|
|
Perspektivy sociologie umění: převládající diskurz a možná východiska
Vostruhová, Anna ; Mlynář, Jakub (vedoucí práce) ; Paulíček, Miroslav (oponent)
Diplomová práce se zabývá sociologií umění, jejím převládajícím diskurzem a hledáním jiných možných způsobů sociologického přístupu k umění. Text je členěn na tři vzájemně se doplňující oddíly. První oddíl se věnuje problematice reprezentace umění prostřednictvím výkladu dějin umění jako dějin zobrazování, a z toho plynoucí konceptuální dualitě iluzivnost x schematičnost. Ve druhém oddíle se pozornost soustředí na analýzu předpokladů, z nichž dominantní proud sociologie umění vychází. Jedná se o sociální determinaci uměleckého diskurzu, popření axiologičnosti umění, legitimizaci umění na základě jeho společenské funkce a nerovného přístupu percepce umění ve společnosti. Relevance těchto tezí je v předložené práci zproblematizována podobně jako jednotící teoretický rámec, ze kterého tyto premisy vycházejí, a to marxistická estetická teorie. Předložená práce proto na základě podložených argumentů označuje marxistický materialismus za původce determinismu a nivelizace hodnot v sociologii umění a konstatuje, že marxistický přístup k umění je pro sociologii nevyhovující a destruktivní. V závěru práce hledá jiné způsoby pro sociologickou reflexi umění, a to prostřednictvím mezioborové spolupráce s estetikou. Konkrétně se jedná o možnost aplikace normativní teorie, zkoumání gratifikace prožitku či...
|
|
|
Užívání antidepresiv jako příklad medikalizace a farmaceutizace života
Holada, Matouš ; Paulíček, Miroslav (vedoucí práce) ; Kyselá, Eva (oponent)
Pojem medikalizace označuje proces, skrze nějž je určitý dříve nemedicínský problém nově transformován v problém medicínský. Cílem této práce je ukázat, jak lze pomocí tohoto konceptu přispět k lepšímu pochopení fenoménu současné masové spotřeby antidepresiv. Pokouším se zde demonstrovat, že nárůst v užívání antidepresiv, k němuž v posledních desetiletích celosvětově dochází, je zapotřebí chápat jako výsledek řady faktorů, mezi nimiž stěžejní roli hraje právě změna v chápání určitých emočních stavů, dříve považovaných za přirozené, jakožto symptomů psychické poruchy. Kromě obecné analýzy činitelů, jež spotřebu těchto léků podporují, pak práce obsahuje rovněž vlastní případovou studii jednoho z nich, jímž je způsob, jakým o antidepresivech pojednávají média. Zaměřuji se zde na novinové články, publikované mezi lety 1996 a 2016 v rámci českého celostátního tisku a pokouším se ukázat, jak i přes svou relativní neutralitu diskuze, které se v nich o problematice antidepresiv vedou, svým akcentováním medikalizovaného rámce pohledu na psychické problémy ve výsledku napomáhají vytvářet prostředí, které jejich užívání podporuje.
|
|
|
Dílo Bedřicha Václavka v historicko-sociologické perspektivě
Horáková, Kristýna ; Šalanda, Bohuslav (vedoucí práce) ; Paulíček, Miroslav (oponent)
Diplomová práce popisuje dílo Bedřicha Václavka v historicko-sociologické perspektivě. Bedřich Václavek byl přední marxistický teoretik, kritik, estetik, germanista a folklorista. K jeho jednotlivým dílům se v práci přistupuje podobně jako k důkazům o jeho myšlenkových proměnách v průběhu doby. Důraz je kladen na chronologickou linii, jež je doprovázena Václavkovou tvorbou (kritiky, teorie, úvahy, příspěvky v časopisech, sbírky a listáře). Práce se zaměřuje především na sumarizaci jeho děl, v nichž jsou zřetelné přechody od jednoho uměleckého směru k druhému, při čemž se zohledňuje historické pozadí reflektující společenskou situaci, na níž Václavek reaguje. Práce se snažila nabídnout ucelený pohled na všestrannost Václavkova díla, ale i na jeho podrobnou biografii a to především od narození po dobu studií (do roku 1922), což je období, kdy se konstruovaly vlastenecké myšlenky a vztah k folkloru. Diplomová práce nabízí pohled na Václavkův přínos k sociologii literatury, jenž byla inspirací pro některé Václavkovy kolegy a následovníky. Klíčová slova: sociologie literatury, Bedřich Václavek, kritika, sociální realismus, folklor, brněnská sociologie, Václavkova Olomouc, František Hrdina.
