|
|
Diverzita řas z červeného sněhu v Evropě: kombinace molekulárních a morfologických dat
Křížková, Heda ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Šabacká, Marie (oponent)
Ve sněhu se vyskytuje mnoho mikroorganismů. Patří mezi ně i psychrofilní sněžné řasy z řádu Chlamydomonadales (Chlorophyta), které se přizpůsobily extrémním podmínkám v tomto habitatu a tvoří tzv. barevné sněhy. Druh Chlamydomonas nivalis (Bauer) Wille je považován za kosmopolitního původce červeného sněhu, který se vyskytuje během letního období ve vysokohorských a polárních oblastech. Ve vzorcích můžeme pozorovat červené kulovité buňky bez bičíků a bez jasných morfologických znaků použitelných pro determinaci. Dosud neexistuje laboratorní kultura a životní cyklus tohoto druhu není vyjasněný. Navíc se ukazuje, že červené zbarvení sněhu způsobuje více druhů dříve určovaných jako Chlamydomonas nivalis. Cílem této práce bylo odebrat vzorky červeného sněhu v rámci Evropy, popsat variabilitu v morfologii sněžných řas typu Chlamydomonas nivalis v závislosti na lokalitě, pokusit se vyizolovat laboratorní kulturu původce červeného sněhu a popsat jeho postavení a rozšíření na základě fylogenetických analýz kultur i terénních vzorků. Podařilo se získat vzorky červeně zbarveného sněhu z 30 evropských lokalit ve slovinských Alpách, Rumunsku, Dolomitech, Ötztalských, Walliských a Sarntalských Alpách, Vysokých Taurách, v masivu Ortleru, v Norsku, Turecku a na Svalbardu. Pomocí světelné a skenovací elektronové...
|
|
|
Indukce extracelulárních fosfatáz acidotolerantních planktonních řas z rodu Coccomyxa: vliv koncentrace a formy fosforu
Macholdová, Markéta ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Ševců, Alena (oponent)
Fosfor je častým limitujícím prvkem pro fytoplankton ve sladkovodních ekosystémech, protože řasy a sinice jsou schopné ho přijímat pouze v rozpuštěné anorganické formě. Fytoplankton má několik mechanismů, pomocí kterých umí nedostatek fosforu překonávat. Jedním z nich je produkce extracelulárních fosfatáz. Tyto enzymy jsou vylučovány na povrchu buněk nebo uvolňovány do jejich okolí a hydrolyzují organické molekuly obsahující fosfor. Uvolněný anorganický fosfor může být následně přijímán buňkami. Tento mechanismus může zásadně ovlivnit konkurenceschopnost některých druhů řas v prostředí s dlouhodobou limitací fosforem (např. působením nízkého pH na dostupnost fosforu). V této práci byl v laboratorních podmínkách zkoumán vliv koncentrace a formy fosforu na extracelulární fosfatázovou aktivitu kmenů rodu Coccomyxa (Chlorophyta), které byly izolované ze dvou acidifikovaných lokalit s různou dostupností fosforu - Plešného jezera a Hromnického jezírka. Extracelulární fosfatázová aktivita byla vyhodnocena na úrovni jednotlivých buněk pomocí metody FLEA a fluorescenční mikroskopie. Metoda FLEA umožňuje pomocí umělého substrátu ELF® 97 fosfátu zobrazit fosfatázově aktivní místa na povrchu buněk. Extracelulární fosfatázová aktivita byla indukována kultivací v médiích s anorganickou i organickou formou...
