|
|
Matematizace v dialogu Epinomis
Jíra, Petr ; Kratochvíl, Zdeněk (vedoucí práce) ; Mráz, Milan (oponent)
Dule:Zitost cisla je hlavnim tematem dialogu Epinomis. Ve sve praci se pokousim interpretovat dialog Epinomis prizmatem teto myslenky. Cislo je pro anonymniho autora Epinomidy klicem ke vsem lidskym i kosmickym kvalitam. Nektere souvislosti cislajsou prekvapive. Cislo blahodarne pusobi na lidstvo: umoznuje vsechna remesla, vedy, umeni, dokonce i politiku. NejvetSi vyznam rna vsak to, ze cislo je zakladem nabozenstvi. Toto nove matematicke nabozenstvi srovnavam s tradicnim reckym nabozenstvim. Dale se pokousim porovnat pffstup dialog Epinomis s Platonovym pristupem k matematice. Zda se mi, ze zbozneni matematiky, ke kteremu dochazi v dialogu Epinomis, neni u Platona mozne. Posleze interpretuji nejdulezitejsi cast souboru matematickych ved- astronomii. Ukazuje se, ze pouze astronomie ukazuje skutecny vyznam vsech nauk 0 cisle: tzn. kosmicky vyznam cisla. Pravidelny pohyb planet uci cloveka vsemu potrebnemu. Clovek by mel hvezdne nebe uctivat i studovat. K tomu se nejdrive musi zbavit zbytecneho strachu z bohu.
|
|
|
Rudolf Bultmann - některé problémy existenciální interpretace
Follprechtová, Jana ; Kučera, Zdeněk (vedoucí práce) ; Vogel, Jiří (oponent) ; Mráz, Milan (oponent)
Mgr. Jany Follprechtová RUDOLF BULTMANN - NĚKTERÉ PROBLÉMY EXISTENCIÁLNÍ INTERPRETACE Práce se zabývá teologií Rudolfa Bultmanna. Cílem není pouze analýza programu demytologizace, ale jejím hlavním úkolem je předestřít, do jaké míry a jak existencialní interpretace ovlivnila jeho myšlení např. v eschatologickém bádání, v problému historického Ježiše, v kázáních a ve vztahu mezi člověkem a Bohem. Jsou zde probrány hlavní nejasnosti Bultmannova systému, základní kritické ohlasy nejen v SRN, ale také v České republice. Jeho existencialní interpretace byla odvážným, ale naprosto adekvátním počinem ve své době, na jehož základě je jeho teologie aktualní i v současnosti.
|
|
|
Aristotelovo pojetí místa: Phys. IV 208a27-213a11
Císař, Karel ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent) ; Mráz, Milan (oponent)
Aristotelovo zkoumání bytnosti místa z Fyziky IV 1-5 se stalo předmětem polemické diskuse již v textech jeho starověkých komentátorů. N arozdíl od jiných témat se navíc takřka žádný z nich nepokusil Aristotelovo pojetí místa hájit. Uzavírá-li Aristotelés své zkoumání definicí, podle které je místo "první nepohyblivou hranici obklopujícího tělesa", a vymezuje je tím jako dvojrozměrnou nepohyblivou mez, v níž se s umístěným tělesem stýká obklopující těleso či agregát těles, většina jeho následovníků má místo za trojrozměrnou rozlehlost. Jak víme ze Simplikiova svědectví, již Theofrastos poukazoval na obtíže spojené s dvojrozměrností a nepohyblivostí místa, i na skutečnost, že ne všechno bude podle této definice v místě. 1 Novoplatónští komentátoři se zase zaměřovali na Aristotelovo odmítnutí možnosti připsat místu příčinnost, což se podle nich neshodovalo s Aristotelovou koncepcí vlastního místa.2 Dalším zdrojem obtíží je pak zdánlivý vnitřní rozpor mezi jednotlivými koncepcemi místa, které Aristotelés zastává v různých spisech. V Kategoriích je místo vykládáno v kontextu nepřetržité kvantity jako trojrozměrná rozlehlost soumístná s tělesem. 3 Ve spisu O nebi Aristotelés pracuje s koncepcí vlastních míst, jejichž směrem se pohybují jednoduchá tělesa. Lehký oheň se pohybuje nahoru a těžká země dolů, zatímco...