|
|
|
Význam módy jako prostředku k vyjádření ženské individuality
Bílková Černá, Michaela ; Šalanda, Bohuslav (vedoucí práce) ; Paulíček, Miroslav (oponent)
Tato magisterská práce se zabývá fenoménem módy a otázkou, zda ženy používají módu jako prostředek k tomu, aby sdělovaly to, kdo jsou, aby vyjádřily svou individualitu. Předmětem této práce jsou významy, které ženy v dnešní společnosti připisují módě a jejich individuální prožitá zkušenost s tímto fenoménem. Tato práce vychází z teoretických východisek Gillese Lipovetského, jehož konceptuální uchopení módy klade důraz na svobodné jednání lidských jedinců a stojí tak v opozici k názorům tradiční sociologie módy. Oblast módy bývala po dlouhou dobu spíše okrajovým tématem, ale v tomto textu je předvedena jako společensky relevantní a historicky se vyvíjející fenomén a jedinečná instituce charakteristická pro moderní společnost. Teoretickým výsledkem této práce je potvrzení toho, že móda může být jedním z prostředků používaných účastnicemi výzkumu k vyjádření jejich individuality. Účastnice výzkumu je individuální bytost prožívající svou jedinečnou zkušenost, ale na druhou stranu je její jednání, její prožívaná zkušenost, omezována vnějšími faktory a podmínkami.
|
|
|
Využití sociologických metod a technik v kriminologickém výzkumu zaměřeném na zkoumání latentní kriminality
Zahradníčková, Kristýna ; Cejp, Martin (vedoucí práce) ; Paulíček, Miroslav (oponent)
Tématem této bakalářské práce je využití sociologických metod při zkoumání latentní kriminality. Sociologické metody byly vybrány na základě provázaného vztahu kriminologie a sociologie. Kriminalita obecně ohrožuje celou společnost a je považována za jeden z nejzávažnějších společenských problémů. Každoročně je objasněna zhruba polovina všech nahlášených trestných činů. Kriminologové však odhadují, že zhruba stejný podíl trestných činů, který je evidován, není nikde zaregistrován. Tato neevidovaná kriminalita je nazývána kriminalitou latentní. Neznalost latentní kriminality způsobuje řadu problémů, bližší znalost rozsahu a míry latentní kriminality se tak stává žádanou nutností. Většina dat o latentní kriminalitě je dnes získávána z viktimologických výzkumů a ze self-reportových studií. Setkat se však můžeme i s analýzou dokumentů, výzkumů veřejného mínění či s experimenty. Představa o rozsahu a míře latentní kriminality je však zatím spíše neurčitá. V této práci bylo navrženo několik sociologických metod a technik, které by mohly zlepšit zkoumání latentní kriminality. Jedná se především o pozorování, etnografický výzkum a případové studie v kombinaci s topografickou metodou. Dále jsem navrhla model následného trestného činu, který po spáchání určitého trestného činu předpokládá spáchání i jiných...
|
|
|
Sociologické čtení postmoderní literatury na příkladu prózy Dona DeLilla
Stehlík, Martin ; Paulíček, Miroslav (vedoucí práce) ; Balon, Jan (oponent)
Vztah sociologie a literatury otevírá díky jejich vzájemné blízkosti rozsáhlé pole úvah. Předkládaná práce rozvijí méně obvyklý přístup k literatuře, jehož snahou je pátrat v ní po projevech sociologického myšlení, jež by mohlo být přínosné v kontextu jemu tematicky podobných sociologických teorií. Značná pozornost je věnována vymezení tohoto přístupu zejména vůči standardním postupům sociologie literatury a následné formulaci jeho metodologických východisek. Sociologické čtení, jak je v textu představeno, interpretuje literární dílo ve světle vybraných sociologických teorií, k nimž je interpretace v dalším kroku zpětně vztahována. Za předmět takové interpretace byl v práci zvolen román Dona DeLilla Bílý šum, dnes již klasické dílo americké postmoderní literatury. Na počátku široce vyznačené téma působení masmédií v soudobé společnosti při interpretaci konkretizují vybrané teorie Jeana Baudrillarda a Niklase Luhmanna. V případě Baudrillardovy teorie hyperreality a simulace se jedná o proměny vztahu reality a reprezentace, resp. mizení tradiční opozice mezi nimi. Teorie sociálních systémů Niklase Luhmanna je pak využita k prozkoumání zájmu románu o pluralitu "systémových realit" (s důrazem na úlohu systému masmédií). Výstupem této části práce je identifikace sociologizujících vhledů obsažených v...