|
|
|
Chladová adaptace sněžných řas: úloha změn ve složení mastných kyselin
Dřízhalová, Marie ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Němcová, Yvonne (oponent)
Sněžné řasy se jako typicky extremofilní skupina nabízí jako modelové organismy pro studium přizpůsobení se k životu na hranici fyziologických možností. Dosud není jasné, jakým způsobem je na molekulární úrovni u těchto mikrorganismů zajištěna optimalizace fungování fotosyntetických procesů v podmínkách blízkých 0 řC, často za velmi vysoké intenzity záření. Cílem této práce bylo zjistit teplotní a světelná optima růstu dvou dosud málo prozkoumaných kmenů a zmapovat složení mastných kyselin ve vybraných psychrofilních a psychrotrofních kmenech z rodů Chloromonas a Chlamydomonas (Chlamydomonadales, Chlorophyta) ze sbírek UTEX, CCCryo a sběrů na území Evropy včetně České republiky a Slovenska. Tato práce popisuje pomocí metody zkřížených gradientů optimální teplotní a světelné podmínky dvou kmenů sněžných řas izolovaných z lokalit v Krkonoších, které se vyznačují odlišnými ekologickými podmínkami. Kmen Chloromonas reticulata Luční pochází z alpinského pásma a jeho růstové charakteristiky jej řadí mezi psychrotrofní řasy vyžadující vysokou intenzitu záření. Druhým testovaným kmenem byl Chloromonas pichinchae Meandry z lesního prostředí, který lze též označit za psychrotrofní, ale na rozdíl od předešlého kmene rostl v širokém rozmezí ozářenosti, včetně velmi nízkých hodnot. Hlavním cílem práce bylo...
|
|
|
Paleoekologická rekonstrukce prostředí Komořanského jezera v pozdním glaciálu na základě analýzy rozsivek
Poštulková, Anna ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Tátosová, Jolana (oponent)
V rámci multi-proxy zpracování sedimentů zaniklé lokality Komořanské jezero byla na bazální části profilu PK-1-L odpovídající pozdnímu glaciálu a časnému holocénu provedena rozsivková analýza. Bylo možné se opřít o již dříve provedené radiokarbonové datování a vytvořený datový model, analýza rozsivek byla také doplněna o další výsledky (ztráta žíháním, přítomnost stomatocyst zlativek). 32 vzorků sedimentu v intervalech 0,4-0,6 cm bylo laboratorně zpracováno, z izolovaných valv byly vytvořeny trvalé preparáty a abundance jednotlivých taxonů byla stanovena pomocí světelné mikroskopie. Byla zjištěna koncentrace valv na gram suchého sedimentu a relativní zastoupení taxonů v jednotlivých vzorcích. Subdominanty a vzácné taxony byly u poloviny vzorků sledovány nezávisle s cílem odfiltrovat rušivý vliv dominant. Na základě relativních četností taxonů byla provedena shluková analýza a vzorky rozděleny do tří rozsivkových akumulačních zón (DAZ). Rekonstrukce saprobity a trofie byla provedena pomocí indexů, hodnoty pH, konduktivity a koncentrace celkového fosforu (TP) byly odhadnuty za použití transferových funkcí. Nejvýraznější změna ve společenstvech rozsivek byla zaznamenána ještě před začátkem holocénu, na jehož nástup dominantní taxony nereagují. Rekonstrukce konduktivity, trofie i saprobity ukázala...
|
|
|
Ekologie a ekofyziologie psychrofilních řas
Zázvorková, Michaela ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Pichrtová, Martina (oponent)
Psychrofilní řasy jsou extremofilní fotoautotrofní organismy obývající nejrůznější chladné habitaty. Vyskytují se ve formě jezerního fytoplanktonu, porůstají mořské ledové kry a najdeme je také na povrchu ledovcovů a sněhové pokrývky. Ve svých habitatech často hrají důležitou ekologickou roli jakožto hlavní primární producenti. Tyto organismy žijí na hraně fyziologických možností a byly nuceny se přizpůsobit drsným podmínkám. Proto využívají mnoho adaptačních a aklimačních strategií, které jim pomáhají čelit chladu a extrémům v dostupnosti fotosynteticky aktivního a UV záření. Jednou z nich je desaturace mastných kyselin, která slouží k udržení fluidity membrán. Řada adaptací zatím není podrobněji prozkoumána. Zvláště enzymy a další proteiny psychrofilních řas jsou dosud téměř neprobádány. Nicméně psychrofilové jsou díky svému přizpůsobení na trvale chladné prostředí nesmírně zajímaví z hlediska mezních podmínek pro existenci života na Zemi, pro astrobiologii nebo kvůli potenciálnímu využití v biotechnologiích.
