Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 7 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Endogenní markery v etiopatogenezi aneuryzmat břišní aorty
Houdek, Karel ; Moláček, Jiří (vedoucí práce) ; Bachleda, Petr (oponent) ; Šebesta, Pavel (oponent) ; Staffa, Robert (oponent)
Úvod Prevalence aneuryzmatu břišní aorty se pohybuje od 2 do 6%. Aneuryzma se také posunuje na vyšší příčky v příčinách úmrtí. Ruptura aneuryzmatu je ve vysokém procentu smrtelná. Etiologie tohoto onemocnění není zatím dokonale známá. Současná léčba (resekční nebo endovaskulární)není indikovaná u všech pacientů. Konzervativní - farmakologická léčba není dosud také známá. Cíle Úkolem této práce je ověřit účinky farmakologické léčby atorvastatinem na experimentálně navozené výdutě břišní aorty u prasete a detailněji popsat a kvantifikovat tyto účinky na změny v histologické stavbě stěny aneuryzmatu. Dalším cílem je shrnout dosavadní poznatky o etiopatogenezi, léčbě a prevenci tohoto onemocnění a s jejich pomocí hledat další možné cesty k účinné léčbě. Metody Srovnání rychlosti růstu experimentálně vytvořeného aneuryzmatu u prasete ovlivněného a neovliněného podáním atorvastatinu. Stereologická kvantifikace změn ve složení stěny aneuryzmatu břišní aorty pod vlivem atorvastatinu. Sběr publikovaných dat. Výsledky Podávání atorvastatinu nebrzdilo v našem modelu rychlost růstu aneuryzmatu, ale vedlo ke změnám v histologické stavbě stěny výdutí, které se tak svou skladbou blížily stavbě nepostižené aorty. Atorvastatin bránil degradaci elastinu. Skupina zvířat ovlivněná atorvastatinem měla aortální stěnu bohatší na...
Možnosti zlepšení vlastnostní ledvinných štěpů od nebijících dárců pomocí ihned zahájené mechanické pulzatilní perfuze
Opatrný, Václav ; Moláček, Jiří (vedoucí práce) ; Bachleda, Petr (oponent) ; Havránek, Pavel (oponent)
Možnosti zlepšení vlastností ledvinných štěpů od nebijících dárců pomocí ihned zahájené mechanické pulzatilní perfuze Opatrný V. Chirurgická klinika FN Plzeň a LF UK v Plzni Úvod: Množství ledvin dostupných k transplantaci stále nedosahuje počtu pacientů na čekací listině, jež se každoročně prodlužuje. Přitom je transplantace ledvin jedinou šancí pacientů na dlouhodobé přežití s dobrou kvalitou života. Proto jsou v poslední době využívány i orgány od tzv. marginálních dárců, mezi něž patří též zemřelí dárci po nezvratné zástavě oběhu (DCD - donors after cardiac death). Nejčastější příčinou smrti těchto dárců je závažné trauma, zejména kraniocerebrální, či náhlá srdeční zástava s následnou neúspěšnou resuscitační péčí. Po konstatování smrti jedince dle přesně daných kritérií, je možno přistoupit k odběru ledvin. Při tom dochází nejprve k promytí štěpů v těle dárce pomocí perfuzního roztoku a následně k jejich vyjmutí a uchování zvolenou prezervační metodou. V oblasti DCD je nejčastěji využívána mechanická pulzatilní perfuze pomocí speciálního přístrojového vybavení. I přes dobré dlouhodobé výsledky štěpů od DCD, je tato skupina zatížena větším počtem opožděného nástupu funkce štěpu (DGF) i primární afunkce štěpu (PNF). Cíl: Shrnutí základních poznatků o DCD a jejich následné využití v experimentální práci....
Imunosuprese po transplantaci kryokonzervovaných tepenných alloštěpů v experimentu.