|
|
|
Suárezova metafyzika. Od pojmu jsoucna přes transcendentální jednotu k druhům transcendentální jednoty
Heider, Daniel ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Herold, Vilém (oponent) ; Mráz, Milan (oponent)
Cílem disertační práce je představit metafyziku předního zástupce tzv. druhé scholastiky Františka Suáreze (1548-1617), a to v jejích systematických počátcích. Tyto počátky představují čtyři základní témata, která figurují v názvech jednotlivých oddílů této práce: Předmět a povaha metafyziky, pojem jsoucna, transcendentálie a transcendentální jednota, a druhy transcendentální jednoty. V I. oddíle se autor věnuje především koncepci předmětu metafyziky, který je tím, co vymezuje povahu Suárezovy metafyziky jako takové. Ontologická povaha metafyziky je dána tvrzením, že předmětem metafyziky je jsoucno, nakolik je jsoucnem reálným. Takto ontologicky vymezený formální předmět metafyziky souvisí s aristotelskou abstrakcí třetího stupně, podle níž specifikem metafyzického zkoumání je abstrakce od veškeré látky co do bytí. Autor ukazuje, že právě prostřednictvím tohoto momentu metafyzik přistupuje ke svému formálnímu předmětu. Tento přístup, který ve svých různých aplikacích implikuje odlišný typ abstrakce, však nemá za důsledek disciplinární rozštěpení metafyziky. Pojem reálného jsoucna, respektive pojem reálné esence, se stává hlavním tématem II. oddílu. Rozlišuje se tu dvojí kontext dané problematiky, totiž kontext formální a kontext obsahový. V rámci okruhu obsahového autor tvrdí, že pojem reálné esence...
|
|
|
Aristotelovo pojetí místa: Phys. IV 208a27-213a11
Císař, Karel ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent) ; Mráz, Milan (oponent)
Aristotelovo zkoumání bytnosti místa z Fyziky IV 1-5 se stalo předmětem polemické diskuse již v textech jeho starověkých komentátorů. N arozdíl od jiných témat se navíc takřka žádný z nich nepokusil Aristotelovo pojetí místa hájit. Uzavírá-li Aristotelés své zkoumání definicí, podle které je místo "první nepohyblivou hranici obklopujícího tělesa", a vymezuje je tím jako dvojrozměrnou nepohyblivou mez, v níž se s umístěným tělesem stýká obklopující těleso či agregát těles, většina jeho následovníků má místo za trojrozměrnou rozlehlost. Jak víme ze Simplikiova svědectví, již Theofrastos poukazoval na obtíže spojené s dvojrozměrností a nepohyblivostí místa, i na skutečnost, že ne všechno bude podle této definice v místě. 1 Novoplatónští komentátoři se zase zaměřovali na Aristotelovo odmítnutí možnosti připsat místu příčinnost, což se podle nich neshodovalo s Aristotelovou koncepcí vlastního místa.2 Dalším zdrojem obtíží je pak zdánlivý vnitřní rozpor mezi jednotlivými koncepcemi místa, které Aristotelés zastává v různých spisech. V Kategoriích je místo vykládáno v kontextu nepřetržité kvantity jako trojrozměrná rozlehlost soumístná s tělesem. 3 Ve spisu O nebi Aristotelés pracuje s koncepcí vlastních míst, jejichž směrem se pohybují jednoduchá tělesa. Lehký oheň se pohybuje nahoru a těžká země dolů, zatímco...
|
|
|
Rudolf Bultmann - některé problémy existenciální interpretace
Follprechtová, Jana ; Kučera, Zdeněk (vedoucí práce) ; Vogel, Jiří (oponent) ; Mráz, Milan (oponent)
Mgr. Jany Follprechtová RUDOLF BULTMANN - NĚKTERÉ PROBLÉMY EXISTENCIÁLNÍ INTERPRETACE Práce se zabývá teologií Rudolfa Bultmanna. Cílem není pouze analýza programu demytologizace, ale jejím hlavním úkolem je předestřít, do jaké míry a jak existencialní interpretace ovlivnila jeho myšlení např. v eschatologickém bádání, v problému historického Ježiše, v kázáních a ve vztahu mezi člověkem a Bohem. Jsou zde probrány hlavní nejasnosti Bultmannova systému, základní kritické ohlasy nejen v SRN, ale také v České republice. Jeho existencialní interpretace byla odvážným, ale naprosto adekvátním počinem ve své době, na jehož základě je jeho teologie aktualní i v současnosti.
|
|
|
Matematizace v dialogu Epinomis
Jíra, Petr ; Mráz, Milan (oponent) ; Kratochvíl, Zdeněk (vedoucí práce)
Dule:Zitost cisla je hlavnim tematem dialogu Epinomis. Ve sve praci se pokousim interpretovat dialog Epinomis prizmatem teto myslenky. Cislo je pro anonymniho autora Epinomidy klicem ke vsem lidskym i kosmickym kvalitam. Nektere souvislosti cislajsou prekvapive. Cislo blahodarne pusobi na lidstvo: umoznuje vsechna remesla, vedy, umeni, dokonce i politiku. NejvetSi vyznam rna vsak to, ze cislo je zakladem nabozenstvi. Toto nove matematicke nabozenstvi srovnavam s tradicnim reckym nabozenstvim. Dale se pokousim porovnat pffstup dialog Epinomis s Platonovym pristupem k matematice. Zda se mi, ze zbozneni matematiky, ke kteremu dochazi v dialogu Epinomis, neni u Platona mozne. Posleze interpretuji nejdulezitejsi cast souboru matematickych ved- astronomii. Ukazuje se, ze pouze astronomie ukazuje skutecny vyznam vsech nauk 0 cisle: tzn. kosmicky vyznam cisla. Pravidelny pohyb planet uci cloveka vsemu potrebnemu. Clovek by mel hvezdne nebe uctivat i studovat. K tomu se nejdrive musi zbavit zbytecneho strachu z bohu.
