|
|
Vývoj třívrstvé cévní protézy pro nízké průtoky
Mitáš, Petr ; Špaček, Miroslav (vedoucí práce) ; Štádler, Petr (oponent) ; Rohn, Vilém (oponent)
SOUHRN Vývoj cévní náhrady pro nízké průtoky je aktuální otázkou. Model hledání vývoje náhrady optimálních vlastností, který vychází z myšlenky převzetí charakteristiky biologického modelu - veny safeny, a naprogramování těchto vlastností do modelu konstruované náhrady, je jedním z možných směrů vývoje. Představovaná náhrada, která je výsledkem práce autorského kolektivu doktoranda, se skládá ze tří částí - nevstřebatelného scaffoldu představujícího medii, a dvou vstřebatelných kolagenních vrstev - pseudointimy a pseudoadventicie. Cílové parametry protézy byly určeny výsledky testů základní metody fyzikálního testování - jednoosou tahovou zkoušku a inflačně-extenzní test, stejně jako další postupy, u humánních vzorků safeny. Klíčovou otázkou je technologie výroby kolagenní vrstvy protézy. I další postupy výroby však mohou mít nezanedbatelný vliv na vlastnosti cévní protézy - mezi takové patří tvrzení kolagenu, antitrombogenní ošetření vnitřního povrchu cévní náhrady a použití metody sterilizace. Autor se zabývá problematikou vývoje nové kolegenní složky třívrstvé cévní protézy z českého kapra, který se vyznačuje nižší antigenicitou ve srovnání s kolagenem bovinním. Porovnává standardní a purifikovaný kapří kolagen, který má nižší zastoupení reziduálního tuku s otázkou porovnání průchodnosti při...
|
|
|
Imunosuprese po transplantaci kryokonzervovaných tepenných alloštěpů v experimentu.
Špunda, Rudolf ; Špaček, Miroslav (vedoucí práce) ; Moláček, Jiří (oponent) ; Rohn, Vilém (oponent)
SOUHRN Cílem experimentální práce bylo zhodnocení vlivu imunosuprese pomocí takrolimu na rejekci kryokonzervovaných aortálních alloštěpů na potkaním modelu, který byl nastaven tak, aby simuloval techniky a postupy používané v klinickém programu transplantace kryokonzervovaných tepenných alloštěpů. Kryokonzervované alloštěpy abdominální aorty jsme transplantovali mezi kmeny potkanů Brown-Norway a Lewis. Imunosupresi pomocí takrolimu v dávce 0,2 mg/kg/den jsme podávali intramuskulárně od 1. (skupina TAC1), respektive od 7. (skupina TAC7) do 30. pooperačního dne. Neimunosuprimované skupiny po isogenní (ISO) a allogenní (ALO) transplantaci sloužily jako kontrola. Třicátý den po transplantaci jsme štěpy explantovali, histologicky a imunohistochemicky jsme zhodnotili destrukci cévní stěny a infiltraci imunokompetentními buňkami. Dále jsme hodnotili koncentraci donor specifických anti-MHC protilátek v periferní krvi. Cévní stěny alloštěpů v obou imunosuprimovaných skupinách nejevily 30. pooperační den žádné známky destrukce a nebyla v nich zaznamenána žádná depozita imunoglobulinu G. Adventiciální infiltrace MHC II pozitivními buňkami byla ve skupině ALO signifikantně vyšší než u obou imunosuprimovaných skupin (ALO 20,7±6,7, TAC1 5,9±5,5, TAC7 6,1±5,1, P <0,001). Koncentrace anti-MHC protilátek I. a II. třídy byla...