|
|
|
Chladová adaptace sněžných řas: úloha změn ve složení mastných kyselin
Dřízhalová, Marie ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Němcová, Yvonne (oponent)
Sněžné řasy se jako typičtí extremofilové nabízejí jako modelové organismy pro studium přizpůsobení k životu na hranici fyziologických možností. Dosud není jasné, jakým způsobem je u těchto psychrofilních organismů na molekulární úrovni zajištěna optimalizace fungování fotosyntetických procesů v podmínkách blízkých 0řC a často za velmi vysokého záření. Tato práce zjišťuje růstová optima a mapuje složení mastných kyselin ve vybraných kmenech psychrofilních a psychrotrofních řas, převážně třídy Chlamydomonadaceae (Chlorophyta) ze sbírek UTEX, CCCryo a sběrů na území Evropy včetně kmenů z České Republiky a Slovenska. Zjistila jsem optimální podmínky růstu metodou zkřížených gradientů (teplota/ozářenost) u sněžných řas 2 kmenů: Chloromonas reticulata Luční (červený sníh) má optimum růstu v 8- 20řC a optimální ozářenost 423 µmol.m-2 .s-1 a výše. Určila jsem tuto řasu jako psychrotrofní. Druhým testovaným kmenem byl Chloromonas pichinchae Meandry. Teplotní optimum je v intervalu 4-10řC. Maximální teplota nepřesahuje 30řC, při tomto průběhu růstu ho mohu považovat za druhý psychrofilní kmen nalezený na území ČR. Tento nález je třeba dále ověřit a doplnit údaje o průběhu teplot mezi 9-20řC. Chloromonas pichinchae Meandry je stínomilná řasa, vykazuje dobrý růst i při 34 µmol.m-2 .s-1 . Práce také sledovala...
|
|
|
Tolerance of pennate diatoms (Bacillariophyceae) to experimental freezing: comparison of polar and temperate strains
Hejduková, Eva ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Šabacká, Marie (oponent)
V polárních oblastech je prostředí charakterizováno mnoha extrémy. Nízké teploty, nedostatek kapalné vody, nepravidelný přísun živin a slunečního záření a jejich fluktuace v denních i ročních cyklech mohou vypadat pro život nevhodně. Navzdory tomu jsou rozsivky (Bacillariophyceae) jednou ze skupin mikroorganismů, které se v tomto prostředí patrně dobře adaptovaly a v široké škále polárních habitatů dominují. Strategií, jak překonat nepříznivé podmínky, je pro mnoho organismů dormance, avšak u rozsivek jsou morfologicky odlišná klidová stadia pozorována zřídka. V této studii byla experimentálně testována tolerance polárních a temperátních rozsivek k vymrzání a byl také posouzen rozdíl v přežívání vegetativních a klidových buněk. Kmeny rozsivek pro experimenty byly izolovány v roce 2014 z přírodních vzorků z maritimní Antarktidy (ostrov Jamese Rosse, ostrov Vega) a z Arktidy (Svalbard). Další kmeny byly získány ze sbírky mikroorganismů (CCCryo a BCCM). Tvorba klidových buněk byla navozena kultivací za nedostatku dusíku a světla v nízkých teplotách. Vegetativní a klidové buňky 26 kmenů byly vystaveny šesti různým pokusům s vymrzáním (včetně těch, které simulovaly přírodní podmínky), a to do teploty -4 řC, -20 řC, -40 řC a -180 řC (tekutý dusík). Jednotlivé pokusy se také lišily v rychlosti vymrzání a...
|
|
|
Taxonomic position, phylogenetic relationships and metal resistance of green algae dominating in phytoplankton of two acid lakes
Barcyte, Dovile ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Hašler, Petr (oponent)
Cílem této diplomové práce bylo objasnit taxonomické postavení a fylogenetické vztahy planktonních řas dominujících ve dvou kyselých jezerech s vysokou koncentrací kovů (Hromnické jezírko a Plešné jezero, Česká republika) a porovnat tyto izoláty s jinými blízce příbuznými kmeny s důrazem na toleranci k různým toxickým kovům (Cr, Al, Cu, Mn, Zn, Hg). Fylogenetické analýzy ukázaly, že oba kmeny patří k druhu Coccomyxa simplex. Poprvé tak bylo prokázáno, že právě tento druh se může stát dominantní planktonní řasou v extrémním prostředí kyselých jezer se zvýšeným přísunem fosforu. Na základě analýzy 18S rDNA bylo možné v rámci rodu Coccomyxa rozlišit čtyři nezávislé fylogenetické linie, z nichž tři obsahují sladkovodní izoláty z kyselého prostředí. Z různých chemických roztoků byly získány nové kmeny nedávno popsaného druhu Coccomyxa polymorpha. Z testů toxicity vyplynulo, že kmeny druhu Coccomyxa simplex vyizolované z Hromnického jezírka a z Plešného jezera nevykazují zvýšenou odolnost k vysoké koncentraci kovů. V případě hliníku byla reakce kmenů výrazně odlišná, ale nezávisela na koncentraci tohoto kovu v prostředí, odkud byl kmen vyizolován. Schopnost tohoto druhu přežít v extrémním prostředí je pravděpodobně daná jinými faktory, než je zvýšená tolerance k toxickým účinkům kovů. Klíčová slova:...