|
|
|
Mikuláš Kusánský a objev vážení
Růžička, Jáchym ; Paulíček, Miroslav (vedoucí práce) ; Horák, Vít (oponent)
Hlavním cílem práce je vysvětlit perspektivou sociologie vědy příčiny neúspěchu objevu vážení Mikuláše Kusánského. Pomocí Mertonovy teorie zájmu je potvrzeno, že pro úspěch objevu vážení na poli přírodní filozofie existoval předpoklad. Platnost této teorie je demonstrována na případu Kusánovy kosmologie, s níž uspěl. Mertonova teorie je v další části rozšířena o Bourdieua charakteristiku vědeckého pole a dva teoretické limity, k nimž se každé vědecké pole blíží. Druhý typ pole, vyznačující se nízkým počtem vědeckých autorit, je srovnán s Kuhnovým pojmem paradigmatu. Obě tyto koncepce jsou porovnány s polem přírodní filozofie a je dokázána oprávněnost jejich aplikace. Na základě těchto koncepcí jsou dále představeny dvě možné vědecké strategie Pierra Bourdieua, strategie následovnictví a podvratu. Vzhledem k rozporu Kusánova pojetí vědy a převládajícímu esenciálnímu předmětu vědy je Kusánskému přiřazena strategie podvratu a jsou vysvětleny nízké šance na úspech, které z této strategie plynou. V závěru je pomocí Kuhna ukázáno, že strategie podvratu může být úspěšná, jen pokud předefinuje základní principy normální vědy a tento teoretický případ je srovnán s konkrétním případem objevu vážení. Na základě tohoto srovnání je ukázáno, co chybělo Kusánskému k většímu úspěchu jeho objevu a kterými kroky...
|
|
|
Muzeum umění v proměnách své sociální funkce
Černá, Lucie ; Paulíček, Miroslav (vedoucí práce) ; Balon, Jan (oponent)
Muzea umění stále mají nezastupitelnou úlohu, a to jak pro svět umění, tak pro širší společnost. Tato diplomová práce se zabývá zejména jejich proměnou a problémy, kterým ve vztahu k současné společnosti čelí. Soustředí se na vývoj muzeí, na proměny hodnot, které mají ztělesňovat, a rovněž na změny v normativních očekáváních, ke kterým ve spojení s muzei došlo. Stať rozebírá rovněž funkce muzeí se vzrůstajícím důrazem na jejich vzdělávací úlohu, jelikož právě ona by mohla muzeím pomoci uspět v jejich současné snaze o otevření se publiku. Právě snahy o demokratizaci dnes představují zásadní úkol muzeí umění. Tyto snahy však závisí na pojetí estetického vkusu, jemuž se práce rovněž věnuje. Aby byly úspěšné, je žádoucí na vkus pohlížet jako na schopnost, kterou je možné kultivovat právě pomocí vzdělání. Jelikož těmi, kdo úspěchy muzeí v této oblasti zejména ovlivňují, jsou muzejní profesionálové, zabývá se práce i jejich postavením v rámci muzea a světa umění a strategiemi, které využívají. K zásadním proměnám v oblasti muzeí umění a jejich reakcím na požadavky veřejnosti došlo v důsledku institucionální kritiky, která započala v 60. letech minulého století. Pod tento proud lze zahrnout tzv. novou muzeologii, kritické kurátorství či relační estetiku. Jelikož tyto přístupy jsou v muzejní praxi...
|
|
|
Představy správného umění a jejich vývoj v době přicházející abstrakce v USA
Váňová, Veronika ; Veselská, Jindra (vedoucí práce) ; Paulíček, Miroslav (oponent)
(abstrakt) Otázka ohledně existence opravdového umění byla řešena mnohými teoretiky i umělci. První polovinou dvacátého století otřásaly světové války a přicházející nacismus a socialismus. S tím byl spojen vznik avantgardních směrů, které se snažily společnosti postavit. Spolu s avantgardou se objevovaly teorie umění a umělečtí teoretici, kteří více či méně ovlivňovali umělce samotné. Teorie Friedricha Nietzscheho, Theodora Adorna, Jean Francois Lyotarda, Clementa Greenberga a Leo Steinberga se v mnohém liší, ale shodují se v zásadní věci. Tou je touha po změně umění směřující k jeho správné podobě. První dva autoři tvrdí, že opravdové umění zde již bylo, ale bylo zničeno. Ostatní ho hledají v tom, co přichází. Ve stínu moderních technologií se snaží objevit něco, co bude vlastní jen výtvarnému umění. Do popředí přichází zobrazování nereprezentovatelného a abstrakce. Abstraktní expresionismus je směr, který vzniknul ve třicátých letech v USA. Spolu s ním se přesunulo umělecké centrum z Paříže do New Yorku. Abstraktní expresionisté se rozdělili na dvě skupiny. Umělci jedné z nich, jako je Jackson Pollock či Willem de Kooning, byli nazýváni action painters, akční malíři. Druhá skupina, do které řadíme Barnetta Newmana a Marka Rothka, tvořila tzv. color field painting. Vyznačují se obrovskou energií a...
|
|
| |
host ::
RSS.