|
|
|
Nové přístupy ke zmírnění myokardiální atrofie po mechanickém odlehčení - Experimentální studie heterotopické transplantace srdce u laboratorního potkana
Pokorný, Martin ; Malý, Jiří (vedoucí práce) ; Ošťádal, Petr (oponent) ; Rohn, Vilém (oponent)
Rozvoj srdeční atrofie, jako následek mechanického odlehčení srdce, který byl popsán u pacientů léčených dlouhodobými mechanickými srdečními podporami, představuje jednu ze zásadních překážek v cestě k zotavení myokardu. Prvním cílem této práce bylo zhodnotit rozvoj srdeční atrofie u zdravého a selhávajícího myokardu po mechanickém odlehčení. Experimentálním modelem ke studiu mechanického odlehčení byla zvolena heterotopická transplantace srdce u laboratorního potkana. Srdeční selhání bylo experimentálně vyvoláno chronickým objemovým přetížením po vytvoření aorto- kavální píštěle. Druhým cílem této práce bylo zjistit, zda dietou navozené zvýšení koncentrací kyseliny myristové, palmitové a palmitoolejové v myokardu dokáže zmírnit průběh atrofických změn. Právě u těchto vybraných mastných kyselin byla již dříve prokázána schopnost navodit fyziologický růst myokardu. Třetím cílem této práce bylo zjistit, zda navýšení izovolumické zátěže heterotopicky transplantovaného srdce může ovlivnit rozvoj srdeční atrofie. Zvýšení izovolumické zátěže bylo dosaženo po implantaci nově navrženého intraventrikulárního expandéru. Rozvoj srdeční atrofie byl hodnocen jako váhový úbytek heterotopicky transplantovaného srdce v porovnání s hmotností srdce kontrolních skupin, a to 7, 14, 21 a 28 dní po heterotopické transplantaci....
|
|
|
Aortokoronární bypassy s nebo bez mimotělního oběhu u rizikových nemocných
Hlavička, Jan ; Vaněk, Tomáš (vedoucí práce) ; Vojáček, Jan (oponent) ; Rohn, Vilém (oponent)
SOUHRN Tato dizertační práce s názvem Aortokoronární bypassy s nebo bez mimotělního oběhu u rizikových nemocných je souhrnem poznatků vycházejícím ze dvou publikovaných prací autora: Off-pump versus on-pump coronary artery bypass grafting surgery in high-risk patients: PRAGUE-6 trial at 30 days and 1 year, uveřejněné v časopise Biomedical Papers v roce 2015 a Aspirin is insufficient in inhibition of platelet aggregation and thromboxane formation early after coronary artery bypass surgery, publikovaný v Journal of Thrombosis and Thrombolysis roku 2009. První studie PRAGUE-6, která se zaměřila výhradně na pacienty s velmi vysokým operačním rizikem dle skórovacího systému EuroSCORE, potvrdila hypotézu o vyšším výskytu kombinovaných endpointů do 30. poopearčního dne u pacientů operovaných s použitím mimotělního oběhu, zejména akutních infarktů myokardu. Tento signifikantní rozdíl se po roce od výkonu nezachoval, zejména kvůli nárůstu mortality mezi 30. dnem a 1. rokem u pacientů operovaných na bijícím srdci. Dizertační práce dále v diskuzi polemizuje s podobnými pracemi, publikovanými na dané téma v posledních letech, včetně dvou posledních nerozsáhlejších metaanalýz. Druhá část práce navazuje na téma revskularizace myokardu v otázce antiagregační terapie po aortokoronární rekonstrukci bez ohledu na zvolenou...
|
|
|
Porovnání průtoků levé arteria thoracica interna z přístupu ze sternotomie a z levostranné přední torakotomie a klinických dopadů na pacienta
Voborník, Martin ; Harrer, Jan (vedoucí práce) ; Lonský, Vladimír (oponent) ; Rohn, Vilém (oponent)
SOUHRN Úvod: V terapii ischemické choroby srdeční (ICHS), vedle konzervativní terapie a perkutánních intervencí, má své nezastupitelné místo i chirurgická revaskularizace myokardu (CABG - "coronary artery bypass grafting"). Zlatým standardem chirurgické léčby ICHS je operace z přístupu střední sternotomie s použitím mimotělního oběhu (on-pump CABG). Mezi méně invazivní výkony patří revaskularizace "na bijícím srdci" - tedy bez mimotělního oběhu (off-pump CABG). Podle rozsahu postižení věnčitých tepen je možné volit operační přístup konvenční sternotomií či z miniinvazivního přístupu (MIDCAB - "minimally invasive direct coronary artery bypass") levostranné krátké přední torakotomie (LAST - "Left Anterior Small Thoracotomy"). Ačkoliv technické provedení anastomózy v průběhu off-pump CABG z přístupu střední sternotomie a MIDCAB je ve své podstatě identické, chirugicky náročnější je zejména preparace a odběr LIMA ("Left Internal Mammary Artery") z přístupu LAST. Cíle práce: Cílem dvou provedených studií je posoudit vliv operačního přístupu na průtok LIMA, vč. klinických krátkodobých i dlouhodobých dopadů na pacienta. Metodika: Studie 1 (nerandomizovaná, prospektivní): Do studie bylo zařazeno 60 pacientů, kteří na našem pracovišti podstoupili plánovaně revaskularizaci RIA s použitím LIMA - 30 pacientů, kteří...