Špunda, Rudolf ; Špaček, Miroslav (vedoucí práce) ; Moláček, Jiří (oponent) ; Rohn, Vilém (oponent)
SOUHRN Cílem experimentální práce bylo zhodnocení vlivu imunosuprese pomocí takrolimu na rejekci kryokonzervovaných aortálních alloštěpů na potkaním modelu, který byl nastaven tak, aby simuloval techniky a postupy používané v klinickém programu transplantace kryokonzervovaných tepenných alloštěpů. Kryokonzervované alloštěpy abdominální aorty jsme transplantovali mezi kmeny potkanů Brown-Norway a Lewis. Imunosupresi pomocí takrolimu v dávce 0,2 mg/kg/den jsme podávali intramuskulárně od 1. (skupina TAC1), respektive od 7. (skupina TAC7) do 30. pooperačního dne. Neimunosuprimované skupiny po isogenní (ISO) a allogenní (ALO) transplantaci sloužily jako kontrola. Třicátý den po transplantaci jsme štěpy explantovali, histologicky a imunohistochemicky jsme zhodnotili destrukci cévní stěny a infiltraci imunokompetentními buňkami. Dále jsme hodnotili koncentraci donor specifických anti-MHC protilátek v periferní krvi. Cévní stěny alloštěpů v obou imunosuprimovaných skupinách nejevily 30. pooperační den žádné známky destrukce a nebyla v nich zaznamenána žádná depozita imunoglobulinu G. Adventiciální infiltrace MHC II pozitivními buňkami byla ve skupině ALO signifikantně vyšší než u obou imunosuprimovaných skupin (ALO 20,7±6,7, TAC1 5,9±5,5, TAC7 6,1±5,1, P <0,001). Koncentrace anti-MHC protilátek I. a II. třídy byla...
Možnosti zlepšení vlastnostní ledvinných štěpů od nebijících dárců pomocí ihned zahájené mechanické pulzatilní perfuze
Opatrný, Václav ; Moláček, Jiří (vedoucí práce) ; Bachleda, Petr (oponent) ; Havránek, Pavel (oponent)
Možnosti zlepšení vlastností ledvinných štěpů od nebijících dárců pomocí ihned zahájené mechanické pulzatilní perfuze Opatrný V. Chirurgická klinika FN Plzeň a LF UK v Plzni Úvod: Množství ledvin dostupných k transplantaci stále nedosahuje počtu pacientů na čekací listině, jež se každoročně prodlužuje. Přitom je transplantace ledvin jedinou šancí pacientů na dlouhodobé přežití s dobrou kvalitou života. Proto jsou v poslední době využívány i orgány od tzv. marginálních dárců, mezi něž patří též zemřelí dárci po nezvratné zástavě oběhu (DCD - donors after cardiac death). Nejčastější příčinou smrti těchto dárců je závažné trauma, zejména kraniocerebrální, či náhlá srdeční zástava s následnou neúspěšnou resuscitační péčí. Po konstatování smrti jedince dle přesně daných kritérií, je možno přistoupit k odběru ledvin. Při tom dochází nejprve k promytí štěpů v těle dárce pomocí perfuzního roztoku a následně k jejich vyjmutí a uchování zvolenou prezervační metodou. V oblasti DCD je nejčastěji využívána mechanická pulzatilní perfuze pomocí speciálního přístrojového vybavení. I přes dobré dlouhodobé výsledky štěpů od DCD, je tato skupina zatížena větším počtem opožděného nástupu funkce štěpu (DGF) i primární afunkce štěpu (PNF). Cíl: Shrnutí základních poznatků o DCD a jejich následné využití v experimentální práci....
Endogenní markery v etiopatogenezi aneuryzmat břišní aorty
Houdek, Karel ; Moláček, Jiří (vedoucí práce) ; Bachleda, Petr (oponent) ; Šebesta, Pavel (oponent) ; Staffa, Robert (oponent)
Úvod Prevalence aneuryzmatu břišní aorty se pohybuje od 2 do 6%. Aneuryzma se také posunuje na vyšší příčky v příčinách úmrtí. Ruptura aneuryzmatu je ve vysokém procentu smrtelná. Etiologie tohoto onemocnění není zatím dokonale známá. Současná léčba (resekční nebo endovaskulární)není indikovaná u všech pacientů. Konzervativní - farmakologická léčba není dosud také známá. Cíle Úkolem této práce je ověřit účinky farmakologické léčby atorvastatinem na experimentálně navozené výdutě břišní aorty u prasete a detailněji popsat a kvantifikovat tyto účinky na změny v histologické stavbě stěny aneuryzmatu. Dalším cílem je shrnout dosavadní poznatky o etiopatogenezi, léčbě a prevenci tohoto onemocnění a s jejich pomocí hledat další možné cesty k účinné léčbě. Metody Srovnání rychlosti růstu experimentálně vytvořeného aneuryzmatu u prasete ovlivněného a neovliněného podáním atorvastatinu. Stereologická kvantifikace změn ve složení stěny aneuryzmatu břišní aorty pod vlivem atorvastatinu. Sběr publikovaných dat. Výsledky Podávání atorvastatinu nebrzdilo v našem modelu rychlost růstu aneuryzmatu, ale vedlo ke změnám v histologické stavbě stěny výdutí, které se tak svou skladbou blížily stavbě nepostižené aorty. Atorvastatin bránil degradaci elastinu. Skupina zvířat ovlivněná atorvastatinem měla aortální stěnu bohatší na...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.