|
|
|
Identification and ecophysiology of coccoid green algae dominating in ice-covered lakes on James Ross Island (NE Antarctic Peninsula)
Mihál, Martin ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Hodač, Ladislav (oponent)
Cieľom tejto práce bolo zistiť fylogenetické vzťahy, morfológické a ekofyziologické charakteristiky troch kmeňov kokálnych zelených rias z Antarktídy. Kmene A a B sú planktóne riasy dominujúce v zamrznutých jazerách na ostrove Jamesa Rossa (SV Antarktický polostrov). Tretí kmeň (Ankistrodesmus antarcticus CCAP 202/25) bol pôvodne vyizolovaný zo zeleného ľadu na Ballenyho ostrovoch (Rossova dependencia) a jeho popis bol založený len na morfologických znakoch. Na základe fylogenetických analýz sekvencií 18S rDNA, sekundárnej štruktúry ITS2 a morfológie buniek, kmene A a B patria k jednému druhu rodu Monoraphidium (Chlorophyta, Sphaeropleales, Selenastraceae), ktorý by v budúcnosti mohol byť popísaný ako nový. Je to prvá zmienka o tom, že sú kokálne zelené riasy schopné stať sa dominantnými primárnymi producentmi v extrémnom prostredí antarktických jazier s rozsiahlou ľadovou pokrývkou. Kmeň CCAP 202/25 je blízko príbuzný druhu Monoraphidium griffithii (typový organizmus rodu Monoraphidium), čo naznačuje jeho nesprávne zaradenie. Všetky tri kmene boli schopné rásť v širokom rozmedzí teplôt: 1-20 řC (A a B) a 1-30 řC (CCAP 202/25). Nízke nároky na intenzitu žiarenia odrážajú ich prirodzené habitaty. To spolu s relatívne vysokou rýchlosťou rastu a vysokým obsahom polynenasýtených mastných kyselín (PUFA)...
|
|
|
Korýši antarktických jezer - minulost a současnost
Pokorný, Matěj ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Nedbalová, Linda (oponent)
Antarktický kontinent je jednou z nejnevlídnějších oblastí planety a je charakterizován celoročně nízkými teplotami, malými srážkovými úhrny, extenzivní ledovou pokrývkou a nízkým energetickým přísunem ze Slunce. Přesto jeho jezera hostí nejen mikrobiální společenstva a protista, ale v mnoha případech, a to i na těch neextrémnějších lokalitách, se zde vyskytují mnohobuněční živočichové, zejména vířníci a korýši. Minimálně posledních 15 milionů let zažívá Antarktida masivní zalednění, které je rozhodujícím činitelem pro rozšíření organismů na tomto kontinentu. Ačkoliv se původně přepokládalo, že zdejší sladkovodní živočichové nepřežívali kvartérní glaciály in situ, ale migrovali do mírnějších oblastí na severu, dnes se ukazuje, že tomu tak alespoň v některých případech není. Přímé důkazy o přežití vířníků (Notholca sp.) a korýšů (Daphniopsis studeri) na antarktickém kontinentu poskytly paleolimnologické studie provedené v Larsemann Hills a nepřímých důkazů o trvalém osídlení Antarktidy korýši (např. druhem Gladioferens antarcticus) také postupně přibývá. V současnosti žije na Antarktidě asi 14 druhů sladkovodních korýšů, přičemž současné klimatické změny a rychlé oteplování Antarktického poloostrova pravděpodobně povede ke změnám distribuce některých druhů (např. Boeckella poppei, Branchinecta gaini), které...
|
host ::
RSS.