|
|
|
Dlouhý pentraxin 3 - prediktivní biomarker poškozující zánětové odpovědi u nemocných operovaných na srdci?
Holubcová, Zdeňka ; Manďák, Jiří (vedoucí práce) ; Lonský, Vladimír (oponent) ; Rohn, Vilém (oponent)
SOUHRN ÚVOD. Při kardiochirurgické operaci dochází k rozvoji systémové zánětové odpovědi. Stále však nejsou známé biomarkery s jistou prediktivní hodnotou, jež by identifikovaly rizikové pacienty. CÍL. Popsat a porovnat dynamiku hladin pentraxinu 3 (PTX3) a dalších zánětových biomarkerů (CRP, TLR2 a IL-8) u dvou skupin pacientů s odlišným klinickým projevem poškozující zánětové odpovědi po kardiochirurgické operaci. Dále popsat a porovnat dynamiku hladin pentraxinu 3 a dalších zánětových biomarkerů (CRP, IL-8, IL-18, IL-18BP, TLR2, MMP7, MMP8, sFas a sFasL) u týž pacientů operovaných na srdci s ohledem na fibrilaci síní. METODIKA. Zařazeno bylo 42 kardiochirurgických pacientů operovaných s použitím mimotělního oběhu, kteří byli dle rozsahu klinické manifestace zánětové odpovědi rozděleni na dvě skupiny. U pacientů ve skupině A (n = 21) byl pooperační průběh komplikován klinickými známkami syndromu systémové zánětové odpovědi (SIRS) nebo jeho stadii. Pacienti ve skupině B (n = 21) měli nekomplikovaný pooperační průběh (bez SIRS). Stejný soubor 42 pacientů byl dále rozdělen do tří skupin dle přítomnosti a rozsahu fibrilace síní. U 22 pacientů nebyla peroperačně fibrilace síní dokumentována (skupina A: no atrial fibrillation). U 11 pacientů byla fibrilace síní dokumentována po operaci (skupina B: temporary...
|
|
|
The use of tissue modification mechanisms for preparing an autologous pericardial heart valve replacement
Straka, František ; Pirk, Jan (vedoucí práce) ; Straka, Zbyněk (oponent) ; Rohn, Vilém (oponent)
Xenogenní biologické srdeční chlopenní náhrady používané v současnosti v klinické praxi mají celou řadu limitací. Hlavním problémem je rozvoj degenerativních změn, který vede k dysfunkci chlopně. Reoperace je nutná až u 65% pacientů za 15 let po implantaci těchto chlopní. Cílem tkáňového inženýrství je vytvořit nový typ autologní biologické náhrady srdečních chlopní pro klinickou praxi, která bude obsahovat živé autologní buňky a bude mít zachovánu schopnost remodelace. Za tímto účelem se používají různé typy scafoldů, buněk a různé laboratorní postupy. Většina z nich se však neosvědčila pro různé limitace, jako je nekompatibilita s imunitním systémem, špatná penetrace buněk do scafoldů, nízká produkce mezibuněčné hmoty, špatné biomechanické vlastnosti a nezachovaná schopnost remodelace po implantaci in vivo. V první části výzkumu bylo cílem porovnat buněčné složení a strukturu mezibuněčné hmoty a mechanické vlastnosti lidského perikardu jako potenciálního scafoldu pro tkáňové inženýrství autologní srdeční chlopennní náhrady se strukturou normální lidské aortální chlopně. Druhá část výzkumu byla soustředěna na přípravu dynamického kultivačního systému (bioreaktoru) pro trojrozměrné (3D) dynamické kondicionování tkáně lidského perikardu regulovaným pulsním průtokem kultivačního media. Ve třetí části...
