, jejich vývoj a mocenský význam. V druhé části se zaměří na seznámení se s hlavními představiteli mocenské elity pohybující se v bezprostředním mocenském centru. Jádro práce vytvoří pohled na vývoj mocenských kont1iktů v rozmezí let 1946 - I 950. Zaměří se zejména na vzestup Ždanovovy leningradské skupiny a její následnou likvidaci. V práci neopominu popsat postupný úpadek vlivu tzv. "staré gardy" a paralelní existenci druhé skupiny stranických funkcionářů kolem údajného "tandemu Malenkov- Berija". Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Rakousko, Muhammad Alí a krize na Blízkém východě 1839-1841
Šedivý, Miroslav ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Halada, Jan (oponent)
Po roce 1815 byla vojenská expanze habsburské říše na Balkánském poloostrově definitivně nahrazena politickou spoluprací s Konstantinopolí a ekonomickou expanzí rakouských firem v Orientu. Zde byl v této době nesporně nejvýznamnějším obchodním partnerem Egypt, kde po konsolidaci vnitřních poměrů došlo k zásadním hospodářským a administrativním reformám a na poměry Blízkého východu k nevídané 5 průmyslové revoluci. Iniciátorem těchto změn byl mimořádně schopný místodržící této provincie Muhammad Alí. Právě vztah rakouského kancléře Klemense Václava Lothara knížete Metternicha k jeho osobě a zároveň k Osmanské říši v letech 1839-1841 je ústředním tématem této diplomové práce. V tomto období byl poklidný vývoj na Blízkém východě a v Evropě narušen válkou mezi sultánem a Muhammadem Alím. V jednu chvíli se dokonce zdálo, že úspěchy egyptského vládce zničí celistvost říše a zároveň mír mezi velmocemi. Tato krize se tak stala jednou z nejvýznamnějších událostí doby předbřeznové. Mým záměrem je v první řadě podat ucelený obraz rakouské politiky v jejím průběhu a vysvětlit Metternichovy názory na jednotlivé události odehrávající se jak v Turecku, tak i v Evropě. Rovněž osobnost Muhammada Alího nemá a nemůže zůstat v kontextu této problematiky pouze okrajovou záležitostí a je nezbytné se jí věnovat podrobněji, neboť...
|
host ::
RSS.