|
|
|
Suárezova metafyzika. Od pojmu jsoucna přes transcendentální jednotu k druhům transcendentální jednoty
Heider, Daniel ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Herold, Vilém (oponent) ; Mráz, Milan (oponent)
Cílem disertační práce je představit metafyziku předního zástupce tzv. druhé scholastiky Františka Suáreze (1548-1617), a to v jejích systematických počátcích. Tyto počátky představují čtyři základní témata, která figurují v názvech jednotlivých oddílů této práce: Předmět a povaha metafyziky, pojem jsoucna, transcendentálie a transcendentální jednota, a druhy transcendentální jednoty. V I. oddíle se autor věnuje především koncepci předmětu metafyziky, který je tím, co vymezuje povahu Suárezovy metafyziky jako takové. Ontologická povaha metafyziky je dána tvrzením, že předmětem metafyziky je jsoucno, nakolik je jsoucnem reálným. Takto ontologicky vymezený formální předmět metafyziky souvisí s aristotelskou abstrakcí třetího stupně, podle níž specifikem metafyzického zkoumání je abstrakce od veškeré látky co do bytí. Autor ukazuje, že právě prostřednictvím tohoto momentu metafyzik přistupuje ke svému formálnímu předmětu. Tento přístup, který ve svých různých aplikacích implikuje odlišný typ abstrakce, však nemá za důsledek disciplinární rozštěpení metafyziky. Pojem reálného jsoucna, respektive pojem reálné esence, se stává hlavním tématem II. oddílu. Rozlišuje se tu dvojí kontext dané problematiky, totiž kontext formální a kontext obsahový. V rámci okruhu obsahového autor tvrdí, že pojem reálné esence...
|
|
|
Vztah rozumnosti a etických stavů u Aristotela
Kudláč, Jakub ; Barabas, Marína (oponent) ; Mráz, Milan (vedoucí práce)
V našem textu se věnujeme vztahu rozumnosti a etických stavů v Aristotelově Etice Nikomachově. Cílem práce je určit funkci rozumnost v etické ctnosti. Postupně analyzujeme jednotlivé momenty definice etické ctnosti z ENII, 6, tj. že ctnost je záměrně volícím stavem, který udržuje střed nám přiměřený, tak jak by jej vymezil člověk rozumný. Po analýze stavu, záměrné volby a rozumnosti dospíváme k určení rozumnosti jakožto původce výměru ctnostného jednání; jedině rozumnost může být kritériem, které vyřkne, co je špatné a dobré; sama touha totiž nemá schopnost rozvažovaní. Na to navazuje další otázka: jak může rozumnost ovlivňovat iracionální složku duše, ve které sídlí touha? Rozumnost, protože nemá žádný přímý vliv na touhu, využívá jako prostředníka etickou ctnost-uměřenost. Ta do nerozumné touhy vkládá intenci následovat rozum. skrz ni se stává rozumnost pánem nad touhou. Přínos naší práce vidíme jak v tom, že jsme přesněji určili funkci rozumnosti v aristotelské etice, tak i v tom, že jsme určili uměřenost jako nutnou podmínku ostatních ctností a racionálního jednání vůbec.
|
|
|
Aristotelova kritika úvah o anamnési v Platónově dialogu Menón
Mráz, Milan
Příspěvek přináší doklady o tom, že Aristotelova kritika úvah z Platónova Dialogu Menón neznamená jejich naprosté odmítnutí. Aristotelés sice odmítá názor, že poznání je jakýmsi rozpomínáním (anamnésis) duše na poznatky, které získala ve své dřívější existenci, ale současně je přesvědčen, že každý poznávací proces má své (relativně apriorní) předpoklady a východiska. Tento motiv nalézá v dialogu Menón a proto se k tomuto Platónovu textu vrací na několika místech svých spisů a rozvíjí jeho myšlenky svým vlastním způsobem. Zvláště pozoruhodné je z tohoto hlediska Aristotelovo pojetí "skutečného vědění", při němž se dřívější obecný poznatek spojuje se znalostí konkrétního případu.
|
host ::
RSS.