|
|
|
Současné možnosti ovlivnění dlouhodobé průchodnosti koronárních bypassů
Skalský, Ivo ; Rohn, Vilém (vedoucí práce) ; Adamec, Miloš (oponent) ; Němec, Petr (oponent)
Hlavní komplikací koronárních rekonstrukcí pomocí žilních štěpů je v průběhu času restenoza. Cílem práce bylo posoudit vliv perivaskulárního polyesterového systému, dlouhodobě uvolňující sirolimus na intimální hyperplasie autologní štěpů. Systém s řízeným uvolňováním tvoří polyesterová síťka potažená kopolymerem kyseliny L-mléčné a ε- kaprolaktonu uvolňující sirolimus, která je určená na ovinutí kolem autologního žilního štěpu současně při jeho implantování. Hodnotili jsme uvolňování sirolimu a jeho účinky na hladké svalové a endoteliální buňky in vitro. Polyesterová síťka potažená kopolymerem uvolňovala in vitro sirolimus 6 týdnů. Sirolimus uvolňovaný ze síťky inhiboval růst hladkých svalových buněk i endotelových buněk v 7-denních in vitro experimentech. Počet hladkých svalových buněk klesl o 29% a počet endotelových buněk o 75% po 7 dnech uvolňování sirolimu ze síťky při zachovaní vysoké viability buněk. Implantovali jsme v. jugularis ext. do a. carotis communis u králíků. Žilní štěp byl buď samotný, nebo byl obalen čistou polyesterovou síťkou a nebo byl obalen síťkou uvolňující sirolimus. Žilní štěpy byly standartně histologicky vyšetřeny na tloušťku intimy, medie a komplexu intimy a medie za 3 a 6 týdnů po implantaci. Žilní grafty obalené síťkou uvolňující sirolimus nebo čistou síťkou...
|
|
|
Posouzení vhodnosti užití minimálního mimotělního oběhu při kardiochirurgické operaci
Nikitinský, David ; Rohn, Vilém (vedoucí práce) ; Mašín, Jaroslav (oponent)
Nikitinský, David - Posouzení vhodnosti užití minimálního mimotělního oběhu při kardiochirurgické operaci 1. lékařská fakulta UK Praha 2, Kateřinská 32 Vedoucí práce: doc. MUDr. Vilém Rohn, CSc. Cílem bakalářské práce bylo posoudit vhodnost minimálního mimotělního oběhu (MECC) na základě srovnání s konvenčním mimotělním oběhem. V práci jsem retrospektivně porovnával dvě skupiny pacientů, kteří podstoupili operaci srdce, přičemž jedna s použitím MECC a druhá pomocí konvenčního mimotělního oběhu - ECC. Soubor pacientů byl rozdělen na dvě skupiny, které byly tvořeny 29 (MECC) a 51 (ECC) probandy. V obou kategoriích byli zastoupeni především muži (69 % MECC; 80,4 % ECC). Průměrný věk pacientů byl 70,5 let (MECC), 65,6 let (ECC). V práci jsem hodnotil množství pooperačních krevních ztrát, počet jednotek podaných krevních derivátů, celkovou dobu intubace, délku pobytu na pooperační jednotce intenzivní péče, dobu od provedení operačního výkonu až do propuštění. Posuzoval jsem také četnosti vzniku neurologických komplikací, psychosyndromu, neinfekčních plicních komplikací, komplikací gastrointestinálního traktu a jiných komplikací. Výskyt neurologických komplikací ve skupině MECC (4 pacienti, 13,8 %) byl zvýšený oproti skupině ECC (1 pacient, 2 %) a rozdíl byl blízký hranici statistické významnosti...
|
|
| |
host ::
RSS.